(10.10 hodin)
(pokračuje Kuba)
Je prodiskutován na Radě vlády pro energetickou a surovinovou bezpečnost, je prodiskutován s řadou odborníků a zainteresovaných subjektů a máme pocit, že velmi logicky odpovídá potřebám moderního státu prosazovat svoje pohledy v těžbě strategických nerostných surovin.
Pokud se shodneme na tom, že tato velká novela, tak jak ji budeme předkládat, je akceptovatelná, a myslím, jak jsem poslouchal řadu vašich názorů, že ano, pak je samozřejmě logické udělat krok první, a to dnes potvrdit směr malé novely. A vyvlastňovací paragrafy, tak jak byly definovány v roce 1988, a říkám, že byly definovány pro společnost, kdy se nedalo předpokládat, že by se její zájmy lišily od zájmu státu, tak dnes už v podstatě nejsou dobře uplatnitelné. Ale to, že musíme ve velké novele zachovat parametr toho, že stát je schopen a má nástroje na to, aby si ošetřil přístup ke svému strategickému bohatství, že nebude nikdy vystaven tomu, že není schopen zajistit energetiku pro deset milionů lidí a musí smlouvat s některými překupníky pozemků, tak to je parametr, který je v moderní legislativě standardní, a my ho do velké novely budeme bezesporu navrhovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď se mohou vyjádřit ke stanovisku prezidenta zpravodajové výborů, to je výbor hospodářský, pan poslanec Čechlovský. Pan poslanec Urban za - prosím, můžete vystoupit.
Poslanec Milan Urban: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já do jisté míry kvituji to, co tady řekl právě pan ministr průmyslu a obchodu, protože on více než o té malé novele mluvil o velké novele horního zákona. Myslím, že ty principy jsou svým způsobem přijatelné a zklidňují podle mého názoru zastánce či odpůrce napravo i nalevo v této Poslanecké sněmovně. Jediné, s čím bych nesouhlasil v projevu pana ministra, je, že musíme teď přijmout malou novelu, abychom mohli dělat tu velkou. Dovedl bych si představit, že to můžeme udělat v jednom gardu, nikoliv ve dvou. Ale věřím tomu, že když je na světě věcný záměr, tak že brzy bude také paragrafované znění tohoto moderního horního zákona včetně toho, že tam bude zapracován paragraf - možnost, aby stát mohl za podmínek 21. století řešit svoji surovinovou strategickou politiku.
Možná by uklidnilo kolegy a kolegyně napravo i nalevo, kdyby pan premiér řekl jednu krátkou větu, že tato velká novela horního zákona bude skutečně předložena a schválena do konce funkčního období této vlády. Myslím si, že kdyby tuto prioritu sdělil na mikrofony, dávalo by to určitý punc tomu, o čem se tady teď bavíme. Děkuju.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: A teď ještě pan poslanec Bořivoj Šarapatka eventuálně může za výbor pro životní prostředí se vyslovit. Nemusí ale a v tom případě otvírám rozpravu, do které máme přihlášky. Pan poslanec Jiří Paroubek je přihlášen jako první, takže se pustíme do rozpravy. Prosím, pane poslanče, můžete začít.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, prezident Václav Klaus nám vrátil zákon, který bez nějaké velké nadsázky bych nazval jako lex Šťovíček. Určitě se k tomu pan poslanec přihlásí, že je takovým duchovním garantem tohoto zákona.
Já jsem poslouchal pana ministra průmyslu. Myslím, že to byla rozumná slova, to, co tady říkal. Já bych se pod ně dokonce i podepsal, kdybych nevěděl, jaká může být realita. V situaci, kdy vláda má 101 poslanců, klepe se, jestli je vlastně má a jestli je bude mít v průběhu tohoto dne a co bude za měsíc, za dva, v tuhle chvíli je to, co tady pan ministr říká - proběhne malá novela a pak přijde nový zákon nebo velká novela - hezký záměr, ale obávám se, že už nenaplnitelný v tomto volebním období.
Oč vůbec vlastně v souvislosti s tímhle tím zákonem jde? Má tím být preventivně zabráněno prolomení limitů těžby hnědého uhlí. Řekl bych, že kromě lidí, kterých se to týká v Ústeckém kraji, myslím hnědé uhlí, jsem nedostal žádnou jinou reakci. Možná že mě někdo doplní, že dostal od nějakých jiných občanů, kteří se bojí například toho, že se pod jejich příbytky nalézá nějaký jiný nerost, a že tedy tento zákon podporují. Takže v tuhle chvíli můžeme říci, že vlastně je to účelově se týkající právě těžby hnědého uhlí.
Já tedy nevím, kdo tady chce rozšířit povrchové doly. Já to určitě nejsem. Vždycky jsem prosazoval, aby o těchto záležitostech vždy rozhodovali přímo ti, kterých se to týká, tedy občané v krajském referendu nebo občané v místních referendech nebo v kombinaci obou těchto institucí. A pokud je mi známo z průzkumu veřejného mínění, tak občané v Ústeckém kraji tohle většinově v tuto chvíli nechtějí. Možná za pět sedm let, až dojdeme do situace, že zjistíme, že jsou problémy třeba s dovozem plynu a podobně a že je dobré mít vlastní nějaké suroviny, tak změní názor. Možná, ale možná také ne. Možná že to bude až záležitost příští politické generace a možná že vůbec ne. Ale mělo by to zůstat v rukou občanů. Ne aby se o tom rozhodovalo zde v Poslanecké sněmovně, ale jde o to, aby se o tom rozhodovalo přímo třeba v Ústeckém kraji nebo v Moravskoslezském kraji, kde, pokud vím, je to druhé místo, kterého se to týká, to znamená těžba černého uhlí.
My totiž ale touhle úpravou neřešíme pouze nerosty typu černého uhlí nebo hnědého uhlí. Ono se to celé dostalo do jiné úrovně. Do oblasti vysoké politiky. Opustili jsme věcnou oblast a řešíme velmi citlivou oblast, která přímo ovlivňuje pracovní trh v oblastech, kde se práce získává velice obtížně.
Na Mostecku, jak známo, je nezaměstnanost oficiálně někde kolem 16 %, můžete ještě k tomu přidat další 4 až 5 % lidí, kteří už jsou vyřazeni z evidence úřadů práce, takže každý pátý je tam nezaměstnaný. A pokud vím, tak Czech Coal chce začít v příštím roce s propouštěním řádově stovek lidí. Samozřejmě že nás to musí zajímat a samozřejmě že můžeme fantazírovat, že tenhle kraj se změní na kraj služeb a studií designu a podobně, jenom nevím, kdo jim bude dávat zakázky.
Vraťme se k podstatě. Návrh, o kterém máme hlasovat, naprosto zásadně oslabuje možnost naplňovat vlastní smysl horního zákona - ochranu a využití nerostného bohatství. V tomhle se naprosto shoduji v pohledu s prezidentem republiky. Nerostné bohatství je majetkem nás všech občanů České republiky. Proto mu náleží také patřičná ochrana. Není pro mě představitelné, aby o něčem, z čeho máme mít užitek my všichni, rozhodovali prakticky výhradně majitelé pozemků, které se nad ložiskem nacházejí a které se v tuhle chvíli skupují často spekulativně. Těch spekulativních kupců je v obcích, o které se jedná v Ústeckém kraji, už celá řada.
Znovu uvedu příklad, který jsem zde již jednou prezentoval. Pokud jediný vlastník libovolně malého pozemku v dobývacím prostoru nebude ochoten za žádných okolností prodat, tak ani vláda ani těžební společnost nebudou mít žádný zákonný prostředek, jak se k ložisku dostat. ***