(15.40 hodin)
Poslanec Josef Cogan: Vážené kolegyně, vážení kolegové, mně opravdu připadá směšné, když tady kolega Zaorálek mluví o nějaké drzosti. Mluví o nějaké drzosti této vlády, která měla zadlužit tuto zemi extrémním způsobem. Já tady jsem od roku 2010 a samozřejmě asi nezodpovídám za ty předchozí roky. Ale pokud se podívám na stará čísla, tak když přebírala vláda sociální demokracie v roce 1996, tak tady bylo zadlužení pod 10 %! Předala to s 25 %, tzn. 2,5krát zvýšila zadlužení této země. Z 200 mld. to zvedla na 800 mld.! Čtyřnásobně! Kdyby tady vládli tímhle stylem, a to tady byla krize, tak jsme teď někde na 63 % HDP dluhu. Takovéhle konkrétní věci. Nás tady poučují. Ten, kdo tady vládl v té době - a oni tady téměř všichni byli. Tak nás poučují. To považuji za drzost.
Pokud se tady teď bavíme o finanční ústavě, tak je jenom dobře, že je snaha to prostředí zlepšit. Ale teď přišlo na lámání chleba. A teď je vidět, kdo jak to myslí. A prostě někteří ten Rubikon nikdy nepřekročí. Protože oni mají strach. Oni mají strach, že nedokážou ekonomicky vládnout. A tak to je. To je ten základ. V tom je ten základ všeho, co nám tady sociální demokracie říká. My to nedokážeme, my nemáme odpovědnost, my to neumíme.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Teď musím respektovat pořadí přednostních práv, takže je na řadě pan předseda Sobotka.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vezměme si modelovou situaci. Budou volby do Poslanecké sněmovny v květnu 2014 a vezměme si, že by se příští vláda, která vzejde z těchto voleb, zachovala stejně jako tato vláda Petra Nečase. To znamená, že by příští vláda schválila během svého funkčního období ústavní dluhovou brzdu, kterou by ale vztáhla až na tu vládu, která přijde po roce 2018 tak, aby se netýkala jejího rozpočtového období.
Úplně stejně si počíná vláda Petra Nečase. Je tady od roku 2010, ale návrh na omezení výdajů a omezení deficitu v ústavní podobě předkládá až na samém konci svého funkčního období, tak aby se tato omezení netýkala této vlády, ale týkala se až vlády příští. To pokládám za politické pokrytectví a říkám to na rovinu a říkám to jasně. Tento argument by sociální demokracie nikdy nemohla použít, kdyby současná vládní koalice přišla před třemi lety na podzim 2010 a řekla - ano, tady jsou dluhová omezení, chceme je předložit, chceme je prosadit a vztahujeme je na naše vlastní vládnutí, které nás čeká v příštích letech, a budeme tato omezení respektovat. Tento argument bychom v debatě už dnes v žádném případě nemohli použít. Ale Nečasova vláda takto nejednala. Nečasova vláda fungovala mimo režim této ústavní pojistky a přichází s ní až na konci a jenom v podobě, která má platit pro příští vládu.
My si skutečně s panem ministrem financí v té dnešní diskusi nerozumíme. Protože on se tady permanentně vrací k prováděcímu zákonu, který zatím Poslanecká sněmovna neprojednává. A já mluvím o poměrně explicitních formulacích ústavy. A i když prováděcí zákon, který zde pan ministr zmínil, bude pozměněn a v zásadě bude fixovat deficit veřejných sektorů pro příští léta na maximu 2,8 %, tak jak jsem pochopil prováděcí zákon, tzn. deficit nebude moci být na základě běžného zákona vyšší než zhruba 2,8 HDP, tak ale ústava s ničím takovým nepočítá. Ústavní změna, se kterou přichází koalice, nařizuje vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet. A ústavní zákon skutečně nezajímá znění běžného zákona a nebude to zajímat ani Ústavní soud, pokud někdo příští vládu k Ústavnímu soudu dá.
