(10.50 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď požádám pana poslance Šťovíčka. Připraví se paní poslankyně Konečná.
Poslanec Milan Šťovíček: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, odstranění vyvlastňovacích paragrafů, které poskytne lidem v ohrožených obcích jistotu, že jejich budoucnost je skutečně v jejich rukou, projednala a schválila tato Sněmovna v prvním, druhém i ve třetím čtení. Senát ji po projednání nezamítl a vrací se k nám od prezidenta republiky.
Mohu vás ujistit, že lidé v Horním Jiřetíně, v Litvínově, kde jsem starostou, ale také v dalších nejméně třiceti městech a obcích v našem kraji, stejně jako na severní Moravě či kdekoliv jinde, nejsou žádní spekulanti. Jsou to normální občané, kteří brání své domovy a svůj majetek. Chtějí dál žít své životy tam, kde se narodili oni i jejich rodiče a kde vyrůstají jejich děti. Věřím, že tento parlament právě v době vrcholícího času adventu a nadcházejících svátků vánočních v sobě najde dostatek síly k tomu, aby vrátil lidem víru a naději v takový stát, který stojí za nimi, a ne proti nim.
Předem děkuji za podporu této novely. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Klučka chce ve dvou minutách reagovat. Prosím, fakticky. Máte slovo.
Poslanec Václav Klučka: Děkuji, pane předsedající. Kolegové, kolegyně, já bych chtěl jenom prostřednictvím pana předsedajícího panu Šťovíčkovi vzkázat: Tady nikdo na ty občany neútočí. To je přece hloupost! My mluvíme o tom, že velká novela horního zákona jasně bude garantovat těmto lidem rozumová a státnická uvažování. Garantovat, že pokud nebude zapotřebí to nerostné bohatství těžit, tak ho nikdo těžit nebude. Ale jestli je někdo v této Sněmovně, který už dneska ví, že to uhlí nebudeme potřebovat, prosím pěkně, ať to tady na mikrofon řekne. Děkuji vám. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Paní poslankyně Konečná je další přihlášená do rozpravy.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, pane ministře, budu se obracet i na vás, tak prosím o trošku pozornosti.
Já jsem po posledním projednávání tohoto zákona dostala velmi zajímavou esemesku. Začínala "propásla jste svou příležitost mlčet". Nyní jsem dostala další esemesku, která začíná slovy, co mám říci tady na mikrofon. To si nedělám srandu. To je faktem, a poslal mi ji pan Rovenský z Greenpeace.
Nevím, jestli je normální, že u takto důležité novely zákona tady chtějí poslance ovládat lobbistické organizace. Možná potom, co si prosadili tuto novelu skrz některé poslance, tak mají pocit, že mají větší a větší sílu a mohou si víc a víc dovolovat. Já tomu sice nerozumím, nicméně si troufnu konstatovat, že mi to připadá jako největší nehoráznost, kterou jsem za posledních deset let zažila. A ukazuje to také na to, co tato novela de facto znamená. Znamená pouze prosazení jednoho jediného lobbistického zájmu nad zájmy celé společnosti. A to si myslím, že je velmi vážné.
Nicméně já jsem tady už několikrát mluvila o tom, proč si myslím, že bychom tuto novelu neměli přijímat, ale dovolte mi dnes se zeptat přímo pana ministra potom, co vystoupil, a chápu, že v této Sněmovně s námi není příliš dlouho, tudíž možná nezná tak úplně ty procesy, které tady jsou, ale když mluvil o přípravě velké novely, tak tato velká novela jde do věcného záměru nyní, je odeslána do meziresortů ve věcném záměru. Nicméně ta velká novela v paragrafovaném znění je podle legislativního plánu vlády naplánována na září 2013. Každý z nás, kdo tady zažil jedno období, kdy končila tato Sněmovna, ví, že co se sem dostane v září 2013 i v souvislosti s projednáváním rozpočtu a možná dalších daňových balíčků, bude ve třetím čtení někdy v únoru či březnu, a vzhledem k tomu, že je to velmi složitá novela, tak předpokládám, že i Senát se touto novelou bude chtít zabývat, a my de facto dosáhneme toho, že tuto novelu sice - a pan ministr správně bude říkat "já jsem se snažil ji připravit" - tato Sněmovna už nebude mít šanci ji prohlasovat. Myslím si, že to je poměrně nefér.
