(19.50 hodin)
(pokračuje Terelmešová)
Od doby počátku projednávání této novely je postavena jako příčina sporu mezi příznivci ústavní péče a příznivci pěstounské péče. Nechápeme proč. Proč nemůže fungovat obojí, a to finančně rovnoprávně, kdy časem a řádnou osvětou a výchovou jsme schopni postupně díky vyššímu zájmu o pěstounství redukovat ústavní zařízení. Těch se ale stejně nikdy úplně nezbavíme. Stále totiž budou děti, o které pěstounský zájem nebude. Finančním znevýhodněním ústavní péče sice tato zařízení nerušíme, na to neustále býváme tvůrci novely vlastně upozorňováni, ale ona tato zařízení takříkajíc zajdou na úbytě. Nestane se tak v průběhu několika let, ale omezení počtu dětí a finanční deficit může tato zařízení uzavřít i v průběhu jednoho roku. Pokud se po této době vyskytne případ dítěte neumístitelného do pěstounské péče nebo z pěstounské péče vráceného, nebude možné ho umístit, protože nebude kam.
A ještě bych se chtěla zmínit o těch stále odsuzovaných ústavních zařízeních. Kritiku na ústavní péči, o které se dočítám od lidí, kteří jsou anebo se někdy jenom považují za odborníky na tuto oblast, přičemž se odvolávají na evropskou legislativu a dobrou praxi v Evropě, považuji někdy jako tendenci těchto odborníků k vlastnímu zviditelnění anebo za tím spatřuji jejich osobní zájem. V žádném případě jim nejde o zájem dítěte. Nemusíme přeci přebírat všechny nesmysly jen proto, že jsou z ciziny, která pro nás dříve měla přídomek kapitalistická. Právě mnoho odborníků z Rakouska, Německa a preferované Anglie velmi pozitivně hodnotí současnou péči o ohrožené a opuštěné děti v našich ústavních zařízeních.
Nebudu popisovat, jak vypadají dnešní zařízení, ve kterých je poskytována ústavní péče. Předpokládám, že každý z vás nějaká tato zařízení navštívil, což je nutnou podmínkou, aby mohl dnes odpovědně o této novele hlasovat.
Negativní kritika nemající žádný pravdivý podklad škodí dlouholeté práci zaměstnanců ústavních zařízení, ať už se jedná o kojenecké ústavy, ZDVOPy, dětské domovy, klokánky nebo jakékoli jiné instituce, kde se zaměstnanci snaží zajistit pro každé dítě to nejlepší od materiálního zajištění až po citovou stabilitu v rodinných suitách, které jsou dnes v těchto zařízeních samozřejmé.
Jedním z aspektů této novely je také větší legislativní zatížení úřadů s rozšířenou působností a krajských úřadů. To bude přímo úměrně s nárůstem agendy znamenat také nárůst odborně vzdělaných pracovníků, přičemž nikde v této novele není zmiňováno, jak bude finanční navýšení obcím a krajům ze strany MPSV kompenzováno.
Jedním z důvodů, proč Senát tento návrh zamítl, je téměř porodní legislativní proces zde v Poslanecké sněmovně a velké množství pozměňovacích návrhů, přičemž další pozměňovací návrhy jednak kolegy Antla a ústavněprávního výboru Senátu a kolegy Lebedy svědčí o nedostatcích této novely. Právě pro velké množství nedostatků spolu s konkrétními poznatky a návrhy, které jste dostali písemně jako zdůvodnění vrácení tohoto návrhu ze Senátu do Poslanecké sněmovny, se Senát rozhodl tuto novelu zamítnout a ne ji opravovat dalšími desítkami pozměňovacích návrhů.
Pokud budeme mít na mysli opravdu pouze zájem dítěte, doporučuji vám, vážené dámy poslankyně a vážení pánové poslanci, zamyslet se nad návrhem zákona i legislativními nedostatky, na které Senát upozorňuje, a nechat tuto novelu řádně dopracovat. Jako u většiny v poslední době přijatých zákonů, i tento odpovídá tezi, že záměr je správný, ale řešení je uspěchané, radikální, někdy až revoluční. Historicky jsme se mohli již několikrát přesvědčit o tom, že co neprojde přirozeným vývojem, tedy dozráním času a jevů, a co se lidstvo snažilo násilně a rychle řešit, většinou nedopadlo dobře.
