(10.00 hodin)
Poslanec Ivan Ohlídal: Děkuji mockrát, pane místopředsedo. Takže teď vyjádření odborníka k jednotlivým třem bodům.
Dotyčný je přesvědčen, že Ministerstvo školství ve svém odpovídajícím odboru, který se věnuje tomuto speciálnímu školství, postupuje tak, že příliš naslouchá právě nevládním neziskovým organizacím, a nikoliv odborníkům. Dokonce zde jmenuje současnou vedoucí tohoto úseku speciálního vzdělávání, která podle jeho názoru, ale i podle jiných názorů je ve velmi úzkém kontaktu právě např. s neziskovou nevládní organizací, která se jmenuje Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání. A právě tento úzký kontakt podle jeho názoru způsobuje to, že jsou upřednostňovány názory těchto nevládních organizací nepřirozeným způsobem ve srovnání s názory odborníků. Je přesvědčen, že k tomu, aby ve speciálním školství došlo k rozumnému vývoji, je nutné změnit personální obsazení úseku speciálního vzdělávání na MŠMT a umístit tam odborníky, kteří budou schopni objektivní a profesionální práce a posouzení dané situace.
Co se týče bodu dvě, mé druhé otázky, tento odborník říká toto - cituji: "Dopis ministra se opírá o jednání Stálého fóra nevládních neziskových organizací, které suplují činnost odborných institucí, jako např. Národního ústavu pro vzdělávání, pedagogických fakult atd. atd." Jsou tedy upřednostňovány podle jeho názoru neprofesionální kroky, které hraničí až s utopií, kterou prosazují právě tyto nevládní neziskové organizace v této záležitosti. Ve svém závěru k tomuto bodu říká, že neziskovým organizacím patří samozřejmě nezastupitelné místo při projednávání těchto záležitostí a při návrhu novely školského zákona, který se týká této věci, ale tvrdí, že je nutné upřednostnit profesionální práci a je nutné především naslouchat názorům odborníků na speciální pedagogiku.
Poslední, třetí otázka a už budu končit. Na tu reaguje tento odborník následujícím způsobem: Obecný text odpovědí pana ministra nepřináší žádná nová sdělení a perspektivní poselství. Je pouze poplatný názorům zmíněných nevládních neziskových organizací. Dále tvrdí, že jednostranné zaměření současného MŠMT pouze na problematiku sociálně znevýhodněných žáků může utlumit komplexní oblast speciálního vzdělávání včetně všech pozitiv, kterých se v dané oblasti v poslední době dosáhlo.
V závěru k této otázce říká: "Je nezbytné udělat zásadní oddělení se od laických a utopických vizí posledních dvou až tří let ze strany nevládních organizací a začít s odborníky na speciální školství, s odborníky na speciální pedagogiku, zpracovávat nejprve věcný záměr v oblasti budoucího vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami, a pak následně ho projednat s širokou veřejností. A teprve po této diskusi přikročit k paragrafovanému znění novely školských zákonů a prováděcích vyhlášek." To je konec citace zmíněného odborníka.
Vzhledem k tomu, že naše speciální školství bylo až doposud - a možná ještě i je v současné době - na velmi vysoké úrovni ve srovnání se speciálním školstvím ostatních zemí, dokonce i zemí vyspělých, bylo by velmi nežádoucí, kdyby se uskutečnilo to, co říkají odborníci, že vlastně Ministerstvo školství plíživě, ale jistě snižuje úroveň tohoto speciálního školství a že možná dojde k jisté nezanedbatelné devastaci tohoto speciálního školství.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně panu poslanci Ohlídalovi. Je otevřena rozprava. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Pan ministr školství. Prosím. Máte slovo, pane ministře.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já bych skutečně rád poděkoval za tuto interpelaci panu poslanci Ohlídalovi, a to z toho důvodu, že poukazuje na problém, který je velmi závažný a kterého by si měla být naše společnost vědoma.
Na úvod mi dovolte, abych řekl, že se jedná o velmi složitou otázku, na kterou ani odborná veřejnost, která zde byla z jedné části citována, nemá jednoznačný názor, a že ani způsoby, jakými se řeší problém inkluze ve vzdělávání, integrace ve vzdělávání, v různých zemích není jednoznačný.
Na úvod bych také chtěl říci, že Ministerstvo školství samozřejmě nejenom spolupracuje s odborníky, ale odborníky také přímo má ve vedení odboru, který se zabývá speciálním školstvím. Došlo v poslední době ke změně a jsou tam lidé, kteří mají rozsáhlou mnohaletou praktickou zkušenost i odpovídající vzdělání v oblasti speciálního školství.
Abychom si také trošku upřesnili některé pojmy, tak to, co je zde zmíněno v interpelaci pana poslance Ohlídala a co se týká základních škol praktických, se nedotýká tzv. speciálních škol a vůbec oblasti speciálního školství, ale tyto otázky se skutečně vztahují pouze na tzv. základní školy praktické, což jsou základní školy, které provádějí výuku v souladu s přílohou rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání.
My jsme si vědomi problémů, které v naší zemi v této oblasti existují. Neignorujeme je, reagujeme na ně, ale nechceme ani rušit zavedenou praxi českého vzdělávacího systému v této oblasti, která je velmi dobrá, a to i v mezinárodním srovnání. A tady mohu s klidným svědomím souhlasit s tím, co zde říkal pak kolega Ohlídal.
Nicméně mějme na paměti, že Evropský soud pro lidská práva před šesti lety rozhodl rozsudkem v případu D. H. a ostatní, že systém zařazování žáků mimo hlavní vzdělávací proud v České republice způsobuje diskriminaci v přístupu ke vzdělávání, čímž odporuje evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, a Ministerstvo školství bylo v minulosti dlouhodobě kritizováno nejen ze strany nevládních organizací, ale také ze strany některých státních institucí i Rady Evropy, že nepostupuje dost intenzivně v otázce implementace tohoto rozsudku. I na základě toho Ministerstvo školství vloni na podzim vypracovalo aktualizovaný akční plán k výkonu rozsudku D. H. a ostatní proti České republice a podle tohoto plánu chceme zavést opatření, která efektivním způsobem zabrání jakýmkoli cestám možné segregace a umožní přísnější kontrolu a metodické vedení na všech stupních poradenského, rozhodovacího a výkonného procesu. A současně samozřejmě je v této souvislosti nutné zajistit to, aby základní školy byly schopny reagovat na všechny speciální vzdělávací potřeby dítěte v běžné třídě.
Akční plán nicméně neobsahuje, nikdy neobsahoval a není jeho cílem jakýkoli zásah proti základním školám praktickým. Opatření v tomto akčním plánu souvisí s naší snahou zajistit všem dětem bez rozdílu rovný přístup ke vzdělávání tak, jak je to nutné v souladu s Ústavou České republiky i školskými zákony. ***