(9.20 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Já myslím, že i tady nám ministr financí a předseda vlády dluží vysvětlení, proč chtějí tento limit, tento rozpočtový a ústavní bič na příští vlády, a nebyli ochotni se mu podrobit v rámci svého vládnutí. Proč s tímto návrhem nepřišli už dávno. Proč ho nepředložili už dříve do Poslanecké sněmovny, protože by jejich rozpočtová politika musela být nutně konfrontována s nároky, které teď chtějí klást na všechny příští vlády, které přijdou po roce 2014. To znamená, že pravice vůči sobě takto náročná nebyla, ale chce být takto náročná vůči vládám, které přijdou v příštích letech. Já se ptám proč. A bylo by dobře předtím, než zahájíme seriózní debatu, kdybychom na tuto otázku od této vládní garnitury, od pravicové garnitury, která v této zemi řídí rozpočtovou a daňovou politiku už dlouhá léta, slyšeli odpověď. Proč jste sami nejednali podle pravidel, která nyní chcete zakotvit do právního řádu pro příští vlády.
I když dostaneme na tuto otázku odpověď, pak je zřejmé, že rozpočtová situace naší země není dobrá. V příštím roce navzdory velkým škrtům, ke kterým došlo, navzdory zvýšení daně z přidané hodnoty počítáme s tím, že stát bude mít deficit 100 miliard korun. Trend, který je nastaven a podle kterého nyní probíhá rozpočtová politika vlády, počítá s tím a může skončit v tom, že během několika málo let vyčerpáme onen zbývající podíl veřejného dluhu v rozsahu 15 %, který nám zbývá k dosažení limitu 60 % HDP. Jak už jsem řekl na začátku, bohužel naše země se dostala do situace, kdy už nejsme nízko zadlužení, jako to byl v roce 2006, ale patříme mezi středně zadlužené státy EU. Reakce je tedy nutná. Rozpočtová politika potřebuje korekci a potřebuje změny.
Problém této koalice je v tom, že ona sice na jednu stranu říká dobře, prosaďme výdajové limity, prosaďme pravidla pro restrikci z hlediska příštího zadlužování, ale současně paralelně s tím prosazuje v reálné rozpočtové a daňové politice kroky, které vedou k vytváření dalších rozpočtových problémů v následujících letech. Patří mezi ně důchodová reforma, která počítá se vznikem druhého pilíře, patří mezi ně návrhy na snižování některých daní, což je další rána pro veřejné rozpočty v následujících letech, např. otázka rušení daně z dividend. Jsou tady návrhy, které počítají s tím, že by se neměla rušit rovná dań a nemělo by se přejít k progresivnímu systému zdanění. Tohle všechno podle mě v reálné politice torpéduje snahy veřejné rozpočty ve střednědobém horizontu v naší zemi vyrovnat.
Otázka také je, jestli toto řešení, tzn. ústavní svázání rozpočtových pravidel, ústavní svázání rozpočtové politiky příštích vlád, ve skutečnosti přinese řešení problému. Já jsem přesvědčený, že samo o sobě nemůže ve skutečnosti problém nestability veřejných rozpočtů řešit. Naše země podléhá ekonomickým cyklům. Naše země má dnes reálný deficit 100 miliard korun, který tady bude v příštím i v letošním roce. Jestliže tady budeme šířit iluzi o tom, že přijetím tohoto ústavního zákona vyřešíme rozpočtové problémy v naší zemi, tak to bude lhaní do vlastní kapsy. Jediné, co tento problém může vyřešit, je změna rozpočtové a daňové politiky, která bude směřovat k tomu, že vedle rozpočtových škrtů a plošných rozpočtových škrtů bude vláda věnovat pozornost podpoře hospodářského růstu. Bez toho, aniž by se Česká republika dostala do fáze hospodářského růstu, není možné veřejné rozpočty v naší zemi udržitelně a dlouhodobě konsolidovat. Prostě v situaci, kdy naše země bude v recesi nebo bude prožívat hospodářskou stagnaci, nejsme schopni se proškrtat k vyrovnanému rozpočtu v roce 2016, tak jak to ve skutečnosti požaduje tento návrh zákona. Je to iluze. Jenom tím, že změníme Ústavu, vyrovnaný rozpočet v roce 2016 Česká republika mít nebude. Vždycky to bude vyžadovat odvahu jak na straně příjmů veřejných rozpočtů, tak na straně jejich výdajů. Vždycky to bude vyžadovat rozum při realizaci hospodářské politiky státu, tak aby vláda neškrtila hospodářský růst, aby neškrtila domácí poptávku, aby podporovala investice tak, že česká ekonomika se z fáze současné recese a stagnace dostane do fáze udržitelného hospodářského růstu.
