(11.30 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Víte, občané ČR, a to je realita bez ohledu na to, že se to pravici nemusí líbit, tomu rozumím, občané ČR byli rádi, když padla Nečasova vláda. Ve velké většině uvítali to, že Nečasova vláda odešla. Otázka je, jaký bude jejich postoj k parlamentní demokracii v situaci, kdy se tato vláda vrátí s argumentem na to, že má onu zvláštní stojedničkovou většinu v této Poslanecké sněmovně. Jaký názor na to občané budou mít? Já se domnívám, že to povede k mnohem většímu znechucení a mnohem větší frustraci, pokud se dostaneme k tomu, že se sem začne vracet minulost, která podle mě už by minulostí zůstat měla.
V takovéto situaci těžko říct, jakou pozici budeme mít, pokud chceme hájit principy parlamentní demokracie. Já myslím, že ta pozice bude stále těží a stále těžší. A nepochybně, pokud se tady budeme ještě měsíce dohadovat o dalších vládách, o důvěrách, nedůvěrách, tak to posílí extrémní síly ve společnosti. Posílí to ty, kteří chtějí profitovat na současných problémech, které ČR má. Posílí to populisty, xenofoby, nacionalisty. Nic pěkného to, vážení kolegové, vážené kolegyně, nebude. I o tom bychom měli přemýšlet. Jestli ten ventil nových voleb, který teď společnosti můžeme nabídnout, tak aby lidé ve volbách mohli vyjádřit svůj názor a svoji nespokojenost se současnou politickou situací v zemi, nebude lepší než prodlužování agónie na bázi této staré Poslanecké sněmovny. Já jsem proti agónii. Jsem pro to, abychom občanům umožnili volit, mj. i proto, že to ukáže sílu parlamentní demokracie a umožní to, aby se určitým způsobem obnovila, aby obnovila svoje síly, aby obnovila svoji autoritu. To si myslím, že je ta správná cesta. A velmi mě mrzí, že si v této věci s kolegy z pravé části politického spektra v tuto chvíli nerozumíme, protože si myslím, že to je i v zájmu všech standardních demokratických politických stran, aby se Sněmovna rozpustila a uskutečnily se nové volby. Že ten náš zájem je ve skutečnosti stejný jako zájem kteréhokoli jiného občana ČR.
Tolik jenom velmi stručně k těm třem argumentům, které uvedl pan poslanec Kalousek. Děkuji. (Potlesk)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Faktická poznámka pan poslanec Viktor Paggio. Prosím.
Poslanec Viktor Paggio: Paní předsedkyně, děkuji za slovo. Dámy a pánové, já chci poděkovat panu předsedovi Sobotkovi za příklad, který dal, příklad přeběhlictví pana Melčáka, pana Pohanky. Skutečně, já se domnívám, že přeběhlíkem je ten, kdo přeběhne z opozice do koalice, případně naopak. A v tomto směru tedy jediným přeběhlíkem zde je pan kolega Huml, jehož mandátu vesele využíváte.
Také děkuji a jsem rád, že jste zmínil rok 2010, kdy byla vytvořena koalice, kdy bylo vytvořeno programové prohlášení vlády, se kterým já jsem se ztotožnil, které jsem se rozhodl hned na začátku prosazovat, a v tomto jsem naprosto konzistentní jako bývalý koaliční poslanec. Můj názor je od té doby konzistentní, na rozdíl od mých bývalých kolegů z VV.
