(9.10 hodin)
Poslanec Břetislav Petr: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já jsem v měsíci listopadu interpeloval pana premiéra, aby mi poskytl některé údaje, týkající se kauzy Mostecká. Ty údaje se netýkají záležitosti privatizace, ale týkají se výhradně toho, jak postupovala česká vláda od června roku 2010, kdy nastoupila vláda Petra Nečase.
Já se domnívám, že tady není třeba nějakým způsobem s ohledem na publicitu, které se dostává díky projednávání kauzy Mostecká u švýcarského federálního soudu v Bellinzoně, nějakých detailů, ale víceméně bych zopakoval, že Mostecká uhelná využila v první etapě privatizace 3,5 miliardy korun k tomu, aby vyhrála první etapu, a posléze z Mostecké uhelné do švýcarských bank přes celou řadu takzvaných bank, pro které nic neplatí, zůstalo na kontech švýcarských bank 15 miliard korun.
Je třeba říci, že švýcarský ústavní soud rozhodnutím z 20. 11. loňského roku rozhodl o zablokování této sumy, a jak všichni víte, nastává v současné době proces, kdy pět obviněných z kauzy Mostecká uhelná se nějakým způsobem prezentuje u federálního trestního soudu v Bellinzoně, pochopitelně ne všichni přišli a pochopitelně ten rozhodující, to je pan Antonín Koláček, ten k soudnímu rozhodnutí nepřišel.
Oč se jednalo v mé interpelaci, na kterou odpověděl pan premiér? Situace byla taková, že od roku 2010, a to v červnu, kdy nastoupila nová vláda, tady na Českou republiku došlo. Celá řada diplomatických nót, a když diplomatické nóty nefungovaly, tak dokonce švýcarský velvyslanec pan Regli navštěvoval ministry vlády pana Nečase, abych byl konkrétní, navštívil pana Pospíšila a navštívil pana Kalouska, s poníženou žádostí, aby se Česká republika připojila k trestnímu řízení v kauze Mostecká. Situace ale byla taková, že uvedení páni ministři a všichni ti, kteří obdrželi nótu Švýcarské federální republiky, na to nijakým způsobem nereagovali. Takže federální soud Švýcarska 20. listopadu rozhodl o soudním projednávání této kauzy a České republice bylo oznámeno, že tato instituce dospěla k závěru. A to, co teď přečtu, nebývá obvyklé v diplomatických zprávách - že české úřady po vyzvání švýcarskou stranou, aby se připojily k trestnímu řízení, budily dojem naprosté neochoty a v některých případech i snahy zamlčovat a blokovat některé skutečnosti. Bylo oznámeno, že česká strana se nemůže připojit k trestnímu řízení a má možnost podat pouze civilní obžalobu, takže její možnost získat zpět část prostředků je prakticky nulová. V nótách švýcarské strany se hovořilo o tom, že pokud se česká strana připojí k trestnímu stíhání, tak v každém případě by mohla dostat 3,5 miliardy, které vrcholoví manažeři mostecké společnosti využili z takzvaného fondu škod a náhrad, který měl být v mostecké společnosti použit pro odstraňování následků důlní činnosti, a že za ty 3,5 miliardy obratnými způsoby si zajistila privatizaci v takzvané první vlně, kde se jí podařilo privatizovat 49,5 % mostecké společnosti.
Pochopitelně před závěrem roku probíhala i v našich médiích široká diskuse, kde zejména pan ministr Kalousek vystupoval s tezí, že je úplně jedno, zda se připojíme k trestnímu stíhání, anebo zdali se připojíme v občanském řízení, když tato kauza bude nějakým způsobem ukončena. Je jistě zajímavé, jedna závažná okolnost, že když švýcarský tribunál v Bellinzoně v listopadu rozhodl, že Česká republika se nemůže připojit k trestnímu řízení, že si pan Kalousek najal jednoho z nejlepších švýcarských právníků, aby se pokusil zvrátit toto rozhodnutí federálního trestního soudu Švýcarska, a je třeba říci, že za tuto žádost, která byla adresována panu doktoru Gully-Hartovi, Česká republika zaplatila milion korun, přičemž rozsah té žádosti nepřevýšil tři strany textu.
Druhou záležitostí je, že byl takový nepořádek v záležitostech, které Švýcarská republika zaslala již v roce 2010 České republice, že Česká republika prostřednictvím švýcarských právníků musela získávat potřebné údaje. A jenom pro ilustraci: Ti švýcarští právníci prozatím v tomto sporu, kde máme nulové naděje, že bychom mohli z toho sporu něco získat, stáli kolem 30 milionů korun. Čili otázka dneska zní, že se v podstatě od roku 2010 do roku 2012 jednalo o žabomyší válku mezi Nejvyšším státním zastupitelstvím a ministrem financí a jako výsledek bylo, že pan ministr Pospíšil podal kárnou žalobu proti čtyřem státním zástupcům, a to panu doktoru Rampulovi, Grygárkovi, Letkovi a Kratochvílové, kteří byli vinni tím, že Ministerstvu financí nepodali požadované informace.***