(17.10 hodin)
(pokračuje Váhalová)
V této souvislosti jsem byla velmi překvapena, že většina přítomných europoslanců zvolených za ODS hlasovala v Evropském parlamentu proti navýšení rozpočtu Evropské unie na rok 2012. Pouze jediný jeden europoslanec za ODS byl pro a sedm jeho kolegů bylo proti navýšení rozpočtu. Jinými slovy, sedm europoslanců za ODS hlasovalo pro to, aby Česká republika nemohla získat neuhrazené závazky z Evropské unie. Uvědomili si, že ohrožují i finanční stabilitu státního rozpočtu, který navrhla vláda, kde ODS má dominantní postavení? Mám zde pro pana premiéra výsledek hlasování. Dovolím si mu ho předat a také se ptám prostřednictvím předsedajícího, zda v tomto hlasování europoslanci za ODS hlasovali po konzultaci s vedením ODS nebo vládou České republiky. Pokud ano, je potřeba připomenout, že jejich hlasování bylo v rozporu se zájmy České republiky.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, paní poslankyně Váhalová skončila své vystoupení. Další přihlášený je pan poslanec Antonín Seďa, pak je tu přihlášený do rozpravy ve třetím čtení Jiří Dolejš. Takže teď požádám pana poslance Seďu.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane premiére, vážené kolegyně a kolegové, musím se přiznat, že fandím panu premiérovi ve snaze navýšit finanční prostředky na politiku soudržnosti v rámci návrhu unijního rozpočtu na roky 2014 až 2020, protože také mně osobně vadí, aby Evropská unie snížila finanční prostředky pro chudší země a chudší regiony. Nicméně z pohledu českého rozpočtu i rozpočtového výhledu musím konstatovat, že kritika předsedy vlády by měla také směřovat do vlastních řad. Konkrétně mám na mysli stále se zvyšující rozdíly v kvalitě života v jednotlivých krajích České republiky.
Nově přijaté rozpočtové určení daní sice na jednu stranu zvýšilo příjmy obcím na úkor velkých měst, ovšem na druhou stranu zároveň snížilo podíl těchto obcí, ale i krajů na dani z přidané hodnoty. Pokud přičteme další povinnosti, které se na bedra obcí a krajů snaží naložit současná vláda, pak lze konstatovat, že na tom regionální a místní samosprávy budou hůře než doposud. A to ve prospěch státního rozpočtu.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, uvedu pár čísel za rok 2011. Pokud průměrná mzda v naší zemi činila v minulém roce 24 626 korun a míra nezaměstnanosti 8,5 %, pak například ve Zlínském kraji činila průměrná mzda 21 467 korun a míra nezaměstnanosti 9,23 %. Naproti tomu naše hlavní město mělo průměrnou mzdu 31 716 korun s mírou nezaměstnanosti 4,43 %. A tyto rozdíly se v tomto roce ještě prohloubily.
Proč tohle vlastně připomínám? Vládní škrtreformy a celá vládní politika neberou v úvahu obrovské ekonomické a sociální rozdíly v našich krajích. Centralizace státní a veřejné správy, daňová a sociální politika, zastavení výstavby infrastruktury pouze prohlubují tyto rozdíly. Prostě v návrhu státního rozpočtu postrádám prvky soudržnosti, aktivní politiky zaměstnanosti a ekonomické stimuly pro posílení dnes již velmi chudých regionů. Příkladem je snížení rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí o 1,9 mld. korun oproti první verzi návrhu rozpočtu.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, vláda bude připravovat nové rozpočtové období pro čerpání peněz z evropských fondů. Z tohoto pohledu žádám vládu, aby při návrhu operačních programů na roky 2014 až 2020 výrazným způsobem posílila ty programy, které budou zaměřeny na zvýšení kvality života a konkurenceschopnosti krajů, jejichž obyvatelé to potřebují. Nelze stále zavírat oči před snižováním dostupnosti a kvality veřejných služeb a před stále se rozvírajícími nůžkami v kvalitě životní úrovně našich občanů.
Pane premiére, přestaňte prosím dělit naši společnost na občany první a druhé kategorie. A to nejen vámi prosazovanou asociální a škrtpolitikou, ale také z důvodu nepřijímání vládních opatření, která by vedla ke snížení rozdílů mezi jednotlivými kraji a hlavním městem Prahou.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď bych požádal pana poslance Jiřího Dolejše, aby se ujal slova, a připraví se Ivan Ohlídal. Poslanec Dolejš.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo, pane předsedající. Do svižného tempa odpolední diskuse, kdy nám debata nad návrhem státního rozpočtu na rok 2013, aspoň z uměleckého dojmu nazíráno, docela odsýpá, musím kápnout trochu dehtu. Ale nebude to dlouhé, nebojte se, jsou to jenom tři poznámky, protože cítím, jak se všichni těšíte ke stromečku. Ale prostě problém, o kterém za chvíli budeme možná hlasovat, je dostatečně závažný na to, aby si tři klíčové poznámky zasloužil. A berte to tak, že to není jenom moje výhrada, moje starost, ale že obdobným způsobem to cítí i celá politická frakce, kterou si dovoluji v tuto chvíli zastupovat.
