(17.00 hodin)
(pokračuje Petr)
Je stěží představitelné, že mladý člověk, který započal se stavebním spořením ve svých osmnácti letech, může ve čtyřiadvaceti letech, tedy po šesti letech, začít disponovat s vkladem, byť ho teoreticky vloží do třetího pilíře, poněvadž ho nechce použít na stavby. Bude čekat podle nastavení třetího pilíře 41 let, než mu bude tento vklad vyplacen, poněvadž na vyplacení vkladu z třetího pilíře je nárok teprve tehdy, až mu bude přiznán starobní důchod. To snad ti, kteří připravovali tento zákon, nemohli myslet vážně.
Takzvané otevření systému univerzálním bankám je z navrhovaných změn to nejzávažnější a bez přehánění ho můžeme označit jako likvidační pro stavební spořitelny. Jedná se o nezodpovědný experiment, který postupně celý systém rozloží. V návrhu zákona se hovoří o stavebním spoření. O nic takového se ale nebude jednat. Předložený návrh už nesplňuje základní principy a parametry jeho léty ověřené funkčnosti. Univerzální banky budou stavební spoření nabízet jako jakýkoli svůj produkt. Z pohledu klienta nutně přestanou být úvěry výhodné a o to víc bude celý produkt samozřejmě díky státní podpoře zajímavý právě pro tyto banky. Navíc banky budou s prostředky vloženými klienty stavebního spoření zacházet bez jakéhokoliv omezení, tedy mnohdy nepochybně rizikově. Takže nejen výhodnost, ale i bezpečnost stavebního spoření budou ohroženy a z původního produktu zbude jen název, vše ostatní vezme za své.
Na závěr je možno konstatovat, že pokud bude zákon přijat a nabude účinnosti, končí produkt, kterému lidé právem věřili a který statisícům pomohl splnit sen o získání vlastního bydlení. Také je třeba zdůraznit, že skončí produkt, který díky své serióznosti a spolehlivosti tvořil protiváhu nehorázně lichvě u nás běžně provozované.
Z tohoto důvodu nedoporučuji, aby zákon byl přijat. A pokud by tento návrh neprošel, tak doporučuji, aby byl přijat komplexní pozměňovací návrh přijatý hospodářským výborem.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z lavic ČSSD.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď bych dal slovo panu poslanci Miroslavu Svobodovi.
Poslanec Miroslav Svoboda: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená vládo, ale především vážené kolegyně, kolegové, dovolte, abych řekl i já pár slov v obecné rozpravě, byť si myslím, že ty zásadní projevy, připomínky a argumenty zazněly již v prvním čtení.
Víte, já si vzpomenu, kdy na této půdě a v těchto lavicích probíhal seminář k danému tématu, kdy z celé Evropy sem přijeli zástupci těch nejpovolanějších, tzn. jak stavebních spořitelen, tak bank, tak samozřejmě z druhé strany tady byli zástupci Ministerstva financí. A musím říct, že velmi chabým způsobem obhajovali tuto novelu, respektive ten nápad a zájem Ministerstva financí argumentačně tak, aby před odbornou veřejností byli schopni vysvětlit své důvody, proč chtějí prosadit tyto změny.
Byl bych rád, abychom si všichni uvědomili jednu věc - že toto je naprostý experiment, který v Evropě nikde nebyl realizován. Je to prostě český experiment. A když si tak člověk říká, proč se tak děje, tak kolega Petr tady řekl několik údajů. První údaj je ten, že ve hře je 430 miliard korun, což je objem stavebního spoření. Druhý snad ještě důležitější údaj je, že v loňském roce bylo rozpůjčováno ve stavebním spoření 282 miliardy korun. Každý z nás si umí představit, co jsou to úroky, co jsou to poplatky. Zkrátka i tyhle relativně malé úroky dělají gigantické peníze. Jinými slovy, je to velmi zajímavý segment trhu. Proto dochází k tomu ohromnému tlaku, aby tento experiment, jak jsem již několikrát řekl, který v Evropě nikdo nezná, tak aby se realizoval. Jinými slovy aby naprosto univerzální banky pohltily tuto exkluzivní komunitu na českém kapitálovém trhu.