Ale čím jsem znepokojen, je ono volání po vázaném mandátu. To volání po tom, aby stranický sekretariát stoprocentně nakládal s mandátem poslance. Abychom z rovnice odstranili svědomí, svobodný úsudek, to je volání, které spoluvytváří atmosféru, ve které prezident, který mimochodem trhá ČSSD, si dovolí říci, že ústavní zvyklosti jsou idiotské. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byla faktická poznámka. Nyní další přihláška s přednostním právem - pan kolega Lubomír Zaorálek, poté pan kolega Marek Benda.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dobré odpoledne přeji, poledne, vážené kolegyně a kolegové. Nedávno jsme si v této zemi připomínali státním svátkem příchod a pobyt Cyrila a Metoděje v České republice. To byli takoví dva velice sympatičtí chlapíci. Mně to vždycky připadalo u toho Konstantina úplně dojemné, jak on v poměrně špatném zdravotním stavu dorazil se svým bratrem do této divočiny. Mohli si žít v té Soluni, v Konstantinopoli, to byla v té době naprosto výsadní kulturní města, a oni se vydali tady do této české divočiny, kde ani písmo nebylo, a oni byli tak šikovní, ten Konstantin, že dokonce i to písmo nám vymyslel, abychom to začali dohánět, to zpoždění. Zatímco jinde se křesťanství šířilo železem a krví, tak oni na to šli empaticky, vysvětlováním. Chápete? Něco úžasného. Dokonce říkali, že bychom to měli dělat ve vlastním jazyku, aby nám to bylo bližší, protože Bůh to tak zařídil, že slunce vychází a svítí na všechny stejně, déšť padá na všechny stejně. Takhle pěkně to s námi mysleli. A vlastně se dá říct, že tady tvrdě pracovali, aby to tady trochu povznesli. A mě to opravdu trochu dojímá. Že tady takto poctivě, a dokonce velmi citlivě se snažili šířit kulturu, vzdělání a také právo. Oni byli, chudáci, také právníci, takhle si s námi tady už snažili hrát a vytvořit tady nějaké právní, právně fungující prostředí a společnost.
Tak mi dovolte, abych to vzpomněl, protože Sněmovna se takto schází v červenci, trochu nezvykle uprostřed léta, a já mám takový pocit, když se dívám na to, jak se vyvíjí naše politická krize, že chudák Konstantin, jestli se nesnažil marně, když se snažil tady vytvořit prostředí, které je předvídatelné a ve kterém se respektují práva a zákony a ve kterém má šanci dnes demokracie.
Víte proč? Já to říkám proto, že ta debata tady není jednoduchá. Já bych tady mohl citovat výroky představitelů vládních stran v době bezprostředně po krizi, kdy se s námi poměrně dost shodovali v tom, že jediná cesta opravdu, jak se vrátit do toho koridoru, jak říkal dneska Miroslav Kalousek, je prostě udělat nové volby a dát silný mandát politickým stranám. Tím tady bude silná Sněmovna. Říkal to pan Pospíšil, říkal to pan Schwarzenberg, říkal to pan Kalousek, všichni. Já samozřejmě nemohu jim bránit v tom, aby změnili názor, ale dovolte mi, abych tady dnes reagoval na novou verzi obrany demokracie, kterou předvedl Miroslav Kalousek jako zřejmě mluvčí vládních stran. Rád bych řekl, v čem si myslím, že je chyba koncepce.
Totiž pan Kalousek říká, že teď jde o to, bránit demokracii, jde o to tedy, bránit parlamentní instituce, a asi byste se mnou souhlasili, že důvěra v tyto instituce je velmi otřesena. Důvěra v institut premiéra v této zemi, důvěra v instituci vlády, důvěra v instituci Sněmovny, vše je to velmi otřeseno. Ty důvody znáte, mohl bych začít vyjmenovávat. Abyste věděli, jak strašně je to otřeseno, tak vám třeba připomenu, jak je otřesen institut premiéra. Protože my jsem tady v této sněmovně u tohoto pultíku interpelovali premiéra Nečase a ptali jsme se ho, proč vyplácí své ředitelce kabinetu 270 tisíc měsíční odměny. A pan premiér tady říkal, nevím, jestli už to tu bylo, že tvrdě pracuje apod. Před pár dny se pan premiér přihlásil k paní Nagyové jako k někomu, s kým chce pevně spojit svůj život. Takže to byly peníze do společné domácnosti. Na tohle se lidé dívají. Na tohle se veřejnost dívá. Takhle funguje premiér! (Potlesk části poslanců.)
Já bych mohl pokračovat. A to všechno, co tady budu vyjmenovávat, by všude v zemi civilizované vedlo k odstoupení premiéra vlády. A děje se to kolem nás. Podívejte se do Slovinska v tomto roce. Vládní strana s pětinovým skandálem, než je tento, prostě odešla z vlády a nepokoušela se vrátit, protože věděla, že se to nedá před veřejností obhájit. A vy přesto říkáte, že máte stojedničku a že máte právo znovu sestavovat vládu! Uvědomte si, že důvěra v tuto koalici není otřesena jen v očích prezidenta, ale celé veřejnosti! ***