(13.00 hodin)
(pokračuje Mlsna)
Podle předloženého návrhu ústavní úpravy by mohla Poslanecká sněmovna vyslovit konstruktivní nedůvěru vládě za předpokladu, že jí návrh na vyslovení nedůvěry vládě předloží nejméně 50 poslanců s tím, že tento návrh současně musí obsahovat jméno kandidáta na nového předsedu vlády. Poslanecká sněmovna by projednala návrh na vyslovení konstruktivní nedůvěry vládě na své schůzi, která by se uskutečnila nejdříve 48 hodin poté, co by jí byl takovýto návrh podán.
Vyslovila-li by Poslanecká sněmovna vládě nadpoloviční většinou všech poslanců nedůvěru, předseda Poslanecké sněmovny by o tom informoval prezidenta republiky, který by na návrh Poslanecké sněmovny jmenoval předsedu vlády. Je důležité zdůraznit, že prezident republiky by v takovémto případě byl fakticky vázán návrhem Poslanecké sněmovny na jmenování nového předsedy vlády.
Nebude-li návrh na vyslovení konstruktivní nedůvěry vládě Poslaneckou sněmovnou přijat, bude možné nový návrh podat - bude tedy přípustný - nejdříve až po uplynutí šesti měsíců ode dne, kdy předchozí návrh nebyl přijat. Před uplynutím šesti měsíců ode dne, kdy předchozí návrh nebyl přijat, bude nový návrh na vyslovení konstruktivní nedůvěry vládě přípustný jen tehdy, bude-li podán nejméně 80 poslanci a bude současně splňovat všechny stanovené podmínky. Takto stanovený vyšší počet poslanců v případě podání nového návrhu na vyslovení nedůvěry vládě v časovém období do šesti měsíců od posledního projednávání obdobného návrhu v Poslanecké sněmovně je konstruován jako pojistka před případným zneužíváním tohoto ústavního institutu, jehož častou aplikací by docházelo k určité nestabilitě v zemi a prohlubování případně politické krize. Tento vyšší počet poslanců ovšem také respektuje článek 68 odst. 1 Ústavy, podle kterého je vláda odpovědna Poslanecké sněmovně po celé volební období, a tudíž nelze zamezit Poslanecké sněmovně ve vyvolání hlasování o nedůvěře vládě.
Institut vyslovení konstruktivní nedůvěry vládě se navrhuje zavést do ústavní praxe až po nových volbách do Poslanecké sněmovny a nebude se tak vztahovat na Poslaneckou sněmovnu, v jejímž volebním období by takováto právní úprava nabyla účinnosti.
S navrhovanou ústavní úpravou je současně předkládána i novela zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, jejímž smyslem je uvést tento ústavní institut do praxe. Je to paralelní tisk 669.
Institut konstruktivní nedůvěry vládě je standardní součástí ústav v řadě členských států Evropské unie. Mohu pouze namátkou uvést Spolkovou republiku Německo, Španělsko, Polsko, Slovinsko, Maďarsko, přičemž všem těm úpravám na vyslovení konstruktivní nedůvěry vládě v těchto státech jsou společné tři základní rysy. Liší se v procesních lhůtách, ale tři rysy jsou společné. V momentě hlasování o nedůvěře vládě musí být známé jméno kandidáta na nového předsedu vlády. Za druhé - pro vyslovení nedůvěry vládě se musí vyslovit nadpoloviční většina všech členů příslušné komory. A za třetí - prezident republiky nebo třeba v případě Španělska král je povinen v případě vyslovení nedůvěry vládě výsledek akceptovat a jmenovat předsedou vlády toho, kdo byl uveden v návrhu na vyslovení nedůvěry vládě.
Žádám vás o propuštění do druhého čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane ministře. Prosím, aby se ujal slova zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Marek Benda. (Poslanec Benda není v jednacím sále.) Pan poslanec Marek Benda nás určitě slyší a kvačí do jednacího sálu. Ještě poprosím ... Tak, pan zpravodaj se našel. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové (udýchaně), já se moc omlouvám, já jsem netušil, že jsem zpravodajem i tohoto bodu, resp. zapomněl, a měl jsem pocit, že si můžu odejít ke své neřesti, což se mi nevyplatilo.
