(9.40 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, ano, takže to jsem pochopil. Zagongoval jsem, byla zde žádost o odhlášení. Ještě bych sdělil, že pan poslanec Jeroným Tejc má náhradní kartu č. 6 a pan poslanec Váňa náhradní kartu č. 10.
Nyní vás žádám, abyste se znovu přihlásili.
My jsme zde odložili hlasování o žádosti paní poslankyně Kateřiny Konečné, protože jsme neměli dost poslanců. Nejdřív bych chtěl ještě nechat hlasovat tu žádost, která tady byla na začátku... (Předsedající se dívá na světelnou tabuli:) Kolik tam je? Ono jich tam moc není vlastně, těch poslanců... Tak to vypadá, že z toho hlasování asi moc nebude...
Takže to necháme na závěr toho bodu, protože to tu neodhlasujeme, jak vidím. Dobrá. Takže odložíme i to druhé hlasování.
Další je interpelace poslance Miroslava Váni ve věci krize vládnutí. Říkám to správně? Ano. Takže pana poslance Váňu žádám, abychom postoupili k této věci. Omlouvám se těm, které jsem sem nahnal, ale myslel jsem, že dáme hlasy dohromady.
Prosím tedy poslance Váňu, aby sdělil, proč mu nestačí písemná odpověď premiéra na jeho druhou interpelaci. Prosím, pane poslanče, můžete vystoupit.
Poslanec Miroslav Váňa: Pane místopředsedo, u této interpelace je celá ta situace o stupínek lepší než u té mé první interpelace, leč tuto interpelaci s panem premiérem řeším od srpna letošního roku. Ta první byla od července. Takže se dá říct, že tady je to o něco méně kratší období.
Kolegyně a kolegové, opět, jelikož je mnoho času od doby, kdy jsem panu premiérovi svoji písemnou interpelaci na téma krize vládnutí zaslal, tak se pokusím velmi stručně vystihnout podstatu, co bylo hlavním charakterem té mé interpelace.
Pana premiéra jsem upozornil na to, že to byla sociální demokracie, která v uplynulém období čtyřikrát na půdě zde v Poslanecké sněmovně vznášela návrh na vyslovení nedůvěry vládě České republiky. Byť každá ta situace byla svým způsobem jedinečná, ojedinělá, tak se dá říct, že ten jednoticí charakteristický prvek byl stejný. Současná vládní koalice byla, je a jsem přesvědčen, že bude, zcela odtržena od reality běžného života občanů. Nekomunikuje zásadní problémy, které se týkají života našich lidí, a to s veřejností, s odbory, s opozicí, s akademickou sférou. Prostě vláda si žije sama pro sebe a chová se, jako kdyby byla v jakési pomyslné stratosféře úplně sama.
V polovině měsíce července se vláda nacházela v půlce svého vládního období, a tak měla jedinečnou příležitost bilancovat. Ta bilance se ovšem řekl bych scvrkla do sebechvalného hodnocení, kde pan premiér ocenil sám sebe, ocenil svou vládu se slovy, že sice umělecký dojem vlády není nejlepší, to že přiznává, ale že jinak všechny sliby, které vláda dala, plní na 120 %. Takže to jsem ve své písemné interpelaci panu premiérovi připomněl. Připomněl jsem mu, že ze své osobní zkušenosti mám úplně jiné hodnocení vlády, a to hodnocení lidí, hodnocení ekonomických expertů, hodnocení odborů, hodnocení, které je zcela odlišné, které je v zásadě z gruntu negativní.
Upozornil jsem pana premiéra, že ve světě se začíná zcela veřejně hovořit o krizi kapitalismu, která se projevuje tím, že se lidé bouří, demonstrují, vycházejí do ulic a projevují svoji nespokojenost s bezohledným vykořisťováním. Upozornil jsem pana premiéra, že totéž se může rozšířit do České republiky a že i my zde se můžeme potkávat s obdobnými problémy. Upozornil jsem pana premiéra, že občané mají pocit, že se vláda čím dále tím více lidu vzdaluje, že vláda má čím dále méně a méně v rukou efektivní boj s krizí, efektivní boj se snižováním nezaměstnanosti a že stále častěji lze na veřejnosti slýchat to, že vláda bezohledně pošlapává lidská práva, neřeší sociální témata, snižuje lidem životní úroveň, pošlapává jejich důstojnost a de facto porušuje Ústavu a Listinu základních práv a svobod. Tak bych, kolegyně a kolegové, mohl pokračovat dále.
Ve své interpelaci jsem pana premiéra upozornil na to, co je smyslem a cílem sociálního státu. Upozornil jsem pana premiéra, že nepřetržitý řetězec vládních škrtů povede k významnému poklesu životního standardu lidí, povede k výraznému poklesu životní úrovně našich rodin a to se podepíše do životních osudů mnoha tisícovek lidí. Upozornil jsem pana premiéra, že smyslem sociálního státu je jistá umírněnost v nerovnosti mezi lidmi, zkrátka že na lidech na ulici hned není na první pohled patrné, že mají minimální příjem. Dá se říci, že i lidé s menším množstvím peněz mají právo na důstojný život.
Dámy a pánové, to bylo předmětem mé písemné interpelace.
Z odpovědi pana premiéra jsem pochopil, že opravdu nejen pan premiér a nejen tato vláda se vznáší ve svém světě iluzí, ve svém světě, který odpovídá asi zřejmě stavu jejich peněženek, výši jejich příjmů, ale že si neuvědomí, že lidé mimo Prahu žijí s úplně jinými penězi, žijí s úplně jinými příjmy a žijí v úplně jiné finanční rovině.
Dámy a pánové, já jsem přesvědčen, že tato vláda si nezaslouží důvěru občanů, že tato vláda si nezaslouží důvěru Poslanecké sněmovny.
Vláda plní náměstí našich měst demonstranty a nespokojenými lidmi. Nejsou to lidé, kteří přicházejí, aby vládě poděkovali, aby vládě pogratulovali, popřáli a řekli: "Ano, vládo, jsme rádi, že tě máme, ty vládneš dobře, ty to tady dobře děláš". Na Václavské náměstí naposledy přišlo přes 100 tisíc naštvaných a nespokojených občanů. ***