(11.40 hodin)
(pokračuje Konečná)
Každopádně je pravdou, že pan předseda Mlsna svůj postup ve svém stanovisko neodůvodnil, byť si jistě uvědomuje, že možnost vynechání Legislativní rady vlády z legislativního procesu je svázána jasnými podmínkami a je omezena na konkrétně stanovené mimořádné případy. Ze stanoviska komise pro hodnocení dopadů regulace je navíc do očí bijící, že je zákon předkládán ve spěchu a že nejsou řádně vypořádány všechny připomínky. Ani takové stanovisko kupodivu nevadilo současné vládě, aby nám tento návrh zákona poslala do Poslanecké sněmovny.
Pokud na tomto místě pouze poukazuji na problematický legislativní proces ve fázi přípravy zákona, nemohu se na stejném místě vyhnout hlasitému upozornění na závažné problémy, které by vyvolalo přijetí předložené podoby návrhu zákona. Jeho součástí jsou totiž ustanovení, která by měla být řešena prováděcími předpisy, nebo dokonce koncepčními a metodickými dokumenty a která do zákona prostě nepatří. V nejednom případě se jedná o ustanovení, o kterém už dnes víme, že způsobí mnoho konkrétních problémů lidem žijícím v národním parku nebo zkomplikuje výkon státní správy v tomto národním parku.
Všechny problémy, které by vyvolalo přijetí návrhu zákona v předložené podobě, je možné přičíst na vrub uspěchanému a odborně málo promyšlenému postupu lidí z týmu ministra Chalupy, kteří návrh připravili. Aniž bych tímto chtěla spouštět kauzu Hasenkopf 2 a hledat jména konkrétních autorů, myslím si, že by pan ministr měl věnovat větší pozornost výběru lidí, kterým svěřuje tak významné úkoly, jako je příprava předloh zákonů vyvolávajících kontroverzní postoje veřejnosti. Odborné i legislativní chyby v takových předlohách jsou poté dvakrát neodpustitelné.
Napravit zásadní nedostatky předloženého návrhu zákona o národním parku nebude jednoduché, přesto stále věřím, že je to možné při jednání v rámci jednotlivých výborů Poslanecké sněmovny. Zda se to nakonec podaří, bude záležet pouze na vstřícnosti pana ministra a na konkrétním jednání dalších zástupců ministerstva.
Proto v této chvíli za sebe i za celý poslanecký klub KSČM považujeme za správné propustit návrh zákona o Národním parku Šumava do druhého čtení a pokusit se o rozumnou úpravu tohoto vládního polotovaru. Pokud nám dnes pan ministr řekl, že v návrhu zákona nejde o kůrovce a není o kůrovci, tak mi trošku připadalo podle úvodního vystoupení pana ministra, že návrh zákona je o číslech a o procentech. A i v tomhle se prostě nemůžeme shodnout. Podle nás by návrh zákona měl být o hodnotách území, které umíme identifikovat, a o způsobu jejich ochrany a uchování pro příští generace. Pevně věříme, že toto pojetí nakonec bude to, které bude provázet návrh zákona, možná také jeho definitivní podobu.
Jak jsem řekla jako zpravodajka i jako členka poslaneckého klubu KSČM, prosím vás, abychom tento návrh zákona podpořili v prvém čtení - opakuji v prvém čtení - a pokusili se ve výborech dostát zcela oprávněným požadavkům, které se v souvislosti s tímto zákonem objevily, tak, aby zákon nebyl pouze mediálním PR, ale byl realitou, která Šumavě, šumavským obcím a i naší republice jako takové, pro kterou je Šumava národním bohatstvím, pomůže a nebude škodit. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji, paní poslankyně. Promiňte, ještě bych se vás chtěla zeptat. Vy jste navrhovala ve své zpravodajské zprávě přikázání. Nepoznamenala jsem si, kterým výborům.
Poslankyně Kateřina Konečná: Výboru zemědělskému a výboru pro veřejnou správu. Mám to projednáno s oběma předsedy.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Ano, děkuji vám. Faktická poznámka pan poslanec Igor Jakubčík? Nikoliv. Takže nyní prosím o slovo pana poslance Jiřího Paroubka. Po něm je přihlášen pan kolega Robin Böhnisch - ale ještě je zde pan ministr Mlsna. Prosím tedy, aby s přednostním právem vystoupil.