Já bych chtěl doporučit, aby tento vládní návrh zákona byl přikázán výborům k projednání. Myslím si, že to je věc, která je poměrně zásadní na rozdíl od některých těch dílčích novel, které jsou zde předkládány, že má zásadní ústavní konotace pro český ústavní systém. Diskuse o ní běží poměrně dlouhou dobu. Byla započata v podstatě v minulém volebním období po pádu Topolánkovy vlády, kdy se náhle nevědělo, co dál a co má být tím správným řešením.
Myslím si, že si minimální diskusi ve výborech zaslouží, i když si uvědomuji, že v této politické situaci zřejmě tu třípětinovou většinu v obou komorách nezíská.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Předtím, než vystoupí první přihlášení, se ujistím: Faktická poznámka - pan kolega Paroubek. Faktická ne, ano? A pan kolega Koskuba? Také ne. Takže jako první vystoupí s přednostním právem pan poslanec Jeroným Tejc. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Jeroným Tejc: Děkuji za slovo. Já jsem očekával, že mí předřečníci z vládní koalice začnou úvod projednávání tím, že řeknou, že nechtějí žádné salámové změny Ústavy a že by bylo dobré, abychom vedli tu velkou debatu, protože to tady zaznělo několikrát. (Potlesk poslanců KSČM a ČSSD.) Takže to se bohužel nestalo. A určitě o návrhu, který tady je, budeme tedy hlasovat a budeme jednat o tom, zda má nebo, nemá postoupit do výborů. A u mě platí to, že pokud postoupí - i když já budu zásadně proti -, myslím, že by bylo dobré jej spojit s dalšími změnami, které buď prošly, nebo teprve projdou.
Já chci důrazně, opravdu důrazně odmítnout to, že opozice tady zneužívá právo vyslovit nedůvěru vládě a že snad proto by tady mělo dojít ke změně Ústavy. Tak to přece není! Vždy když tady opozice, sociální demokracie, vyvolávala hlasování o vyslovení nedůvěry, byl k tomu vážný, velmi vážný důvod. Ten důvod nebyl ten, že jsme se sešli na poslaneckém klubu a řekli si: No tak už jsme dlouho nehlasovali, tak bychom si mohli zahlasovat o té vládě. Ten důvod byl jasný. Důvodem byly například kauzy, které tady tropila tato vláda a o kterých se tady hovořilo. Nemá smysl je připomínat. Já se tedy důrazně ohrazuji proti tomu, aby tady bylo hovořeno o institutu hlasování o vyslovení nedůvěry jako o zneužívání ze strany opozice, a proto tady snad musí vzniknout tento návrh. To za prvé.
A za druhé. Lidově řečeno, dámy a pánové z vládní koalice prostřednictvím pana předsedajícího, to by se vám tak hodilo! Přeběhlictví nechat bez povšimnutí, nechat ho tak, jak je, mít tady vládu postavenou na přeběhlících, a ještě omezit práva opozice na vyslovení nedůvěry vládě, aby bylo daleko těžší se vlády postavené na přeběhlictví a politických trafikách zbavit. Tak to tedy ne! Pro to my hlasovat nebudeme a rozhodně takový návrh zákona nikdy v této Poslanecké sněmovně nepodpoříme. A s našimi hlasy nepočítejte! (Potlesk poslanců ČSSD a KSČM.)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Jiří Paroubek. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Jiří Paroubek: Dámy a pánové, někdy před rokem vznikl tento návrh zákona. Přiznám se, že jsem tehdy vnímal tu diskusi i dost osobně. Tehdy jsem si napsal své vystoupení, které při těch nejrůznějších schůzích Poslanecké sněmovny, které probíhaly, jsem vždycky oprášil, ale říkal jsem si: Tak třeba teď už na to dojde. A ono na to nikdy zatím nedošlo. A teď najednou se koalice vzmužila a předkládá tenhle ten návrh. Přiznám se, že kdyby zůstalo u předkladu a tónu pana ministra Mlsny, tak bych své vystoupení měl opravdu velice krátce a postavil bych ho na argumentech nikoliv jenom politických. Nebo - postavil bych ho na argumentech, které by byly naprosto věcné, ne politické.
Návrh na zavedení institutu konstruktivní nedůvěry do ústavního a legislativního pořádku České republiky vychází ze stejného myšlenkového podhoubí jako například fiskální ústava. Příliš parlamentarismu podle autorů těchto návrhů škodí. Proto omezme možnost hlasování o nedůvěře. Jednou za půl roku to stačí. Proč vůbec poslouchat žvásty opozičních poslanců, které nastavují zrcadlo vládnutí, častěji? Chce to duševní hygienu. Aspoň pohledu vládní koalice. ***