(10.20 hodin)
(pokračuje Váňa)
To je pozdrav Drábka přes jeho malou penzijní reformu. Ano, všichni tito padesátníci a šedesátníci, kteří jsou dnes se svým příjmem do 25 tisíc korun, budou mít podstatně nižší důchod. To je pozdrav od pravicové vlády. A víte proč, nepřítomný pane premiére? Proto, aby ti nejbohatší se měli lépe! Proto, aby ti, kteří dnes mají nad 40 tisíc měsíčně, měli důchod větší! Tak proto bere důchody těm, kteří dnes vydělávají do 25 tisíc. Ti, kteří mají od 25 do 35 tisíc, těch se to nedotkne. A ti, kteří mají nad 40 tisíc, dostanou Drábkův dárek.
Ani na mladé jste nezapomněli, pane premiére. Ty bičujete Drábkovým bičem a karabáčem, když zavádíte soukromé penzijní fondy a budete penzijní majitelům penzijních účtů posílat ročně 30 miliard, tak pěkně to všem osolíte a osladíte, protože jim zvýšíte výrazně daň z přidané hodnoty a všechno se lidem zdraží. Lidem se všechno zdraží proto, aby majitelé penzijních fondů měli setsakramentsky dobrý byznys. To je vaše politika!
Pane nepřítomný premiére, vaše vláda se mstí lidem do 30 let, kteří jsou chudáci vyděšeni a mají strach z přízraku chudoby. Ano, to není legrace, pane premiére. Lidé se chudoby vážně bojí. Mají strach. Mladí lidé už dnes si trhají vlasy, koho že ve volbách volili, komu dali svůj, koho že svým hlasem podpořili. Většina mladých lidí se cítí podvedena stranou Věci veřejné. Říkají jim podle zkratky VV veselé veverky. Dnes už prý nejsou ani veselé, a dokonce nejsou ani veverky. Lidé jsou zcela zmateni. Jsou zmateni z toho, co se v politice děje. 37 % lidí mladších 30 let vážně má obavu zestárnout. Má strach z toho, co ve stáří bude. Přes 50 % dotázaných mladých lidí sice odpovídá, že si na stáří šetří, ale to šetření je do 500 korun měsíčně, čili je zanedbatelné. Víc si nemohou dovolit šetřit, protože nemají z čeho.
Podle dotazů, pane nepřítomný premiére, je velmi smutné zjištění, lidé odpovídají, že nejenže se cítí podvedeni, ale že jsou přesvědčeni, že nemají zajištěna základní práva, že nemají zajištěna práva, jako je právo na bezplatné vzdělání, že nemají zajištěno právo na bezplatné zajištění, že nemají zajištěno základní právo na důstojnou odměnu za práci, která by jim zajistila základní, podotýkám základní životní standard. Mladí lidé jsou zmateni, když dokončí vysokou školu a najednou zjistí, že je nikdo nechce. V tom nejlepším případě najdou práci, ale zjistí, že si vydělají tolik, že si nestačí pokrýt provoz své domácnosti. Mladí lidé zkrátka vidí, že Listina základních práv a svobod a Ústava jako by byla bezcenným dokumentem. A to je velmi zlé, to je velmi špatné! Mladí lidé vidí, že to, co je psáno v této Listině základních práv a svobod, v praxi nefunguje. A tak řada mladých se bojí, až dodělá svoji vysokou školu nebo střední školu, že bude bez práce. O tom se lidé nejen baví, z toho lidé vážně mají obavy a to lidi děsí. Mladí lidé jsou hned po dokončení studia postaveni před celou řadu velmi těžkých životních úkolů - založí si rodinu, mají uživit dítě, mají mu umět dát vzdělání, slušně ho vychovat, mají si umět pořídit byt, vybavit ho, popřípadě opravit tento byt. Vážený nepřítomný pane premiére, v malém městě zařízení a vybavení běžného bytu je částka přes 2 miliony korun, v Praze jsou to hodnoty vyšší. Platba běžného nájemného je 8-10 tisíc korun. Lidé vážně mají problémy. Věřte, lidé vážně mají problémy.
Mladí lidé si uvědomují, kolik peněz tato vláda dává na vědu, na výzkum, na vzdělání, a nejsou s tím spokojeni a to je důvod, proč vzdělaní lidé vycházejí do ulic, proč se bouří, proč jsou nespokojeni. Zkrátka mladí se cítí podvedeni, cítí se býti oklamáni. A tak realita je taková, že v celé řadě rodin rodina nemůže vynakládat po dvakrát deseti tisících, aby užila ve své rodině dva vysokoškoláky. Nemůže si to dovolit, protože zkrátka na to rodina nemá. Neustále víc a víc přibývá studentů, kteří si už nedokážou uhradit zdražující náklady: menza, doprava, stravné, celá řada plateb při nákupu skript či jiných pomůcek. Prostě vysokoškoláci, a není jich málo, se dostávají na pokraj, že ze svých zdrojů a ze zdrojů, co jim zajistí rodina, nejsou schopni vyžít. Taková je realita všedního, úplně obyčejného dne. Mnozí vysokoškoláci po ukončení svého studia jdou pracovat mimo obor, a to je ten lepší případ, anebo končí na úřadu práce. ***