(18.40 hodin)
(pokračuje Chvojka)
To samozřejmě asi úplně není účelem toho zákona. Podle našeho názoru by měly být akciové společnosti odtajněny v uvozovkách úplně, a ne abychom se složitě dostávali u těch akciových společností, které budou imobilizovány, do seznamu akcionářů. Prostě bude velmi složité dohledat vlastnictví těchto společností a to určitým způsobem zpochybňuje celý tento návrh, ač musím zopakovat, my ho podporujeme, ale máme ho jenom za návrh, který je drobným krůčkem k tomu, aby se akciové společnosti ztransparentnily.
Já bych možná dneska ještě jednou odkázal na článek, který se dnes objevil na serveru Česká pozice. Já tento server považuji za velmi dobrý. Řeší věci z velmi odborné stránky. Tam se v podstatě píše, že o anonymních akciích se mluvilo nejvíce minulý rok v souvislosti s veřejnými zakázkami. Jednou z věcí, o kterých se mluvilo, byla samozřejmě povinnost firem rozkrývat vlastníky. Nakonec převážil návrh, že by problematika vlastnictví akcií měla být řešena obecněji, nejen ve vztahu k veřejným zakázkám. Zpracována má být komplexně v zákonu o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností. O tom zákoně vlastně dnes jednáme ve třetím čtení.
Jenže sliby a očekávání se od návrhu, který dostali zákonodárci, značně liší. To znamená sliby, které jsme dostávali v minulém roce. Dle původních proklamací Ministerstva spravedlnosti měl zákon řešit dva okruhy otázek: zrušení akcií na majitele a povinnost akciových společností zveřejňovat své vlastníky. Pravidla se měla týkat všech firem, které vstupují do transakcí s veřejnou sférou, jenže do vlády se dostal návrh, který obsahuje jen část první, to znamená stanoví povinnost pro společnosti s listinnými akciemi na majitele zvolit mezi několika druhy jejich transformace. O tom jsem už mluvil. Druhá část se na Ministerstvu spravedlnosti nějakým podivným způsobem vytratila. V zákoně není zakotvena povinnost odkrývat skutečné vlastníky. Resort to zdůvodňoval tím, že dostal k této pasáži množství připomínek.
Je bez diskuse, že tento zákon, který, jak jsem řekl, je drobným krůčkem, dle mého názoru neřeší úplně to, co by řešit měl. Především se dotýká samozřejmě českých firem, ale úředník či politik či úplně někdo jiný, pokud bude chtít zůstat v anonymitě, tak si založí firmu například na Kajmanských ostrovech, nebude mít české akcie, a zrušení listinných akcií se ho tedy vůbec nebude nijak týkat. Pasáž v zákoně tedy postihne jen méně chytré a méně šikovné šibaly či darebáky. Můžeme se například dohadovat, jak citelně se dotkne anonymních vlastníků například solárních elektráren.
Zákon by byl mnohem účinnější a lepší, kdyby nějakým způsobem pomohl nalézt způsob, jak lépe a důsledněji sledovat toky peněz, které nakonec dorazí k poslednímu beneficientovi, to znamená, bylo by mnohem lepší, kdyby například finanční analytický úřad Ministerstva financí mohl sledovat mnohem více firem, než sleduje dnes.
Jsem toho názoru, že my tento návrh podporujeme, protože určitým způsobem ztíží těm darebákům a méně šikovným šibalům nekalé věci, kterých se dopouštějí, ale je potřeba se zamyslet nad tím, zda tento návrh není jen polovičatým řešením. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Nyní s přednostním právem se hlásí pan místopředseda Pospíšil. Poté pan poslanec John. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já jsem původně nechtěl vystupovat, ale protože zde můj předřečník uvedl několik špatných informací o vládním návrhu zákona, tak je dobré je uvést do souladu s realitou toho textu, tak aby ti, co to sledují, nebyli klamáni.
