(10.40 hodin)
(pokračuje Petr)

Je pochopitelné, že ústavní zákon nemůže jít do detailů. Detaily musí být součástí prováděcího předpisu. Ten schází. A mám takový dojem, z úst mých předřečníků několikrát zaznělo, že pokud nebude prováděcí předpis do druhého čtení, mělo by se přerušit projednávání tohoto zákona, neboť se budeme bavit o něčem, co se může v důsledku prováděcího zákona totálně změnit.

Dle předloženého zákonu má vzniknout další nová instituce, a to Národní rozpočtová rada. Tato instituce nebude závislá na výkonné moci a měla by svou činností pomáhat k odstranění základních nedostatků naší národní fiskální politiky. Tolik citace ze zákona. Její členy bude volit Poslanecká sněmovna. Jisté pochybnosti vzbuzuje, zdali počet pracovníků na úrovni deseti bude schopen něco zajistit. Jen pro srovnání, instituce Congressional Budget Office ve Spojených státech, což je poradenská organizace jak pro Senát, tak pro Kongres, pro jeho rozpočtovou část, má 268 právníků a ekonomů.

Domnívám se, že bychom se měli poněkud více zamyslet nad tím, co Národní rozpočtová rada může. Mně tam schází, pokud si ji vláda vytváří, zdali bude poslouchat její rady, nebo je přejde šmahem, nebo je nebude vůbec respektovat. Pokud nebudou nastavena tato kritéria, tak si myslím, že Národní rozpočtová rada je sice pěkným pojmem, ale pokud nebude moci nijak výrazněji zasahovat do sestavování rozpočtu, pak je otázkou, zda je nezbytná.

Pochopitelně, je tady, řekl bych, několik piedestalů stanovení dluhu. Začínáme 45 % a končíme někde na 60 %. Pochopitelně, jsou tam i nějaké výjimky, pokud by došlo k nějakým katastrofám, válečným konfliktům a podobně, že v těchto případech by tyto limity neplatily. Ale vyjdeme-li z toho, že volby budou až v roce 2014, tak v každém případě dluh dosáhne 45 %, a ejhle, nová vláda by měla postupovat už podle tohoto zákona.

Tady je třeba se zamyslet nad jedním termínem, který je stanoven. V onom zákoně se říká, že nově nastoupivší vláda po vítězných volbách bude mít pardon po dobu dvanácti měsíců, kdy nebude omezena ničím, ale v dalším období už bude muset pracovat podle restriktivních opatření v závislosti na výši státního dluhu. Čili za předpokladu, že vytváříme každý rok dluh o 1,5 % vyšší, tak pokud by ta vláda ve druhém roce měla místo nějakého poklesu nebo vyrovnaného rozpočtu mít přebytkový rozpočet z roku na rok o 4 % vyšší, tak v tomto případě si myslím, že to období dvanácti měsíců, které se dává nové vládě, aby zamazala to, co vytvořila předcházející vláda, je naprosto nedostatečné.

Je tady pochopitelně také postih osob, které nějakým způsobem způsobily to zadlužení. Já si myslím, že je to správné, ale otázka zní: Ten postih osob je podstatně přísnější než nezbytná opatření, která bude muset dělat vláda v hospodářské části. Říká se, že pokud vláda dvakrát za sebou překročí deficit 45 %, tak že stačí, když udělá pouze opatření v prvém roce. Pro druhý už nemusí dělat opatření žádná. Ale těch 20 % dolů bude platit tak dlouho, než se rozpočet dá srazit o 45 %. V těch restrikcích se já osobně domnívám, že zastávají příliš plošné stanovisko a ne všichni, kterých se dotknou, se budou na tom dluhu podílet. Myslím si, že by to mělo být podstatně více specifikováno.

Pochopitelně, na vývoji státního rozpočtu budou závislé i obce, a pokud státní dluh dosáhne 48 %, tak obce nesmějí uzavírat žádné závazky na půjčky. Pochopitelně, u obcí je to poněkud mírnější. Tam se hovoří o tom, že restriktivní opatření musí být přijata, pokud po dobu čtyř let dluh přesáhne 60 %, a vláda má v rukou jedinou možnost, pokud by ani to nezabralo, že je schopna snížit příspěvky obcím o 5 %.

Opakuji na závěr jednu záležitost. Ústavní zákon nemůže mít 50 paragrafů. Je zbytečné, abychom ústavní zákon bez prováděcího předpisu projednávali ve druhém čtení. Pokud nebude prováděcí zákon připraven do druhého projednávání, tak v tomto případě navrhuji stažení tohoto tisku z projednávání ve Sněmovně.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Dalším do rozpravy bude pan kolega Dolejš. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo. Pane řídící, milé kolegyně a kolegové, v toto poklidné středeční dopoledne jsme přistoupili k projednávání zákona, který je svým způsobem zlatým hřebem legislativní iniciativy vlády Petra Nečase. Tato vláda se sama pojmenovala vládou rozpočtové odpovědnosti, a co víc může vláda udělat v zájmu rozpočtové odpovědnosti, než kvůli tomu měnit Ústavu. A protože tato vláda, když vznikala, měla 118 mandátů a dnes si není jistá ani prostou většinou, tak samozřejmě hledá politickou shodu na tom, jak tak podstatnou změnu do českého ústavního systému zavést.

Nedivte se tedy, že jak odborná veřejnost, tak politikové napříč spektrem se o tuto věc zajímají a vznášejí určité výhrady, obavy a kritiku, ze kterých je cítit, že nejsou zcela spokojeni se stavem řešení tohoto problému a se způsobem, jakým byl předložen Poslanecké sněmovně.

Já osobně se musím ptát, jestli ten problém, ta neshoda, je pouze v rovině parametrů předloženého zákona, tedy jak jsou nastavena již zmiňovaná pásma, jak jsou akcelerována sankční opatření, jak vypadají numerická pravidla atd. atd., a tudíž při nejasnosti těchto parametrů a absenci prováděcího zákona zda je tím šťastným řešením ještě chvíli počkat, odložit tuto věc, nechat vládě klid pro její práci a sejít se nad tímto tématem později a znovu, anebo zda jsou namístě i úvahy nad principy tohoto ústavního řešení. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP