(10.10 hodin)
(pokračuje Kuba)
Chci říct, že Ministerstvo průmyslu a obchodu znovu ještě vyhodnotilo, co je pouze nutností a co v tomto zákoně můžete nalézt navíc. Navíc můžete v tomto zákoně oproti směrnici nalézt jednu jedinou věc a to je povinnost činžovních domů nebo domů, které mají více bytů, udělat si tento audit řekněme té tepelné účinnosti pro celý dům. Je to ryze praktická záležitost, kterou naše ministerstvo dalo do tohoto zákona, a to z toho důvodu, abychom nevystavovali majitele jednotlivých bytů nutnosti získávat tyto štítky pro každý byt zvlášť, také proto, abychom nevytvářeli prostředí, kde pro každý dům, který v sobě obsahuje třeba 30 nebo 40 bytů, bude vystavováno 40 štítků zbytečně. (Velký hluk v jednacím sále.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Promiňte, pane ministře, dámy a pánové, všechny vás důrazně žádám, abyste zasedli do svých lavic. Kdo nehodlá poslouchat toto úvodní slovo, opusťte jednací síň! V takové atmosféře není možné, aby řečník mohl vystupovat.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba Děkuji. Jde nám tímto opatřením skutečně o to, tak jak tuto situaci prakticky každý známe z nějakého svého bytového družstva nebo nějakého sdružení vlastníků bytových jednotek, aby někdo, kdo chce pronajmout svůj byt nebo ho prodat, se nemusel dostávat zvlášť ke svému auditu nebo k auditnímu štítku na svůj byt, ale aby družstvo nebo uskupení vlastníků bylo schopno se shodnout na tom, že nechá udělat jeden štítek pro celou budovu. Je to ryze praktická záležitost, která má usnadnit život majitelům jednotlivých bytů v bytových domech. To je to, co tam je skutečně navíc, a vzniklo to po diskuzích i řekněme s některými bytovými družstvy a s jejich zástupci, tak abychom situaci konkrétním vlastníkům v praxi usnadnili. Jinak se jedná pouze o implementaci evropské směrnice.
Je třeba říct, že proti České republice je v tomto veden impeachment, že je ve druhém stupni. A pokud tento zákon my dnes nepřijmeme, tak velmi pravděpodobně tento proces dospěje k Evropskému soudnímu dvoru, jehož rozhodnutí bude velmi pravděpodobně o tom, že jej přijmout budeme muset. A od rozhodnutí tohoto rozsudku hrozí České republice sankce, které, když my jsme prověřovali, nám vycházejí zhruba - ono se to nedá přesně definovat - tak, že hranice jsou 130 tisíc až 530 tisíc korun na den. To znamená, že pokud se dnes rozhodnete tento zákon nepřijmout, velmi pravděpodobně skončíme v situaci, kdy rozhodnutím Evropského soudního dvoru ho přijmout budeme muset, a nese to s sebou riziko platby České republiky za každý den od vynesení rozsudku v těch částkách, o kterých jsem mluvil, tedy zhruba 200 tisíc až půl milionu korun denně.
Myslím, že toto jsou jistě praktické informace. Dále tady hovořit o obsahu zákona bych považoval za naprosto nadbytečné. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji vám, pane ministře, a zeptám se také dvou zpravodajů - nejprve zpravodaje hospodářského výboru pana poslance Milana Urbana, zda se chce vyslovit ke stanovisku pana prezidenta. Prosím.
Poslanec Milan Urban: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dobrý den. Pokusím se o nějakou jemnou konstruktivní kritiku tohoto zákona a použil bych svá slova z prvního čtení tohoto zákona, která bych tady chtěl zopakovat.