Tady byla debata o formách, jak bude s anonymními akciemi naloženo, to znamená, že vždycky bude pro orgány činné v trestním řízení znám vlastník, pokud to dotyčný orgán činný v trestním řízení pro svoji činnost bude potřebovat, a byla zde jaksi zpochybňována jedna ze tří forem, které si bude moci akcionář, resp. akciová společnost, vybrat, takzvaná imobilizace u bank. A bylo zde konstatováno, že by stačilo a bylo lépe, kdyby došlo pouze k zaknihování u ministerstva či obchodního rejstříku. Cituji pana poslance Chvojku.
To je ale prosím velký omyl. Ten návrh počítá s tím, že zaknihování jako takové nebude dělat stát skrze veřejný registr, skrze obchodní rejstřík či nějakým způsobem ministerstvo. V Evropě bychom ostatně těžko takový model hledali. Bude to dělat centrální depozitář, což je, prosím, uvědomme si, soukromá obchodní společnost. Není to odnož státní moci, je to dceřiná společnost Burzy cenných papírů, a. s., což je dceřiná společnost AG Burzy ve Vídni. Tedy jinými slovy popíráme-li to, aby banky mohly registrovat vlastníky anonymních akcií, pak stejný princip platí pro dceřinou společnost burzy. To je také soukromá instituce, která to zkrátka bude dělat.
Navrhovatelé, resp. autoři návrhu textu v čele s prof. Dědičem, navrhli těchto několik variant, které si může akciová společnost vybrat právě proto, aby se minimalizovaly náklady, které na akciové společnosti tato úprava přinese. I tak se počítá, že náklady v součtu pro celou republiku budou možná ve stovkách milionů korun. Naším cílem tedy musí být ztransparentnit, ale na druhou stranu nešikanovat akciové společnosti. Navrhnout tedy variantu, která bude ekonomicky co možná nejméně drahá.
Takže prosím, nešiřme tu mýtus, že centrální depozitář je nějaká veřejná firma, nějaký veřejný registr. Je to soukromá firma. A pokud to může dělat centrální depozitář, není důvod, proč by to za stejných podmínek nemohly dělat registrované banky, u kterých nota bene je ještě státní dohled skrze centrální cedulovou banku mnohem výraznější než u té burzy. Takže prosím, máme-li burzu, stejně tuto činnost mohou vykonávat banky.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Pan poslanec John. Prosím.
Poslanec Radek John: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, máme před sebou zákon, o němž Věci veřejné, když vyjednávaly jeho přijetí jako podmínky pokračování vlády v dubnu 2011, žádaly, aby konečně vedl k naprostému zprůhlednění akciového trhu, aby omezil šedou ekonomiku našeho státu, aby konečně nastala obdobná pravidla, která fungují v právních státech. Nestalo se tak bohužel zcela. Vládní návrh je příliš benevolentní a podstatu problému neřeší. Ve svém důsledku nepovede k úplnému rozkrytí vlastnické struktury a vymýcení nechvalně proslulého způsobu veřejného korumpování při tajení skutečných vlastníků, zvláště v případě nakládání s veřejnými prostředky. Možnost jisté anonymity vlastnické struktury bohužel zůstává. Veřejnost či orgány činné v trestním řízení nemají šanci podle tohoto zákona na jednom místě, v rámci jednoho centrálního adresáře, najít kompletní a jasnou informaci o vybrané vlastnické struktuře, kterou budou potřebovat. A opět hrozí, že budou muset oslovovat banku po bance, hledat, kde jsou uloženy akcie, velmi složitě ověřovat vlastnictví. Bohužel, předkládaný vládní návrh lze přirovnat k českému pořekadlu vlk se nažral a koza zůstala celá.
Návrh zákona z pera pana poslance Pospíšila má v sobě celou řadu rizik a v konečném důsledku to znamená, že k nápravě současného nevyhovujícího stavu nedojde a vytvoří se jen návrh s lidskou tváří, který ale neřeší podstatu problému, nemožnost úplně bezpečně a rychle rozkrýt skutečnou vlastnickou strukturu a zjistit, kdo je v konfliktu zájmů a kdo skutečně tyje z veřejných zakázek a cíleně ohýbá veřejný zájem. Přicházíme proto s pozměňovacím návrhem, který po vzoru zahraničí a po vzoru už v tuzemsku fungujícího systému registrace pro banky a pro pojišťovny chce zavést to stejné i pro ostatní subjekty a vlastníky akcií. ***