Proto bych možná chtěla poprosit pana ministra, zda by nebylo možné upravit legislativní plán vlády tak, aby velkou novelu, o které mluvil - a já s ním souhlasím, jak řekl, že bezpochyby se na základních parametrech této velké novely jako levice a pravice shodneme, alespoň podle toho, jak jsou napsány ve věcném záměru -, uspíšil, protože jedinou šancí vzhledem k tomu, že jste se s největší pravděpodobností rozhodli stojedničkou dnes prohlasovat veto prezidenta, protože to máte v koaličním či jiném usnesení, jedinou šancí, jak opět napravit tento zcela bezprecedentní stav, který nastane po přijetí této novely, bude přijmout další velkou novelu.
V závěru mi dovolte pouze říci vám, kolegové, kteří jste rozhodnuti pro to hlasovat: Přiděláváme si zbytečnou práci. Práci, kterou budeme dělat pod tlakem, protože si budeme všichni uvědomovat, že musíme přijmout velkou novelu, a práci, která myslím není hodna této Poslanecké sněmovny. Prosím vás všechny, kteří jste rozhodnuti ať už z důvodů odborných, politických či jiných hlasovat pro přijetí této novely, abyste se zamysleli. Nikdo z nás nechce, aby se vystěhovávali lidé z obcí, aby těmto lidem bylo bráněno jakýmkoliv způsobem žít na území, ale tato novela má podstatně širší dopad. Kéž by se jednalo pouze o Horní Jiřetín. Pak by to bylo velmi jednoduché. Tato novela se týká 73 tisíc kilometrů čtverečních České republiky a to je ten zásadní problém. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Krupka je další přihlášený do rozpravy a pak bych dal slovo panu poslanci Kubatovi.
Poslanec Jaroslav Krupka: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vládo, kolegyně a kolegové, možná budu trochu vybočovat z řady předřečníků, ale možná je to dáno tím, že pohled na tuto problematiku může být trojí.
První pohled je pohled pana ministra. Já jsem velice rád za slova, která tady úvodem řekl, že jasně naznačil koncepci přípravy novely zákona, o které se tady zmiňoval už u prvého čtení, a koneckonců i předseda hospodářského výboru to bral jako jistý posun, že v těchto tezích, které tady byly řečeny, tato novela je připravována a je jasně naznačeno, že by měla být dána k dispozici v příštím roce.
Druhý pohled bude možná většiny společnosti, kterou bude zajímat pouze to, jestli bude těženo uhlí, nebo ne, aby měli čím topit, a případně další nerosty.
Pak tady je třetí skupina. Velice mi vadí, že mnohdy je to zaměňováno za lobbisty, protože ta třetí skupina jsou možná ti, kteří sedí na těch nerostech, které potenciálně se mají těžit, a mezi nejčastější slova patří uhlí a já bydlím na uhlí. Přiznám se, že i já bydlím na uhlí. Jsem z Karviné a myslím si, že proto i ten můj třetí pohled by tady také nemohl a neměl zapadnout.
Já bych si dovolil právě proto polemizovat v některých bodech se svými předřečníky v tom kontextu, jak tady přicházeli a mnohdy tato slova opakovali. Velice často je tady ochrana nerostného bohatství, které patří státu. Je třeba si uvědomit jednu zásadní věc. Myslím si, že i pan ministr to ve svém úvodním slově řekl. Bohatství patří státu, ale těžební organizace jsou dnes tady veskrze privátní firmy a tyto privátní firmy dnes rozhodují o tom, jakým směrem, za jaké ceny a kam budou dodávat vydobyté nerosty. Stát zpravidla nemá žádnou možnost tyto věci ovlivnit, když velice často diskutujeme o energetické soběstačnosti státu. Mimo jiné i silová energie v tomto roce myslím klesá a její cena je navýšena doplatkem za fotovoltaiku, čili není zdražena tím, že by bylo dražší uhlí.
Další věc, která s tím souvisí, je možná i způsob těžby, o kterém se nemluví. Jestliže dnes ve světě vládne snaha za maximalistický zisk, a já to plně chápu, přišel jsem také z podnikatelské sféry, tak si je třeba uvědomit, že i těžební organizace se k tomu takto budou stavět. A já, a teď mluvím třeba i za region Karvinska, si myslím, že je poměrně příznačné, že těžební organizace, která těží černé uhlí v náročných podmínkách, se snaží chovat efektivně. Myslím si, že by měl být apel nejenom na Ministerstvo průmyslu a obchodu, ale i na Ministerstvo životního prostředí, aby v budoucnosti velice citlivě vnímala, když na jedné straně se má chránit nerostné bohatství, tak na druhé straně by měl být zájem státu, aby bylo těženo efektivně i pro stát. To znamená, aby se těžilo i tam, kde to možná pro tu firmu není tolik efektivní, za zvýšené náklady, a firmy netěžily pouze to, co pro ně je výrazně efektivní, a zbytek toho nerostu, který zůstane v zemi, už nikdo nevytěží. ***