Myslím si, že tento zákon je tak trochu nadbytečný a tak trochu pitomost. Je to velmi komplikovaná norma. Těžko mohu výhradu vést k současnému ministrovi průmyslu a obchodu, protože co se dá dělat ve chvíli, kdy tato směrnice už existuje. Nicméně dalo se dělat v dobách, kdy tato směrnice byla schvalována v Evropském parlamentu, a Česká republika mohla mít v té době jistě nějakou jasnější pozici, kterou měla v Bruselu prosazovat. Plyne z toho obecné poučení, že diskuse na téma "co se děje právě v Bruselu, jaké mají být pozice České republiky k jednotlivým věcem" jsou diskuse mnohem důležitější, než se v dané chvíli může zdát. A pak tady máme tyto důsledky. Teď se můžeme přít o to, jestli tato norma je čistým přepisem evropské směrnice, nebo jestli tam má nějaké kreativní české prvky, ale příliš možností nemáme.
Nicméně platí to, co jsem řekl v prvním čtení. Já podporuji veto pana prezidenta Klause a podle toho bude i klub sociální demokracie hlasovat. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji. A nyní dostane slovo zpravodaj výboru pro životní prostředí pan poslanec Jan Látka. Ptám se ho, zda se chce jako zpravodaj vyjádřit ke stanovisku pana prezidenta. Nehodlá tak učinit.
Otevírám tedy rozpravu v této fázi projednávání a ptám se, kdo kromě čtyř přihlášených se ještě do ní přihlásí. Nejprve dostane slovo pan poslanec Jiří Paroubek, dále jsou přihlášeni páni poslanci Karel Šidlo, Břetislav Petr a Jiří Šlégr. Prosím, abyste další přihlášky podali obvyklou cestou. Prosím nyní prvního z přihlášených, pana poslance Jiřího Paroubka.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové. Že prezident republiky vrátil tento zákon, tak to každý, kdo sleduje jeho veřejná vystoupení, musel očekávat. Konzistentně již dlouhou dobu vystupuje proti všemu, co se snaží zejména pomocí ekonomických nástrojů zabránit dalšímu zvyšování zátěží životního prostředí. (Trvalý hluk v sále.)
Nebudu ze sebe dělat kdovíjakého odborníka na ekologii, ale jako ekonoma mě přístup prezidenta Klause zaráží. Abych to osvětlil.
Ve vráceném zákoně jde především o implementaci směrnice Evropského parlamentu.
Paní předsedkyně, já se tady skoro neslyším, protože pánové už mluví tak nahlas...
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Promiňte, pane kolego. Dámy a pánové, ještě jednou vás všechny žádám, vyřizujte věci, které se netýkají projednávaného bodu, mimo jednací sál.
Poslanec Jiří Paroubek: Děkuji pěkně. Já bych zvyšoval decibely, ale to byste zase nevydrželi vy.
Nebudu tedy ze sebe dělat kdovíjakého odborníka.
Ve vráceném zákoně jde především o implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady o snížení energetické náročnosti budov. To tady koneckonců pan ministr také říkal.
Jsme ve stavu, kdy úroveň celkové poptávky po stavebních pracích považuje za uspokojivou pouze jedna třetina stavebních podniků, i to mě překvapuje. Jako hlavní bariéry růstu produkce se u podniku označuje jednoznačně nedostatečná poptávka. A to je dlouhodobá záležitost. Pokles stavebnictví je u nás víceméně trvalý. V roce 2011 stavebnictví kleslo o 3,5 %, v roce 2010 o 7 %, stavebnictví kleslo v roce 2009 i v roce 2008, i když tam byla řekněme spíše ještě stagnace. I s letošním rokem je to tedy pět nepřetržitých let, kdy klesá stavebnictví. To není dobrý signál ani pro investory. To nás nestaví po ekonomické stránce mezi země, které dokážou zvládat ekonomickou krizi. Upřímně, prvním signálem toho, že roste hospodářství země, je to, že se oživuje stavební výroba, takže u nás můžeme spíše říci, že nejsme ještě na dně, a to smutné. Prostě stavebnictví, ostatně jako celá naše ekonomika, potřebuje dostat nové impulsy, které přinesou růst a stabilitu.***