(9.10 hodin)
(pokračuje Váňa)
Takže to jsem se snažil vtělit do své interpelace a o to jsem vás v podstatě žádal, abyste mě jako opozičního poslance přesvědčil, abyste, pane premiére, vysvětlil v podstatě celé veřejnosti, proč jste tento zákon zúřadovali takovou formou, proč jste jej pojali takovou formou.
Celý zákon úplně vybočuje z celkové filozofie restitucí, která tady byla po roce 1989 přijata. Doposud se vždy jednalo pouze o částečné majetkové vyrovnání, pouze o částečné odškodnění. A teprve tady, nyní a teď, u tohoto zákona, se najednou jakoby mávnutím kouzelným proutkem jedná o náhradu úplného původního majetku v celém rozsahu a možná v ještě převyšujícím. Vždy u restituentů byl kladen velký důraz na zdokladování, na prokázání, na doložení, a najednou nic. Najednou jiný metr, najednou jiný přístup, najednou jiná kritéria hodnocení. Vždy do této doby se postupovalo tak, že při předchozích restitucích se vycházelo ze stavu majetku ke dni odškodnění a ke stavu majetku ke dni navrácení, a teprve porovnáním těchto dvou poloh, těchto dvou hodnot, se stanovila metodika výpočtu, velikost restitučního nároku a z toho plynoucího závěrečného odškodnění. Tady se postupovalo úplně jinak.
Další podivnou skutečností je otázka správy navráceného majetku, která bude vykonávána cizím státem, Vatikánem.
Proces navrácení majetku církvím, to je v podstatě posílení práv ve větší míře, než tomu bylo v předchozím období. A tak zůstává velký otazník: Komu to prospěje? Komu to slouží? Myslíte si, že to prospěje církvím? Myslíte si, že to prospěje věřícím? Myslíte si, že to zaplní kostely? Myslíte si, že někdo bude šťastnější? Já odpovídám, že nevím, komu to prospěje. Já jako obyčejný věřící, chybující věřící, necítím, že by mě tento převod majetku činil šťastnějším, spokojenějším či že bych byl na církev hrdější, pyšnější nebo že bych si myslel, že nám to opravdu pomůže zaplnit kostely. Ne, já mám strach, aby nedošlo k postupnému vyprazdňování. Já si myslím, že tohle není věc, se kterou se církev může chlubit. To je můj soukromý názor.
Vážený pane premiére, celý ten zákon, celý způsob projednávání je nespravedlivý a to si uvědomuje celá česká veřejnost. Já uvedu pouze několik skutečností, několik faktů.
V dřívějším období vždy kvůli majetku církví byly nepokoje, vedly se války, bylo krveprolití. Vážený pane premiére, nyní to, co se stalo v době, kdy vysvětlujeme našim rodinám, postiženým, nemocným, že nejsou peníze na výplatu dávek, že nemáme peníze na valorizaci důchodů, že si naše děti budou platit školné, že neporoste životní úroveň našim rodinám, v době, kdy všem vysvětlujeme, že si budeme muset více a více utahovat opasky, tak v této době se posílá církvím 150 mld. korun v horizontu třiceti let. Já jsem přesvědčen, že to je velmi špatné, že to je velmi nespravedlivé. Navíc v roce 1991 takzvaným výčtovým zákonem byl již jednou učiněn konec, stop stav, v rámci restitucí majetku církvím. To se odehrálo na půdě Federálního shromáždění v roce 1991, kdy sám kardinál Tomášek prohlásil, že toto je restituční tečka, že toto byl poslední nárok na majetek, který církev požadovala. A nyní je najednou vše jinak.
Já se ptám, jak to, pane premiére, chcete vysvětlit veřejnosti. Jak chcete veřejnosti vysvětlit, že v době krize, kdy se hledá v rozpočtu každá miliarda, se z druhé strany z rozpočtu vyvádí miliard 150. Já se domnívám, že to je nevysvětlitelné. Já se domnívám, že nemáme šanci to vysvětlit těm, kteří se dnes potýkají se systémem sKaret. Já se domnívám, že to nedokážeme vysvětlit těm, kterým se krátí sociální příspěvky. Já jsem přesvědčen, že to nevysvětlíme těm lidem, kterým se krátí příspěvky na jejich zdravotní pomůcky, že to nedokážeme vysvětlit těm lidem, kterým už nyní lékaři budou říkat: nemáte nárok na bezplatné lázně, nemáte nárok na bezplatnou preventivní péči.
Takže to jsem, pane premiére, vtělil do své písemné interpelace. To jsem považoval za nutné a korektní sdělit zde na půdě Poslanecké sněmovny. A tím vás také vyzývám, abyste veřejnosti, abyste opozici vysvětlil svůj počin, počin vaší vládní koalice, který vás vedl k tomu, že jste přijali tento zákon a že jste přesvědčeni, že to je cesta správným směrem.
Drtivá většina veřejnosti má názor úplně opačný. Drtivá většina veřejnosti má názor úplně jiný. A proto když slýchávám, že církev byla utiskována, utlačována a že toto je něco, co má ten nespravedlivý proces nahradit, tak ano, je pravda, že za dob bývalého režimu církev neměla na růžích ustláno. To je nutno připustit. ***