(17.30 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane místopředsedo. Požádal jsem pana místopředsedu, aby mi jenom umožnil vystoupit, protože jsem chtěl reagovat na vystoupení pana poslance Michala Doktora.
Mě samozřejmě zaujalo, když tady mluvil o tom, že už bylo dost toho, aby byl tady někdo okřikován, že je zrádce. A teď, jestli jsem to správně pochopil, když jste řekl, že už bylo příliš toho vyhrožování policií a trestním řádem - takhle jste to tady řekl. Já to říkám tak, jak jsem to slyšel, že jste řekl, že vám někdo vyhrožuje policií a trestním řádem, protože podívejte, to je sice pěkné, jestli toto tvrdíte, že u vás to v současné době vypadá tak, že vám někdo vyhrožuje takovýmto způsobem. Nebo to bylo míněno jinak? V tom případě bych byl rád, kdyby to bylo vysvětleno. Ale já jsem chtěl jenom říci, že bych byl rád, aby to bylo dopovězeno, protože takhle s tím Sněmovna těžko může dále něco nadělat. Ale když to pan poslanec upřesní, tak budu rád.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. A slovo má pan poslanec Jandák s faktickou poznámkou.
Poslanec Vítězslav Jandák: Nezdržím vás. Dámy a pánové, omlouvám se, program je nabitý. Tohle, co jsme slyšeli, to byl trošku poslanecký folklór.
Ale já bych se vrátil ještě k tomu, co říkal pan kolega Doktor, dvěma slovy, nebo možná dvěma větami. Víte, jestli něco čekáte od této vlády, tak už nečekejte. Ta je mrtvá.
A pak druhá věc. Jestli chcete peníze, tak jste nám všem slibovali, a možná hlavně občanům jste slibovali, co všechno uděláte pro zjednodušení tohoto státu. Já vám nabízím, a opakuji to tady už poněkolikáté: Zužte, zmenšete státní aparát! A teď budu mluvit trošku proti sobě možná hypoteticky do budoucna. Zrušte Ministerstvo kultury! Zrušte Ministerstvo životního prostředí a zrušte Ministerstvo pro místní rozvoj. Tady máte peníze! Zužte celou tuto obrovskou státní strukturu. Je nás deset milionů a máme o 100 % víc ministerstev než například Maďarsko! Děkuju vám.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak, a teď, jestli pan poslanec Doktor bude reagovat, prosím, tak mu udělím slovo.
Poslanec Michal Doktor: Klasik by, pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, na vaši repliku řekl: my si opravdu, ale opravdu nerozumíme.
Já jsem v úvodu svého projevu řekl, že mne se tato úvaha netýká, neb můj postoj minimálně k této věci, ale i k dalším byl znám dávno, a jistě se mohou někteří kolegové cítit překvapeni a zaskočeni. A to, že jste si to vy vyložil a posunul tam, kde se vám to hodí, nepociťuji potřebu to zvedat, ale fakt, že si nerozumíme, shledávám, že je obvyklý folklór a v podstatě už zákon této Poslanecké sněmovny. Minimálně my dva jistě.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Dám nyní slovo dalšímu, kdo se přihlásil do rozpravy, a to je pan poslanec Jiří Dolejš. Prosím.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vyslechl jsem rozpravu. Kolegové si s tím opravdu dali práci a přinesli řadu analytických postřehů a námětů. Tak jsem si říkal - co dodat? Opakovat polemiku ideovou mezi pravicovým a levicovým pohledem na ekonomiku v tuto chvíli asi nemá příliš velký smysl. A dokonce i pár kritických praktických poznámek zaznělo jak z levé, tak z pravé poloviny našich lavic.
Přesto si myslím, že k dnešnímu malému dramatu je třeba něco poznamenat. A začal bych prvním podtrhnutím jedné skutečnosti. Co tady vlastně zažíváme? Zažíváme to, že reformní vláda předložila reformní zákon a její reformní poslanci to odmítají schválit. To je holá skutečnost. Nic víc, nic míň. Jak se to vůbec mohlo stát?