Věřím ve vaši politickou zodpovědnost k dalším generacím dětí, které nemusí mít štěstí na dobrou fungující rodinu a na hodné zodpovědné rodiče, protože dětství je nejen nejhezčí částí života, pokud máme štěstí a narodíme se chtění a milováni, ale také proto, že je to etapa pro dítě vývojově nejdůležitější. Touto novelou přebíráme zčásti odpovědnost za tento úsek života budoucích generací dětí a i za to, v jaké společnosti budeme dále trávit, v mém případě tedy, své stáří.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji paní senátorce. A nyní začíná rozprava, ve které je jako první přihlášen pan poslanec Jiří Paroubek. Prosím.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, čas sice pokročil, ale tato novela je velmi důležitá. Proto se pokusím přehlušit hluk v této sněmovně a doufám, pane předsedající, že mi tu a tam pomůžete. (Předsedající zvoní pro uklidnění v sále.)
Opětovně projednáváme novelu zákona o sociálně-právní ochraně dětí a souvisejících právních předpisů, která je podle svých tvůrců předkládána jako součást celkové reformy vedoucí ke zkvalitnění systému péče o ohrožené děti. Cílem předložené novely má být vytvoření podmínek pro zabezpečení výchovy a všestranného vývoje dítěte v jeho přirozeném rodinném prostředí nebo v náhradním rodinném prostředí, změna orientace systému směrem k prevenci, zvýšení kvality systému zavedením standardů kvality a sjednocením postupů v sociálně-právní ochraně dětí a osob pověřených k výkonu sociálně-právní ochrany dětí a vytvoření alternativ k nadměrnému umisťování dětí do institucionální péče rozvojem a profesionalizací pěstounské péče. To je vše velmi bohulibé, pokud jde o tyto záměry. Je nasnadě, že s takovým záměrem a takovými cíli se musí každý zdravě uvažující ve společnosti žijící člověk ztotožnit. Pokud dítě, ať už z jakéhokoliv důvodu, nemůže vyrůstat a být vychováváno ve své biologické rodině, měla by být náhradní rodinná péče alternativním řešením situace dítěte.
O významu orientace celého systému na prevenci a zvýšení kvality netřeba vůbec polemizovat. Proč tedy ta ostražitost a rozsáhlá diskuse jak odborné veřejnosti - jistě jste každý z vás dostali do svých schránek a mailů řadu přípisů našich spoluobčanů, nejrůznějších občanských sdružení apod. - tak řady kolegů jak tady v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu?
Pan ministr Drábek při projednávání této novely na půdě Senátu připustil, že tento zákon není naprosto dokonalý, byť v duchu přesvědčení této rádoby reformátorské vlády jde podle jeho mínění o krok správným směrem. Osobně bych ani nečekal, že takové kritické reflexe pan ministr je vůbec schopen, takže to docela oceňuji.
Nejsem odborníkem na danou problematiku, ale přiznám se, že jsem se s ní snažil poctivě seznámit. Diskutoval jsem na toto téma s lidmi, kteří se tématem sociálně-právní ochrany dětí, náhradní rodinné péče v praxi zabývají, kteří mají také určité zahraniční zkušenosti, mají přehled o tom, jak to ve světě je i s alternativními způsoby řešení. Přečetl jsem v souvislosti s tímto tématem několik souvisejících materiálů. Osobně znám několik rodin, kterých se toto téma blízce týká, a to z obou stran. Jedná se o velice závažnou problematiku. Jde o osudy konkrétních dětí, které se nikoliv vlastní vinou ocitly ve složité situaci, ale i o osudy těch, kteří o ně z nějakého důvodu nemohou pečovat, jakož i těch, kteří o ně naopak pečovat chtějí.
Složitost a vážnost projednávané tematiky se odráží i v rozdílnosti názorů na předloženou novelu, a to napříč spektrem laické i odborné veřejnosti. V průběhu projednávání vládního návrhu novely zákona zazněla celá řada argumentů pro její přijetí, ale i řada věcných argumentů pro její zamítnutí. K odmítnutí předloženého návrhu se kloním i já.
Nebudu tady opakovat všechny důvody, které mě k takovému postoji vedou. Zmíním jen ty nejdůležitější.
Zákon má být podle předkladatele alternativou k nadměrnému umisťování dětí do institucionální péče. Podnětem pro změnu dosavadní právní úpravy se stala především opakovaná negativní hodnocení České republiky. Chvályhodný záměr, ale jak upozorňují nejen odborníci, ale především také mnohaleté zahraniční zkušenosti, ne každý hezký záměr mívá i hezké konce. Je to hra, která hezky začíná, ale může špatně skončit. ***