(11.50 hodin)
(pokračuje Blažek)
Za šestnácté Českomoravská družstevní záložna. Trestní stíhání bylo zahájeno v roce 2000, trvá přes dvanáct let. Byly zde rozpory soudů ve věci právní kvalifikace, samotný soud prvního stupně rozhodoval o žalobě šest let. Na straně soudu prvního stupně došlo ke změně senátu a bylo nutné opakovat prokazování.
Vážená Sněmovno, já myslím, že je zřejmé, že v takzvaných mediálních kauzách jde o stíhání trvající většinou více než deset let a nejčastější příčinou jsou opakovaná vrácení státnímu zástupci k došetření nebo opakované vrácení soudu prvního stupně. Dochází - a já teď prosím neodsuzuji, jenom konstatuji - k něčemu, co bych lidově nazval ping-pongem mezi soudy, státními zastupitelstvími a soudy a soudy, což je věcí státu, nikoli obviněných. Alarmující je i to, že rozsudek je někdy rozesílán až po osmi a více měsících od vyhlášení. To jsou všechno podněty k výrazné změně trestního řízení, na kterých se pracuje.
Vážená Sněmovno, já jsem se pokusil - ještě tady mám spoustu a spoustu materiálu, ale já myslím - pan kolega říká "už ne" - já to vyslyším, ale na dotazy jsem připraven, co by bylo potřeba říci, když tak vám všechno pošlu.
Snad mi dovolte osobní závěr. Amnestie může být hodnocena porůznu, ale vedla k tomu, že se opravdu otevřely různé otázky, které by jinak nebyly vidět. A je dobré se občas do minulosti podívat, aby si člověk ozřejmil některá fakta, na která už zapomněl.
Omlouvám se za dlouhý projev. Víte, že já to často nedělám. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď má dvě minuty Jiří Paroubek a dvě minuty pan poslanec Křeček. Mám tady tyto dvě přihlášky. Dvě minuty Jiří Paroubek a dvě minuty poslanec Křeček. Zapínám.
Poslanec Jiří Paroubek: Dámy a pánové, já na jednu stranu oceňuji snahu pana ministra spravedlnosti. Zahrnul nás argumenty, přemírou informací, bych řekl. Je to ale něco, co by každý poslanec měl vědět, když do Poslanecké sněmovny přijde.
Pan ministr se nás snažil zřejmě přesvědčit o tom, že amnestie jsou a budou. To myslím víme. Já obecně s institucí amnestie souhlasím, ale rád bych to upřesnil. Nemám problém s omilostněním zlodějíčků, podvodníčků, neplatičů nájemného, pachatelů dopravních nehod, pokud tyto nebyly způsobeny pod vlivem alkoholu, zkrátka drobných šibalů. Problém je, a to tady může pan ministr spravedlnosti hovořit ještě další hodinu, článek II amnestie. To je alfa a omega celé věci. Obdobu takového amnestijního bodu bychom těžko hledali, vlastně zcela jistě ho nenalezneme prakticky v žádné z amnestií uvedených panem ministrem, ať už byly za první republiky, nebo za komunistického režimu. Jde o omilostnění tunelářů, korupčníků a velkých šibalů. A o to tady jde. Zakrývat to velkým řečněním nemá smysl. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Slovo má s faktickou poznámkou pan poslanec Křeček.
Poslanec Stanislav Křeček: Děkuji. Dámy a pánové, opravdu jen faktická poznámka. Pan ministr vyslovil předpoklad, že pokud amnestovaný soudce Berka má trochu cti v těle, nebude žádat vydání zadržené mzdy ve výši pěti milionů. No tak podle mého názoru pokud by měl soudce Berka trošku cti v těle, nepáchal by především ty skutky, které jsou předmětem toho zastaveného trestního stíhání. Pak lze samozřejmě o míře jeho cti, že nebude žádat pět milionů, opravdu s úspěchem pochybovat. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. To byl pan poslanec Křeček. Nyní s přednostním právem pan ministr zahraničních věcí Schwarzenberg. Máte slovo, pane ministře.
Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, málokterá událost otřásla republikou tak jako amnestie, kterou udělil prezident republiky. Nezpochybňuji právo prezidenta vyhlásit amnestii. Ba přiznávám, nejdříve jsem ji uvítal, poněvadž je mi známo, že bohužel u nás se odsuzuje do vězení za přečiny, které se v jiných zemích trestají domácím vězením, pokutou či jinými způsoby, a tudíž máme také přeplněné věznice. A přeplněné věznice, jak známo, jsou vysoké školy zločinu, nikoliv nápravná zařízení. Nicméně poté, co jsem se seznámil s obsahem, jsem byl zděšen a chápu pobouření občanů České republiky. Tato amnestie je opravdu nešťastná především kvůli abolici, tedy že se zastaví trestní řízení proti mnoha velmi vážným zločinům obviněných lidí.
Je pravda, co tady vysvětloval pan ministr spravedlnosti, že v minulosti byly amnestie prováděny tímto způsobem. Nicméně bychom si měli uvědomit, že ústavní realita dnešní doby je poněkud odlišná od ústavního stavu za první republiky i za Československa do rozdělení federace.
Předpis, že za amnestii odpovídá vláda a kontrasignuje premiér, není čistě formální předpis. Trvám na tom, a je mi velice líto, že se tak nestalo, že premiér měl informovat vládu o tom, co se chystá. Jako první místopředseda vlády a předseda koaliční strany jsem se dozvěděl o amnestii stejně jako všichni ostatní občané České republiky během novoročního projevu prezidenta republiky. Bylo nám řečeno, že byly obavy, že se zvěst o amnestii rozšíří, a šlo o to, aby nedošlo k neklidu ve věznicích. Očividně tím pan premiér vyslovil to, k čemu se vy dnes chystáte, totiž že nedůvěřuje vlastní vládě, když jí ani nesdělí předem, co se chystá.
Na každý pád bych ještě jednou chtěl podtrhnout: Nikdo z mé strany včetně mě jako prvního místopředsedy vlády o chystané amnestii informován nebyl. Považuji tento postup za - mírně řečeno - mylný, neboť neodpovídá dnešní ústavní realitě. Dnešní ústavní realita vyžaduje, když má vláda odpovědnost, aby byla informovaná, a kontrasignace premiéra není pouze potvrzení, že vláda provede amnestii, nýbrž to, že by ji měla předtím - když odpovídá - prozkoumat. V tom jsem v rozporu jak s panem ministrem spravedlnosti, tak s panem premiérem a to bych zde rád veřejně řekl. To neznamená, že bych nebyl nadále loajálním členem vlády. Nicméně musím říci, že tento postup mě velice pobouřil, a omlouvám se vám všem, že až tento projev skončím, odejdu ze sněmovny, neboť s postupem pana prezidenta i pana premiéra opravdu souhlasit nemůžu.
Při přípravě této amnestie jsou dvě možnosti. Buď se nikdo nezabýval otázkou, kdo bude profitovat na abolici, nebo o tom příliš dobře věděl. V obou případech to nevypovídá o dobrém stavu spravedlnosti a právního státu v naší republice. Je to opravdu velice smutný fakt.
Pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, děkuji za pozornost. (Potlesk v části sálu.) ***