(18.30 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Já bych vám rád připomněl, že to není úplná legrace. Tato Sněmovna má schválit rozpočet. Ona má schválit rozpočet a pravděpodobně k tomu, aby mohla schvalovat rozpočet, si potřebuje vyjasnit nějak daňovou politiku státu do příštího roku. Takže já na vás apeluji. Ta situace není jednoduchá.
My, víte dobře, odmítáme ten návrh proto, že nám připadá, že je opakováním starých chyb pana ministra financí Kalouska, který se nepoučí a nepoučí ani z toho, co se kolem DPH dělo v tomto nebo v loňském roce. Kromě toho, když to ale neprojde dnes nebo zítra, tak nám tady vznikne ona sjednocená sazba DPH 17,5 %, kterou my ale pokládáme za v podstatě ještě větší neštěstí. To bude znamenat také zdražení základních potravin. Takže ona je to pěkná šlamastika. Skoro bych řekl, že není na nějakou metafyziku moc čas. To by chtělo nějaké řešení, které, kdybyste měli zájem a chtěli se o tom s námi bavit, my nabízíme svůj názor, protože jsme přesvědčeni, dobře to víte, chtěli bychom, aby to bylo řešení sociálně ohleduplnější, které by trochu uklidnilo situaci, protože nejde jenom o důchodce, taky jde o firmy. Tahle daňová nejistota je poměrně velké zlo pro tuto republiku. Takže najít způsob, jak to uklidnit, vytvořit nějaké stabilnější prostředí, to bychom zatraceně potřebovali. Takže my opravdu potřebujeme nějaké konkrétní řešení. Kdybyste náhodou k tomu opozici chtěli, jsme připraveni tomu pomoci. Ale jinak na vás apeluji. Stále ještě jste vládní strany a potřebujeme řešení, které tu situaci zvládne. Není to legrace.
Takže prosím vás, odložte ty metafyzické úvahy. Poslední projevy se zabývají vašimi vnitřními stavy, problémy mezi jednotlivými skupinami. V tom je pro nás těžké se vyznat a apeluji na vás, bližme se nějakému řešení. Potřebujeme ho všichni v této zemi. Jinak ta situace bude růst do chaosu.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Omlouvám se, pane kolego (k posl. Stanjurovi). K faktické poznámce byl přihlášen dřív kolega Dolejš. Hned potom dostanete slovo.
Poslanec Jiří Dolejš: Nebudu zdržovat. Jenom drobnou poznámku na kolegu Béma. Je to poznámka metodicky dobromyslná jako Pražák Pražákovi. Já jsem se zájmem vyslechl jeho duševní pochody, které ho nakonec povedou, že bude hlasovat spolu s námi, a to rozporovat nechci. Ale on do kritiky tohoto výstupu vlády zamotal plody pravicového vládnutí. Víte, jako Pražák Pražákovi to říkám proto, abych už pak nezdržoval. Po staletí naše matička stověžatá nesla přídomek Caput Regni. Bohužel až za vašeho primátorování se jí začalo říkat Caput Crimini. Prostě já bych nedráždil hada bosou nohou a to draní pražského peří nechme na jindy.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Stanjura nám navrhne zřejmě postup nebo něco takového.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Nic takového navrhovat nebudu.
Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, pan místopředseda Zaorálek si stěžoval, že poslanci zvolení za ODS mají různé názory a neříkají vždycky to samé. Já myslím, že je to mnohem lepší, než když jsme tady mnohokrát zažívali, že nám členové klubu sociální demokracie předčítali jeden projev pořád dokola, zejména stanovisko Ústavního soudu. To na mně zanechalo hluboký dojem. Takže já budu bránit to, že každý poslanec tady může říct svůj názor. Je to vždycky mnohem lepší i pro Sněmovnu i pro všechny ostatní, než si padesátkrát číst nacyklostylovaný projev o tom, co říkal jeden ústavní právník nebo jaké je stanovisko Ústavního soudu.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Takže můžeme vzhůru do dalších projevů. Pan poslanec Michal Babák je přihlášen jako další do rozpravy, pak bude poslanec Adam Rykala a další. Prosím.
Poslanec Michal Babák: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, těžké vystupovat po takovýchto rétorech, ale pokusím se vrátit ke konstruktivním číslům a pokusím se být rychlý tak, abychom ještě tento zákon stihli dnes odhlasovat.
