(9.20 hodin)
(pokračuje Váňa)
Povedlo se to. Vláda sociálních demokratů zachránila naspořené peníze lidí, jejich celoživotní úspory, zachránila i podnikové finance. Tehdy ale už se nedalo nic dělat s tím, že tady byla vytvořena díra, díra nikdy nikým nesplácených úvěrů v částce 600 mld. korun. To byl dárek pro sociální demokraty od ODS. Právě proto, aby se tato díra začala ozdravovat, aby se veřejné finance začaly léčit, což realizovali sociální demokraté, byl vytvořen Fond národního majetku, kam se tato žumpa nikdy nesplácených úvěrů postupně sváděla.
Vážený nepřítomný pane premiére, ještě je dlužno připomenout, že státní dluh od roku 1990 do roku 2006, čili státní dluh za celých 16 let, byl v částce 0,9 bil., čili 900 mld., a když se vlády chopila, vládní odpovědnosti, vláda Mirka Topolánka, to je rok 2007, tak do dnešní doby se tento dluh vyšplhal na částku 2 bil. Čili dluh za 16 let je tady přebit dluhem za šest let. Dluh za šest let se vyšplhal k částce 2 bil. a to je dědictví umění vlády, současné vlády a předchozí vlády Mirka Topolánka. To je třeba si připomenout. Zkrátka základní stavební kámen celého dnešního dluhu je jednak v loupeživých privatizacích, v kuponové privatizaci a jednak neutěšený stav financí spočívá právě v úvěrech, které zde byly poskytovány a nikdy nebyly nikým spláceny, protože takový záměr ani nikdy nebyl. (Poslanec v pravé části sálu reaguje.) Bum, bum, bum, ano, pane poslanče, bum, bum, bum.
Vážený pane premiére, to byla situace, která se tady odehrála po roce 1989. Je třeba si také připomenout, co bylo výsledkem kuponové privatizace. Do kuponové privatizace byl postoupen majetek v rozsahu 1 bil. korun, to je 1000 mld. Kuponová privatizace proběhla a výsledek úspěšnosti celé kuponové privatizace byl 350 mld. korun. Jinými slovy, nepřítomný pane premiére, 650 mld. bylo ukradeno novodobými privatizátory. 650 mld. bylo rozkradeno, 650 mld. skončilo v kapse novodobých privatizátorů. To byl výsledek privatizace státního majetku, to byl výsledek kuponové privatizace, to byl výsledek toho, že jsme nerozlišovali čisté a špinavé peníze. To byl výsledek, který dnes vlastně v podstatě celý národ ještě dlouhou dobu bude splácet.
Dámy a pánové, na této velké privatizační zlodějně, protože jinak než zlodějna se to nazvat nedá, se podíleli, a to je pravda, i bývalí vysocí exponenti minulého režimu, kteří se rychle tiše infiltrovali do všech politických stran, i do ODS. S tehdejší dobou kuponové privatizace jsou spojena jména, a to je třeba si tady říct, protože tak to je, Václav Klaus, Ježek, Dlouhý, Dyba, Kočárník, Čermák, Macek, Pilip, Rubáš, Ruml, Stránský, Vodička - tito všichni byli u tehdejší velké privatizace, tito všichni byli spjati s kuponovou privatizací.
Vážený pane premiére, to je základní stavební kámen celého státního dluhu, to je opravdu historická prapůvodní příčina, proč je dnešní dluh 2 bil. korun. Také je dobré si připomenout, že v důsledku celého tohoto privatizačního řádění jsme zlikvidovali celou řadu značek - Zetor, Tatra, Jawa a tak bych mohl pokračovat dál. Zcela nesmyslně jsme vyklidili celé odvětví zbrojního průmyslu, zlikvidovali jsme jednu výrobu po druhé. Nebudu hovořit o domácím zemědělství. Dnes je nám všem zcela normální a běžné, že jíme zahraniční potraviny a vůbec nepřemýšlíme o jejich kvalitě.
Vážený pane premiére, to je prapůvodní příčina současného dnešního dluhu.
Je dobré vzpomenout, že v roce 2006 nastupuje vláda, pravicová vláda Mirka Topolánka, která vítězí podvodem a lží. Která vítězí podvodem a lží. Podvedla občany smlouvou s voliči. Tato vláda slíbila, že daně klesnou sto procentům daňových poplatníků, podle tehdejších slibů ne prý těm nejbohatším, ale všem že stoupnou příjmy. To bylo dáno na papíře. Tato vláda Mirka Topolánka lidem slíbila, že se nemusejí bát úpravy daně z přidané hodnoty, že to bude jenom takové kosmetické, dokonce že u 70 % zboží a služeb daňová sazba klesne, to bylo také na papíře, důchodci že budou mít kompenzaci - tisícikorunu přídavku k důchodu, že se nezavede školné, že se nezvýší finanční spoluúčast lidí ve zdravotnictví, a naopak že se zastaví snižování životní úrovně důchodců a dalších rodin, že se zvýší prosperita vícepočetných rodin a že se zvýší zisky podnikatelů. To byly sliby z billboardů, z plakátů, to byly sliby tehdejší Topolánkovy vlády, to byly sliby kabinetu Mirka Topolánka, kabinetu, který zde určitou dobu pracoval bez důvěry, bez důvěry v Poslanecké sněmovně, a teprve až na druhý pokus v důsledku politické korupce se podařilo tuto vládu zprovoznit a získat ve Sněmovně důvěru.
Přichází rok 2007. Tato pravicová vláda Mirka Topolánka přichází s reformním batohem zákonů. V podstatě šlo o zavedení rovné daně, snížení daně nejbohatším, snížení daně z příjmů právnických a fyzických osob, snížení daně nejbohatším a přenesení daňového břemene na bedra obyčejných lidí. Celý reformní batoh byl šit horkou jehlou, nebyl dokonce projednán nejen v koaliční vládě, ale ani uvnitř ODS. Vládní reformní batoh v prvé fázi nepodpořili ani vlastní poslanci z ODS. Takové to bylo dílo. Topolánkova vládní reforma ročně obrala příjmy státního rozpočtu o 90 mld. Zkrátka ODS poslala do kapes 90 mld. těm nejbohatším škrtem pera, snížením daní těm nejbohatším, abychom dneska řešili těžký úkol, kde vzít chybějící miliardy. Jeden rok je vláda pošle do kapes těm nejbohatším, kdy škrtem pera jim sníží daně, a následně deset let to bude tahat z kapes střední třídy, z kapes nízkopříjmových skupin občanů, z kapes těch nejchudších lidí. To je výsledek vlády pravice. Je také dobré si vzpomenout, že rovná daň, která byla zavedena za vlády Mirka Topolánka jako ekonomické geniální počínání, tak byla zavedena pouze na Slovensku, kde ztroskotala, ve Finsku a v Litvě. ***