První komentář je k charakteru rozpočtu, byť jsme na toto téma tady hovořili již několikrát, protože máme na stole rozpočtové repete. První návrh v září letošního roku, následovala bububu verze, to znamená, když nebudete poslouchat, tak vám všechno seškrtám. Ta naštěstí nedorazila až sem do lavic, ta sloužila jenom ke stmelení vládních řad. No a třetí verze, tu máme teď na stole, a obávám se, že jedna, druhá i třetí verze jsou všechny stejně koncepčně vadné.
V podstatě se jedná o návrh, který vybočuje z ekonomické logiky a ve svých důsledcích je to návrh retardační. A my se samozřejmě podobným návrhům bráníme, protože si myslíme, že zákon o státním rozpočtu je klíčový zákon, který parlament schvaluje, a že bychom tady měli zmobilizovat vše dobré, co v nás je, dokonce nejenom v koaličních řadách, ale napříč celou Sněmovnou, a že se nám to tady opravdu, ale opravdu nepodařilo. Proč? No proto, že tento návrh je především viditelně protirůstový, což dokládá i propočet České národní banky, která hodnotí balíček škrtů a nepovedených daňových experimentů negativně, tedz že vyčísluje tzv. fiskální negativní multiplikátor hodnotou 0,8 procentního bodu. Tedy to, co k našemu hospodářskému nerůstu, který je vyvolán samozřejmě i zahraničními vlivy, přidává naše české domácí vládnutí, kvantifikovala opatrná neutrální konzervativní instituce, jako je ČNB, hodnotou 0,8 procentního bodu. Jasný argument, jasné faktum.
Z tohoto faktu vyplývá, že ekonomický vývoj v Čechách, na Moravě a ve Slezsku též, bohužel, není úniku z České republiky, tak z toho vyplývá, že již další rok bude pokračovat zablokovaná konvergence našeho ekonomického vývoje. My jsme kdysi vyrazili do Evropy s tím, že doženeme a možná i předeženeme nejvyspělejší země. Výsledek - že konvergence, tedy sbližování, tady žádné není, ale začínají se nám koncová světla vagonu vyspělého vláčku evropských zemí vzdalovat. A kdo ví, jestli si nebudeme za chvíli klást otázku, jestli neztratíme dokonce i tu stopu.
Samozřejmě v komplexu myšlenek, které stojí u tohoto rozpočtu, je několik významných rizik, která vláda ani nekvantifikuje ani se jimi nezabývá. Významným rizikem je nečerpání evropských peněz. Jsme v tak velkém skluzu, že více než polovina evropských peněz, které jsme za sedmileté období měli do České republiky dostat, byla sice alokována, ale nikoliv použita, dokonce byla zablokována. Takže z toho vyplývá, že výpadek těchto peněz, které měly sloužit ekonomice, rozvoji a modernizaci struktury, oné konvergenci, tady není, a tedy musí mít další negativní vliv na rozvoj ekonomiky, který se k tomu, co jsem dosud říkal, přičítá.
No a pak jsou tady takové drobnosti, jako že měly proběhnout kvalitativní strukturální změny. Neproběhly, protože nad druhým pilířem penzijní reformy jsou tak velké otazníky, že to za prvé nebude fungovat a za druhé to udělá průvan na důchodovém účtu státních penzí.
Vládu to netrápí? Zdá se, že nikoliv, protože tyto úvahy se v návrhu státního rozpočtu neobjevují. Vláda se zaklíná určitým byrokratickým pohledem na svůj původní konsolidační plán. Těší se, jak splní a přeplní ukazatele typu podíl deficitu na HDP. Že je to jenom odložení lidově řečeno průseru, to ji netrápí. A především ji netrápí to, že tyto škrty jsou nemoudré, neboli jak některý říká, necituji teď sám sebe, tupé škrty, takže v podstatě nevedou k hospodárnosti, naopak spíše paralyzují chod veřejné správy a státu.
Takže to jsou ty obecné koncepční výhrady. Musel jsem je zopakovat, to se omlouvám posluchačům, ale je třeba před hlasováním toto v koncentrované podobě vyjádřit.
Druhá moje poznámka je, že kolegové zejména z opozičních lavic usilovali toto zoufalé katastrofické řešení aspoň trošku vylepšit některými pozměňovacími návrhy, ale samozřejmě ty pokusy byly už od začátku, pokud bychom sledovali zastavit zoufalý vývoj, marné. ***