(9.30 hodin)
(pokračuje Křeček)
Můžeme mít různé názory, ale je to přece přinejmenším velmi sporné. Poukazují na to nejen právníci, poukazuje na to i prezident republiky. Podpořme veto prezidenta a neposunujme se ještě dále na tom tenkém ledě nezákonnosti a velmi sporných právních předpisů, které tady vytváříme! Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak, ale ještě tady máme možnost pro zpravodaje výboru pro veřejnou správu, pan poslanec Jaroslav Vandas, eventuálně zpravodajka pro sociální politiku paní poslankyně Jitka Chalánková. I ti by se mohli vyjádřit, pokud by... Pan poslanec Vandas, ano, využije. Prosím pane poslanče, jako zpravodaj můžete vystoupit.
Poslanec Jaroslav Vandas: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj projednal tento zákon, nebo návrh zákona, na své, tuším, 18. schůzi a nepřijal žádné usnesení. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dobře. A paní poslankyně Chalánková neusiluje vystoupit. Takže budeme pokračovat v přerušené rozpravě. Do té se hlásí zřejmě paní poslankyně Klasnová. Prosím, můžete tedy vystoupit.
Poslankyně Kateřina Klasnová: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, na začátku bych ráda řekla, že mluvím za sebe, nikoliv za klub Věcí veřejných, aby nedošlo k mýlce.
Předkladatelka tohoto zákona správně řekla, že se tento zákon pokouší řešit problematiku nepřizpůsobivých občanů. Pokouší. A já, i když chápu tuto snahu, tak připomínám, že tento zákon zpochybnily nejvyšší ústavní instituce, ať už to byl Senát, nyní budeme hlasovat o vetu prezidenta republiky, nebo ombudsman. Pokud tento zákon bude protlačen celou Poslaneckou sněmovnou, velmi pravděpodobně ho shodí Ústavní soud. Já jsem tento zákon nepodpořila v předchozím legislativním procesu, nepodpořím ho ani nyní a apeluji na všechny, kteří - byť říkám, chápu jejich snahu - se snaží řešit problémy, se kterými se potýkají na komunální úrovni, aby se zamysleli nad protiústavností této normy.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Jiří Paroubek je přihlášený do rozpravy k této normě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, myslím, že je to poněkolikáté, co v této záležitosti hovořím, protože samozřejmě chápu ty ušlechtilé pohnutky předkladatelů. Myslím si, že zejména v těch krajích, a já dobře vím, že paní předkladatelka vychází především ze své zkušenosti z Ústeckého kraje, za který jsem koneckonců poslancem, tam prostě takováto problematika existuje, té drobné, vlastně permanentní kriminality. Domnívám se ale, že sám sebe nepovažuji za pokrytce, pokud tento výraz paní předkladatelka použila v souvislosti s těmi, kteří jsou proti tomuto zákonu. Myslím, že tady se vytvořila určitá aritmetická většina v Poslanecké sněmovně, která protlačila tenhle návrh zákona, tenhle zákon proti vůli značné části Poslanecké sněmovny, proti veřejnému ochránci lidských práv, proti názoru většiny senátorů, a teď už i proti prezidentovi. A co považuji za nejhorší, velmi pravděpodobně také proti Ústavě této země. Když ne proti liteře, tak určitě proti duchu Ústavy této země. To, že je předkládaný návrh v rozporu s Ústavou, konkrétně s článkem 4 odst. 4 a článkem 14 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, určitě zde několikrát zaznělo, já to jenom připomínám. Nejen že tyto výtky byly obsahem vládního stanoviska, ale byly vysloveny i tady při jednání Poslanecké sněmovny.
Vyjádřím se k podstatě navrhované úpravy, tedy za jakých podmínek navrhovatelé chtějí pachateli přestupků uložit trest zákazu pobytu. Tento trest by mohl být uložen pouze za přestupky, kde je tento druh sankce výslovně uveden ve zvláštní části zákona o přestupcích nebo v jiném zákoně. Současně také musí být splněny následující předpoklady, z nichž některé považuji za poněkud kuriózní. Za prvé: Pachatel nemá mít trvalé bydliště v místě spáchání přestupku. Za druhé: Přestupek musí být spáchán úmyslně a významným způsobem narušit veřejný pořádek. Za třetí: Pachatel musí být v posledním roce uznán vinným ze spáchání obdobného přestupku. Za čtvrté: Uložení trestu zákazu pobytu je nezbytné k zajištění ochrany veřejného pořádku na území obce. Zákaz pobytu navrhovaná úprava umožňuje uložit na dobu do tří měsíců, pravděpodobně tedy i na kratší čas, třeba na víkend. Pachatel se v této době nesmí zdržovat na území obce nebo její části, v níž se opakovaně dopustil přestupku.
