(18.00 hodin)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání rozpočtovému výboru. Usnesení výboru byla doručena jako sněmovní tisky 821/1 a 2. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pan kolega Suchánek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Suchánek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Jak jste již řekl, rozpočtový výbor projednal tyto tisky 9. května 2013, obdrželi jste usnesení pod č. 821/2, a doporučuje Sněmovně, aby tento návrh zákona přijala ve znění pozměňovacích návrhů přijatých rozpočtovým výborem. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. K tomuto bodu otevírám obecnou rozpravu. Jako první v obecné rozpravě bude mluvit s přednostním právem pan poslanec Bárta. Prosím.
Poslanec Vít Bárta: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, bezesporu se nyní začíná debata o opravdu klíčovém návrhu zákona, nicméně mi dovolte upozornit na některé zákulisní a nebojím se říci přesto zcela zásadní konsekvence, které doprovázejí projednávání této normy.
Začněme tím, že na první pohled je zapotřebí jednoznačně podpořit pravicové strany v Poslanecké sněmovně při snaze prosadit rozpočtovou ústavu. Nutno říci, že obzvláště v situaci, kdy sociologické agentury zvěstují přímo Armageddon nástupu levicových stran a jejich vítězství v příštích volbách, kdy tyto strany zcela jednoznačně upozorňují na to, že parazitům živnostníkům a podnikatelům je zapotřebí zcela jednoznačně zvýšit daně, což dle mého názoru je velmi nešťastně doprovázeno koučinkem pana prezidenta, který dokonce navrhuje zvýšení daně z příjmu po vzoru Evropy a pokud možno jednotné v uvozovkách funkční Evropy z 19 na celých 25 %, tak v tomto směru jakákoliv aktivita směřující k vyšší rozpočtové odpovědnosti daná garancí potřeby ústavní většiny pro porušení určitých základních pravidel rozpočtové odpovědnosti, tak opravdu v tomto duchu všechny aktivity pravicových vlád se zdají velmi logické. Bohužel i když to tak vypadá, tak když tady pan ministr financí zdůrazňoval, že vládní strany jsou připraveny přistoupit na všechny návrhy sociální demokracie, tak možná nejzásadnější požadavek sociální demokracie nahlas neřekl. Ten nejzásadnější požadavek, na který vládní strany jsou připraveny přistoupit, je zákaz snižování daní.
Dámy a pánové, ústavní garance zakazující Ústavou České republiky snižovat daně je v kontextu se současnou rozpočtovou, příjmovou, ale i výdajovou situací České republiky něco, co se nedá nazvat jinak než rozpočtovou, ústavní a fiskální pastí. Protože pokud si řekneme, že zakážeme Ústavou snižovat daně, tak tím v zásadě zcela jednoznačně fixujeme Českou republiku na řeckou cestu, ba hůř. Jestliže přistoupíme na to, že Ústavou se zakáže snižovat daně, dáváme jakýmkoliv vládám do budoucna to nejpohodlnější zdůvodnění, ten nejpohodlnější argument, proč není zapotřebí šetřit, proč není zapotřebí snižovat státní výdaje, proč je nutné utrácet takové množství peněz, které se nyní utrácejí. Já se opovažuji tvrdit, že když se zeptáte občana České republiky, jakéhokoliv na ulici v jakékoliv anketě, tak se jednoznačně drtivá většina občanů shodne na tom, že jestli stát něco může, tak jednoznačně může ušetřit na svém neefektivním provozu. Koneckonců když se podíváme na to, jakým způsobem se dnes tváříme k tomu, jak je naplněna kupříkladu zdravotnická reforma, o tom, kolik peněz se reálně za tohle volební období dokázalo ve zdravotnictví ušetřit, tak jenom jedna tato konkrétní položka budiž příkladem toho, jak výborná výmluva, jak výborná pojistka pro nehospodárné a nesmyslné řízení státu znamená ústavní garance zákazu snižování daní. Jinými slovy řečeno, tento na první pohled zodpovědný dárek občanům České republiky zabránit politikům zadlužovat více zemi rozpočtovou ústavou v případě naplnění dohody mezi sociální demokracií a vládní koalicí reálně znamená to nejlepší pro naopak v zásadě likvidaci české ekonomiky a transport české ekonomiky do Řecka a do nejhorších příkladů špatně fungujících států Evropské unie.
Skoro bych řekl, že to možná vypadalo tak, že sociální demokracie nechtíc přijmout finanční ústavu navrhla nereálný požadavek a ke svému překvapení se dozvěděla, že vládní koalice za cenu hujerské frčky přijetí jakékoliv, byť nesmyslné finanční ústavy je pro vládní koalici akceptovatelné řešení. Nabídnu vám ale i jiné vysvětlení, kterým dle mého názoru může býti i příklad onoho kinoteátru, který tady předvedl pan ministr financí, a to je to, že samozřejmě přijetí takovéto finanční ústavy je nejlepší legalizací budoucí koalice sociální demokracie s TOP 09.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Jiří Paroubek. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Připraví se pan kolega Doktor.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, kdyby tady pan ministr financí Kalousek jenom prostě řekl skládám zbraně a jdu od toho a neprovedl politické zdůvodnění, tak bych svůj příspěvek stáhl, ale myslím si, že je potřeba, aby občané, kteří sledují tuto diskusi, a ze zkušenosti vím, že jsou to desítky tisíc lidí, byť je to v nočních hodinách, slyšeli i jiné důvody toho, proč není možné hlasovat pro takto pojatý materiál.
Především bych chtěl říci, že každá debata o ekonomice tady vyúsťuje pravidelně do toho, aby se řeklo, kdo, která vláda a za kolik peněz zadlužila tuto zemi. Jenom připomenu, že za posledních sedm let, kdy byl ministrem financí pan Miroslav Kalousek a nebo měl Ministerstvo financí pod kontrolou, to znamená v době úřednické vlády prostřednictvím pana Janoty, vzrostl státní dluh o 750 mld. korun a dalších 156 mld. korun byly rozpočtové rezervy, které byly vyčerpány, spáleny v průběhu zejména té první pravicové vlády po roce 2006. Celkově tedy 900 mld. korun. Za tento rok víme, že to bude dalších nejméně 100 mld. korun. ***