(17.10 hodin)
(pokračuje Kohoutová)
Problém je ve spojení bydlení poskytovaného ve veřejném zájmu, neboť právě pojem veřejného zájmu není nikterak legislativně definován a v jeho pojetí může dojít k velkým rozdílům napříč krajskými a obecními úřady s rozšířenou působností. Na nedostatečnost definice bydlení ostatně poukazuje i vládní stanovisko.
Jsem přesvědčena, že státní a veřejná správa má být partnerem každého občana, který řeší nezaviněnou tíživou životní situaci, a to i v otázkách bydlení. Aby však takové partnerství mohlo být naplněno, je zapotřebí vypracovat komplexní legislativní úpravu, která bude jasně definovat sociální bydlení jako celek, bude definovat prostupnost bydlení, lhůtu, po kterou je takové bydlení poskytováno, kompetence a ochranu všech účastníků. To znamená majitele bytu, nájemce, možnost samozřejmě i podnájmu, tak i případnou sociální službu, pokud je s daným typem bydlení spojena.
Když hovoříme o definicích, považuji za velmi důležité jasně definovat prostupné sociální bydlení. Co je to přístřeší? Co je to azyl? Tréninkové bydlení, chráněné bydlení, utajené bydlení, zprostředkované bydlení a další typy s tímto spojené. K tomu je nutné podotknout, že nejde jen o státní byty, ale sociální bydlení se přímo dotýká i soukromých pronajímatelů, které tento návrh nikterak nemotivuje, spíše naopak.
Dovolte mi ocitovat obecný úvod z materiálu Strategie boje proti sociálnímu vyloučení vypracovaného kolektivem odborníků na tuto otázku: "Sociální bydlení získává stále více podobu, jež je jen těžko generalizovatelná do jednoho univerzálního přístupu. Zahrnuje celou řadu programů pro různé cílové skupiny, celou řadu aktérů provozujících takové bydlení, stále více i soukromých pronajímatelů. Pořád si všímejme toho, že vždycky všichni berou v nejrůznějších strategiích v potaz i soukromého vlastníka, nikoliv pouze o stavění bytů a rozdávání bytů, které jsou ve vlastnictví státu, celou řadu typu bydlení včetně bydlení polovlastnického či sdíleného vlastnictví a celou řadu nástrojů. Na koncept sociálního bydlení je možné nyní nahlížet spíše jako na koncept bez jasných rysů, plný variability, inovací, flexibility, dočasnosti, změny." Takto mluví o sociálním bydlení doktor Lux ze sociologického ústavu Akademie věd České republiky a další autoři. Ve vší úctě k předkládanému návrhu, takovou komplexnost může zajistit pouze vládní návrh vycházející ze spolupráce Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva práce a sociálních věcí. Nutno podotknout, že Ústecký kraj absolutně zapomněl na to, že strategii bydlení vytváří například Ministerstvo pro místní rozvoj navazující na další již platnou legislativu.
Problematikou sociálního bydlení se zabývám řadu měsíců a diskutuji jak s organizacemi, které poskytují přechodné či chráněné bydlení, tak i s autory studií o fenoménu sociálního bydlení. Pan doktor Tomislav Šimeček, předseda Občanského sdružení majitelů domů a bytů a dalších nemovitostí v České republice, k tomuto návrhu řekl: "Návrh Ústeckého kraje zcela ignoruje ústavní princip diferenciace přístupu k pomoci občanům v zaviněné i nezaviněné nouzi. To je rozdělení péče na trvalou, ale velmi omezenou hmotnou pomoc a velmi intenzivní výchovnou pomoc obcí občanům v zaviněné nouzi a poměrně štědrou, ale časově omezenou pomoc státu všem v nezaviněné nouzi tak, aby se co nejrychleji vrátili do samostatného života. Návrh neřeší příčiny, ale jen následky."
Musím s panem doktorem Šimečkem souhlasit. Společným jmenovatelem při všech jednáních, kterých jsem se k sociálnímu bydlení účastnila - a na kterých jsem mimochodem neviděla žádné zástupce Ústeckého kraje -, je podmínka kvalitní legislativní normy, definice jednotlivých stupňů bydlení, pojistka práv, lhůt a kompetencí všech účastníků. Návrh zákona v § 2 odst. 2 definuje, že nárok na sociální bydlení má pouze osoba v hmotné nouzi, a návrh však neřeší situaci, kdy je takováto osoba, byť dočasně, sankčním způsobem z nároku vyřazena. To by chtěl například Ústecký kraj na dva měsíce někoho vystěhovat z bydlení? Je tedy naprosto nezbytné definovat, kdo a za jakých podmínek má právo na sociální bydlení a v jaké kvalitě a na jak dlouho.
