(17.00 hodin)
(pokračuje Šincl)

Vyšší daň rovná se pravděpodobně vyšší výnos. Pamětníci možná vzpomenou, že s podobnou situací jsme se setkali už v nedávné minulosti, kdy Ministerstvo financí prosadilo zvýšení spotřební daně z benzinu a nafty. Byť se podle záznamu z mýtných bran zvyšuje počet kamionů projíždějících Českou republikou, poklesl počet těch, kteří tu tankují. Stát tak na spotřební dani nevybírá více než dříve.

Dovolím si připomenout, že tehdy začala platit již mnohokrát zmiňovaná Lafferova křivka, která ukazuje vztah průměrné míry zdanění k celkovému objemu vybraných daní, tj. k příjmům státního rozpočtu, resp. veřejných rozpočtů. Z křivky je patrné, že celkový objem vybraných peněz roste pouze do určité kritické meze míry zdanění a při dále rostoucí míře zdanění objem vybraných daní klesá. Pojem sazba zde můžeme ztotožnit s pojmy míra zdanění nebo daňová kvóta. To platí i dnes.

Z vládního návrhu je v části DPH jasně vidět, že na Ministerstvu financí usoudili, že nejlepší bude zvýšit daně tam, kde člověk nemůže jen tak lehce uniknout jako třeba pro pohonné hmoty do ciziny. Zdražit zboží denní spotřeby, především potraviny, léky atd., se jim proto jevilo býti jako nejjednodušší. Z těchto komodit není jen tak snadného úniku.

Zvýšení DPH z potravin, léků apod. by samo o sobě mohlo teoreticky přinést vyšší výnos. Teoreticky. Problém je v tom, že tvůrci z Ministerstva financí akorát tak trochu zapomněli, že zvýšením těchto nákladů odebrali domácnostem zdroje na nákup ostatních komodit ve zvýšené sazbě DPH. Důsledky tohoto dalšího zvýšení snížené sazby DPH jsou jasně vidět už nyní. Poplatník prostě reagoval tak, že si utáhl opasek a začal šetřit. Například za nákup drogerie, oblečení, elektroniky, automobilů či za investice do stavebnictví se utratilo v přepočtu na obyvatele o 8 tis. korun méně než ve stávajícím období loni. Snižuje se spotřeba domácností a utratí se logicky méně, než ministerstvo čekalo.

Dalším důsledkem neustálého zdražování potravin a léků, zvyšování nákladů na bydlení je to, že nízkopříjmové skupiny obyvatelstva, jako jsou rodiny s malými dětmi, senioři či osoby zdravotně postižené apod., začínají kupovat to nejlacinější. Kupují málo kvalitní potraviny, jen aby přežili. Toto postupně ohrožuje jejich zdravotní stav a to v budoucnu může mít logicky zase dopady na zvýšené náklady ve zdravotnictví. Asi se budu opakovat, ale dramaticky se současně zvýšil počet lidí, jimž se opravdu vyplatí jet raději na nákup do Německa, Rakouska či Polska.

Pan ministr ve svých dosavadních vystoupeních se snažil odklonit naši pozornost k sazbě základní, kde rozdíly v okolních sousedních zemích jsou minimální a k žádnému masivnímu přeshraničnímu obchodu potravin a dalšího zboží za sníženou sazbu prý nedochází a vlastně je vše v nejlepším pořádku. Sdělil nám tehdy, že Česká republika má 20 %, Německo má 19 %, Polsko 23 %, Slovensko 20 %, Rakousko 20 % a je to vlastně všechno úplně v pohodě. Snažil se nás zde také přesvědčovat, že jestli je v zahraničí zboží levnější, tak je to asi z jiných důvodů než z důvodu daňových vlivů. Bohužel je to zase vše jinak. Pro úplnost mi dovolte uvést, že DPH např. na potraviny je ve Velké Británii 0 %, Lucembursku 3 %, Španělsku 4 %, v sousedním Polsku 5 %, Belgii 6 %, v Nizozemsku 6 %, v sousedním Německu 7 %, ve Slovinsku 8,5 %, v Itálii 10 %, v sousedním Slovensku 10 %, v Rakousku 10 % a u nás se navrhuje 15 %.

