(11.00 hodin)
Poslanec Stanislav Polčák: Paní předsedkyně, omyl to není. Já chci pouze reagovat na to, že se bývalá hlava státu podle slov pana poslance Chvojky zbláznila. Kdyby byl ještě pan prezident prezidentem a kdyby platila dříve platná úprava, tak by se jednalo o podezření ze spáchání trestného činu. Naštěstí už takhle přísná právní úprava není. I tak si myslím, že k bývalé hlavě státu by slušelo při politické kritice, která je samozřejmě plně namístě, zachovávat určité dekorum. Děkuji. (Potlesk několika poslanci z pravé části sálu.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji za tuto faktickou poznámku. Nechci nikoho přehlédnout... Pan ministr Blažek se hlásí s přednostním právem.
Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Jen stručná reakce. To, že je někde kontrasignace neboli spolupodpis, nemění nic na tom, že jde o rozhodnutí prezidenta republiky. Já chápu opoziční rétoriku, ale když někdo spolupodepisuje, opravdu nespolurozhoduje. Na to jsou jiné ústavní případy. Amnestie vždy u nás byla rozhodnutím hlavy státu. Jestli to byl Franz Josef I., nebo prezident, šlo vždycky o rozhodnutí hlavy státu. Žádné spolurozhodování se nekoná.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Teď byl řádně přihlášen pan poslanec Vít Bárta. Faktická poznámka pan poslanec Chvojka. Prosím.
Poslanec Jan Chvojka: Já budu jenom krátce reagovat. Pane ministře, já mám takový pocit, že Franz Josef ale toto rozhodnutí vyhlašoval a podepisoval naprosto sám. Takže vaše interpretace není zcela namístě. Zde tu kontrasignaci máme a rozhodnutí prezidenta by prostě nebylo naplněno bez té kontrasignace. Pan premiér nemusel tu amnestii podepsat, vy, pokud jste to věděl o té amnestii, tak jste ji nemusel doporučit. Prostě rozhodnutí prezidenta republiky o vyhlášení amnestie by nemuselo být naplněno, pokud by nebylo kontrasignováno. Takže to je první věc.
To, že se pan prezident na stará kolena určitým způsobem, nechci říct ani zbláznil, ale nevěděl možná ani, co činí, to není názor jenom můj, ale to je názor možná 90 % obyvatel této republiky. Takže já si myslím, že to, co říkám, je naprosto správné a namístě.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Ještě pan ministr Blažek. Prosím.
Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: I 90 až 100 % občanů umí číst. Rozhodnutí se i jmenuje "rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii" a je psáno v jednotném čísle. Ta rétorika je nesmyslná, že tam bylo nějaké spolurozhodování. Když například prezident republiky se souhlasem Senátu navrhuje, resp. jmenuje ústavní soudce - ano, tam jde o spolurozhodování. Tady o spolurozhodování z povahy věci v žádném případě nejde.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pan poslanec Vít Bárta... Pan kolega Chvojka ještě faktická poznámka.
Poslanec Jan Chvojka: Pane ministře, já už na vás nebudu reagovat. Protože, nechci říct, že tomu nerozumíte, ale politické zadání vaše je jiné. Vy nemůžete říkat něco jiného. Pokud je v Ústavě povinnost kontrasignace, tak měl pak premiér možnost rozhodnutí pana prezidenta nepodepsat a to rozhodnutí by prostě nebylo. Tak neříkejte, že jde o rozhodnutí pana prezidenta. Ano, jde o rozhodnutí pana prezidenta, které ovšem muselo být nějakým způsobem kontrasignováno, podepsáno někým ještě druhým. Ten druhý to podepsal a nemusel, v Ústavě není povinnost to podepsat... Takže pane ministře, prosím, přečtěte si Ústavu. Děkuji. A už na vás reagovat nebudu.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pan ministr Blažek.
Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Já zareaguji takovým základním rozlišením a v čem se tak trochu liší pravice a marxistická levice. A je tam i to slovo ústava.
V řecké filozofii byl nějaký Socrates. Ten řekl: Vím, že nic nevím. To znamená, přiznával si, že není možné vědět všechno, co na tomto světě vzniká nebo co existuje. Z toho se vyvinula liberální filozofie a můžu navazovat. A pak byla ta druhá skupina, a to byl Platon a jeho ústava, neboli vláda moudrých, kteří věděli všechno. Tam bych teď tak trošku pana poslance Chvojku zařadil. A na tuto filozofii navázal Hegel, Marx a najdeme i některé další - a teď nechci vás z tohoto vinit a nechci vás s tím spojovat, ale i 40. léta v Německu. Děkuji. (Smích a potlesk zprava.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pan poslanec Huml faktická poznámka? Prosím.
