(19.00 hodin)
(pokračuje Šlégr)
Na přelomu tisíciletí v Sydney už cenných kovů měli jen 13, z toho 5 zlatých. A letos? Letos z Londýna odjeli jak spráskaní psi s jednou stříbrnou a jednou bronzovou medailí. Až na takové dno mohou klesnout reprezentanti země s tak velkou sportovní tradicí, pokud je političtí představitelé hodí přes palubu.
Připomínám, že naše země je ve financování sportu v rámci Evropské unie třetí od konce. Nenechme se ošálit velkým úspěchem v Londýně. Těch úžasných deset medailí získaly velké individuality díky své dřině a talentu, které nejsou produktem propracovaného systému.
Strmě klesající úroveň kolektivních sportů je jasným důkazem, že pokud se politická reprezentace neprobudí, ocitneme se velmi rychle na bulharské cestě. A já rozhodně jako bývalý sportovec si to nepřeji a nechci.
Závěrem chci říci, že zvýšení DPH je špatným krokem, což mimochodem marně současné vládě vysvětluje nejen opozice, ale i ekonomičtí odborníci a například i prezident Klaus. A jelikož Národní socialisté - levice 21. století nehlasují pro návrhy, které jsou hloupé a škodí občanům této země, budeme já i můj stranický kolega Jiří Paroubek proti.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byl pan poslanec Šlégr. Nyní prosím o slovo pana kolegu Petra Tluchoře, po něm je přihlášen pan poslanec Vít Bárta. Prosím.
Poslanec Petr Tluchoř: Vážená paní předsedkyně, vážený člene vlády, dámy a pánové, v úvodu se chci omluvit panu místopředsedovi Zaorálkovi - budu i já maličko mluvit o ODS.
Budeme hlasovat o vládním ekonomickém balíčku. Vím, že to všichni víte, ale přesto považuji za nutné to zdůraznit. Nebudeme hlasovat o důvěře vládě. Nebudeme hlasovat o rozpočtu. A už vůbec nebudeme hlasovat o Petru Nečasovi. Budeme hlasovat o balíčku, na jehož obhajobu i jeho zastánci neumějí říct nic lepšího, než že prostě musí projít. Ano, pro balíček máme hlasovat z donucení. Ne proto, že by byl dobrý, ne proto, že by byl užitečný. Dokonce ani ne proto, že by byl nutný k sestavení rozpočtu. Ale prostě proto. Máme hlasovat bez diskuse, bez možnosti kompromisu. Prostě proto.
Neochota vlády jednat o balíčku s vlastními poslanci je zarážející, podivná, nepochopitelná. Vláda odmítla diskusi o balíčku přesto, že jde o razantní zásah do ekonomiky a ekonomové veřejně říkají, že tento zásah ekonomice uškodí. Vláda a její předseda odmítli změny přesto, že jde o razantní zásah do programu ODS a řada členů ODS už i nahlas říká, že tento zásah je pro ODS katastrofou.
Musím přiznat, že se mi už příliš nechce rozebírat argumenty, které jsem ve třetím čtení proti balíčku přednášel. Nicméně alespoň stručně.
Zásadní problém balíčku je, že nepřináší žádnou vizi, kterou by bylo možno vysvětlovat občanům. Natož vizi pravicovou. Rating není vize. Pro mě jako člena ODS je pak zásadním problémem, že vláda rezignovala na snižování výdajů, zejména mandatorních. Místo systémových reforem sahá k nesystémovému mixu škrtů a zvyšování daní. Není divu, že ekonomičtí experti hodnotí balíček vesměs negativně. A zcela zásadně ho odmítá i prezident Václav Klaus, kterého rozhodně snad nelze vinit z toho, že by byl proti snižování rozpočtového deficitu - což je deklarovaný cíl balíčku. Jenže zvyšování daní jako lék na krizi jednoduše nefunguje. Naopak dusí růst, ničí podnikatele a rozpočtu nakonec nepřináší ony očekávané miliardy
Toto jsou zcela jasné argumenty. Místo diskuse se však jak ekonomičtí odborníci, tak prezident Klaus dočkali od premiéra Petra Nečase jen vulgarismů. A křiku, tvrdých slov a hrozeb se dostalo i členům ODS, kteří se odvážili balíček kritizovat. Ale kdo z členů ODS by ho přijímal s nadšením? Zvyšování daní, milionářská dávka, útok na živnostníky a aktivní seniory - tím vším ODS popírá sama sebe. Nic z toho nebude fungovat.