V této souvislosti musím upozornit i na to, že další nárůst sazby DPH u potravin může zvýšit jejich tuzemské ceny nad úroveň sousedních států, čímž logicky vznikne možnost jejich významnějšího dovozu v rámci jednotného tržního prostoru zemí Evropské unie. Dopad na naše výrobce by znamenal další snížení výrobních a odbytových možností.

Vláda se dalším zvýšením DPH zkrátka rozhodla jít nadále cestou dalšího snižování životní úrovně občanů naší země a pomocí nejjednoduššího řešení rychle naplnit prázdnou kasu, jak už jsem dnes uvedl, především hlavně z peněženek našich nejpotřebnějších. Za tři roky tak chce tímto vytáhnout z kapes rodin až 54 mld. korun. Smutné je to, že toto vše je bez jasné koncepce, bez propracované daňové politiky, bez kvalitní fiskální strategie, bez ohledu na současný hospodářský vývoj země.

Jasně říkám, že s tímto navyšováním DPH nesouhlasím. Proto asi budu označen panem premiérem za ekonomického debila, jak je ostatně jeho zvykem, když s ním někdo náhodou nesouhlasí. S tím mají určitě někteří kolegové v tomto sále svou osobní zkušenost.

Ekonomická praxe ale prostě ukazuje, že od jisté úrovně je zvláště zvyšování DPH kontraproduktivní. Poplatník si najde alternativy v případě vysokých nepřímých daní, nakupuje jinde nebo v případě zvýšení přímé daně tzv. optimalizuje svoje příjmy nebo je vůbec nepřiznává. Je to vlastně i logické a vcelku pochopitelné, neboť lidé vidí současný enormní rozsah korupce, nemají sebemenší chuť platit stále vyšší daně. Koruna nezaplacená je totiž v jejich myšlení tzv. koruna neukradená. Když se zákazník s řemeslníkem dohodnou na dodávce bez papíru, ušetřených 20 % může jít na nákup něčeho rozumného v rámci rodinného rozpočtu, nikoliv na předražená letadla CASA, nikoliv na pochybné církevní restituce, nikoliv na Opencard, nikoliv na tunel Blanka nebo na kterýkoliv z dalších veřejných tunelů.

Jak už jsem řekl, asi udělali pan premiér a pan ministr financí někde chybu. Naše země neroste. Jsme už řadu měsíců v recesi, ačkoliv naši sousedé vykazují několikaprocentní hospodářský růst. Výsledky za první kvartál 2012 jsou zajímavé. Česká republika minus 0,4 %, Německo plus 1,7 %, Rakousko plus 2 %, Polsko dokonce plus 3,6 % a Slovensko plus 3 %. Jak je to možné? Jak je to možné, pokud tato vláda skutečně dělá odpovědnou a správnou hospodářskou politiku, že všichni sousedé kolem nás rostou a mají kladný přírůstek hrubého domácího produktu a Česká republika ekonomicky klesá? Odpověď je jasná. Je to důsledek chyb politiky Nečasovy vlády. Škrty a špatně nastavený daňový systém k tomu výrazným způsobem přispěly.

Je potřeba si, pane ministře financí a pane premiére, uvědomit, že zvyšování těchto daní naši fiskální situaci nespraví. Je jasně vidět, že pan ministr financí tápe a potřebuje asi poradit.

Jsou myslím i jiné cesty, které by fiskální situaci mohly pomoci. Jde např. o zavedení tzv. daně Robina Hooda. Nebojte, nejde o daň Robina Hooda z Čeladné alias mého ctěného kolegy Pavla Lukši, ale o zavedení daně z finančních transakcí tak, jak to udělal např. bývalý prezident Francie Sarkozy, který tuto daň navrhl ve výši 0,1 %. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP