(15.10 hodin)
(pokračuje Chaloupka)
Považujeme za velký problém, že by navrhované změny měly platit retroaktivně a vztahovat se nejen na nové, ale na již existující smlouvy. Musím s politováním konstatovat, že novela rozhodně není vypracovaná ve prospěch občanů. Jediný, komu z této novelizace bude plynout profit, je konkurence stavebních spořitelen, bankovní domy a jejich finanční skupiny.
Předkládaná úprava přináší dvě hlavní novinky. V první z nich, která zajistí, aby stavební spoření lidé využívali výlučně pro stavební investice, Věci veřejné překážku nevidí. Avšak ke druhé změně máme zásadní výhrady. Jedná se o to, že změna by měla na jedné straně umožnit klasickým bankám poskytovat produkty stavebního spoření a na straně druhé dává stávajícím stavebním spořitelnám možnost přeměnit se na standardní banky. To bude mít za následek, že z trhu budou vytlačeny relativně levné úvěry na rekonstrukce a modernizace v nižších objemech, jak je dnes nabízejí stávající spořitelny, a nahradí je drahé bankovní hotovostní úvěry. Jestliže se dnes lidé nemusejí o své úspory v rámci stavebního spoření obávat, je to hlavně proto, že stavební spořitelny na rozdíl od bank můžou investovat v omezeném rozsahu a do velmi bezpečných instrumentů. A to by podle nového vládního návrhu mělo být jinak. (V sále je hluk.)
Tímto krokem by došlo k rozkolísání dnešní stability trhu ve stavebním spoření především kvůli odlivu klientů k běžným bankám právě proto, že jim budou nabízet produkty typu stavebního spoření. V praxi to bude znamenat, že banky budou ještě více profitovat na svých klientech, neboť stavební spoření budou využívat jako velmi výhodný, státem dotovaný sběr vkladů. A to není jediným rizikem, které novela může přinést. Pokud stavební spořitelny využijí možnost přeměnit se na univerzální banky a přestoupí z uzavřeného do otevřeného systému, přinese jim to nerovné postavení oproti bankám a obyčejným střadatelům to vnutí výraznou a nedobrovolnou změnu postavení. Jejich úspory dosud přečkaly krizi v bezpečí uzavřeného systému stavebních spořitelen, které mají pevně danou úrokovou sazbu. Spořitelny díky tomu mohly spoléhat na nejvyšší bonitu svých klientů a nemusely se potýkat s nesplácenými úvěry tak jako běžné banky. Chci připomenout, že významným stabilizačním prvkem spořitelen byl i poměr jejich spořících a čerpajících klientů zhruba 5:1. Pokud by lidé odcházeli stavebně spořit k bankám, vystavili by své úspory rizikům kapitálového trhu a spořitelny by tak navíc přišly o své dnešní stabilizační pilíře.
Jestliže spořitelny přestoupí z uzavřeného do otevřeného systému, budou v něm oproti bankám v nerovném postavení. Ano, vládní návrh je obhajován argumentem, že je třeba zvýšit konkurenční prostředí na trhu se stavebním spořením. Změna systému z uzavřeného na otevřený však toto rozhodně nezabezpečí, neboť pro většinu stavebních spořitelen bude tento krok likvidační. A toto je tím, co opravdu chceme? Navíc v době vrcholících ekonomických obav. Destabilizaci celého systému považují Věci veřejné za velmi riskantní, zvláštně v dnešní době napjatých veřejných rozpočtů. (V sále je stále hluk.)