Můžeme si samozřejmě položit otázku, jestli vnitřní debaty, které jsou viditelné pro běžného člověka, zejména v klubu ODS, a které se věnují tomu, zda míra zdanění je přiměřená, či není přiměřená, jistě to má své hluboké ideové kořeny, tak jestli ve své praktické rovině tím, že směřuje ke zpochybnění existence vlády, otázka, kdo si začal, paní učitelko, na pískovišti, to nechám stranou, ale ta existence je zpochybněna, tak jestli je toto hlavní, jestli jde o voliče a stranický program, anebo jenom někomu přetekly nervy z neustálého tlaku jednoho člena vlády na premiéra, a jestli ústupnost tohoto premiéra nebyla tím skutečným důvodem, proč zažíváme to, co zažíváme.
V bitvě o další zvýšení DPH je samozřejmě skryto určité ekonomické meritum a zdá se, zejména ze strany Ministerstva financí, že když toto neschválíme, nastává minimálně ve finančním slova smyslu konec světa v Čechách. Ale to přece tak není. Vždyť je přece zjevné, že tak jak byl kdysi nastaven plán konsolidace veřejných financí, tak už delší dobu začíná být virtuální, že se plní jenom na papíře, že dokonce ty neustálé daňové korekce, které ministerské úředníky nutí k horečné činnosti, a navenek to vypadá, že jsou zmatení jak včela v zimě, tak zvyšují chaos i v podnikatelském prostředí, a že probouzí lidi, kteří se raději do té doby o politiku příliš nezajímali.
Realitou zřejmě bude, protože výsledkem této debaty, a nejsem idealista, nebo alespoň naivní, bude, že tyto náměty, které tady občas zaznívají, stejně nebudou oslyšeny, a že realitou tedy bude pomalejší oddlužování této země. Na to upozorňujeme už delší dobu, no tak to vezměme jako fakt, ale ten časový prostor, a samozřejmě i ekonomický prostor, který se takto otevírá, nějakým způsobem aktivně využijme. Koneckonců, debata všude jinde o jiných akcentech hospodářské politiky běží.
Jak to dneska dopadne? Možná ti z vás, kteří jsou tím jazýčkem na vahách, už tuší jak. Ale položme si otázku nikoliv dnešní, ale zítřejší: Co nastane poté? A těžiště debaty, pokud není meritorně v ekonomické oblasti, ale v politickomocenské oblasti, tak tam zřejmě nastanou další kroky. Tam bych je aspoň já dedukoval. A připravovaná argumentace těchto kroků mně, nezlobte se, také drhne. Když slyším podmínku jedné nejmenované platformičky, která zajišťuje vládní koalici většinu, že církevní restituce podmiňuje dnešním schválením onoho DPH, ta logika mi není zcela jasná, protože tento zákon je dočasný zákon, ovlivní bilanci rozpočtu na rok 2013. Buď projde a papírově všechno sedí, nebo neprojde, papírově nesedí a budou se muset provést nějaké korekce v příštím roce. Ale církevní restituce, to je jiný kalibr. Tam se přece mají rozdávat minimálně o řád větší objemy. Nebudou se rozdávat jenom v roce 2013, ale i dalších a dalších a dalších letech. Když tedy položíte vedle sebe tyto věci, tak jsou přinejmenším nesouřadné. A tato vzájemná podmíněnost zřejmě sleduje jiné cíle než virtuální zbilancovanost kroků současné vlády.
Další věc, která se objevila z případných politickomocenských kroků, je, že dnešní koaliční neúspěch se nějak přemostí, že se přemostí zopakováním téhož a pro jistotu se to spojí s hlasováním o důvěře vládě. Tento krok také postrádá ekonomický grunt, protože já jsem prostě přesvědčen, že v případě neúspěchu tohoto zákona by první čtení návrhu státního rozpočtu mělo vycházet z toho, že tento zákon neexistuje, a tudíž by měl být návrh státního rozpočtu do konce září předělán, a ne spoléhat na to, že toto vzájemné podmínění, nebál bych se použít slova vydírání, možná nalezne někde kolem vánočních časů, v době adventní, své naplnění. Vždyť návrh státního rozpočtu - ještě ho nemáme na stole - měla na stole pouze vláda a už nyní je zpochybňovaný zejména ve svých makroekonomických východiscích, ale samozřejmě i strukturou opatření, která mají směřovat k tomu jedinému, k čemu se modlí ministerstvo, a to je jeden parametr tohoto rozpočtu, což je ten deficit, který koneckonců stejně nebude naplněn.***