(11.10 hodin)
(pokračuje Klasnová)
Neboli karta sociálních systémů je podle všeho neužitečná, nesystémová, nelogicky spjatá s jedním bankovním ústavem, je velmi nákladná, diskriminuje osoby se zdravotním postižením, duplikuje občanské průkazy při jednání na úřadu práce, ale navíc, jak už jsem uvedla, bude to doklad bez fotografie. Nelegálně shromažďuje údaje o českých obyvatelích a poskytuje je bance se zahraničním kapitálem a není zaručena ani funkčnost IT systému a jeho provázanost s jinými aplikacemi státu.
Je mi jasné, že se tady rozvine diskuse, jistě nejsem jediná, kdo se bude ptát paní ministryně na tyto věci. Z toho důvodu bych již nyní ráda navrhla usnesení Poslanecké sněmovně. Usnesení zde přečtu. Patrně ho poté budu muset zopakovat v podrobné rozpravě, přesto ho už přednesu nyní:
Poslanecká sněmovna
1. žádá vládu v souvislosti se systémem výplaty a administrace nepojistných sociálních dávek a dávek v oblasti státní politiky zaměstnanosti prostřednictvím karty sociálních systémů urychleně připravit legislativní návrhy, které zamezí používání karet sociálních systémů jako identifikačních dokladů pro osoby, které pobírají sociální dávky, a jako průkazů pro osoby se zdravotním postižením;
2. žádá vládu, aby odstoupila od dalšího rozvoje karty sociálních systémů a tento systém zrušila;
3. žádá vládu, aby uložila Ministerstvu práce a sociálních věcí České republiky pozastavit distribuci karet sociálních systémů, a to do doby nové legislativní úpravy. Současná legislativní úprava s povinností zřídit zvláštní účet u České spořitelny, a. s., je i podle analýzy Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky zjevně protiústavní.
Je mi zcela jasné, že ne na všech těchto bodech, které navrhuji, se shodneme, přesto doufám a věřím, že třeba alespoň část z nich může být akceptovatelná třeba i pro některé členy vládní koalice nebo samozřejmě i opozice. Proto tedy navrhnu, aby se o jednotlivých bodech návrhu hlasovalo odděleně.
To je z mé strany pro tuto chvíli vše, děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Paní kolegyně, jenom upozorním, že jste zpravodajkou tohoto bodu, takže bych vás prosil, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů a společně se mnou sledovala další průběh rozpravy. O totéž bych poprosil paní ministryni práce a sociálních věcí Ludmilu Müllerovou.
Dalším přihlášeným do rozpravy je pan kolega Opálka. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, bylo řečeno už hodně konkrétního. Dovolte mi podívat se na tento problém možná trošičku obecněji.
Nový diskutovaný a kritizovaný způsob, tak jak je postupně realizován, protlačila díky přijetí zákona vládní koalice, a to i přes odpor sněmovní opozice a Senátu, v rámci dvou vládních návrhů zákonů jako další fázi sociální reformy a volání po dalších úsporách ve výdajích státního rozpočtu. Za vládu obhajoval předložený návrh exministr Jaromír Drábek z TOP 09. Zájem o reformu byl i z pozice ODS výrazný, dokonce prosadila v organizačním výboru změnu navrženého zpravodaje Poslanecké sněmovny, ačkoli bývalo pravidlem, že funkci zpravodaje vládních návrhů za výbor pro sociální politiku v minulosti zastával vždy opoziční poslanec. Zpravodajem se tak stala Lenka Kohoutová z ODS. Jak víme, zákon byl nakonec i přes protesty odborné a občanské veřejnosti 7. listopadu roku 2011 schválen, následně tedy vešel v platnost a účinnost.
Projednávání návrhu zákona však nebylo zcela standardní. Probíhala uzavřená koaliční jednání, což možná je běžné. Paní zpravodajka nakonec připravila na základě různých rozborů za pomoci úředníků Ministerstva práce a sociálních věcí rozsáhlý pozměňovací návrh, který obdrželi členové výboru jen krátce před hlasováním, ti pilnější v pozdních večerních hodinách na mailu. Proto tehdy zástupci opozice na protest opustili jednání schůze výboru a konečného hlasování výboru se nezúčastnili. Vzpomínané koaliční dohody zřejmě zapříčinily ty jednotlivé návrhy, které vedly i k řadě problémů. Výbor tedy nakonec většinou hlasů koaličních poslanců doporučil Sněmovně upravený návrh v rámci komplexního pozměňovacího návrhu schválit. Avšak později tentýž výbor, když už zákon vstoupil v platnost, doporučil svým novým usnesením z vůle opozice i části koalice ministerstvu zastavit výdej tzv. sKaret, a to dvakrát. Znovu se tak stalo minulý týden 7. března.
Do řešení se zapojil i sám pan premiér. Nevím tedy, zda došlo i k porušení kompetenčního zákona. Předpokládám, že ne, ale vím, že je to velice nestandardní krok. Nevím, zda došlo k revidování koaličních dohod či k silovému řešení, ale vnímám jednotlivé střety, které probíhají jak na půdě mediální, tak na půdě výborů či Poslanecké sněmovny, vcelku jako zajímavé. Není totiž jednoduché u nestranných pozorovatelů rozklíčovat všechny vazby, problémy, nechtěné efekty, které vedou k tak dlouhému a silnému odporu k sKartám.
Přiznám se, že mi systém, který by měl zpřehlednit vydávání veřejných prostředků, není cizí.
Bylo zde řečeno už hodně k tomu, jaké přináší problémy. Mimo jiné jde také evidentně o střet mezi TOP 09 a ODS. Můžeme se zde jen dohadovat, jaký podíl na jejich kolizi má tzv. boj za zájmy klientů či snaha se očistit a svést vinu za problémy na koaličního partnera. Přece jen jde o velmi mediálně sledované téma, a proto tiskové konference paní tehdy zpravodajky - kolegyně Kohoutové, dodávám - jsou velmi sledované a taky jde o nemalý počet voličů.
Poprosil bych paní kolegyni prostřednictvím pana řídícího, aby na mě při mém projevu nepokřikovala.
Nabízí se také otázka, jak do této kauzy zasahuje zájem a vliv na toky nemalých státních finančních prostředků zainteresovaných firem. Víme o řadě z nich. Na poplach dlouhodobě bijí jak jednotlivci, tak i formální či neformální občanská sdružení. I zde je složité dešifrovat, jaký podíl na protestech má jen odpor k novému, jakou nevoli přináší nová byrokracie, různé komplikace, zhoršená dostupnost, chybovost a jiné složitosti, ale taky jak je nechtěné, aby deklarované zpřehlednění a kontrola vytěžily své, a jaký je rovněž zájem vlivných firem v pozadí jednotlivců či skupin.
K projektu se vyjádřily různé nezávislé instituce. Po řešení problému mimo jiné volal ochránce lidských práv, antimonopolní úřad a nakonec i předseda vlády, Národní rada zdravotně postižených dlouhodobě, a dokonce i nový prezident. Je zpochybňována ochrana osobních údajů klientů, i když příslušný úřad vydal první rozhodnutí jako bezproblémové. Je zpochybňována právoplatnost uzavřené smlouvy mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí a Českou spořitelnou, je zpochybňováno konání bývalého ministra a jeho úředníků a tak bychom mohli pokračovat. Média poměrně často informují i o jednotlivých individuálních příbězích klientů nepojistného sociálního systému. ***