(10.30 hodin)
(pokračuje Bém)
Ono je to stejné, jako kdybychom položili otázku celoživotní prevalence tabákových výrobků. Asi bychom zjistili, že těch, kteří si alespoň jednou za život vykouřili jednu cigaretu, je ve všeobecné populaci poměrně hodně, ale o rozsahu toho veřejně zdravotnického problému to vlastně vůbec nevypovídá, protože to, co je daleko důležitější, je nikoliv celoživotní prevalence jednou za život, ale to daleko důležitější je nějaké pravidelné užívání, zneužívání, nadužívání, které ve finále samozřejmě vede k celé plejádě a k velkému rozsahu veřejně zdravotnických problémů s fatálními konci a samozřejmě s obrovskými ekonomickými náklady pro společnost.
Takže nedívejme se na ta mezinárodní srovnání tím jednoduchým povrchním pohledem. Samozřejmě i když se podíváme na rozsah pravidelného užívání v posledním měsíci, když se podíváme na rozsah veřejně zdravotnických problémů, tak i tam tedy v rozsahu užívání konopných látek je Česká republika na předních místech, ale zdaleka už nefiguruje tak dominantně na čele pelotonu, jako je to v případě těch celoživotních prevalencí.
Druhým problémem kromě skutečnosti, že marihuana nebo konopí je i drogou, kromě toho, že je lékem nebo léčivým přípravkem, je skutečnost, že ve spektru funkce nebo léčebného efektu při užití léčebného konopí se nedotýkáme užití tetrahydrokanabinolu, nebo té jedné účinné látky, nebo dvou účinných látek, ale celé plejády spektra látek, které působí v centrálních nervových receptorech na náš centrální nervový systém na mnoha úrovních. Dotýkáme se tedy komplexního fenoménu, který v zásadě velmi, nechci říct, znemožňuje, ale staví komplexní efektivní využití konopí jako léku do poměrně složité technologické roviny.
Takže my se dotýkáme dnes otázky, jestli je možné, abychom do českého právního systému zavedli možnost léčebného využití léčebného přípravku. A já bych vás chtěl poprosit, abychom v tomto ohledu dali léčebnému konopí šanci, protože jeho použití je nadmíru medicínsky akceptovatelné a ještě navíc je to krok, který je mimořádně humánní, a je to krok, který je ekonomicky vlastně pro společnost mimořádně výhodný.
V mezidobí mezi prvním a druhým čtení v rámci jednání zemědělského a zdravotního výboru se objevila celá řada pozměňovacích návrhů. Ty pozměňovací návrhy se ani tak nedotýkají původně vymezeného okruhu diagnóz, nebo abych byl přesný, okruhu odborností, devíti odborných lékařských specializací lékařů, kteří budou moci léčebné konopí předepisovat, ale spíše se debata vedla kolem procedury nebo technologie, jak kontrolovat. Jestli dovážet, nebo i produkovat, potažmo produkovat a v konečném důsledku mít možnost i vyvážet. Jestli využít jenom tu řekněme psychoaktivní účinnou část konopných produktů nebo rostliny, anebo využít i tu zbylou část na účely technického zpracování. Diskutovali jsme o tom, zdali úmluvy OSN nejsou překážkou pro schválení této legislativní normy. Diskutovali jsme o ceně, o dostupnosti, diskutovali jsme o preventivních opatřeních, která budou bránit zneužívání.
Takže dovolte asi čtyři rychlé komentáře.
Legislativní norma není v rozporu s mezinárodními úmluvami a jako jednoduchý důkaz mohu představit, že v sousedním Německu, Rakousku, Itálii a v řadě dalších evropských zemí EU, ve Švýcarsku se léčebné konopí využívá pro vymezené okruhy pacientů. A musím říci, že s úspěchem, s medicínským efektem.
