(17.20 hodin)
(pokračuje Jeník)
Musíme si uvědomit, že se Česká republika nachází v recesi. V té recesi se nachází již delší dobu a patrně tam ještě nějakou dobu vydrží. Co to znamená? Je enormně těžké zvláště pro výrobní podniky, nejenom tedy pro sezonní zaměstnance, dneska v tom, když vidí, jak jdou zakázky, tak je z národohospodářského hlediska těžké vůbec předpokládat, kam zakázky půjdou a jakým stylem se bude rok vyvíjet, protože třeba jeden z nejdůležitějších indexů, který je sledován třeba v Německu jako našem velkém hospodářském partnerovi, je právě index zakázek, protože index zakázek mi říká, jak se mám nebo mohu chovat příští rok. A já tomu samozřejmě přizpůsobuji všechny vstupy, které potřebuji, a mezi tím je samozřejmě i pracovní síla.
Na jedné straně, pokud mi zakázky kolísají, dochází k velkým výkyvům, což v době krize je enormní, ale i recese s tím řádně zacloumá, tak já jsem v situaci, kdy mám nějaký kolektiv pracovníků, který nechci ztratit, který je dobrý, ale na druhé straně pro ně opravdu třeba kolikrát nemám moc práce, nebo nemám tolik práce, kolik bych potřeboval. V ten moment samozřejmě jakékoli flexibilní opatření, které mi umožní ty věci řešit třeba častěji, než je pracovní poměr na dobu určitou, zároveň svým způsobem dává šanci jak zaměstnavateli, tak pracovníkovi, že si svoje pracovní místo udrží a že já třeba v poklesu zakázek, který může být ze čtvrtletí na čtvrtletí i velmi výrazný z různých důvodů, které většinou podniky ovlivňují pouze částečně nebo vůbec, tak já prostě se takovýmto způsobem nezbavuji pracovníků a opět hodně nenabírám. Ono totiž když se jich jednou ten podnik zbaví, tak ti schopní práci najdou, kdo chce dělat, tak ji najde, a těžko se potom dostávají zpátky. Jedná se kolikrát i o specialisty, kteří by prostě neměli třeba stoprocentní využití.
Já bych chtěl požádat Sněmovnu, aby tuto novelu postoupila do druhého čtení, a samozřejmě potom ji projednáme ve výboru pro sociální politiku. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Jenom se zeptám, pane kolego - váš návrh zněl zkrácení lhůty?
Poslanec Miroslav Jeník: Můj návrh zněl zkrácení lhůty na 30 dnů.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Na 30 dnů. Děkuji. S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Grospič. Prosím, máte slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Dovolte, abych vaším prostřednictvím zareagoval na předchozího řečníka, kolegu Jeníka, a zmínil jeden moment. Právě to, o čem on hovořil, a hovořil jménem velkých zaměstnavatelů, velkých průmyslových svazů, tak ukazuje, že ta novela, která byla původně míněna na úplně jiné profese, se bude míjet účinkem a bude působit výrazně destabilizujícím faktorem do segmentu zaměstnanců, a bude rozvolňovat pracovní trh. To je velice nebezpečné, protože z hlediska ekonomického i pro zaměstnance a v době hospodářské krize, nikoliv jenom recese, je právě podstatné, aby si udrželi perspektivu dlouhodobého stabilního místa a dlouhodobého ekonomického příjmu, které umožní řešit jejich životní situaci, to znamená půjčky, hypotéky, pokrytí nákladů na studium třeba pro své děti, ale třeba i spoření na důchod. Vždyť tato Sněmovna v podstatě přistoupila a rozhodla většinou vládních poslanců o privatizaci důchodového systému.
