(18.30 hodin)
(pokračuje Peake)
Já dobře vím, že Miroslav Kalousek je starý hrubián, a kdo je z toho teď překvapen, ten zřejmě včera spadl z Marsu. Opravdu nic nového to není. Opozice si ale myslí, že je to důvod pro vyvolání krize vládnutí, že je to důvod pro pád vlády. Mně se to zdá poněkud hysterické.
Nechci v žádném případě zlehčovat celý případ nákupu transportních letounů CASA a okolnosti, které kauzu provázejí. Prověření podezření, odhalení zákulisí a dotažení celého případu do konce, to vše je úkolem policie a státních zástupců. Oba orgány a jejich vedení mají mou plnou podporu pro nezávislé vyšetření nejenom tohoto případu.
Chápu opozici, blíží se podzimní krajské a senátní volby a schůze k nedůvěře vládě se jako součást kampaně hodí. Koneckonců obě dnešní mimořádné schůze nejsou svolány kvůli hlasování a jeho výsledku, ale kvůli rozpravě, ve které může zaznít vše, co má opozice na srdci.
Vážené dámy, vážení pánové, telefonní spor, který se v Poslanecké sněmovně rozhodla probírat sociální demokracie, nerozsoudíme. Myslím, že je jediné východisko: Nechme řešení případu CASA na policii, státním zastupitelství a soudech. Nehrajme si zde na soudce a vyšetřovatele, ale hlavně - přestaňme vtahovat policejního prezidenta a státní zástupce do našich politických bojů. Sobě nepomůžeme a jim velmi ubližujeme. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Paroubek se hlásí s faktickou poznámkou a reakcí. Takže prosím pana poslance, aby se dostavil.
Poslanec Jiří Paroubek: Dámy a pánové, mně to nedá, musím reagovat na paní místopředsedkyni vlády. Především já s ní souhlasím v jedné věci a ve svém vystoupení jsem neřešil žádný telefonní spor, nechci ho řešit. Řekl jsem výslovně, že je to možná dobrá záminka pro vyvolání hlasování o nedůvěře vládě, ale špatný důvod.
Ten ústavní systém, chci připomenout, je u nás jiný, nežli v Německu. Ústava je napsána jinak. Takže pokud bude napsána tak, jak je, tak tady bude několik hlasování třeba za funkční období té které vlády. Jsou země, kde v průběhu funkčního období jsou desítky hlasování a nikdo to nepovažuje za něco, co nepatří k parlamentarismu.
To semletí páté přes deváté, to je poněkud arogantní vyjádření, které mi nesedí k paní místopředsedkyni vlády. Pro mě není důležitý telefonní spor, to je dobrá charakteristika, pro mě je důležitý debakl hospodářské politiky a debakl řady dalších reforem. Já nečekám ale, že tomu paní místopředsedkyně vlády bude chtít porozumět. To prostě vyplývá z toho, že je místopředsedkyní vlády. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Koskuba byl první přihlášen s faktickou a pak pan poslanec Bárta. Takže popořádku. První pan poslanec Koskuba. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Koskuba: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, přiznám se, že jsem dnes k tomuto bodu vůbec nechtěl hovořit, neboť soudím, že nakonec mé pro návrh bude naprosto dostačující. Nicméně, vystoupila zde alespoň paní vicepremiérka, neboť pro většinu vlády tato diskuse je nezajímavá. Přiznám se, že opět s ní, byť je žena, nemohu souhlasit.
Pane místopředsedo, vaším prostřednictvím chci nejen paní vicepremiérce sdělit, že když jsme zde probírali církevní restituce, tak kromě jiného jsem zmiňoval Benešovy dekrety. Bez ohledu na cokoliv, co se zde dneska řekne, už to, že zde v této Sněmovně hovoříme o možném prolomení Benešových dekretů a nikdo - vůbec nikdo! - z této vlády na tuto poznámku nereaguje, tak už toto je pro mě důvodem, abych této vládě vyslovil nedůvěru A to je vše, co jsem chtěl říct. Mně toto úplně stačí! (Potlesk levé části sálu.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Bárta je další s faktickou. Prosím, máte slovo.
Poslanec Vít Bárta: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolil bych si jen několik málo faktických.
Myslím, že na tom, co jsme tady nyní slyšeli od paní vicepremiérky, je nejtragičtější to, když říká, že ona závidí opozici to, že má opozice jasný názor, že ona ho jasný nemá. Já jsem přesvědčen, že paní vicepremiérka má jasný názor. Už jenom proto, že zažila koalici s Věcmi veřejnými, boj o pozici policejního prezidenta, o to, aby došlo ke změně policejního prezidenta, aby se ti konkrétní lidé vyměnili. Jestliže tady posloucháme nyní to, že nemají být policie a státní zástupci vtahováni do politiky, tak ona sama nejvíce a nejlépe ví, jak Věcem veřejným trvalo půl roku, než vůbec došlo k výměně policejního prezidenta, a byl to moment, do kterého musel vstoupit prezident České republiky. Myslím si, že v tomto kontextu stojí ještě zajedno. Paní vicepremiérka závidí opozici v tom, že má na věc jasný názor. Mě fascinuje ta neupřímnost, když nejde jenom o názor opozice, ale když názor na toto téma i jasně vyjádřil prezident Václav Klaus, kterého Karolína Peake opakovaně pochválila. Stačí si jenom přečíst vyjádření hlavy státu.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Nyní se můžeme vrátit do rozpravy. Žádnou další faktickou nemám. Takže se vracíme do řádné rozpravy, kde je přihlášený pan poslanec Opálka. Když ho odečtu, tak vám sdělím, že je pak ještě 15 přihlášených do rozpravy.
Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, vážená vládo, koaliční, či jinak vládě zavázaní poslanci, opakovaně projednáváme vyslovení nedůvěry vládě Petra Nečase, která za dva roky absolvovala řadu personálních změn, jakož i takovou zvláštní, řekl bych počesku, transformaci koalice. Je přirozené a obvyklé, že opozice vládě důvěru nevyslovuje. Je přirozené, že opozice, když s ní vláda konstruktivně nekomunikuje, se snaží intenzivně takovouto vládu sesadit a vyvolat např. předčasné volby.
Je přirozené, že když vládu nepodporuje drtivá většina občanů, která je přesvědčena, že jim a jejich zemi vláda škodí, že se opozice snaží takovouto vládu odvolat, či alespoň veřejnosti sdělit svůj pohled na práci takovéto vlády, což právě činíme. I já se pokusím o jednu z možných výsečí svého hodnocení. Začnu možná trošku dále.
Je tomu více než 22 let, co se Češi a Slováci rozhodli pro změnu, pro větší politické svobody, pro budování státu blahobytu. Osvojili si přitažlivá hesla a změnu prosadili. Vyměnily se politické elity, rozpadla se federace a s licencí televizního seriálu bych dodal, že ze zdivočelé země jsme došli do stadia rozkradené země.
Občané mohou pod dohledem bezpečnostních složek volněji vyjadřovat své nekonformní politické názory, sdružovat se. Ale pro značnou část společnosti přišla nová nesvoboda. Finanční a sociální. Místo budování státu blahobytu se postupně vyjevilo, co bylo pro řadu exponentů změn jejich podstatou.
Naivita, hamižnost, revanš, nekompetentnost, to byly časté průvodní jevy nové elity, nového zřízení společnosti. Moc dostali do rukou nejenom disidenti, ale i veksláci, šmelináři, aktivisté, kverulanti a tzv. zahraniční odborníci. Je čas se také ohlédnout a nesvalovat vše stále na 40 let vlády komunistů.***