Důvodů k odmítnutí zvýšení daně z přidané hodnoty je několik. Nejprůkazněji proti tomuto návrhu hovoří údaje samotného Ministerstva financí. Stát do konce srpna 2012 vybral na dani z přidané hodnoty 177,5 miliardy korun, to je meziročně o 1,3 % méně. Finančně to znamená příjem nižší o 2,4 miliardy korun.
Sněmovna v závěru loňského roku odsouhlasila zvýšení snížené sazby daně z přidané hodnoty o 4 procentní body. Výsledek se nedostavil. Stejný efekt očekává ministerstvo i v příštím roce. I po zvýšení daně z přidané hodnoty kalkuluje Ministerstvo financí s nižšími výnosy i pro rok 2013. Daně jsou zde tak vysoké, že jejich výběr konstantně klesá. Češi už zcela logicky hledají cesty, jak ušetřit. Omezují výdaje na vzdělání, osobní rozvoj nebo potraviny. Podle aktuálních statistických údajů česká ekonomika klesá čtvrté čtvrtletí za sebou, a to o 1,2 procentního bodu. Z okolních států střední a východní Evropy je na tom podobně špatně pouze Maďarsko balancující nad hranicí spirály vedoucí k bankrotu. Ostatní země buď zpomalily, nebo se drží tzv. černé nuly.
Ještě chvíli zůstanu v kontextu Evropy. Je alarmující, že snížená sazba daně z přidané hodnoty v České republice se dostává mezi nejvyšší nejen v rámci Evropy, ale i v rámci rozvinutých ekonomik světa. Nárůst spotřebitelských cen a životních nákladů domácností byl v letošním prvním čtvrtletí výrazně vyšší než před rokem. Průměrná mzda sice teoreticky roste, ale domácnosti si nakoupí výrazně méně. Pokud v lednu roku 2013 dojde ke skokovému zdražení a dalšímu propadu ekonomiky, začnou největší tuzemští zaměstnavatelé hromadně propouštět. To bude mít za následek zvýšení průměrné míry nezaměstnanosti a zároveň dojde ke zhoršení situace v nejvíce postižených regionech, jako je Ústecký kraj, Moravskoslezský, ale i Jihomoravský kraj.
Věci veřejné nemohou podpořit zvýšení daně z přidané hodnoty i z důvodů snížení valorizace důchodů. Valorizace se má podle vládního návrhu pro roky 2013 až 2015 snížit jen pouze na třetinu toho, jak byla nastavena zákonem, to znamená na třetinu růstu reálných mezd a třetinu míry inflace. V současnosti přitom úprava penzí zohledňuje růst spotřebitelských cen stoprocentně. Snížená valorizace důchodů znamená pro každého jednotlivce výpadek asi 250 korun měsíčně, tedy nezanedbatelné 3 000 korun ročně.
Optimální řešení vidíme v ponechání současných dvou sazeb ve výši 14 a 20 % a tyto sazby dlouhodobě držet a neexperimentovat. Neprovádět stálé změny a výkyvy. Zkrátka zajistit předvídatelnost ekonomických pravidel. Český daňový systém by měl být dlouhodobě stabilní, tedy alespoň deset let bez zásahu. Česká cesta je typickým opakem. Během posledních pěti let se tu změnily sazby DPH už třikrát.
Věci veřejné jsou proti dalšímu zvyšování daní a proti dalším ekonomickým zátěžím pro obyvatele České republiky. Žádali jsme o podporu našich pozměňovacích návrhů, ale bez výsledku. Proto vám nyní připomenu některé další problémy, například na příjmové stránce rozpočtu. Stále chybí účinná omezení vůči šedé ekonomice a daňovým únikům. Chybí zpřísnění hazardu. Vláda by měla v těchto ekonomicky nevyzpytatelných časech zvážit i pobídky pro zaměstnavatele, například DPH až po zaplacení faktury platba. Mezi tyto kroky patří například i snížení spotřební daně na motorovou naftu. Stát by v důsledku zvýšené poptávky získal více peněz do rozpočtu a samozřejmě by to mělo pozitivní vliv i na konkurenceschopnost. Stávající situace je taková, že mezinárodní doprava sice využívá Českou republiku jako tranzitní zemi, ale bohužel tady nikdo netankuje.
Považuji za skandální, že vláda chystá maskovat svou neschopnost vybírat daně jejich zvyšováním. Když jsem si sečetl, kolik se nevybralo daní mezi roky 2007 až 2011, kdy převážně Ministerstvem financí vládl pan ministr Kalousek, tak jsem narazil na opravdu obrovské číslo. ***