Za druhé. Specializované orgány policie, jejichž smyslem, cílem je bránit produkci, pašování, distribuci nezákonných drog, upozorňovaly na skutečnost, že je třeba hledat co možná nejefektivnější způsob zabránění zneužívání předepisovaných receptů, nebo resp. účinné látky na lékařských receptech, a od začátku prosazovaly variantu centrálního úložiště dat a jednotné databáze, a to nejlépe garantované v elektronickém receptu, v elektronickém předpisu.
V rámci diskuse jsme se dotýkali otázky zavádění elektronického receptu do českého zdravotního systému a jeho technických problémů, které přicházejí na svět. Jednou z výhrad Ministerstva zdravotnictví na prvopočátku diskuse byly právě technologické složitosti v této oblasti. Jsem velmi rád, že jeden z těch pozměňovacích návrhů, které budou načteny a mám je na stole, možnost elektronického předpisu opět zavádí a že se k tomu Ministerstvo zdravotnictví přiklonilo. Velmi zástupcům tohoto resortu za to děkuji. Takže elektronický předpis, modrý pruh. Tuším, že tento pozměňovací návrh bude předkládat kolega Skalický a je to cesta naprosto správným směrem, za kterou děkuji.
Zemědělský výbor přichází s návrhem na technické využití té části technické rostliny, která nebude využita pro vlastní léčebné využití. Opět je to nadmíru rozumné, protože v České republice se pro účely technického zpracování konopí ročně vyprodukuje asi 22 tun. Zde v tomto případě se jistě bude jednat o rozsah daleko menší, ale z hlediska ekonomického to má svoji hlubokou logiku.
Vývoz, resp. vlastní produkce. Diskuse, která se hodně točila kolem toho, jak má vypadat případné výběrové řízení na vlastního producenta, jakým způsobem prostřednictvím nejenom licencování Státním ústavem pro kontrolu léčiv, ale i následnými procedurami bránit tomu například, resp. garantovat, aby nedocházelo ke zneužívání v rámci vlastního pěstování. V zásadě to jsou věci, které nejsou úplně složité a je s nimi jak v České republice paradoxně, tak i v řadě ostatních států kolem nás bohatá zkušenost.
Takže jenom jedna kratičká poznámka. Dostupnost léku nebo léčebného přípravku je základní funkce pro jeho faktické využití v medicíně. Dnes odhadujeme, že cena jednoho gramu léčebného přípravku na cestě v okamžiku, kdy se bude léčebné konopí dovážet, se bude pohybovat někde mezi 8 až 10 eury za gram. Měsíční potřeba léčebného přípravku se pohybuje v závislosti na diagnóze někde mezi 10 a zhruba 120 gramy na měsíc. V průměru můžeme říct 50 gramů. Čili vynásobme 10 eur krát 50 a dostaneme se na částku, která je poměrně fatální z hlediska nákladů. Tím pádem je to komplikace, obstrukce z hlediska skutečné dostupnosti. Představme si pacienta, pacientku v terminálním stadiu onkologického onemocnění s chronickými, dramatickými bolestmi. Představme si, že se jedná o důchodkyni, a představme si, že bude taková pacientka nucena hradit částku 120krát nebo 50krát 10 eur měsíčně. Samozřejmě limit této dostupnosti mě vede k úvaze, že ze všeho asi nejzdravější, nejhumánnější, medicínsky nejlegitimnější by bylo nabídnout lék nebo léčivý přípravek, abych byl přesný, prostřednictvím úhrady z prostředků zdravotního pojištění.
Chápu, že by tento návrh asi narazil, a on v těch debatách narazil na poměrně značný názorový diskurs. Ukazuje se, že při krizi veřejných zdravotních systémů, při nedostatku finančních prostředků v českém zdravotním systému, který se transformuje, zní otázka, kam a s jakým efektem, každopádně představuje obrovský zásah ve veřejných rozpočtech. Takže by to byla další částka, která by zatížila veřejné zdravotní rozpočty. A rozumím svým kolegyním a kolegům, že se jim do toho prostě a jednoduše při zdravé a asi i zodpovědné úvaze s ohledem na celý komplexní celek, komplexní fungování zdravotního systému v České republice nechce. ***