Ministr bez portfeje ČR Petr Mlsna: Děkuji, paní předsedkyně. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, paní poslankyně Konečná mě v podstatě vyzvala k reakci na to, co zde zaznělo. Takže pár technikálií k tomu, jak vlastně bylo vypracováno stanovisko předsedy Legislativní rady vlády k návrhu zákona o Národním parku Šumava.
Návrh zákona byl schválen vládou 18. dubna 2013 a stanovisko předsedy Legislativní rady obsahovalo konkrétní legislativní připomínky k jednotlivým ustanovením zákona a vláda je bez dalšího akceptovala. Pokud paní poslankyně namítala, že se návrhem zákona nezabývala Legislativní rada, tak bych chtěl jenom upozornit, že ne každým návrhem zákona se Legislativní rada zabývá. Zabývá se pouze těmi návrhy zákonů, které vykazují po projednávání v legislativních komisích Legislativní rady vlády nějaké zásadní legislativní nedostatky, nebo pokud jsou zásadní legislativní nedostatky v hodnocení dopadu regulace. V tomto kontextu tedy pracovní komise Legislativní rady 8. dubna 2013 projednala návrh zákona o Národním parku Šumava, doporučila některé legislativní změny, které byly zaznamenány a které byly transformovány do stanoviska předsedy Legislativní rady vlády a bylo jim v plném rozsahu vyhověno a akceptoval je taktéž předkladatel. Stejně tak ani komise pro hodnocení dopadu regulace, RIA, nezaznamenala žádné zásadní nedostatky a její stanovisko je v závěru doporučující vládě předložený návrh zákona schválit.
Jenom bych chtěl upozornit na jednu zásadní změnu, ke které došlo v legislativním procesu na úrovni vlády, a to je právě onen zmiňovaný společný výbor, o kterém hovořil pan ministr Chalupa. Ten byl pojat v původním návrhu jako lex specialis, jako speciální ustanovení k obecnému ustanovení o společných výborech k zákonu o ochraně přírody a krajiny v zákoně č. 114/1992. Základní legislativní pochybnost, která v této souvislosti vznikla, spočívala v tom, zdali je vůbec možné ve zvláštním zákoně o národním parku zřizovat speciální instituce, které se odchylují od obecné úpravy v zákoně o ochraně přírody a krajiny. Vláda tuto připomínku akceptovala, schválila ji a ztotožnilo se s ní i Ministerstvo životního prostředí. A proto i součástí sněmovního tisku 999 je část druhá, která hovoří o změně zákona o ochraně přírody a krajiny, a konkrétně je to § 20, který zavádí radu národního parku jako obecnou instituci pro všechny národní parky, které jsou zřízeny na území České republiky, to znamená žádné speciální úpravy pro Podyjí, pro Šumavu, Krkonoše a podobně. To byla největší legislativní výhrada.
Pokud jsou samozřejmě k předloženému návrhu zákona výhrady věcné nebo politické, tak to nespadá do působnosti Legislativní rady vlády, ale do působnosti právě politických orgánů, třeba Poslanecké sněmovny. Takže v tomto ohledu musím zcela odmítnout vyjádření paní poslankyně Konečné, že by Legislativní rada vlády nebo snad vláda nějak pochybila při projednávání návrhu zákona o Národním parku Šumava. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu ministrovi. Prosím nyní pana poslance Jiřího Paroubka. Poté je přihlášen pan poslanec Robin Böhnisch.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážená paní předsedkyně, vážení kolegové, vážené kolegyně, dovolte mi, abych se v úvodu svého vystoupení trošku zabýval osobní stránkou celé záležitosti, protože mé vystoupení bude velmi kritické a musím říci, že jsem, pokud jde o pana ministra, řekl celou řadu výhrad k jeho činnosti v ministerském úřadu. To myslím, že je zřejmé jako moje jasná opoziční platforma ve vztahu k vládě Petra Nečase. Ale pokud jde o jeho předchozí působení ve veřejné správě ve funkci starosty na Praze 6, tak myslím, že jsem si jeho práce vážil a věci jsem nikdy neviděl osobně. Myslím, že s výjimkou jedné věci finanční, Key Investments, si vedl pan dnešní ministr ve funkcích velice dobře. To bych chtěl zdůraznit, že aspekt mé kritiky není vůbec osobní. Ale myslím si, že jeho pohled je nějaký a já prostě reprezentuji a chci reprezentovat pohled na celou věc koncepčně jiný, nebo řekněme filozoficky jiný. ***