(16.20 hodin)
(pokračuje Nečas)
Já chci připomenout, že toto česká levice stále nechápe. Dneska to chápou dokonce i řečtí socialisté, že se musí šetřit, že se musí škrtat, že to bolí a je to nepopulární. Chci připomenout, že to byla právě řecká socialistická strana PASOK, která, když přišla na začátku 80. let k moci, převzala Řecko s dluhem 25 % hrubého domácího produktu a po necelých deseti letech ho odevzdala s veřejným dluhem 80 % hrubého domácího produktu. Ano, dnes i řečtí socialisté chápou, že takhle to dál nejde.
Jenomže česká levice nechápe ani to, co chápou řečtí sociální demokraté. V mnoha ohledech česká levice má blíže spíše k populistickému postrachu všech evropských vlád, což je řecké hnutí SIRIZA (šum - smích zleva). Řekl bych, že k odmítání reforem a jakéhokoli šetření, tam spíše směřuje česká levice v čele s Českou stranou sociálně demokratickou.
Já chci také připomenout, že v tuto chvíli již 14 evropských zemí tím nebo oním způsobem požádalo v posledních letech a v současné době o nějakou finanční asistenci. A chci také připomenout vzhledem k tomu, že právě minulý pátek bylo shodou okolností dvouleté výročí vzniku této vlády, že vláda dodržuje to, co slíbila, tzn. zodpovědnou rozpočtovou politiku, zodpovědnou politiku, která dodržuje fiskální disciplínu, ale také plnění svého programu. Tady chci uvést, že za dva roky působení vlády pod mým vedením vláda splnila 60 % svého programového prohlášení.
Čelíme dvěma velkým výzvám. Vedle rozpočtových problémů a stabilizace veřejných financí je to demografický vývoj nejenom v naší zemi, ale vlastně v celé západní Evropě a je to také ztráta globální konkurenceschopnosti celé Evropské unie a Evropy jako takové. Z těchto dvou velkých výzev, tzn. demografického vývoje a poklesu konkurenceschopnosti, absolutně plyne nezbytnost hlubokých strukturálních reforem. Tyto strukturální reformy nesmí být odkládány do budoucnosti. Je třeba s nimi začít a pokračovat s nimi dnes, zítra a pozítří. A vláda České republiky pod mým vedením v tom bude také pokračovat.
Co nám místo toho nabízí Česká strana sociálně demokratická, která tady dnes mluví, jako kdyby byla v politice nepolíbená panna prvněnka? Ale ona není. Ona už je to docela - teď řeknu - úctyhodná dáma vzhledem k věku této strany (úsměv mezi některými poslanci). A musím říct, docela zkušená dáma, nikoliv nepolíbená panna prvněnka. Protože dělat stomiliardové schodky, dámy a pánové, za šestiprocentního ekonomického růstu, to se v této zemi ještě opravdu nikomu nepodařilo a asi ani nepodaří.
Já chci připomenout, že jenom od konce roku 2005 do poloviny roku 2006 Česká strana sociálně demokratická prosadila zvýšení sociálních mandatorních výdajů ročně o téměř 70 mld. korun, tzn. v podstatě naprostý rozpočtový armagedon. A tuto politiku chtějí klidně realizovat i dnes, zítra, kdykoli by se dostali k moci. Vůbec nemají ponětí, co se vlastně ve skutečnosti děje v Evropě, co se děje na finančních trzích, co se děje s evropskou ekonomikou. Zkrátka balamutí své voliče a hlavně jim zatajují, že na odkládání reforem nejvíce doplatí nízkopříjmové skupiny. Stalo se tak všude v Evropě, kde se tyto státy dostaly do rozpočtových problémů. Kdo nejvíce doplatil na nereformy v Řecku? Nízkopříjmové skupiny. Kdo nejvíce doplatil na destabilizaci veřejných financí v Irsku nebo v Portugalsku? Nízkopříjmové skupiny. Kdo dnes a denně doplácí na obrovské problémy s veřejnými financemi např. ve Španělsku? Především nízkopříjmové skupiny. Toto je naprosto zřetelný fakt a vláda si je toho vědoma, a právě proto provádí reformy a konsolidaci veřejných financí, právě proto myslí i na lidi z těchto nízkopříjmových skupin.