Chtěl bych proto jednoznačně varovat před tím, aby tento návrh zákona byl vydáván za jakési věcné univerzální řešení rozpočtové situace státu. To není a nikdy nebude. Navíc je to norma, která je značně děravá. Pokud jste si dali práci a přečetli si tento zákon, pak víte, že podstata je v důvodové zprávě. Téměř v každém paragrafu této ústavní normy se odkazuje na obecný zákon. Je to pochopitelné. Změna Ústavy, ústavní zákon nemůže být zejména v oblasti rozpočtové politiky natolik podrobný, aby veškerá pravidla byla zakotvena ve formě ústavního dodatku. Je jasné, že prováděcí zákon potřebujeme, a je problém, že prováděcí zákon nemáme.
Podle mého názoru odpovědná Poslanecká sněmovna, ale i odpovědný Senát nemůže nikdy hlasovat o tomto návrhu ústavní změny bez toho, aniž bychom měli na stole prováděcí zákon. Chci upozornit na to, že jsme tady velmi nedávno byli v podobné situaci. Týkalo se to přímé volby prezidenta republiky. Také tehdy vláda předložila ústavní změnu, také tehdy byl velký tlak na Poslaneckou sněmovnu, aby nezdržovala projednání přímé volby prezidenta republiky, protože koneckonců se blížil termín další volby, končilo funkční období stávajícího prezidenta, a tato Sněmovna schválila ústavní změnu bez toho, aniž bychom měli dostatečně projednaný prováděcí zákon. A pak se samozřejmě prováděcí zákon schvaloval ve spěchu. Navíc ho Ministerstvo vnitra dostatečně nepřipravilo a upravoval se až na půdě Poslanecké sněmovny a způsobilo to docela vážné komplikace. A to šlo jenom o přímou volbu prezidenta republiky.
U tohoto zákona, vážené poslankyně a vážení poslanci, jde o chod celého státu. Pokud by se v této normě učinila jakákoli vážná chyba, tak to během jednoho dvou let může zcela zastavit fungování státu a zcela to může zastavit financování veřejných služeb. Je proto naprosto nezbytné, abychom ještě dříve, než začneme formulovat konkrétní ústavní změny, než se tady začneme dohadovat o tom, jak se ústavní pořádek má změnit, tzn. jak bude vypadat tento ústavní zákon, měli za sebou debatu o prováděcím zákonu. My potřebujeme tento zákon tady mít, zatím ho nemáme. Ale to nestačí. My potřebujeme mít za sebou debatu o podobě prováděcího zákona, protože jenom tato debata může odhalit jeho úzká místa. Jenom tato debata může odhalit potenciální problémy.
Apeluji proto za sociální demokracii na vládu, aby co nejdříve předložila do diskuse na půdě Poslanecké sněmovny, ale také na půdě Senátu návrh prováděcího zákona. Potřebujeme o tomto návrhu debatovat na úrovni výborů a tato debata musí předcházet schválení jakékoli ústavní změny v rozpočtové oblasti. Jiný postup by byl obrovským rizikem pro rozpočtovou, hospodářskou rovnováhu země v příštích letech a také pro zajištění reálného fungování státu. ***