Já tady o tom hovořím proto, že tím mysleli především jejich tvůrci, aby se pokryl segment krátkodobých zaměstnavatelů z hlediska prací, například brigádních, sezonních, letních, sběru různých plodin, lesních zaměstnanců, ale nikoliv aby se tím řešily zájmy velkých zaměstnavatelů v průmyslových odvětvích, aby se tím rozvolňovala ochrana zaměstnanců a umožňovalo se v podstatě nekonečné řetězení pracovních poměrů na dobu určitou, nikoliv třeba po letech nebo třikrát tři roky, ale v podstatě po měsících donekonečna, a vytvářel se tak i ekonomický tlak na zaměstnance, že ve strachu ze ztráty zaměstnání budou přijímat stále méně a hůře placenou práci. (Potlesk z levé strany.)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Do rozpravy se hlásí z místa kolega Jeník. Prosím, máte slovo.
Poslanec Miroslav Jeník: Možná že mě pan předřečník úplně na začátku neposlouchal. Já jsem samozřejmě hovořil jménem svým. Samozřejmě jakákoliv úprava zákoníku práce, jakákoliv novela, se vždy týká všech zaměstnanců. Pokud je v důvodové zprávě psáno něco, tak samozřejmě jakákoliv úprava zákonné normy se týká všech zaměstnanců a je možno ji použít a využít.
Ale myslím si jednu zásadní věc. Je přece pro každého pracovníka a odpovědného manažera - protože ty podniky, ať už sezonní, nebo výrobní, řídí odpovědní manažeři, kteří za to zodpovídají svým vlastníkům, akcionářům, popřípadě státu - tak je přece pořád lepší, mám-li možnost řetězit pracovní poměry - správně tady bylo předtím řečeno, že ta úprava, která byla úplně před tou poslední úpravou, byla asi lepší, tu jsem měl možnost ve své praxi využít -, než prostě dojít k tomu, že já tady budu mít pouze možnost si základní tým pracovníků, ať jde o desítky, nebo stovky lidí, buď udržet, nebo výrazně snížit. Jestli se ti lidé jednou rozejdou z ustáleného týmu, tak je pak velmi malá pravděpodobnost, i kdybych dobrou práci pro ně měl, že se mi vrátí, protože každý se začne starat sám o sebe, a musí se starat, má své závazky, má svou rodinu a nechce být nezaměstnaný.
Myslím, že to je úprava, která nám to dnes zase posunuje tam, kde to už jednou bylo, a je to lepší úprava. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Hlásí se ještě někdo z místa do rozpravy? Pokud tomu tak není, obecnou rozpravu končím.
Pane senátore, pane zpravodaji, přejete si závěrečná slova? Prosím pana senátora.
Senátor Miloš Vystrčil: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem už k tomu nechtěl moc mluvit, ale některé projevy mě trošku zaskočily. Krátká reakce.
Ten, kdo přišel s návrhem, abychom vrátili to ustanovení do zákoníku práce, nebyl Senát ani senátor Vystrčil, ale byli to odboráři a odbory, zástupci zaměstnanců, kteří o to požádali proto, že pokud bychom tuto novelu nepustili do druhého čtení, tak by došlo k tomu, že například v různých firmách, které se zabývají lesnictvím, ve firmě Bosch, ve firmě TRW-DAS, ve firmě Minerva, by dostali dělníci a další zaměstnanci výpovědi a následně by byli najímáni agenturní pracovníci zhruba s 80 % mzdou oproti té, kterou berou tito lidé dneska, a neprávem s nemožností využívat zaměstnanecké benefity. To znamená, ten první impuls, který dorazil ke mně, byl impuls od odborů, od normálních, obyčejných dělníků pracujících zejména na Vysočině v různých jak velkých, tak malých firmách. To je moje první poznámka k tomu, že si Senát něco vymyslel a že cesta Senátu není cestou prospěšnou pro zaměstnance. Je to přesně naopak. Kde se přišlo na 1 %, nevím. Já jsem si jistý, že na Vysočině se tato novela týká mnohem více pracovníků než jednoho procenta. ***