(15.20 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, rozpočtový výbor si zaslouží úctu. Tak a teď prosím, jestli ještě někdo další do rozpravy. Pokud ne, tak můžeme rozpravu ukončit a budeme hlasovat. Já jenom zagonguji. Teď to všechno odhlasujeme. Nejdřív budeme hlasovat přikázání.
První je přikázání, které navrhl organizační výbor. Ten to navrhoval výboru rozpočtovému. To bude první hlasování, které provedeme, takto hlasujeme.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro přikázání rozpočtovému výboru, stiskne tlačítko, zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 219, přihlášeno je 153. Pro hlasovalo 138, proti žádný. Takže to bylo přikázáno rozpočtovému výboru.
Další byl návrh přikázat to výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, tak to je teď toto hlasování.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro přikázání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, stiskne tlačítko, zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 220, přihlášeno je 153. Pro hlasovalo 101, proti 29, takže i toto přikázání bylo provedeno.
Naposledy zazněl návrh pana ministra Kalouska, který navrhoval zkrátit lhůtu k projednávání do 30 dnů. Takže toto zkrácení 30 dnů, to je to poslední, co budeme nyní hlasovat. Takže hlasujeme zkrácení lhůty.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro zkrácení lhůty, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 221, přihlášeno je 153. Pro hlasovalo 69, proti 47, takže lhůta zkrácena nebyla.
A to je teď asi všechno, co jsme tak mohli hlasovat, takže s tímto bych ukončil projednávání bodu číslo 71 a pokročíme k bodu číslo
82.
Vládní návrh zákona o poskytnutí státní záruky České republiky
na zajištění půjčky České národní banky pro Mezinárodní měnový fond
/sněmovní tisk 822/ - prvé čtení
Požádal bych ministra financí Miroslava Kalouska, aby uvedl tento dokument. Prosím.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo. Dámy a pánové, prosím o schválení zákona, který je nezbytnou podmínkou k prioritě naší zahraniční politiky, tedy k projevu mezinárodní solidarity při řešení nejenom evropské, ale celosvětové finanční krize.
V lednu minulého roku na žádost Evropské rady česká vláda rozhodla, že poskytneme půjčku Mezinárodnímu měnovému fondu ve výši 1,5 mld. eur. Kdybychom postupovali opravdu jenom podle klíče, tak by půjčka byla zhruba dvojnásobná, nicméně 1,5 mld. eur byl vítaný příspěvek, který mezinárodní veřejnost přivítala.
V takovém případě máme dvě technické možnosti řešení. Buď si 1,5 mld. eur, což opravdu není malý peníz, půjčíme na kapitálových trzích speciálním dluhopisovým programem, tyto peníze poskytneme Mezinárodnímu měnovému fondu, a zvýšíme tak deficit. Nebo existuje řešení, které už jsme jednou aplikovali, ve výši zhruba jedné miliardy eur, tuším, že v roce 2007 nebo 2008, a obrátíme se jako vláda České republiky na suverénní Českou národní banku a požádáme ji, zda by část svých devizových rezerv, které drží na trhu u jednotlivých finančních institucí za tržních podmínek, zda by část těchto rezerv ve výši 1,5 mld. eur nestáhla z těchto tržních účtů a nepůjčila je, tak jako je teď půjčuje bankám, které nechci jmenovat, dokonce ani nesmím vědět, kde ty rezervy jsou uloženy, to smí vědět jenom omezený počet lidí, ale prostě nebudou na trhu u konkrétních privátních bank, budou uloženy u Mezinárodního měnového fondu.
Což je samozřejmě výrazně komfortnější a levnější varianta pro Českou republiku jako takovou. Méně komfortní pro Českou národní banku, neboť podmínky dlouhodobých úložek na trhu jsou samozřejmě lukrativnější než dlouhodobá úložka u České národní banky. Je to jeden z důvodů - netvrdím, že jediný - je to jeden z důvodů, proč Česká národní banka jako poradní orgán vlády tuto operaci vládě nedoporučila, a je fér, abych to řekl. Že ji nedoporučila. Nicméně toto je výsostná otázka zahraničněpolitické priority, tu pochopitelně banka nemá ve své kompetenci, tu má ve své kompetenci vláda, a vrcholným suverénem je Parlament. A proto vláda přes toto stanovisko České národní banky o tomto rozhodla a Česká národní banka žádost, kterou jsem tlumočil na Bankovní radě, byla ochotna přijmout a akceptovat za podmínky, že česká vláda, a protože rozpočtová pravidla tuto kompetenci vládě nesvěřují, svěřují ji pouze Parlamentu, přijme za tuto půjčku záruku.
Česky řečeno: Kdyby hypoteticky Mezinárodní měnový fond stal se insolventním, což dodnes pro mnoho z nás může znít jako totální nesmysl, ale doba vymknuta z kloubů šílí a prostě to, co před deseti lety zdálo se nemožné, dnes je realitou, takže chápu obezřetné bankéře, že třeba za 10, za 20 let budeme stát před realitou, kterou si dnes neumíme představit - tedy je logické, že Česká národní banka říká: Dobrá, je to mezinárodněpolitická priorita, neodpovídá to však obezřetné bankovní politice, obezřetnému bankovnímu přístupu. V takovém případě vás, politická reprezentace, žádáme, abyste nám jako odpovědným hospodářům na tuto půjčku, kterou vám nedoporučujeme, vystavili garanci. Je to legitimní požadavek. Je to legitimní požadavek, na místě Miroslava Singera bych mluvil stejně. Proto jsem na jednání Bankovní rady tento požadavek akceptoval, přednesl jsem ho vládě, vláda ho akceptovala a nyní ho s veškerou pokorou předkládám Poslanecké sněmovně, protože jsem přesvědčen, že to je významná mezinárodněpolitická priorita České republiky bez ohledu na politickou příslušnost.
Jsem přesvědčen, že napříč politickým spektrem, možná s výjimkou některých extrémních názorů, které respektuji, ale je to mezinárodně zahraniční politická priorita a riziko této garance je, přes všechny legitimní obavy, riziko této garance je opravdu minimální. Minimálně vy z vás, kteří jste vždy bez potíží hlasovali pro garance za České dráhy, tak jste hlasovali pro riziko tak asi stokrát větší, než budete hlasovat teď v tomto případě, pokud se rozhodnete můj návrh podpořit. ***