(15.00 hodin)
(pokračuje Klasnová)
Když to posoudíme v kontextu škrtů, které se navrhují v rozpočtu, když to posoudíme v kontextu toho, že je třeba látat díry ve státním rozpočtu snižováním růstu důchodů o dvě stě korun od každého seniora měsíčně, tak je to skutečně velmi alarmující a je to něco, nad čím je třeba se zamyslet. Je třeba se zamyslet nad tím, jestli získávat peníze lepším hospodařením a zvýšenou kontrolou, eliminací šedé ekonomiky, eliminací právě možných korupčních praktik, ať už je to na krajských úřadech, obecních úřadech, či v těch státních, polostátních podnicích. To je určitě velmi dobře. Ale my jsme schválili zatím jenom změnu Ústavy a změna Ústavy hovoří o tom, že se rozšíří kontrola NKÚ právě na hospodaření obcí a krajů, že se rozšíří na hospodaření některých veřejných institucí. Ty veřejné instituce jsou právě v tomto prováděcím zákoně, v zákoně o Nejvyšším kontrolním úřadu, jmenovány, ať už jsou to vysoké školy, Česká televize, Český rozhlas. Všechno to jsou kroky správným směrem, aby to bylo skutečně míněno vážně a samozřejmě mělo by dojít ke kontrole, tady pan zpravodaj o tom hovořil, kontrole podniků, kde má stát většinovou účast, nebo právě územně samosprávné celky většinovou účast.
Tato změna je v tuto chvíli načtená, právě byla načtená v ústavněprávním výboru. Nicméně změna, která byla načtená, to je zapotřebí si říct, by se nedotkla akciových společností. Nedotkla by se společností typu České dráhy, typu dopravní podniky, například zrovna Dopravního podniku hlavního města Prahy. Víte, že okolo toho, odkud kam plynuly finance z Dopravního podniku Prahy, se stalo předmětem mediálních spekulací, a opravdu si o tom štěbetají vrabci na střeše. Já jsem přesvědčena o tom, že by bylo zapotřebí kontrolovat i tyto akciové společnosti, akciové společnosti, v nichž má stát majoritní podíl, anebo obce či kraje.
A dále. Já sice nevím, co tady paní vicepremiérka načte v podrobné rozpravě, možná že tuším, byť Věci veřejné nebyly přijaty k této diskusi - já se domnívám, že by měly být kontrolovány i podniky typu ČEZ. Jsem přesvědčena o tom, že energetický gigant ČEZ by měl být kontrolován, že je to zcela správně. Jsem zvědavá, co bude načteno v podrobné rozpravě. Budu to samozřejmě velmi pečlivě sledovat a jistě se tady o tom budeme bavit ještě v závěrečném hlasování v třetím čtení.
Nicméně připravila jsem pro jistotu za Věci veřejné pozměňovací návrh, ke kterému se také přihlásím v podrobné rozpravě, a který by umožnil kontrolu podniků, v nichž má stát většinovou účast, nebo územně samosprávný celek většinovou účast, ale které jsou také akciovými společnostmi, včetně ČEZ, tedy včetně společností, jejichž akcie jsou obchodovány na burze.
Nedávno jsem v jednom diskusním pořadu říkala, že se vypráví takový smutný vtip, že v Poslanecké sněmovně už jedinou jistou většinu má energetický gigant ČEZ. Pevně věřím, že získám podporu kolegů napříč politickým spektrem pro tento pozměňovací návrh z pera Věcí veřejných. Doufám, že tento smutný vtip, a doufám, že skutečně jenom vtip, bych ráda vyvrátila.
Předem děkuji za podporu. Pevně doufám, že protikorupční zápal a chuť kontrolovat všechny tyto podniky včetně ČEZu nevyprchal ani z paní vicepremiérky Peake letem tryskáčem na mejdan ČEZu, a děkuji za podporu. (Slabý potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji paní předsedkyni Klasnové.
Některá přeřeknutí ve jménech jsou úsměvná, jiná jsou z kategorie trapasů. To svoje řadím do té druhé kategorie a ještě jednou se omlouvám.
Je někdo další přihlášen do obecné rozpravy? Pan kolega Polčák. Prosím.
Poslanec Stanislav Polčák: Vážený pane místopředsedo, vzal bych si velmi krátce slovo, protože po vystoupení paní předsedkyně Klasnové musím alespoň částečně reagovat na vyjádření, která zde padla stran usnesení výboru ústavněprávního a případně výboru pro veřejnou správu.
