(15.20 hodin)
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, je skutečností, že nejen v České republice, ale i v některých sousedních zemích se vede velmi intenzivní diskuse o souvislosti schodku veřejných rozpočtů a hospodářského růstu. Vy jste řekl, že tyto země mají zpravidla vyšší hospodářský růst než Česká republika. To je pravda. Ale jedná-li se o země středoevropské, mají také zpravidla vyšší deficit veřejných financí, a to významněji než Česká republika. Jinými slovy, jejich hospodářský růst se dá v mnoha ohledech označit za fiskálně stimulovaný a já naprosto vědomě říkám, že vláda České republiky pod mým vedením cestou fiskální stimulace ekonomického růstu nepůjde. Protože takový ekonomický růst dosažený za cenu vyššího deficitu a vyššího zadlužení má stejně jenom velmi krátkodobý účinek a ve svých důsledcích nic pozitivního neřeší a vede pouze k vyšší míře veřejného zadlužení. To za prvé.
Za druhé. Považuji za nesmírně důležité zmínit, že vedle otázky výše ekonomického růstu se také musíme podívat na některé další strukturální indikátory, například na míru nezaměstnanosti, na míru ohrožení chudobou, na míru nezaměstnanosti například mladých lidí do 25 let, na míru ohrožení důchodců chudobou a podobně. Ze všech těchto nových členských zemí Evropské unie má prostě Česká republika tyto parametry nejlepší. Takže kdybych to řekl poměrně zjednodušeně a po lopatě, může pan poslanec Seďa řešit dilema, zda chce mít český ekonomický růst, ale český deficit veřejných financí, českou míru nezaměstnanosti a českou míru ohrožení chudobou, anebo, abych vzal třeba sousední Slovensko, že může mít slovenský ekonomický růst, ale také slovenský deficit veřejných financí, slovenskou míru nezaměstnanosti, a to zvlášť zdůrazňuji, a slovenskou míru ohrožení chudobou.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane premiére. Další interpelace, s pořadovým číslem 6, je interpelace, kterou na pana premiéra vznáší pan poslanec a místopředseda Lubomír Zaorálek. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Přeji také dobré odpoledne. Dámy a pánové, já bych chtěl oslovit pana premiéra v tom, že pokládám za velkou chybu, že Sněmovna odmítla můj návrh, kdy jsem chtěl do jednání Sněmovny zařadit bod Zpráva premiéra o jednání poslední Evropské rady. Na Evropských radách se projednávají v poslední době pravidelně klíčové věci a tady zní často váš hlas, pane premiére: u všeho být nemusíme, tak jsme odmítli se podílet na Euro Plus Pact, odmítli jsme fiskální pakt, a teď zaznělo z poslední Rady i vaše vyhrožování, že budeme vetovat i bankovní unii.
Já připomínám, že na posledním jednání evropského výboru byla vláda zastoupena pouze subalterním úředníkem, nebyl tam ani státní tajemník. Takže tady se mluví o klíčových věcech, ve kterých bychom měli být schopni zaujmout nějakou národní pozici, a Parlament se tím vážně nezabývá. Já si nejsem jist, že ta vaše pozice byla ta jediná možná správná především proto, že jsem zaslechl řadu poměrně známých ekonomů, kteří komentovali bankovní unii s tím, že je to projekt, který se prosadí jako dozor nad eurozónou, a dokonce byli názoru, že by Česká republika měla u těchto jednání být.
Vidím ve vašem vystoupení určitý rozpor v tom, že na jedné straně jste řekl, že nebyl předložen kompletní návrh bankovní unie, tak jak by měl fungovat v eurozóně, a na druhé straně už jste vyhrožoval vetem. Připadá mi, že jako příprava obhajoby české pozice tento postup není šťastný. Říci, že na jedné straně nemám celkový návrh, a zároveň už vyhrožovat jeho vetem.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane kolego. Prosím, pane premiére, máte slovo.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, úvodem jenom dvě drobné opravy, abychom oba dva mluvili o témže problému.
Za prvé. Ta pozice, kterou jsem ohlásil před jednáním Evropské rady, nebyla moje pozice. To byla pozice vlády České republiky schválená na základě jejího mandátu a schválená jednomyslně vládou České republiky. Čili to nebyl nějaký osobní postoj premiéra, ale postoj vlády, mimochodem naprosto stoprocentně se kryjící s postojem České národní banky, která je největší autoritou v oblasti regulace bankovnictví, a vláda nezastírá, že v této velmi komplexní odborné problematice velmi dává na názory České národní banky. To je první věc, první drobná oprava.