Je zcela nepochybné, že z činností, které jsou financovány pomocí úvěrů stavebních spořitelen, plynou do státního rozpočtu a do dalších veřejných rozpočtů nezanedbatelné daňové příjmy a zanedbatelný není ani pozitivní vliv stavebního spoření na trhu práce. Rovněž je třeba brát v úvahu i fakt, že navrhovaná změna by mohla být v rozporu se soutěžním právem Evropské unie. Běžné banky mohou na rozdíl od stavebních spořitelen poskytovat své produkty komukoliv v Evropě a navíc jsou díky státnímu příspěvku oproti evropským bankovním domům zvýhodněné. Kromě toho je naše největší stavební spořitelna, Českomoravská stavební spořitelna, dcerou německé matky a německé zákony zakazují stavebním spořitelnám transformovat se na banky. Nemohla by se tak přeměnit v banku bez nuceného odprodeje německého podílu a to by znamenalo ohrožení investice zahraničního subjektu a hrozí zde zcela reálný soudní spor.
Z těchto důvodů se obracím na předsedkyni Sněmovny se žádostí o vyřazení tohoto bodu z pořadu 49. schůze. A vám děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová O tomto návrhu rozhodne Sněmovna, pane poslanče. Prosím nyní o slovo pana poslance Opálku.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní předsedkyně. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, dovolte, abych se po bloku poslanců Věcí veřejných podíval na blok prvních čtení.
Zákon umožňuje poslancům předkládat buď samostatně, nebo ve skupině poslanců návrhy zákonů. Jak se však už několik měsíců projevuje v této Poslanecké sněmovně, postavení poslanců je nerovné. Dochází k diskriminaci, a to z pohledu, že opoziční návrhy jsou neustále přesouvány na pozdější a pozdější termíny a propadají se vlastně do dalších a dalších měsíců. Nejde o náhodu, ale je to systémová chyba. Chci říci, že dnes máme v pozvánce 70 bodů prvních čtení. Když se podíváte na čísla sněmovních tisků, tak tam najdete rozdíl 400. Nejnižší číslo je něco přes 400, nejvyšší více než 850.
A tak dávám návrh, aby se v bloku prvních čtení seřadily za pevně zařazenými body ostatní tisky vzestupně od nejnižšího čísla k nejvyššímu, aby byly projednávány podle svého čísla a podle data, kdy byly podány. Pokud tento návrh neprojde, mám tady druhou variantu, která se už týká jednoho tisku, a to aby byl po pevně zařazených bodech bloku prvního čtení pevně zařazen další bod, a to číslo 58, sněmovní tisk 677. Jedná se o poslanecký návrh zákona poslanců KSČM, kterým se mění zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečí a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.
Krátké zdůvodnění. Vláda již v minulém volebním období předložila a prosadila návrh zákona č. 261/2007 Sb., kterým došlo k rozšíření institutu maximálního vyměřovacího základu bez transparentního zhodnocení dlouhodobých finančních dopadů na příjmy státního rozpočtu, a to zejména jeho součástí důchodového účtu. Výpočty se proto různí. V údajích, o kolik korun takto stát ročně vybere méně, se nevyznáme ani v závěrečném účtu. Ministerstvo práce a sociálních věcí odhadovalo roku 2007 snížení výběru v roce 2008 o 5 mld. Skutečnost však byla vyšší. Šlo dle odhadu o 8, či dokonce 10 mld. Skutečné dopady nebyly nikdy prokazatelně zveřejněny, a to, jak jsem již poznamenal, ani v závěrečném účtu. Přitom například analýza Českomoravské komory odborových svazů uvádí oproti vládním zdrojů podstatně vyšší částky. K vyšší částce lze dojít i analogicky, a to z informací zdravotních pojišťoven v souvislosti se stropy na všeobecné zdravotní pojištění. Těžko se to počítá, neboť příjmy nad 100 tisíc v členění s kroky po 20 tisíc není. A byly by k výpočtu potřeba. Nejsou tedy veřejně přístupné. Údajně se takto úlevy týkají 40, 60 či více občanů. Ti si díky zavedení jednotné sazby daně z příjmu fyzických osob, která je vlastně do určité míry od určité výše degresivní, a zavedením stropu na odvody výrazně zvýšili mzdy, platy či odměny. ***