(19.10 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Přece každého by mělo zajímat, jak se vykryje na důchodovém účtu státu dopad opt-outu. Ta tři procenta, která odtamtud zmizí z těch 28, to není malá částka. Zkuste počítat se mnou. Řekněme, jestli průměrná mzda je 25 tisíc, jestli ta 3 % jsou na jednu osobu nějakých 750 korun, dalších 500 korun, to jsou ta 2 % procenta, půjde de facto ze státního rozpočtu, tak to je 1 250 korun. Když se toho zúčastní milion lidí, tak je to miliarda 250 milionů měsíčně, a za rok je to 15 miliard korun, které budou chybět v důchodovém účtu. Patnáct miliard korun! Když se toho nedejbože zúčastní 2 miliony lidí, tak už to bude 30 miliard korun. To jsou ohromné částky! Kde na to ten stát vezme? Na takhle pojatou důchodovou reformu. To ne, jak tady někteří optimisté dneska říkali, že se ohrožují ty budoucí důchody. Jednak upřímně, z těch 1 250 korun při průměrném výnosu, pokud bude na úrovni penzijních fondů, které dneska pracují v posledních šestnácti sedmnácti letech s těmi našimi vesměs pěti stovkami, tak mají průměrný výnos 0,3 %. Tak budu optimista, průměrný výnos bude 1 %. Kolik ti důchodci po těch dvaceti, třiceti, čtyřiceti letech mohou z těch 1 250 korun měsíčně dostávat? Dva tisíce, dva a půl tisíce? Ještě se k té myšlence vrátím.
Takže vláda zkonzumuje, chce zkonzumovat veškerý výnos z navýšení DPH, který zatím není, ale protože všichni něco víme o ekonomice, tak víme, že platí jev pod názvem cenová pružnost, to znamená, že časem se ta poptávka vyrovná i při změnách cen, takže výnos z té daně tady bude možná v příštím, spíše v přespříštím roce, ale nebude primárně určen na potřeby důchodové reformy. Prostě nemůže být, protože bude látat díry ve státním rozpočtu.
Já si myslím, že vláda by nám měla a mohla sdělit, pokud to ví, sladké tajemství, jak a z čeho získá ty peníze, které tady budou chybět, jak jsem teď myslím názorně spočítal, může to být těch 15 miliard korun, když tady bude milion účastníků, v těch průzkumech se zatím říká, že jenom desetina lidí, ale ono je osm milionů lidí, kterých se to může týkat tak nebo onak. Dobře, týká se to asi těch, kterým je do čtyřiceti let, tak fakticky se to může týkat šesti milionů lidí, ale myslím si, že intenzivní reklamou, billboardy - já už je živě vidím, jak na těch billboardech budou naši skvělí důchodci, dobře vypadající důchodci, zdravě vypadající důchodci, opálení, na plážích v Karibiku, myslím, že v každé zemi toto mělo podobný průběh, že by to nezabralo. Takže dobře, já jsem zvolil hypotézu, že bude milion účastníků, a to je těch 15 miliard, a mě by zajímalo, kde se to vezme. Kde se ty peníze vyrobí. Státní finance může zachránit jen to, že nábor klientů penzijních fondů nebude příliš úspěšný. Ale na to spoléhat nelze.
Vedle reparací, o kterých budeme rozhodovat za chvíli, za pár desítek minut, reparací státu plynoucích z církevních restitucí, se mandatorním výdajem státního rozpočtu má stát také nárok na vykrytí dopadu opt-outu.
Tato důchodová reforma nepřinese udržitelnost důchodů. Myslím, že to, co jsem tady před chvílí demonstroval, ta částka, kterou si měsíčně ten optimista bude ukládat a bude mu ji stát nějakým způsobem dotovat, těch 1 250 korun, tak když to vyleze na těch 2-2,5 tisíce po těch třiceti čtyřiceti letech měsíčně, tak nevím, jestli je to něco, co by zrovna udrželo jeho důchod nad vodou. Stejně bude závislý na průběžném způsobu financování, na průběžném důchodu jako na nejpodstatnější složce svého důchodového zabezpečení. Nepřinese to udržitelnost důchodů jednotlivých občanů ani důchodového systému. To už vůbec ne. Ani veřejných financí. To všechno nám tehdy exponenti před těmi sedmi lety, ale i před dvěma lety, v těch Bezděkových komisích, kolem Bezděkových komisí, tvrdili, že tak to přece bude, že veřejné finance nám to stabilizuje, že to zajistí udržitelnost důchodů a že budeme všichni šťastni a že všichni budeme spokojeni.
Prohloubí se nerovnost ve společnosti. To jedné části politického spektra zjevně nevadí. Systém je totiž výhodný - to je myslím zřejmé každému - jen pro účastníky, občany s nadprůměrnými příjmy.
Pokud dnes, dámy a pánové, bude veto prezidenta přehlasováno, přes všechna varování, která již byla či budou k chybnému pojetí takzvané důchodové reformy zde vyslovena a byla už vyslovena v předchozích jednáních, Národní socialisté ve Sněmovně v průběhu 1. pololetí 2013 předloží novelu zákona o důchodovém zabezpečení postavenou na těchto základních principech.
Chtěl bych také říci, že pokud zde budou návrhy na zrušení tohoto systému, které budou přicházet v průběhu té doby, tak je samozřejmě podpoříme.
Ale já bych chtěl říci, že přijdeme s touto novelou, a tím také stručně vymezuji, co v té vládní legislativě k důchodové reformě chybí.
Především jde o to, aby tam bylo zajištěno, aby byla garance 100 % vkladů s minimálním zhodnocením na úrovni technické úrokové míry po celou dobu spoření. Garance těch vkladů tam není! Myslím, že je potřeba také říci, že penzijní fondy, kde si spoříme zatím tu svoji pětistovku, nebo většinou pětistovku, tak jich za posledních sedmnáct let tiše zbankrotovalo nejméně deset, mám půl roku starý údaj, takže možná že jich bylo více, a klienti dostali 20 až 80 % svého vkladu. Takže nám jde o to, aby se tady zajistilo - a tady v tomhle zákoně to není zajištěno! - aby bylo garantováno 100 % vkladů. Ať se zajistí ty soukromé penzijní fondy! To je přece normální produkt! Samozřejmě že se za to platí. Samozřejmě že to zvyšuje náklady. Ale zvyšuje to jistotu vkladatelů.
Dát účastníkovi možnost výběru, zda chce v závěru spoření doživotní rentu, nebo kapitálovou výplatu. Co já vím - asi třicet mi už nikdy nebude, ale kdyby mi bylo třicet, tak co já vím, co se mnou bude v 65 letech. Jestli budu chtít rentu měsíční, anebo jestli budu těžce nemocen a budu si chtít ještě zajet do Las Vegas zahrát bingo. Já nevím. Tak přece takováhle možnost se musí tomu vkladateli dát. Určit závaznou výši doživotní renty nebo kapitálové výplaty již při podpisu smlouvy. To tam také není, v tom zákoně! To znamená, že vlastně ti lidé si budou ukládat peníze naslepo. Jediný, kdo bude vydělávat, kdo si bude odečítat náklady, výdaje, bonusy atd., budou soukromé penzijní fondy. Ale přece na začátku - a dobré soukromé penzijní fondy to umějí, já takovou pojistku mám, soukromou, v tom třetím pilíři - musí říci, jaká bude ta konečná suma.
Chránit účastníky proti inflaci volitelnou indexací a garantovaným každoročním navyšováním případné renty či výplaty. To je další princip. ***