Poslanec Stanislav Huml: Děkuji za slovo. Já bych se prostřednictvím paní předsedající rád pana ministra zeptal, proč tam tedy tu kontrasignaci vlastně máme. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pan kolega Chvojka faktická? (Ano.)
Poslanec Jan Chvojka: Už opravdu naposled. Já bych na pana ministra Blažka, takového Miroslava Donutila české sněmovny, reagoval tak, že se ukázalo, že rozumí filozofii, nebo má nějaké povědomí o filozofii, ale dle mého názoru Ústavu v tomto bodě nepochopil a asi nikdy nepochopí. Možná vnitřně cítí, že říkám pravdu, ale prostě navenek to nemůže přiznat. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Teď pan kolega Bárta má slovo. Prosím.
Poslanec Vít Bárta: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, já myslím, že je velmi pěkně vidět na této debatě to, jak místo toho, abychom tady řešili konkrétní oběti trestných činů, kvůli kterým v zásadě celá ta hysterie ohledně amnestie vznikla, se debata přesunula do naprosto žabomyší války o to, jestli má větší pravdu ten, či onen politik. Já vás moc prosím, abychom se vrátili k podstatě věci. A tou je to, že především v krajích, kde je vysoká míra nezaměstnanosti, v krajích, kde je větší míra chudoby, v krajích, kde je bohužel vyšší míra kriminality, než je průměr České republiky, amnestie přinesla zásadní vyhrocení bezpečnostní situace.
Z tohoto hlediska, když už bych měl být osobní, je větší selhání ne na ministru spravedlnosti, ale na ministru vnitra, který v tomto směru nezareagoval, nezajistil koordinaci státního rozpočtu, posílení rozpočtu Policie České republiky na víceslužby tak, aby Policie ČR mohla chránit především v těch oblastech, kde se dalo předpokládat, že vzniknou větší bezpečnostní problémy se zajištěním bezpečnosti občanů České republiky. To, že docházelo po amnestii k loupežným přepadením i za bílého dne, především kupř. v Moravskoslezském kraji nebo v Ústeckém kraji nebo v Karlovarském kraji, je nabíledni. Nicméně je naprostý nesmysl se tvářit, že toto je spor ministra spravedlnosti, premiéra a prezidenta. Toto je opakované a mnohé selhání především ministra vnitra v tom, jakým způsobem se řídí bezpečnost tohoto státu. A samozřejmě je tady i otázka nejenom vlastní bezpečnosti a mimořádných bezpečnostních opatření, ale i vůbec koncepčního přístupu, jak vláda na amnestii měla reagovat.
Za b), i dnes, když si tady povídáme více o odpovědnosti prezidenta a ministra spravedlnosti a méně řešíme tu obsahovou stránku věci, tak je dobré připomenout to, že zde sedíme po pěti měsících od té doby, co se tato události stala, a že vláda mohla postupovat výrazně rychleji, než postupovala. A příkladem toho je, že Věci veřejné už mají několik měsíců zaparkovaný, vládou odmítnutý návrh novely, která přesně v tomto duchu, v zásadě ve shodě s vládou, řeší to, co dnes vláda zde předkládá.
Jaký je rozdíl mezi tím, co předložily Věci veřejné, a tím, co předložila vláda? Ten elementární rozdíl je v tom, že vláda říká: když jste postižení, nemusíte platit soudní poplatky. Ano, to je skvělé. A i proto musíme panu ministrovi poděkovat a Věci veřejné musí takovýto návrh jednoznačně podpořit. Co je však ale smutné, je to, že ony soudní poplatky jsou jen minoritní část nákladů, které občan má v tomto zásadním sporu o získání nároků, které objektivně má právo získat. Jsou to především náklady na advokáty, které jsou mnohonásobně vyšší než náklady na soudní poplatky. Jinými slovy řečeno, pokud babička, dědeček, manželka, která v rámci rozvodového řízení atd. se chce dostat ke svým penězům, tak to, že nemusí zaplatit soudní poplatky, zdaleka není ten největší limit, který jí brání v tom, aby se ke svým penězům reálně dostala. Musí si najmout advokáta, který ji bude stát minimálně nějakých třicet čtyřicet tisíc. A těch třicet čtyřicet tisíc je při příjmech, které v tu chvíli konkrétní jednotlivec má, jednoznačně nedostupných pro takovouto osobu. ***