(16.20 hodin)
(pokračuje Petr)
Je třeba říci, že státu byla způsobena škoda a zavinění musí nést každý, kdo byl na tento případ upozorněn. To, že se v kauze MUS u českých orgánů nic nevyšetřilo, pochopitelně neznamená, že se nic nestalo. Instituce, které měly kauzu vyšetřovat v našich poměrech, se musí červenat. Tím nemíním policejní orgány. Za nás to udělaly orgány Švýcarska, kde nikdo vyšetřování nebránil.
Je jistě chvályhodné, že proti těm, kteří nereagovali na vyjmenovaných ministerstvech na upozornění pana švýcarského velvyslance, bylo zahájeno vyšetřování a kriminalisté prověřují postup odpovědných lidí ministerstev spravedlnosti, financí a Nejvyššího zastupitelství pro podezření ze spáchání trestného činu maření úkolů úřední osoby z nedbalosti. Světe, div se, jistě se dalo očekávat, že podnět by měl jít od orgánů české vlády. Výsledkem je, že první podnět k šetření špatného chování našich ministerstev přišel od občanského sdružení. Je to jen malá ukázka z celé řady dalších kauz, která se týká, nebo může týkat, článku II amnestie prezidenta republiky, kterou signoval pan premiér Nečas.
Pochybení, která se vztahují k amnestii a také ke kauze Mostecká, jsou natolik závažná, že poslanci sociální demokracie požadují vyslovení nedůvěry Nečasově vládě. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad ČSSD.)
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Dalším řádně přihlášeným je pan Stanislav Křeček. Připraví se pan poslanec Václav Klučka. Pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec Stanislav Křeček: Dobré odpoledne, dámy a pánové. Já se vrátím k tématu dnešní schůze, to je k amnestii.
Když jsou ti vězni, nebo když jsou ti, kteří odcházejí z vězení, propouštěni jeden po druhém, tak si ani důsledky toho neuvědomujeme, ale jestliže tady byla amnestie, kde odešel relativně velký počet vězňů, myslím, že nám to ukázalo některé důsledky na společnost a stav té společnosti, který tady je, který si jinak nějak moc neuvědomujeme.
Já si kladu otázku, jak je možné, nebo co jsme vytvořili za společnost, ve které ten, kdo odchází z vězení, nemá kam jít. A to není záležitost desítek lidí, ale celá systémová záležitost. Mnoho lidí řeklo, že prostě nemají kam jít. Co je to za společnost, kde je takovýto stav, kde věznice plní funkci sociálních ústavů? Jak to, že ve věznici je stav, kde lidé mají - jedině ve věznici - zajištěnu sociální péči? Ve věznici se za ně platí sociální služby. Oni si tam dají dohromady zuby, zajistí si brýle, a pak odcházejí do společnosti, kde toto zajištěno nemají. Co je to za společnost, kde jedině tam mají teplou vodu na osprchování, kde mají třikrát denně jídlo. Někteří řekli, že to neznají, teprve ve věznici. Nedostali jsme se do situace, která tady byla naposledy na počátku 19. století, kdy se lidé s nějakou úrovní služeb setkali jenom ve státních institucích, ve vězení a na vojně? Já myslím, že to je dost závažné.
Není toto také odpovědí na tu otázku, kterou si kladou kriminologové léta bez odpovědí, tj. proč máme tolik vězňů? Není to tím, že prostě ti lidé jinde žít nemohou? A jsme vůbec připraveni jako společnost odpovědět na otázky, že někteří lidé mohou žít jenom ve vězení, a že dokonce spáchají nějakou další trestnou činnost, aby se tam rychle dostali? Že občané jsou vystaveni trestné činnosti některých lidí jen proto, že tito lidé nemohou žít jinde než ve věznici? Že nemáme žádnou alternativu sociálních služeb než právě jedině ty věznice? Myslím, že to je velice, velice závažné.
Pan předseda vlády tady na počátku řekl, že tyto důsledky amnestie se projevily ve společnosti a že musíme hledat odpověď také ve změně vězeňství. Ale to je málo, dámy a pánové! Jak to vězeňství zlepšíme? Že tam ty lidi posílat nebudeme? Nebo kam se ti lidé vrhnou, pokud jinde nemají to sociální zajištění než v těch věznicích? To je přece věc daleko širší, situace ve společnosti je daleko horší a ta amnestie nám to velice, velice ukázala.
Myslím, že otázky, které amnestie otevřela, jsou velice závažné. Netýkají se jenom vězeňství, týkají se celého stavu společnosti a amnestie klade otázku, na kterou zatím marně nalézáme odpověď. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Děkuji. Dále je řádně přihlášený pan poslanec Václav Klučka. Připraví se pan poslanec Miroslav Svoboda. Pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec Václav Klučka: Vážený pane místopředsedo, páni ministři, dámy a pánové, ještě v této chvíli se rozhoduji, jestli budu číst, co tady mám napsáno, nebo vám povím to, co si myslím o tomto jednání. (Poznámky z okolí.) Čtu zezadu myšlenky pana kolegy Miroslava Kalouska, který říká - B je správně, říkej to, co si myslíš.
Tady nejde o tu amnestii, která proběhla. Tady nejde o vyjádření předsedy vlády, že právě amnestie zapůsobila tak půvabně na to, že budeme řešit vězeňství. To vězeňství se, prosím vás pěkně, řeší šest let. Já jsem už druhé volební období členem podvýboru pro vězeňství. Jsem členem výboru, ve kterém se vězeňství projednává, a znám rétoriku toho, jak jsme se snažili upozornit na problémy, které v souvislosti s vězeňstvím působí na nadměrný počet vězňů, na nedostatek financí. A pan premiér dneska řekne: Teprve amnestie nám dává popud k tomu, abychom řešili trestní řád, trestní zákon, abychom řešili poměry ve vězeňství. My to musíme řešit, protože amnestie nám to teprve přinesla.
Prosím vás pěkně, toto není pravda. Já bych tady mohl dokumentovat jednání z podzimu minulého roku ve vládě, kdy šla zpráva Ministerstva spravedlnosti o stavu vězeňství, kdy byla svým způsobem atakována ve vládě ze strany Ministerstva financí s detaily, které jsou, a mám je tady k dispozici. Ale ono to nedává v daném okamžiku smysl, protože tady už přece dneska je rozhodnuto: Vypovídejte se, udělejte ten folklór pro to, abychom tady vydrželi do toho závěru té diskuse a mohli hlasovat. Stejně vám, opozici, to neprojde. Neprojde - to je skutečnost. Ta vláda chce vládnout.
Pan ministr Schwarzenberg tady řekl docela vážná slova: Nejsem spokojen s panem prezidentem. Nejsem spokojen s panem premiérem, jak provedli věci kolem amnestie, proto odejdu z tohohle sálu. Odejít ze sálu znamená co? Schovat se někde. Hlasovat tedy, nebo říci "ano, já jsem dál pro tuhle tu vládu" i přesto, že tahle ta amnestie na veřejnosti zapůsobila tak, jak zapůsobila? Dámy a pánové, běžně se tomu říká alibismus. Ale možná z jeho příkladu to pochopím, proč to takhle udělal. V době, kdy je v prezidentské kampani. ***