A druhá věc, abychom si taky uvědomili, kam se debata posunula. Tato vláda vytváří ve veřejnosti iluzi, že přichází s návrhem ústavní změny, která do budoucna zastaví nebo zpomalí zadlužování. A teď se dostáváme do situace, kdy pan ministr už se odkazuje pouze na běžný zákon, který kterákoli příští vláda může změnit spolu s návrhem zákona o státním rozpočtu. Mám pocit, že se nám z té ústavní pojistky stává úplně něco jiného - v zásadě jenom politická deklarace, jakýsi odkaz této vlády nikoliv ve smyslu změny ústavy, ale ve smyslu běžného zákona, kdy tato vláda říká: nezvyšujte schodek nad 2,8 %. Ale přece k tomu se zavázala Česká republika v rámci svého členství v Evropské unii. S námi je vedeno řízení, které se týká nadměrného deficitu. A pokud příští vláda bude mít deficity veřejných rozpočtů vyšší než 3 %, tak bude muset v rámci pravidel a povinností, které jsme na sebe už v minulosti přijali, přijímat taková opatření, aby deficit pod 3 % srazila. To znamená, tento návrh prováděcího zákona, který zde zmiňoval pan ministr financí, je nadbytečný z hlediska procesů, které by stejně naše republika musela v budoucnu podstoupit, pokud by měla schodek vyšší než 3 % hrubého domácího produktu. Je to tedy nadbytečné.
A vracím se k tomu, co projednáváme, tj. změna ústavy. Nikdo v diskusi, žádný zástupce vládní koalice ani pan ministr, nevyvrátil tezi, kterou jsem tady řekl. Nevyvrátil ono jasné znění ústavy, které vládě ukládá povinnost předložit vyrovnaný, nebo dokonce přebytkový rozpočet, pokud veřejný dluh přesáhne 55 % hrubého domácího produktu. Tuto povinnost můžeme upravit jenom tím, že ten zákon změníme. Já jsem velmi zvědav, jestli teď někdo z vládní koalice navrhne v rámci druhého čtení úpravu příslušných ustanovení ústavního zákona. A pokud to neudělá, tak to bude platit a žádný prováděcí zákon s tím nic nenadělá.
Pan ministr financí také dobře ví, v čem byla neshoda mezi sociální demokracií a vládní koalicí na jednáních, kterých jsem se účastnil. Bylo to jedno jednání ve Strakově akademii. Sociální demokracie jasně řekla, že si nedokáže představit podporu takovéto legislativě v situaci, kdy sama vláda usiluje o další snížení příjmů veřejných rozpočtů. Pokud se podíváte na zákony, které koalice předkládá, pokud se podíváte na rozpočtový výhled, z toho je zřejmé, že vláda chce dále snížit pravidelné příjmy státu. A v situaci, kdy se tady plánuje snížení pravidelných příjmů státu o 20 až 30 mld. korun ročně, není možné fixovat výdaje způsobem, jak to navrhuje vláda. To by vedlo k vážným rozpočtovým problémům, které by se projevily zejména v oblasti financování veřejných služeb.
A ještě jedna poznámka, která se týká rozpočtové odpovědnosti. Já vím, že to vládní koalice neslyší ráda, ale je to realita. Nebyla to sociální demokracie, kdo ve volbách v roce 2010 udělal ze zadlužování hlavní téma voleb. Byl to současný ministr financí Kalousek, který rozeslal do schránek občanů složenku, ve které rozepsal tehdejší státní dluh na jednotlivé obyvatele, na 10 mil. obyvatel České republiky. V lidech tato akce a celá kampaň ODS a TOP 09 tehdy vyvolaly dojem, že pokud budou volit ODS a TOP 09, tak tyto strany zastaví, nebo aspoň zpomalí zadlužování státu. Ale co se stalo? Místo toho, aby se zadlužování státu zpomalilo, tak se zadlužování státu zrychlilo.
A pokud tady byla řeč o tom, jak narostl veřejný dluh, to je realita, to jsou reálná čísla, která této vládě už bohužel nikdo neodpáře. Jeden bilion nárůstu veřejného dluhu za Topolánkovu, Fischerovu a Nečasovu vládu. Jeden bilion dluhu, který tady přibyl počínaje rokem 2007 do konce roku 2014, pokud počítám se stávajícím výhledem Ministerstva financí. A také platí to, co už tady řekli mí předřečníci. V roce 2006 byl podíl veřejného dluhu na HDP 26 % hrubého domácího produktu. Podíl státního dluhu byl ještě nižší. Na konci letošního roku veřejný dluh dosáhne hranice 48 % hrubého domácího produktu. ***