Ano, vláda šetří. Já chci připomenout, že jenom za roky 2010 a 2011 zrušila vláda ve státní správě 15 tis. pracovních míst a uspořila na mzdových výdajích 8 mld. korun. Celková kumulovaná úspora jenom za léta 2010 a 2011 je 78 mld. korun. Čili vláda skutečně začala a začíná především u státu. Její celková konsolidační strategie a její celkové konsolidační úsilí mezi rozpočtovými roky 2010 a 2014 jsou a budou dělány podle tzv. zlatého reformního pravidla, tzn. dvě třetiny snižování schodku veřejných financí na straně výdajů, jedna třetina na daňové straně, čili v navýšení příjmů. A samozřejmě je povinností vlády pokračovat ve svém trendu, v jasné tendenci, kterou již započala a chce v ní opravdu pokračovat, tzn. také redukce agend, rušení jednotlivých agend, slučování úřadů a institucí.
Chci také zdůraznit, že z hlediska daňové politiky složená daňová kvóta zůstane nadále pod 35 % hrubého domácího produktu a pohybuje se v podstatě v řádech pouze desetin procentního bodu, a to spíše v závislosti na nominální výši celkového hrubého domácího produktu než v závislosti na stanovení konkrétních daňových sazeb. To je potřeba si také naprosto otevřeně říci. A také je potřeba si tady otevřeně připomenout to, co slíbila Česká strana sociálně demokratická jako tzv. lék a recept na současné rozpočtové problémy - že zvýší složenou daňovou kvótu o 3 procentní body ročně. To znamená, že chce zvýšit zdanění o 120 mld. korun ročně. To je rána do vazu české ekonomice. To je rána do vazu vzniku nových pracovních míst. To je rána do vazu konkurenceschopnosti českých firem. Takovou daňovou zátěž prostě nebudou schopny utáhnout.
Chci také zmínit jeden velmi důležitý aspekt, který při debatě o ekonomické politice a rozpočtové politice nesmíme opomíjet, a to je nezaměstnanost. Protože nám musí jít v prvé řadě o lidi. Neděláme to pro anonymní stát. Rozpočtovou politiku děláme pro konkrétní obyvatele této země. A já chci jednoznačně prohlásit, že rozpočtová politika souvisí s politikou zaměstnanosti a že jsme v tomto velmi úspěšní. Chci připomenout, že Česká republika má šestou nejnižší nezaměstnanost v celé Evropské unii. Chci připomenout, že na rozdíl od eurozóny, kde v posledních čtyřech měsících nezaměstnanost roste a podle Eurostatu přesáhla 11,3 procentního bodu, v České republice je podle Eurostatu na úrovni 6,5 procentního bodu a klesá.
Chci také připomenout, že v období od prosince roku 2002 do června roku 2006 po 35 měsíců vlád sociální demokracie přes ekonomický růst nepřetržitě nezaměstnanost přesahovala půl milionu osob. A že dokonce i dnes, ano, v období mírného ekonomického poklesu, je nezaměstnanost v současné době např. o 100 tis. osob nižší, než byla v únoru roku 2004, kdy byl tříprocentní ekonomický růst. Tady se opět ukazuje neúčelnost a nepravdivost a neschopnost receptů české levice a především České strany sociálně demokratické. Tak jako neumí řešit rozpočtové problémy, neumí řešit ani problémy nezaměstnanosti. Umí jenom zvyšovat výdaje, umí slibovat sociální dávky a nalévání peněz do ekonomiky. Ale to jsou staré recepty odpovídající 70. letům 20. století. A my jsme, dámy a pánové, ve druhém desetiletí století 21. A právě proto vláda pod mým vedením mj. má-li nějaký úkol, tak je to i zabránit české levici, aby se dostala k moci a realizovala tyto své neschopné ekonomické recepty.
V debatách, které tady zazněly, ale i ve vystoupení mého předřečníka pana předsedy Sobotky tady znělo mnoho patetických slov o boji proti korupci. Já chci říci, že boji proti korupci nikdy nepomohla silácká prohlášení a kampaně. Boji proti korupci vždy pomohla trpělivá a systematická práce vedoucí k větší transparentnosti celého prostředí nakládání s veřejnými prostředky. Chci také jednoznačně říci i na konto těch debat, které tady doposud od 14.30 běžely, a říci to naprosto jednoznačně a hlasitě, že nikdo v České republice nebrzdí a nebrání policii a státnímu zastupitelství ve vyšetřování trestných činů včetně korupce. ***