(9.20 hodin)
Poslanec David Rath: Děkuji přesto, že jste mně nevyhověli. Jenom pak bych poprosil v případných komentářích, je to samozřejmě čistě na vašem uvážení, ale abyste pak neříkali, že jsem třeba nevysvětlil to či ono nebo nehovořil o tom či onom, protože to mělo být právě tématem třeba vystoupení obhajoby. Aby se pak neobjevovaly takové věci, že jsem něco neřekl nebo něco dostatečně nevysvětlil, protože to právě mělo být tématem obhájců. Nicméně přesto za to hlasování děkuji.
Dámy a pánové, už čtyři měsíce jsem vězněm této vlády. Jsem vězněn a vězněm v situaci, kdy jsem nikomu neublížil, nikoho neohrožuji a škoda žádná nevznikla, nikde a nikomu. A dokonce ani vzniknout nemohla. Já vám dnes tady předložím jasné důkazy o tom, že žádná škoda nevznikla, a dokonce ani vzniknout nemohla. Přesto jsem stále vězněm této vlády.
Ono totiž různé polodemokratické či totalitní režimy rády používají v dnešním světě takovou zástěrku, že někoho obviní z nějaké hospodářské činnosti, ale je v podstatě za tím politický motiv. Dnes se dočtete a zjistíte, že v Číně pronásledují a vězní disidenta za to, že nezaplatil daně. Oč jde? Přece každý ví na celém světě, že krátit daně je zločin, takže přece to není problém jeho politické činnosti, ale toho, že nezaplatil daně.
Samozřejmě obdobná situace v Rusku. Tam zjistíte, že kritik režimu je obviněn z toho, že jako politik, úředník v nějaké municipalitě, se podílel údajně na nějaké korupci, čili to vůbec nesouvisí s kritikou režimu, ale shodou náhod je vyšetřován za kriminální delikt.
O paní Tymošenkové nemá cenu ani mluvit, ten případ je znám, úplně totéž.
Anebo si vezměte jen případ s kapelou Pussy Riot. V podstatě rozjívená děvčata udělala, kdyby to nebyla děvčata, řekneme, třeba klukovinu, nad kterou by všichni mávli rukou, ale jsou zase vězněna. Zase je to vysvětlováno tím, že nějakým způsobem dělala něco nepřístojného v pravoslavném chrámu, nikolivěk za kritiku režimu.
Naše vláda se přitom tváří pokrytecky a všech těchto se, po mém soudu správně, zastává. A říká: to je jen zástěrka, ta hospodářská či jiná údajná činnost. Ale doma, doma se naše vláda chová úplně stejně. Prostě faleš a pokrytectví. Faleš a pokrytectví.
Dámy a pánové, dneska totiž vidíme druhé dějství, které můžeme nazvat likvidace nepohodlného, protivného opozičního politika. Opět zde máme naprosto nestandardní postup policie. V čem je nestandardní?
Dámy a pánové, policie této Sněmovně jako důvod mého vydání poslala výpisy z údajných odposlechů, které má policie k dispozici od února. Této Sněmovně policie neposlala ani slůvko navíc. Čili to, co policie ví od února, v srpnu zabalila a s překvapením, že zjistila to, co ví od února, sem poslala. S tím, že mě teď máte znovu vydat. Já se ptám, proč policie nečinila už od února, v březnu, v dubnu. Dobře. Tam není přidáno ani slovo, ani jeden úkon navíc. A dokonce já se zde jasně ptám, proč policie, když mě chtěla vydat ve věci Buštěhrad, to nespojila. Prostě tyto dvě stránky, které jsou údajné výpisy z odposlechů, mohla dát k žádosti Buštěhrad a nemuseli jsme tady sedět dneska.
Toto je jasná manipulace. To je jasný záměr. A teď se ptejme, proč. Proč policie takto zesměšňuje Sněmovnu, vodí vás všechny za nos, ale hlavně dělá hlupáky z celé české veřejnosti, že najednou zjistila to, co ví od února, a zjistila to najednou v srpnu.
