(18.00 hodin)
(pokračuje Paroubek)
A ještě k tomu dokázal zkonzumovat dalších 156 miliard korun rozpočtových rezerv, které mu v rozpočtu zanechala vláda v roce 2006, tedy vláda pod mým vedením. Jak daleko je odsud Řecko? Dělí nás od osudu Řecka ještě další dva, nebo dokonce čtyři roky této vlády? Pak je pro nás Řecko skoro jistotou. A nebude to tentokrát strašení řeckým scénářem, ale jeho realita, naplnění.
Podobnou pohromu jako ve státním rozpočtu znamenala vláda i v mnoha jiných a dalších oblastech života české společnosti. Její zfušované a mičurinské reformy, resp. takzvané reformy její předchůdkyně, Topolánkovy vlády, vedené s jistě skvělým záměrem, jak jinak, zajistit vynikající hospodářský růst a rozpočtové schodky blížící se limitně nule, se nějak nepovedly. Silně se nepovedly! Zažíváme v tomto roce dokonce hospodářský pokles. O tom pan premiér skromně nehovořil. Ekonomičtí beletristé v médiích nejprve blábolili v dubnu, když to vyšlo najevo, o tom, jak to Český statistický úřad špatně v prvním čtvrtletí tohohle roku spočítal. Teď pro jistotu mlčí. Vláda doškrtala a je na konci své invence. Bylo by dobré, kdyby sama vyhodnotila svou kolosální neschopnost a ukončila své trápení. Ulevilo by se všem.
Připomeňme, co ukazuje nahlédnutí do statistik Českého statistického úřadu. To jsou tvrdá čísla. V roce 2011 byl hrubý domácí produkt v běžných cenách o 40 miliard korun, tedy o 1 %, nižší nežli hrubý domácí produkt v roce 2008. To znamená, s promítnutím inflace by to bylo velmi střízlivě o nějakých 5 až 6 % nižší. Nižší výkon ekonomiky. V roce 2011 byl výběr daní o 10 miliard korun nižší, nežli byl výběr daní v roce 2007. A v prvním pololetí tohohle roku tento smutný trend pokračuje. Je to úplný debakl hospodářské politiky pravice. Ještě nikdy nikdo z vládních činitelů na tato hrůzná fakta, která tady ve sněmovně, opakuji již počtvrté, nereagoval.
Kdyby se vláda chovala trochu sebezáchovně, začala by alespoň mluvit o prorůstových opatřeních. Tedy alespoň mluvit. Podívali by se za hranice do Německa, do Francie nebo do Polska a na Slovensko a nechali by se inspirovat. No upřímně, pokud by chtěli něco změnit, ta změna by začala přinášet výsledky až v době existence příští české vlády. Chápu, to Nečasovu vládu už tak nezajímá. A tak nějak čeká, že to přijde samo.
V rozpočtových příjmech státu každoročně stále chybí těch 80 až 90 miliard korun, kterých se pravicová vláda zbavila daňovou reformou uplatněnou v roce 2008. Když jsem v září 2006 končil jako předseda vlády, byla snížená sazba DPH na úrovni 5 %. Teď je 14 % a od 1. ledna příštího roku se zvýší na 15 %. Růst drahoty, oběti, jež lidé přinesli v posledních dvou letech na oltář vlasti, nezalátaly díry ve státních financích. Jsou tedy zbytečné.
Vláda odmítla uvažovat o vyšším zdanění firem oligopolního charakteru. Opustila praxi zdanění dividend a nepřipustila myšlenku zavedení daně z finančních transakcí. Jaký je výsledek? Desítky miliard korun zbytečně odplývají z naší země, aniž cokoli státu přinášejí. Nedávno jsem si přečetl chimérické úvahy o tom, z vládních kruhů samozřejmě, jak se staneme významným finančním centrem Evropy, a proto prý nebude žádné zdanění finančních transakcí. To jsou bludy, nad kterými je možné se jen pousmát. Finanční kapitál, pokud vůbec bude hledat vedle již zavedených míst - Londýna nebo Švýcarska nebo Frankfurtu - nový přístav pro své obchody, nechce nepředvídatelné změny zákonů ani daní, jak to vidíme poslední léta u nás.
Vláda nedokáže zorganizovat ani efektivní čerpání evropských peněz v rychle končící finanční perspektivě. Varoval jsem již před časem, že vláda nebude schopna dohodnout s Evropskou komisí obnovené čerpání evropských peněz k 1. 7. Bohužel, měl jsem pravdu. Je to smutné. Bruselští úředníci odletěli do jižních krajin a my můžeme jen sčítat ztráty. Bude nedočerpáno 200, či 300 miliard korun? Tak zní otázka těchto dní.