Pokud mohu hovořit za sociální demokracii, tak sociální demokracie v tuto chvíli má dvě ambice. První ambice je zamezit prosazení tohoto zákona, jinými slovy zachovat exkluzivitu pro ústavy typu stavebního spoření. A druhá věc - nezatížit klienty stavebního spoření zvýšenou byrokracií, to znamená, že jsem připraven podat pozměňující návrh, který by minimalizoval navýšení byrokratizace tohoto produktu na - řeknu - stavebním, respektive bankovním trhu.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Dobrý podvečer, kolegyně a kolegové.
To byla zatím poslední přihláška do obecné rozpravy. Ještě kolega Vilímec. Pardon, omlouvám se. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Vladislav Vilímec: Děkuji, pane místopředsedo. Dovolte mi také, abych se vyjádřil i v obecné rozpravě k návrhu zákona a především k debatě, která byla vedena v rozpočtovém i hospodářském výboru, protože koneckonců jsem byl předkladatelem také některých pozměňovacích návrhů, které hospodářský výbor schválil.
Ten vládní návrh ve druhém čtení prošel poměrně náročnou debatou, byť rozpočtový výbor hlasy levicových poslanců, jak správně připomněl pan zpravodaj, doporučil zamítnutí tohoto zákona. Neovlivnilo to projednávání návrhu v hospodářském výboru ani uskutečnění onoho vzpomínaného semináře pod záštitou rozpočtového výboru. Na tomto semináři vystoupili se svými pohledy, se svými názory, jak zástupci předkladatele zákona, České národní banky a samozřejmě i zástupci stavebních spořitelen nebo Asociace stavebních spořitelen.
Návrh tohoto zákona je veden záměrem nastavit účelovost ve využívání státní podpory ať již ve spojení s bytovými potřebami, či jako určitý spořicí mechanismus na stáří. Samotný vládní návrh, pokud odhlédnu od těch pozměňovacích návrhů, tedy vedle prokázání využití státní podpory na bytové potřeby umožňuje celou naspořenou částku převést i ve prospěch tzv. třetího pilíře, tedy doplňkového penzijního spoření.
Diskuse ukázala jak na rozpočtovém výboru, tak na semináři, že v případě nastavení účelovosti tohoto spořicího produktu se státní podporou se názory odlišují pouze ve vztahu k rozsahu účelovosti, nikoliv ve vztahu k samotné myšlence účelovosti. Tady bych polemizoval s panem poslancem Svobodou, že ten seminář probíhal v nějaké nedůstojné podobě z hlediska schopnosti představitelů Ministerstva financí či České národní banky okomentovat ten vládní návrh zákona. Tak tomu jistě nebylo.
Dle mého přesvědčení by budoucnost stavebního spoření měla spočívat ve spořicím produktu na specifické životní události, mezi které patří určitě řešení bytové otázky, stáří, ale také diskutované další potřeby, jako je například studium na vysoké škole.
Pokud se týká druhé myšlenky, otevření systému stavebního spoření i pro univerzální banky, o tom tady byla vedena jak v prvním čtení, tak i v obecné rozpravě druhého čtení poměrně rozsáhlá debata, kde samozřejmě dochází k významným názorovým rozdílům. Česká národní banka poukazuje na možná rizika uzavřeného systému, na druhé straně - to je můj názor - se jedná spíše o rizika hypotetická, protože zatímní dvacetiletý vývoj stavebního spoření i přes snížení výše státní podpory prokázal stabilitu tohoto systému. Stejně tak tomu je i bylo v okolních státech, třeba i v době krize.
Chtěl bych poděkovat hospodářskému výboru, protože nakonec poté, co rozpočtový výbor v zásadě ukončil diskusi přehlasováním návrhu na přerušení, tzn. ukončil diskusi hlasy levice k zamítnutí toho návrhu, tak se skutečně podařilo nakonec na půdě hospodářského výboru formou pozměňovacích návrhů upravit návrh tak, aby skutečně zajišťoval prokazování účelovosti, aby motivoval využívání tohoto produktu. Myslím si, že takové změny jsou žádoucí a nebudou znamenat v konečném důsledku nějaká rizika nebo nějaké distorze stávajícího systému. ***