Druhá drobná oprava je, že jsem nehrozil vetem vůči bankovní unii jako takové, ale vůči zřízení jednotného bankovního dohledu, což je pouze jeden z prvků bankovní unie. Ta podstata je v tom, že podle právních analýz, které jsou k dispozici ke zřízení jednotného bankovního dohledu, je při hlasování v Evropské radě nezbytná jednomyslnost, zatímco při všech dalších prvcích bankovní unie se již hlasuje kvalifikovanou většinou. To znamená, že chceme-li ohlídat zájmy České republiky, musíme to učinit již v samotném počátku, kdy bez nás není možné cokoliv schválit. Ve chvíli, kdy bychom jenom tak kývli, navíc na podobu norem, kterou vůbec neznáme, kterou v tuto chvíli nezná vůbec nikdo, tak by se mohlo potom stát, že při hlasování kvalifikovanou většinou budou uplatněny některé prvky, které mohou náš finanční systém, naše bankovnictví velmi poškodit.
Otázka bankovní unie, přesněji řečeno návrhu konkrétních opatření směřujících k řešení tíživé situace některých finančních ústavů v části členských zemí eurozóny, představovala skutečně klíčovou část diskuse, která byla vedena v průběhu Evropské rady ve dnech 18. a 19. října letošního roku. I přes nemalá očekávání spojovaná s tímto summitem je zřejmé, že na řešení situace nepanuje jednotný názor ani v rámci eurozónových států. Zatímco některé státy preferují rychlé zavedení jednotného systému dohledu, na který by mohla navazovat také rychlá rekapitalizace bank, jiné státy v čele s Německem dávají přednost kvalitě výsledného produktu před rychlostí jeho přijetí. Česká republika náleží ke státům, které rovněž preferují důkladnou diskusi a kompaktní společné projednání souvisejících návrhů evropské legislativy před ukvapenými kroky s nejasnými důsledky.
Pro Českou republiku je v prvé řadě nezbytné zajistit bezpečnost vkladů českých střadatelů v domácích bankách. Vzhledem k diskusi o možnosti nahrazení autority České národní banky jednotným systémem dohledu ze strany Evropské centrální banky se musíme zabývat problémem převádění likvidity mezi zahraničními mateřskými bankami a jejich tuzemskými dcerami. Je přitom třeba definovat postavení dceřiných společností, resp. vyřešit otázku možných důsledků jejich transformace na pobočky mateřských bank. Zde požadujeme dostatečné institucionální záruky, přičemž připomínám, že podobné požadavky zaznívají nejenom od našich partnerů v rámci Visegrádské čtyřky, ale také z Estonska či Lucemburska.
Druhým základním problémem je nutnost zajistit rovnoprávné postavení na bankovní unii participujících i neparticipujících států v souladu se základním principem evropského práva, tedy zásadou rovnosti členských států Evropské unie. Ta se musí uplatnit především z hlediska fungování vnitřního trhu, zejména trhu s finančními službami. Zde vyvolává očekávaná možnost přímé rekapitalizace bank z ESM, z mechanismu vytvořeného Evropskou unií, otazníky nad souladem s jinak striktními limity pro poskytování veřejné podpory. Můžeme za takové situace skutečně zaručit opravdu rovné postavení finančních ústavů na vnitřním trhu Evropské unie? Nevytvářejí se tady dvojí standardy a nezakládá se riziko morálního hazardu? Tyto otázky si musíme se vší vážností položit. Stranou nelze ponechat ani otázku hlasování v evropském orgánu pro bankovnictví EBA. Zde navrhujeme zavedení systému dvojí většiny, který by zabránil systematickému přehlasovávání členských států neúčastnících se jednotného bankovního dohledu. Aby bylo rozhodnutí v Evropské bankovní autoritě přijato, bylo by nutné jeho současné přijetí jak většinou participujících států, tak většinou ostatních zemí. Zde nacházíme v řadě ohledů společnou řeč se svými partnery z Dánska a Švédska. Čili se svým postojem v žádném případě není Česká republika izolována.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane premiére. Bude ještě doplňující otázka ze strany pana Zaorálka. Prosím. ***