Na novou finanční perspektivu evropských fondů na léta 2014 až 2020 jde už vláda jinak. Řeklo by se od lesa. Svou evropskou politikou, ve které vláda svými postoji nenechá nepoučené největší evropské hráče, může opravdu očekávat, že získá jen zlomek té současné finanční perspektivy, která činí 30 miliard eur. Bude to - pokud to bude - 6 až 8 miliard eur. To už vláda opravdu zvládne vyčerpat. Každá, i úplně neschopná vláda. Prozíravější vláda nežli ta Nečasova však bude plakat.
A co Evropské komisi na čerpání peněz u nás vadí? Korupční prostředí, podivné projekty, neprůhlednost čerpání. Evropští úředníci ale toto vše již zažili v minulosti. Asi je není tak jednoduché oblafnout.
Vláda se ani nepokouší zorganizovat krizový režim čerpání. Prostě si vůbec nechce připustit vážnost celého problému. Prý za to může příliš mnoho českých operačních programů, kterých je 24, z toho 8 regionálních. V Německu jich je ale jen v bývalé NDR 18 na 16 miliard eur. Na jihu Itálie 28 programů. Zkrátka když se to umí, chce se a nekrade se, je to legrace, šlape to samo. Zdá se, že výhrady Bruselu k systému čerpání evropských peněz jsou ještě hlubší, nežli se zdálo. Asi nejsem sám, kdo má tyto informace, které ve svých důsledcích budou znamenat, že k čerpání peněz evropských fondů hned tak nedojde. Možná by nás pan premiér mohl informovat, zda na toto téma jednal i s předsedou Evropské komise při své poslední návštěvě Bruselu a co mu pan předseda Barroso řekl v téhle souvislosti.
Máme ministra vnitra - který už mezitím odešel, takže mu opět nevěnuji svou knihu o českém Watergate, o Kubiceho zprávě -, za nímž se jako pomníky politického fanatismu tyčí pseudokauzy biolíh, Budišov, Věra Jourová, zničené osudy nevinných lidí a tzv. Kubiceho zpráva. Pan ministr vnitra se minulý týden sám pochválil, že vlastně u Ústavního soudu vyhrál všechny své spory v souvislosti s tzv. Kubiceho zprávou. Tím bych se nechlubil, pane ministře. To byl pro vás burský oříšek. Všichni víme, jak to bylo. Ostatně Ústavní soud, který měsíc před jejich konáním zrušil v září 2009 mimořádné volby, aby zabránil jasnému vítězství levice, má z ostudy kabát.
Nebo soudce, který v prvním stupni posílá na tři roky do vězení našeho kolegu poslance, který oznámí korupci, ale korupčníka poslal domů přesně s takovým trestem, aby jej politicky sice znemožnil, ale reálně neublížil. Určitě to ale nebylo politické zadání. Vůbec ne. Tomu by přece nikdo nevěřil. A tento soudce je ještě veřejně pochválen předsedou Nejvyššího správního soudu a samozřejmě významnou částí médií. To je jen malá ukázka toho, kam až se dostala česká justice za této vlády. Ne banánové republiky, jak tady bylo mylně řečeno, tam by si nikdo nic podobného dnes nedovolil, ale můžeme směle hledat své vzory v Kyrgyzstánu či v Zimbabwe. Jen těžko se mi ve světě hledaly vhodné příklady.
Půdu Nečasovu kabinetu ovšem nakypřila již Topolánkova vláda. 92 % našich občanů si myslí, že nejvážnějším společenským problémem země je korupce. Uvidíme, zda policie a státní zastupitelství dokážou nasadit ultramoderní techniku a desítky motivovaných policistů a návladních, tak jako tomu bylo v kauze Davida Ratha, také v kauzách ProMoPro, CASA a dalších a dalších, o kterých jsme tady dneska slyšeli, nebudu je opakovat. Na Ministerstvu obrany, zdá se, by se dalo jít do nedávné i dávnější minulosti téměř najisto ve velké části proběhlých výběrových řízení.
Veřejní zaměstnanci a důchodci jsou v době Nečasovy vlády obšťastňováni rozpočtovými škrty nejvíce. Nemohou se totiž bránit. To je to kouzlo, se kterým vláda zcela chladně kalkuluje. ***