(16.40 hodin)
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Ptám se - má někdo ještě faktické poznámky? Nemá. Vrátíme se tedy k řádně přihlášeným. Je přihlášen pan poslanec Miroslav Svoboda. Pane poslanče, prosím, máte slovo. Uvedu ještě, že dále vystoupí paní poslankyně Drastichová. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Svoboda: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové, přiznám se, že v tuto chvíli vystupovat není zrovna nejlehčí, protože - (poznámka ministra Kalouska mimo mikrofon). - Starej kozák možná jsem, ale přece jenom mám rád racionální jednání a trošku mi to připadá, že... Ale nicméně přece jen mám připravený projev, tak dovolte, abych vás s ním seznámil. A doufám, že vás nebudu příliš nudit.
V živé paměti máme, jaká kritika se snesla na prezidenta Václava Havla kvůli udělování amnestií a milostí, svého času, samozřejmě. Tehdy i Václav Klaus mezi tyto kritiky patřil. Vida, je tady Klausova amnestie a ve svém důsledku daleko širší než Havlova a pro vnímání spravedlnosti a naděje domoci se práva daleko fatálnější. Ve svém důsledku novoroční Klausova amnestie je de facto legalizace výnosu z trestné činnosti. Jsou-li toto skutečné hodnoty, o kterých Václav Klaus tvrdí, že je dvacet let zastává a prosazuje - koneckonců vzpomeňme si na výroky typu "neznám rozdíl mezi čistými a špinavými penězi" nebo "potřebujeme více takových Kožených".
Okolo Klausovy amnestie se vyrojila řada polopravd, nepravd, a dokonce účelových lží. Například není pravda, že Václav Klaus svou amnestií pustil na svobodu prvotrestané, neboť nepodmíněný jednoroční trest získávají z 95 % recidivisté.
Až několik měsíců bude amnestie zaměstnávat české soudy. Propouštění vězňů sice pomalu končí, ale každý okresní soud musí prověřit stovky až tisíce dalších kauz, v nichž byly uloženy podmíněné či alternativní tresty. Někteří soudci se proto obávají zpomalení rozhodování v jiných případech. Na základě amnestie bylo doposud propuštěno více jak 6 tisíc vězňů, celkem se může dotknout ale až 32 tisíc lidí. Například pražské soudy budou přezkoumávat až 15 tisíc spisů a prominout by nakonec mohly zhruba tresty až 8 tisícům lidí.
Prezident odpustil tresty vězení do dvou let, což na první pohled vypadá jako maličkost, jenže ve skutečnosti se to týká i závažných trestných činů ekonomické povahy. Klausova amnestie tedy navíc skutečně budí podezření, že byla účelově prosazena. Koneckonců při projednávání zákona o přímé volbě prezidenta se prapodivně do ústavního článku 63 dostalo písmeno j), kdy - citace - "prezident republiky dále nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo". Účelem této změny a jejího využití pro článek II amnestie prezidenta republiky mělo pravděpodobně být učinit tlustou čáru za podvody, za kauzami, které mají počátek v divoké privatizaci 90. let. V této souvislosti Klausova amnestie především porušuje práva rovnosti občanů poškozených amnestovanými a poškozeným uzavírá možnost domoci se svých nároků. Umožnit potenciálním tunelářům, aby tímto způsobem unikli trestu, je výsměch policii, státním zástupcům, soudcům, ale především výsměch občanům České republiky. A skutečně to je de facto legalizace výnosu z trestné činnosti.
V trestním zákoníku je řada činů, kde je sazba od dvou do osmi let. A pokud jde o člověka poprvé trestaného, tak soudy dávají tresty při dolní hranici, třeba ony dva roky. Václav Klaus tyto závažné činy odpustil. Vypadá to, že se vyplácí tyto trestné činy páchat, že si tito zločinci zaslouží vstřícnost, jakousi druhou šanci. Je to bez debaty nejhorší čin Václava Klause. Měl na něj sice z Ústavy právo, ale neměl na něj z celospolečenského pohledu žádný mandát.
Kdo vlastně připravoval amnestii a s kým se prezident radil? Ministerstvo spravedlnosti, se kterým prezident amnestii konzultoval, se také k autorství nechce znát. Byly to prý konzultace ryze právního charakteru. Ministr o její podobě, tedy o tom, koho všeho se bude týkat, informace neměl, dozvěděl se to až z novoročního projevu. Podle ministra Pavla Blažka nikdo z ministerstva nebyl v přípravném týmu. Avšak podle Hradu Václav Klaus byl průběžně informován ministrem spravedlnosti o rozsahu zamýšlené amnestie.
Také obě menší vládní strany, TOP 09 a LIDEM, amnestie zaskočila. Premiér Nečas ji se svými ministry nekonzultoval. Slušně řečeno, krátkozraký je i potlesk pro amnestii např. Karla Schwarzenberga, jak jsme se před chvílí bavili, který tleskal Klausově amnestii s odůvodněním, že máme přeplněné věznice. Zatím jsme svědky toho, že se amnestovaní po propuštění z věznice vracejí k páchání trestné činnosti a míří zpátky za mříže. Naštěstí, snad naštěstí, probíhá prezidentská volba a dnešní postoj pana Schwarzenberga je zcela opačný.
Podle ministra financí pana Kalouska vláda nenese odpovědnost za důsledky rozhodnutí, které dělá prezident. Má jen odpovědnost za provedení tohoto rozhodnutí. Pan Kalousek by si měl lépe přečíst Ústavu, konkrétně článek 63, kdy - citace: "Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda." Takže za amnestii dle Ústavy prokazatelně odpovídá kromě prezidenta i vláda. Kdo říká opak, evidentně lže, nebo samozřejmě nezná Ústavu. Kdybychom přistoupili na Kalouskův argument, tak přece výkon rozhodnutí je jeho důsledkem. Proto se vláda měla zachovat daleko prozíravěji. Namísto toho premiér Nečas jen sklopil na hlavě uši a poslušně amnestii spolupodepsal.
Z toho vyplývá jasný závěr. Odpovědnost za důsledky novoroční amnestie nese nejen prezident, který ji vyhlásil, ale i premiér Nečas, který ji kontrasignoval, dle Ústavy i jeho vláda. Tímto novoročním aktem jen potvrdil opět základní fakt: tento premiér a jeho vláda jsou nekompetentní, ale především nedůvěryhodní.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z levé části sálu.)
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Další řádně přihlášenou je paní poslankyně Jana Drastichová, připraví se paní poslankyně Marta Semelová. Paní poslankyně prosím máte slovo.
Poslankyně Jana Drastichová: (Poslankyně Drastichová pokládá před sebe na řečnický pult ceduli s nápisem HŘÍCH č. 2 - AMNESTIE A ROSTOUCÍ KRIMINALITA.)
Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, lednová amnestie, kterou naprosto nerozvážně a bez rozmyslu svým podpisem stvrdil a uvedl v život Petr Nečas, nám přinesla konkrétní negativa se společensky demoralizujícími a zhoubnými vlivy. Toto nezvratné rozhodnutí učinil bez znalosti konkrétního počtu propuštěných vězňů, nemluvě o skutečných dopadech tohoto nepochopitelného generálního pardonu. Smutný fakt dokreslilo přiznání Nečasova kabinetu, že konkrétní čísla propuštěných zjišťovali až devět dní poté. Ano, slyšíte dobře, devět dní poté. Každý soudný by přitom očekával, že se nejen posoudí počty osvobozených, ale i ekonomické, sociální a mravní dopady amnestie. Přece každá amnestie se musí připravit i s vědomím těchto důsledků, a ne nahodile či snad někomu na míru. Čím více dokreslit naprostý diletantismus a nezodpovědnost vládní byrokracie, která se dopustila právního experimentu na českých občanech, kteří žijí řádně a v souladu s právem, když si své kroky ověřuje až po více než týdnu a argumenty hledá až nyní téměř tři týdny po vyhlášení široké milosti?
Tragické podcenění dopadu amnestie jasně ukázal bezprostřední nárůst drobné trestné činnosti. Propuštění tisíců pachatelů trestných činů je demotivující nejen pro širokou veřejnost, ale i pro policisty a státní zástupce. Stojí je spoustu úsilí a úmorné práce, než drobné zlodějíčky chytí a usvědčí. Teď poznali, jak marná jejich práce je.
Na amnestii doplácejí poctiví lidé. Znovu budou čelit ukradeným autorádiím, rozbitým bočním sklům, rozřezaným pneumatikám, ale i vybíleným bytům a domům. Život jim bude znepříjemňovat výtržnictví a rušení nočního klidu, budou ohroženi fyzickými napadeními a přepadeními. ***