Logické vysvětlení je jen dvojí a mohou platit oba důvody najednou. Za prvé, když zapátráme v paměti, zjistíte, že to je standardní postup plukovníka Kubiceho. Už v minulosti to použil přece několikrát. Vždycky se použije něco, co je x měsíců, let staré, a vytáhne se to, když se to hodí, to znamená před volbami. Tady se určitý výstřel udělal v květnu, v červnu, byla obrovská mediální vlna, obrovský monstrproces s tím zločincem Rathem. Ten trošku vyšuměl, překryly to trochu i jiné kauzy. Volby se nám přiblížily, tak je potřeba osvědčenou taktiku použít znova. Prostě to, co ví policie od února, najednou zjistí před volbami. To už jsme zažili tady u Kubiceho několikrát. Prostě oblíbená taktika plukovníka Kubiceho a jeho policie. Jiné logické vysvětlení není.
A pak je druhé možné vysvětlení. Dámy a pánové, po čtyřech měsících usilovného pátrání, toho, že jsem byl držen jako muž s železnou maskou a pomalu nemohl promluvit ani s vězeňskou službou, tak výsledkem je, že vše, z čeho mě viní policie v kauze Buštěhrad, se ukazuje, že je úplně jinak, že policie nemluvila pravdu, že vám sem dodala materiál, kde jsou nepravdivé údaje. To je dnes už z vyšetřování evidentní.
Takže možná se použily dvě věci. Předvolební, řekněme, dehonestace opozice, sociální demokracie a dalších, a k tomu ještě fakt, že by museli přiznat, že vše, co napsali do textu obvinění, je úplně jinak. Úplně jinak. Což je pro policii nepříjemné zjištění, zvláště v situaci, kdy kolem toho udělají takový monstrproces. Začali usilovně hledat něco dalšího.
Víte, od začátku, já jsem vám tady minule říkal, že celý proces je od začátku podivný, že je provázen různými nestandardnostmi, nezákonnostmi, nefér postupy ze strany policie. Já to jenom krátce zopakuji. Kdo to začal? Kubiceho policista, který teď je soukromý detektiv, tak najednou jede do Brna z Kladna podat trestní oznámení bez jediného důkazu. Čili on přijde říct, co někde slyšel. Přijme ho první náměstek nejvyššího státního zástupce. Mimochodem, to jsou lidé pana Pospíšila, tehdejšího ministra spravedlnosti, který si pěkně obsadil justici svými lidmi, pěkně v tichosti, tento vzorňák české politiky, tak ten si takhle rozestavěl své lidi. Takže ten shodou okolností náhodou přijímá Kubiceho policistu, náhodou s ním sepíše trestní oznámení.
Dámy a pánové, zajímavost. Představte si, že tento oznamovatel nebyl doposud vyslechnout policií. Přitom když zapátráte v paměti, tak on v televizi v Otázkách Václava Moravce, když to začalo, říkal, že má obavy o svůj život. Tak tento člověk, který má obavy o svůj život, není za čtyři měsíce vyslechnut policií. Každý, kdo v této zemi podal nějaké trestní oznámení, tak ví, že většinou jde na výslech jako první, nebo na podání vysvětlení jako první, protože on to podal. Tento člověk, policie o něj nejeví vůbec zájem. Opět zajímavé, protože on by dostal samozřejmě celou řadu otázek.
A vzhledem k tomu, že já jsem přesvědčen, že jde o policejního nastrčence, tak by se mu asi těžko říkalo: toto mně dal někdo od pana plukovníka Kubiceho nebo od toho, abych to takto řekl, a tento člověk mně zajistil schůzku s panem prvním náměstkem Střížem a jeho ochotu sepsat. Ale ochota pana Stříže pokračuje dál. Tento člověk pana Pospíšila to předává dalšímu člověku pana Pospíšila, paní doktorce Bradáčové, poradkyni pana ministra Pospíšila, takže on to nevěděl, samozřejmě, jeho poradkyně mu o tom neřekla.
Víte, já byl také ministr. Všichni moji poradci byli od toho, aby mně říkali, co vědí. Zdá se, že máme dalšího aktéra té hry. Shodou okolností to dostane zase člověk, který je s panem náměstkem Střížem úzce spojen, paní doktorka Bradáčová. Ta to dostane do Ústí, které s tím nemá vůbec nic společného, čili místně nepříslušné státní zastupitelství, a najednou se rozjíždí celá série podivností. Okamžitě povoleny neuvěřitelné odposlechy, v obývácích, v ložnicích, v kuchyních, které nemají skutečně za novodobou historii České republiky obdobu v podobných případech. To se nikdy nestalo. To se nikdy nestalo. ***