Tyto atributy ve sněmovním tisku postrádám. Návrh považuji za nedomyšlený a jeho propuštění do druhého čtení by mohlo natropit více škody než užitku.
Proto je velmi důležité zamýšlet se nad tím, co vede Zastupitelstvo Ústeckého kraje k tomuto kroku. Snad volby? Proč situaci neřeší s dotčenými ministerstvy, Asociací krajů či Svazem měst a obcí? Podle mého názoru jde pouze o populistický krok a v žádném případě o promyšlený a ucelený koncept skutečného sociálního bydlení.
Stanovisko vlády k tomuto sněmovnímu tisku poukazuje na fakt, že návrh zákona, který ukládá úkoly Ministerstva práce a sociálních věcí krajským a obecním úřadům, má být zpracován na vládní úrovni. Vláda považuje tento návrh za nepřipravený. Kvůli jeho věcným, legislativně technickým nedostatkům poukazuje na jeho neslučitelnost s koncepcí bydlení České republiky do roku 2020.
I s ohledem na stanovisko vlády navrhuji, abychom tento návrh zamítli již v prvním čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Probíhá rozprava. Jenom se ptám, jestli se do rozpravy někdo hlásí. (Hlasy ze sálu.) To už zaznělo v rozpravě. V tom případě budeme moci rozpravu asi ukončit. Já tedy ukončuji rozpravu a zagonguji na poslance, aby se tu shromáždili, pokud chtějí hlasovat. Prosím, aby se všichni shromáždili.
Budeme hlasovat návrh, který na konec přednesla paní poslankyně Kohoutová. Byl to návrh zamítnutí. Ještě chvíli počkám a zagonguji ještě jednou. Prosím všichni na svá místa.
Ještě se zeptám. Pan poslanec Foldyna už asi nechce vystoupit se závěrečným slovem. To by teoreticky mohl. Tak ještě vystoupí. Prosím, takže ještě závěrečné slovo. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem bedlivě poslouchal připomínky. Já si myslím, že řada z nich je i oprávněných, těch připomínek. Co je však podstatné, že některá tvrzení kdyby byla pravdou, tak v severních Čechách nejsou takové problémy s různými ubytovnami, které se tam obohacují právě na té chudobě, která vytváří podhoubí pro to, aby vznikaly sociální třenice, které tam v současné době vznikají, kdyby ty věci, které jsem tady slyšel, že fungují, fungovaly. Takhle to není. A já bych se domníval, že věcnost tohoto zákona by odpovídala tomu, že by prošel do druhého čtení a odborné výbory by se k tomu vyjádřily a upravily by tento návrh k tomu, aby byl potřebný, protože se nedomnívám, že to je populistický návrh ze strany Ústeckého kraje. Já si myslím, že ten populismus tam lze jenom složitě najít. Já jsem ho tam nikde nenašel. Ale domnívám se, že jsou to právě potřeby starostů měst a obcí z Ústeckého kraje, které jsou vyjádřeny v tomto návrhu. A znovu připomínám, že respektuji to, že některé věci mohou býti nedokonalé, ale ty jsme tady mohli odstranit ve druhém čtení, a ne to hodit do koše.
Takže já se pokusím ještě jednou vás vyzvat k tomu, abychom tento zákon propustili do druhého čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: A teď požádám paní poslankyni Řápkovou, která se také ještě přihlásila, protože může na závěr vystoupit. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Ivana Řápková: Děkuji. Já bych jen chtěla připomenout, že tento návrh zákona problémy, které jsou s ubytovnami, respektive s vysokými platbami za ubytování, neřeší. A pokud je někdo měl řešit, tyto vysoké platby, tak to byl právě kraj, protože kraj jako kontrolní složka měl dohlížet na výplaty těch jednotlivých dávek, které souvisely s bydlením, tak aby nedošlo k překročení stropu, což se asi v tomto případě Šluknovského výběžku a podobně nedělo. Ale tento návrh tyto problémy s ubytovnami neřeší. Děkuji. ***