(12.20 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Ale mám pocit, jako by pan ministr Drábek byl jenom klonem ministra financí Kalouska, a vždycky, když pan ministr financí Kalousek zvedne ruku, tak ji pan ministr Drábek prostě zvedne taky. Vždycky, když pan ministr Kalousek řekne škrty, tak se ozve ozvěna z Ministerstva práce a sociálních věcí a ozve se škrty. Myslím si, že to takhle není v pořádku. Ministerstvo práce a sociálních věcí by přece mělo vnímat reálnou životní situaci penzistů. Mělo by vnímat reálnou životní situaci lidí se zdravotním postižením, rodin s dětmi, samoživitelek a všech dalších sociálně ohrožených skupin občanů naší země. A já mám pocit, že Ministerstvo práce v téhle své základní funkci selhává, a úplně přesně to předvedl ministr Drábek, když jsme tady mluvili o tom ostudném zákonu, kterým v příštím roce důchodcům chcete sebrat 9,5 miliardy korun.
Pan ministr Drábek si stěžoval na to, že teď má důchodový systém problémy, protože se v minulých letech příliš valorizovaly penze. Jemu se nelíbí, jakým způsobem se v minulých letech zvyšovaly důchody v České republice, a má pocit, že důchodci si žijí nad poměry a že mají příliš vysoké penze. Já to chci jednoznačně odmítnout, protože v těch minulých letech rostly ceny a je zcela v pořádku, že se valorizovaly důchody v souvislosti s inflací. A také chci připomenout, že důchodci museli absorbovat celou řadu reforem, které se prováděly. Mimo jiné zavedení poplatku ve zdravotnictví. Mimo jiné deregulaci nájemného. Tohle všechno výrazně zasáhlo zejména kategorii důchodců. A já si nedokážu představit, jak by se s tímto vším důchodci vyrovnali, pokud by se nevalorizovaly penze alespoň tak, jak se v těch minulých letech zvyšovaly. Možná to panu ministrovi Drábkovi připadá zbytečný luxus, ty důchody, které dneska důchodci mají, ale ať se zeptá kteréhokoli důchodce, zejména těch, kteří žijí osaměle nebo žijí ve velkých městech, kolik jim zbude z jejich důchodů, když zaplatí všechno, co mají zaplatit. Kolik jim zůstane z toho zbytečného luxusu, o kterém tady hovořil ministr práce a sociálních věcí. Já si myslím, že to jeho vyjádření bylo skutečně nehorázné a ministr práce by nikdy nic takového neměl vypustit z úst.
A poslední poznámka se týká toho, co říkal tady pan poslanec Šnajdr, a týká se oné provázanosti. Jestliže vláda je teď v politické krizi, jestliže vláda obtížně hledá většinu ve Sněmovně pro to, aby získala 101 hlasů pro prohlasování některých zákonů, tak přece není možné pokračovat, jako by se nic nedělo. Jednotlivé návrhy jsou provázané. Ony spolu souvisí. To, že přepracováváte vlastní reformy, je váš problém, ale je tady jasná souvislost mezi daňovým balíčkem a spuštěním druhého důchodového pilíře. A není možné spustit důchodový pilíř a nevyřešit jeho financování. To je prostě obrovský hazard s veřejnými rozpočty a já si myslím, že žádný odpovědný poslanec to nemůže připustit.
Já chci vyzvat všechny odpovědné poslance, aby zastavili zavádění druhého důchodového pilíře, zastavili ho buď jednou provždy, anebo alespoň do doby, než bude jasné, z čeho ten druhý důchodový pilíř bude financovaný. Dokud to jasné není, tak je obrovsky riskantní cokoli takového spouštět, zejména v období této politické nestability. My nevíme, kdy tady budeme hlasovat o důvěře či nedůvěře vládě, ani nevíme, jestli vláda nepadne během příštích několika týdnů prostě proto, že nebude schopna prosazovat dál své zákony, a do této politické nejistoty a nestability se provádí nejzásadnější změna v důchodovém pojištění za posledních dvacet let. To je velmi politicky riskantní operace a já skutečně varuji před tím, abychom tady postupovali salámovou metodou a spoléhali se na to, že to nějak dopadne. Ono to taky může dopadnout tím, že budeme dělat po Novém roce balíčky jenom proto, aby se zajistily peníze na výplatu důchodů. (Potlesk vlevo)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní tedy má slovo paní poslankyně Marta Semelová, poté pan kolega Miroslav Opálka. Jestli rozumím dobře, tak pan senátor chce mluvit až po všech přihlášených poslancích. Paní kolegyně Semelová má slovo.
Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně, víte, když slyším pojem důchodové spoření, žasnu, co si tato vláda dovolí vůči občanům a co si občané nechávají líbit. Lidé si totiž mají spořit na něco, co by mělo být přece naprosto samozřejmě garantované státem z průběžného systému. Vždyť ze svého platu odvádějí peníze na pojištění.
Jenže vláda místo toho, aby realizovala růst ekonomiky, místo toho, aby se starala o propopulační politiku, namísto toho, aby zabezpečila růst životní úrovně sociálně slabší většiny obyvatelstva, a namísto toho, aby garantovala systém průběžného financování důchodů pod kontrolou státu, stará se o naplnění fondů soukromých, kterým garantuje dlouhodobé zisky. Zaplatit to máme jednak my všichni a dále občané, kteří do druhého pilíře vstoupí a již jsou přitom vládou doslova vydíráni prohlášeními, že bez tohoto spoření se ve stáří neobejdou. K tomu navíc rozhodne, že z druhého pilíře penzijní reformy nelze vystoupit, ať se dotyčný občan ocitne v jakékoli životní a finanční situaci. Může přijít o práci, může se dostat do dluhových pastí, ale to nikoho nezajímá. Pokud se přihlásí, bude povinně platit příspěvek na důchodové spoření 2 % hrubé mzdy ze svého, to znamená nad odvod na sociální pojištění. Zároveň však jim nikdo nezaručuje a zaručit ani nemůže, že za těch x let tady tyto fondy ještě vůbec budou. Kauzy a aféry týkající se tunelování za posledních dvacet let mluví za vše.
Popravdě řečeno, neumím si ani představit, z čeho by si měla většina lidí ČR na důchod spořit. Dvě třetiny nedosáhnou ani na průměrný plat, minimální mzda je od roku 2007 zhruba 8 tisíc, je zde velké množství nezaměstnaných. Další jsou odkázáni na sociální dávky, které víc a víc krátíte. Mladé rodiny s dětmi se prohýbají pod finanční zátěží za výdaje na vzdělání, na zájmovou činnost, na oblečení, z něhož každou chvíli děti vyrostou, velkou část rozpočtu těchto rodin s předškolními dětmi tvoří ceny potravin, hygienických potřeb a léků. Současná vládní politika negativně ovlivňuje i postavení žen, zejména matek na rodičovské dovolené a matek malých dětí. Rodičovský příspěvek v nejčastěji vyplácené tříleté variantě byl zkrácen celkově o 16 tisíc korun.
Díky vládě, která provádí asociální a protirodinnou politiku, se zdražuje prakticky všechno. Náklady na bydlení rostou pro mnohé do závratných výšek. Na nájem a ostatní výdaje spojené s bydlením dnes Češi vynaloží v průměru přes 25 % toho, co vydělají. K tomu voda, energie, plyn. V roce 1990 na to stačilo přes 15 % výplaty. Lidé jsou zatíženi zdravotnickými poplatky a platbou za drahé léky, zdražuje se doprava a základní životní potřeby, mnozí jsou ohroženi exekucemi. A do toho si ještě mají připlácet na důchody. Je to naprosto nemravné a cynické.
Druhý pilíř důchodové reformy slouží akorát menšině bohatších občanů a soukromým fondům, na něž se budou ze státních fondů převádět desítky miliard ročně. Jde o rozkrádání veřejných financí za bílého dne. S návrhem proto, přestože se jedná o technickou záležitost, nemůžu souhlasit.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Prosím pana poslance Miroslava Opálku.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní předsedkyně. Slibuji těm kolegům, kteří za mnou byli, abych nemluvil dlouho, že to opravdu dlouho nebude. Ale neodpustil bych si na závěr k tomuto bodu také pár poznámek, které jsem avizoval už při bodu, který se zabýval valorizacemi.
Víte, v roce 1848 a později Evropou prošla velká vlna sociálních nepokojů. Tehdy kancléř Bismarck vyvodil z toho určité poučení a nastavil určitý systém v tehdejším Prusku, jak občany zabezpečit na stáří. Byla to jiná doba. Lidé se nedožívali tak vysokého věku, v pracovním procesu nebylo tolik žen, ale byl to určitý prvek, který byl nový. ***