Každá z těchto podmínek sama o sobě přitom přináší mnohem více problémů, než řeší celá tato navržená novela. Například podmínka trvalého pobytu, která by měla chránit rodiny a zachovat i schopnost dále pracovat, zcela nereflektuje stav, který je běžný. Skutečným pobytem je často podnájem, ubytovna či přechodné bydliště, a to z mnoha závažných důvodů. Tedy podmínka trvalého bydliště je zcela nedostačující. To proto, že adresa, kde se pravidelně případný rušitel veřejného pořádku zdržuje, je rozdílná, ta faktická adresa, od trvalého bydliště. Právě trvalé bydliště obyvatel v tíživé sociální situaci je málokdy místem, kde se zdržují kvůli práci nebo kde mají rodinu, se kterou žijí. Novela měla být namířena proti takzvaným cizím. Avšak jak jsem popsal, nejběžnější skutečnost, tedy velké rozdíly mezi trvalým a skutečným bydlištěm, tak tato novela de facto způsobí ve svém důsledku omezení styku s rodinou i překážky v docházení do práce. O tom mají rozhodovat úředníci a ne soudy? Kam se to chceme, dámy a pánové, dostat?
Další podmínkou je prokázání úmyslu. U přestupků se otázka úmyslu ve správním řízení nezkoumá. Stačí totiž i to, že přestupek byl spáchán neúmyslně. Tedy odpovědnost mají i ti, co spáchali přestupek z nedbalosti. Ke zkoumání formy zavinění se doposud tedy vůbec nepřistupovalo a jedná se o další požadavky nad rámec běžných povinností správních orgánů. Přijetí tohoto zákona podstatným způsobem zatíží státní správu, a to vše ve stavu, kdy se pro ni omezují finance, a ve všech směrech působení, kdy se snižuje počet pracovníků a kdy je zabezpečení výkonu státní správy již na samé hranici únosnosti. A to nehovořím o potřebě kontroly, zda je zákaz pobytu dodržován. To jsou další pracovníci, kteří to musí dělat.
Zákon, který není dodržován, nejsou podmínky pro jeho prosazení, je zbytečný. Jako ekonomovi se zkušenostmi s obecními rozpočty se mi moc nelíbí, že by obec byla nucena posílit například stav svých pracovníků včetně třeba stavu městských strážníků v situaci, kdy prostě rozpočty obcí tady nemají žádný prostor v tomto směru. Prostě financí zejména v těch nejbližších letech v obecních rozpočtech nebude víc. Obec tedy vůbec nebude schopna vesměs zajistit vymahatelnost tohoto zákona. Jestli to má dělat Policie České republiky, které se snižují stavy? Velmi výrazně se jí snížily a bude se v tom zřejmě při dalších úsporách této vlády pokračovat. To jenom podtrhuje můj argument o nevymahatelnosti tohoto zákona. Připravujeme tedy zde obcím další výdaje bez toho, aby jejich rozpočet na zabezpečení nových povinností byl odpovídajícím způsobem posilován.
Ptám se, k čemu přijímat zákon, který je velmi pravděpodobně protiústavní a na jehož prosazení nejsou finanční prostředky.
Vláda a koaliční strany mají vůbec nejnižší důvěru, jakou kdy která koaliční vláda v naší zemi měla. Ani veřejný ochránce lidských práv ani Ústava ani celý Senát, ba ani prezident nejsou pro koalici dostatečným podnětem pro její sebereflexi. Já bych si přál, kdyby to dnes ale nastalo. A pro revizi rozhodnutí, které učinila. Proti rozhodnutí, které je kritizováno napříč politickým spektrem každým, kdo nesedí v koaličních lavicích této komory Parlamentu. ***