Rozumím, že tuto debatu jsme měli vést před přijetím balíčku - nevedli jsme. Při prvním projednávání balíčku na poslaneckém klubu ODS nám premiér Petr Nečas oznámil, že ještě není nic dohodnuto, a proto prostě ještě není o čem diskutovat. Na dalším jednání už bylo dohodnuto vše a nebylo o čem diskutovat.
Když jsem před prázdninami žádal vrátit balíček zpět do druhého čtení, aby byl čas o něm na koaličních jednáních ještě diskutovat a prosadit alespoň něco z programu ODS, neuspěl jsem. Místo diskuse přišlo závazné hlasování. Loajálně jsem hlasoval pro a doufal, že před očekávaným vrácením balíčku Senátem se povede debata alespoň uvnitř ODS. Chtěl jsem dát prostor této debatě. Nevím, jak kdo tuto debatu vedl, ale já jsem se poctivě celé léto snažil s co největším počtem členů ODS mluvit. Pro nebyl téměř nikdo.
Nyní máme balíček znovu na stole a je smutné, že teprve tváří v tvář reálné hrozbě, že balíček neprojde, začíná vláda, a velmi neochotně, připouštět změny při jeho novém předložení do Sněmovny. Ale i za tuto naději velmi a velmi děkuji. Nejsem šťastný z toho, že jsme si možnost vést debatu o kompromisním řešení museli vynutit. Nejsem šťastný z toho, že musím hlasovat proti vládnímu návrhu. Problém ale je, že kdybych pro tento balíček znovu hlasoval, projevil bych se nejen jako zbabělec, ale především bych prokázal neloajalitu ke značce ODS. Ano, toto je antiodeesácký balíček.
Nejsem daňový fundamentalista, kompromis pro mě není sprosté slovo. Chápu, že nejsilnější vládní strana nemůže válcovat své partnery, a dokonce ani své oponenty 10:0. Tím spíš by ale neměla 0:10 prohrávat. Neslyšel jsem jedinou obhajobu balíčku z hlediska programu a principu ODS. Zato jsem slyšel samé zástupné, pokrytecké či absurdní až fatalistické argumenty, proč je nutné pro balíček hlasovat. Bez balíčku prý nebude rozpočet, bez balíčku nebude vláda. Je opravdu těžké uvěřit, že ministr financí a premiér myslí tyto argumenty vážně. Ministr financí pravicové vlády, který místo šetření ve státní správě potřebuje zvedat daně, aby mohl sestavit rozpočet. Předseda vlády, který říká, že když neprojde antiodeesácký balíček, má padnout vláda. Těmto slovům se opravdu těžko věří a myslím, že jim nevěří ani jejich autoři.
Bylo by daleko lepší, kdybychom místo silných slov dělali silné reformy a snižovali mandatorní výdaje. Jenže to se jaksi nedaří. A musím bohužel říct, že zejména v resortech vedených TOP 09. To je ten pravý důvod, proč ministr financí nemůže sestavit rozpočet. Kdyby byly reformy, kdyby se snižovaly mandatorní výdaje, šlo by mu to daleko lépe i bez útoku na program a kmenové voliče ODS.
Pravicová vláda, která navrhuje místo nízkých daní zvýšit složenou daňovou kvótu o celé procento? Místo podpory podnikání likvidaci podnikatelů? Místo úspor zvyšuje počet státních úředníků? Je to ještě pravicová vláda? Já říkám, že není. Je to vláda, která přináší levicová řešení. A používá i levicové argumenty k jejich prosazení. Já za sebe říkám, že už na levicové argumenty přestávám slyšet. A také přestávám slyšet na křik, vulgarity a vyhrožování.
Opakovaně jsem hlasoval proti svému přesvědčení a proti programu ODS. Jen proto, aby ODS působila alespoň jednotně, když už ne sebevědomě. Takto však nelze postupovat donekonečna. Nelze neustále hlasovat proti svému nejlepšímu vědomí a svědomí. Proti všemu, co ODS dvacet let úspěšně prosazovala. ***