Mám za to, že možná dochází k určitému nepochopení. Nicméně je třeba říci, že to nepochopení vyplývá z toho, že se zde používá termín "veřejná instituce". Možná že je to příliš neurčitý právní termín, který je spojen s tím, že není dána konkrétní množina institucí, která pod daný termín spadá. Ale pokud paní místopředsedkyně - pardon, předsedkyně Klasnová hovořila, nebo vytyčila určitý typ společností, označila je i konkrétními názvy, tak je třeba říci, že tomu tak není, že ten rozsah pojmu "veřejná instituce" podle judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího správního soudu je vymezován tak, že pod tento pojem tyto subjekty, o kterých paní ředitelka hovořila - paní předsedkyně Klasnová (smích v sále) - ale alespoň držím jméno (opět veselí v sále) - hovořila, tak jsou to tedy subjekty, které jsou v judikatuře nejvyšších soudů považovány za ty veřejné instituce, které mají povinnost splňovat určité povinnosti, které jim předepisují předpisy veřejného práva.
Z rozsudku Nejvyššího správního soudu 1AS114/2011 se podává, že je tomu tak i u Dopravního podniku hlavního města Prahy. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu 2ANS4/2009 se podává, že to je vámi zmiňovaná společnost ČEZ. Z rozsudku 8AS57/2006 se podává, že to je rovněž Fotbalový klub Hradec Králové. Mohli bychom hovořit o dalších a dalších judikaturních závěrech nejvyšších soudů.
Mám rovněž za to, že institut veřejné instituce nebo popis veřejné instituce, tak jak je přijat v pozměňovacích návrzích, respektive v usneseních ústavněprávního výboru, je vhodnější právě tím, že umožňuje pod tuto kategorii vlastně přizvat všechny instituce, které mají určitý veřejnoprávní charakter. Nicméně tady na tomto řešení se nenašel široký konsensus politických stran, a proto i já musím, protože by zřejmě neprošlo nic, podpořit návrh, který vychází z konsensu i s ČSSD i s ODS, samozřejmě i dalších politických stran zastoupených v této Sněmovně.
Jsem rád, že Ústava, což by bylo vhodné asi kvitovat, neuzavřela možnost, aby došlo k dalšímu rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu, protože to nechává na tzv. prováděcím zákonu. To znamená, že Ústava, která byla přijata na ústavním konsensu, umožňuje případně další novelou rozšířit množství subjektů, které by měly podléhat kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu. Ale dnešní politický konsensus, tak jak byl dosažen v rámci jednání politických stran, zní na návrhu, který předloží jménem zastoupených stran paní místopředsedkyně Peake. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan místopředseda Zaorálek. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dobrý den, dámy a pánové. Já pokládám tu debatu za velmi důležitou - o kompetencích NKÚ. Omlouvám se, že trochu z té debaty vybočím.
Jakkoli je teď zásadní, abychom se dobře rozhodli a dobře definovali ty kompetence, tak je také důležité, a jenom to připomínám pozornosti, protože tady sedí premiér a členové vlády, aby ten úřad i potom s těmi správně definovanými kompetencemi měl vůbec kde působit. Rád bych jen připomněl, že pokud je mi známo, v současné době NKÚ vyprší nájem v prostorách, které má v současné době k dispozici. Ministr financí Kalousek ale odmítá poskytnout prostředky na koupi nějakého nového objektu, takže je docela vážný problém, že zaměstnanci NKÚ nebudou mít kam hlavu složit, protože vládní dislokační komise v této chvíli není schopna nabídnout žádné nové prostředky. Objevily se názory, že by mohli sídlit někde ve Vyškově nebo v Jihlavě. Asi chápete, že když je to úřad budovaný tady v Praze i s určitým zázemím, mohlo by to znamenat téměř jeho rozprášení, kdyby se měl přestěhovat někam do Vyškova takhle náhle.
Já jenom konstatuji, že možná budeme schopni rozhodnout o kompetencích, a doufám, že kompetentně, nicméně bylo by dobré, aby se ti zaměstnanci nescházeli příště někde v lese, aby se ten problém skutečně vyřešil. V této chvíli nabývá docela vážných podob, protože vůbec není vyjasněné, kde úřad NKÚ bude vlastně sídlit. Já to říkám, aby tomu pan premiér věnoval pozornost, protože i z úst předřečníka zaznělo, že to je ústavní záležitost. NKÚ je tady rozhodnutím Ústavy, takže máme i zodpovědnost za to, že ten ústav má kde sídlit, že jeho členové mají kde hlavu složit, a že dokonce i to řešení se děje pokud možno důstojným způsobem. Mám dojem, že v posledních dnech jsou tam uváděni zaměstnanci docela v chaos a panuje tam trochu panika z toho, co vlastně s nimi bude a kde a jestli vůbec budou zítra někde bydlet. ***