(15.20 hodin)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Pan ministr vám písemně odpoví.
Další interpelaci vznáší pan kolega Václav Klučka na ministra zahraničí Karla Schwarzenberga ve věci výcvikové mise Evropské unie v Mali. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Václav Klučka: Děkuji vám, pane předsedající. Musím nejdříve i poděkovat panu ministrovi, že je přítomen této interpelaci, protože je to jediná interpelace v jeho programu a vždycky přijde a milerád odpoví. A taky mi ještě dovolte poděkovat i panu ministru zdravotnictví, který je přítomen, přes to všechno, že dneska má narozeniny. Ostatní ministři tady nejsou, ale on tady sedí pokaždé a vždycky vytrvá skoro až do konce. Takže to mu děkuji.
Teď k předmětu interpelace. Výbor pro obranu se na dnešním zasedání zabýval vysláním jednotky do příslušné mise. Já jsem původně chtěl tady udělat jakousi historii, exkurz toho, jak to bylo projednáváno. Neudělám to, protože možná se o tom zmíníte v odpovědi. Ale vrátil se náměstek Picek z jednání ministrů obrany a přijel s velkou pochvalou České republiky za angažovanost, kterou projevila Česká republika tady při obsazování nebo realizaci své úlohy, kterou považuje za potřebnou v určité eliminaci rizik, které vycházejí z příslušné mise. Takže tam byla ta pochvala.
Pane ministře, mě zajímá jiná otázka. Co se stane přesně v situaci, kdyby náhodou Poslanecká sněmovna prostě neprojednala souhlas s vysláním této mise? Jaký dopad to bude mít do zahraničních vztahů? Eventuálně situace, kdy Poslanecká sněmovna doporučí, Senát odmítne, vrátí zpátky do Poslanecké sněmovny a my budeme mít složitou úlohu v tom najít stojedničku na přehlasování Senátu. Pane ministře, jaký na to máte názor?
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane kolego. Prosím pana ministra Schwarzenberga o odpověď. Prosím, pane ministře.
Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně a poslanci, v případě, že by opravdu Poslanecká sněmovna odmítla vyslání mise, tak bychom se stali nevěrohodnými členy Evropské unie. Jak známo, mise v Mali je takto podnik Evropské unie, která samozřejmě pozvolna musí také přebírat odpovědnost za vlastní bezpečnost, a tudíž v jejím okolí se o to stará. Je to ovšem na žádost maliské vlády a jiných afrických států. Prvního bojového úkolu se ujala Francie, která disponuje potřebnými silami. My ostatní členové unie pomůžeme, kde jsme schopni pomoci. Jak hlídáním, tak instruktory. Někteří poskytují letadla, my nemáme vhodná letadla ani lodě nebo něco jiného, tak poskytujeme to, co umíme a co jsme schopni.
Kdybychom to odmítli, tak bychom se stali nevěrohodnými. Naše postavení v Evropské unii by bylo valně oslabeno, a jak víte, já jako ministr zahraničí se snažím, aby naše postavení v Evropské unii bylo posíleno, abychom byli chápáni jako aktivní a věrohodní členové Evropské unie. A jedna součást této politiky je taky, že se podílíme na této misi v Mali. Mimoto bych rád poznamenal, že ovšem doufám, že se to nestane, neboť máme mnoho výhod z členství v Evropské unii, na rozdíl od jiných politiků jsem toto nikdy nezpochybnil, a tak v příštím rozpočtu očividně dostaneme podstatné peníze na další rozvoj České republiky. Nemůžeme být jenom všichni ti, kteří jenom vyžadují a berou a neposkytují taky pomoc, když je potřebná. Jako hrdý národ musíme se postavit i tam, kde je výzva daná a kde je to také snad někdy nebezpečné nebo nepříjemné, spíše nepříjemné v tom vedru sloužit než opravdu nebezpečné. Ale dle mého názoru bychom se opravdu pokryli ostudou, kdybychom toto odmítli.
Děkuju mnohokrát.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane ministře. Pane kolego, máte ještě doplňující otázku? Ne. Tak pozvu k řečništi paní kolegyni Martu Semelovou, která vznáší interpelaci na ministra školství Petra Fialu ve věci cizích jazyků. Pan ministr je bohužel omluven. Prosím.
Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Podle rámcových vzdělávacích programů má být od příštího školního roku zavedena na základních školách povinná výuka dvou cizích jazyků. Jenže ne každé dítě je schopné se naučit i jeden jediný cizí jazyk. Jsou děti s různou úrovní IQ, jsou děti s různým nadáním a zaměřením. Některé mohou vyniknout ve výuce cizích jazyků, jiní v matematice, v přírodovědných a technicky zaměřených oborech. Další jsou hudebně či výtvarně nadané nebo manuálně zručné. A přestože jim nejdou teoretické předměty, v pracovních činnostech by mohly být jedni z nejlepších. To by ovšem muselo dojít k znovuvybavení školních dílen a k přípravě pedagogů pracovních činností na pedagogických fakultách. Rok od roku se také zvyšuje počet dětí se specifickými poruchami učení, jako je dyslexie, porucha čtení, dysgrafie, porucha psaného projevu a dysortografie, porucha schopnosti naučit se gramatiku. Tito žáci by potřebovali spíš posílit hodinovou dotaci českého jazyka. Ve třídách jsou integrovaní žáci s různou mírou a typem postižení, ale také s různými poruchami chování. K tomu chybějí kvalifikovaní učitelé pro výuku cizích jazyků, kteří často z platových důvodů nacházejí uplatnění mimo školství. Ředitelé škol se také ptají, jak organizačně zabezpečit povinnou výuku dvou cizích jazyků. Jak to bude s hodinovou dotací, s prostorami, nejsou finance na dělené hodiny. Jak to všechno mají zorganizovat a řešit.
Vážený pane ministře, žádám vás, abyste při předpokládaných úpravách rámcového vzdělávacího programu vzal na vědomí názory pedagogů, rodičů a odborníků z praxe. Nejde o to vymýšlet mnoho různých vzdělávacích programů. Naopak. Je třeba, aby bylo jasné, co v jednotlivých ročnících učit, a zároveň hledat cesty k tomu, aby se mohl každý žák uplatnit například prostřednictvím vnitřní diferenciace školy. Druhý cizí jazyk by měl v každém případě zůstat jako volitelný předmět. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, paní kolegyně. Pan ministr Fiala vám písemně odpoví na vaši interpelaci.
Další interpelaci vznáší pan poslanec Václav Votava na ministra zdravotnictví Leoše Hegera ve věci léčivého konopí na předpis. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, jakkoli jsem odpůrcem legalizace tzv. měkkých drog, a to zdůrazňuji, vítám rozhodnutí Parlamentu pomoci lidem často nevyléčitelně nemocným v jejich utrpení. To, že marihuana může pomoci v případě Parkinsonovy choroby, onkologických onemocnění ale i ekzémů, je dostatečně medicínsky prokázáno a takové poznatky mám i ze svého nejbližšího okolí. Nejsem si ale bohužel jistý, zda to, co vypadá jako vstřícný krok, bude nemocným také dostupné. Stručně řečeno: bude to komplikované, ale také drahé. ***