(16.50 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Pan prezident interpretoval svůj rozhovor s vrchním státním zástupcem Ištvánem. Myslím, že já to chci vidět jenom za hranicí dobrého vkusu. Prezident republiky, aby hovořil o otevřené kauze a nechal si od prokurátora republiky říkat, že ještě tam někdo spadne na dva a půl roku, to si myslím, že není nic, co by se mělo v české politice objevovat. Je to jako ten slavný dialog mezi Robespierrem a Fouquier-Tinvillem, kdy se Robespierre ptá jako hlava výboru pro veřejné blaho, jak jdou věci, a Fouquier-Tinville říká: Hlavy padají jako makovice. Nemyslím si, že je to dobré. Jestli pan prezident měl někdy takovouto praxi jako premiér, já říkám otevřeně, že takovéto praxi jsem se vyhýbal. A očekávám od každého ve výkonné moci, že se takovéto praxi bude vyhýbat. Jestli tímto zdůvodňuje to, že nedá druhý pokus pravicové koalici, já toho také neželím. Ale o to víc může dát druhý pokus předsedovi sociální demokracie, protože tam jsme se nedozvěděli, že by existoval nějaký problém. Myslím si, že předák sociální demokracie by měl silnější motivaci a také pozici dohodnout s pravicí termín předčasných voleb nežli předák SPOZ. Pan prezident tím, že by podpořil jmenování v druhém pokusu předáka sociální demokracie, by tak napravil dějinnou nespravedlnost, kdy sociální demokracie nezískala pověření po vítězných volbách.
Miloš Zeman, dámy a pánové, v posledních sedmi letech již dvakrát pomohl pravici k ustavení vlády. Jednou na přelomu let 2006 a 2007 a podruhé v roce 2010, když v čele své strany poněkud narychlo postavené nepronikl do Poslanecké sněmovny, což pak byla jedna z příčin ustavení vlády pravice. Samozřejmě matematika hlasů ve Sněmovně je zatím neúprosná. Zdá se, že pravice má v tuto chvíli většinu mandátů ve Sněmovně. Ale za dva měsíce to může být zcela jinak. Pokud panu prezidentovi opravdu jde o zájmy levice, jak o tom hovoří, pověří sestavením nové vlády předsedu ČSSD. Proti legitimitě tohoto postupu by nebylo možné vůbec nic namítat.
Před vládou jsou, dámy a pánové, mimořádně závažné věci, které nemůže dobře řešit vláda v demisi. Předklad státního rozpočtu do Sněmovny. Nebude-li schválen v prvním čtení do konce září, nejspíše hrozí rozpočtové provizorium, což bude mít kritický dopad na rozpočtové záležitosti. Já se obávám, že pravice může své blokační většiny, kterou dneska ukázala, použít, jakkoli je to nesportovní, k blokaci státního rozpočtu. To, že pravice je ochotná a že jí neškodí u svých voličů sahat k takovýmto nástrojům, je zřejmé i z jejího postupu před volbami do Sněmovny. Čili velice bedlivě bych tyto věci zvažoval. A očekával bych také dnes, že se k tomu předáci pravicových stran vyjádří. A samozřejmě jde také o krizový management čerpání evropských peněz. Jak jsem vám řekl, hrozí tady ztráta stovek, v lepším případě desítek miliard korun a myslím, že stojí za to, aby vláda byla plně legitimní.
Zcela na závěr - vládu Jiřího Rusnoka poslanci strany LEV 21 považují za personálně slabou a programově nevěrohodnou. Poslanci této strany ji proto v hlasování o důvěře nepodpoří.
Děkuji za pozornost. (Potlesk asi čtyř poslanců v sále.)
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Faktická poznámka pan poslanec Foldyna. Prosím.
Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji za slovo. Já jsem si poslechl velmi obšírný projev a vystoupení Jiřího Paroubka. Jenom bych chtěl doplnit, že Miloš Zeman v přímé volbě dostal 2 700 tisíc hlasů a byl zvolen prezidentem České republiky. Jiří Paroubek byl jmenován premiérem, nebyl zvolen. To znamená, když tady mluvil k Jiřímu Rusnokovi, tak jaksi ta mentorika těch věcí byla také trošku jiná. A jestli je problém v paní Benešové, je dobré jít na Ústecký kraj, požádat, aby se předložilo výběrové řízení, kterým paní Benešová musela projít. A já nejsem žádný obhájce z Ústeckého kraje, nikdy jsem nebyl. Ale když se tady snášejí tyto věci, tak si dovoluji jenom tuto poznámku. 2 700 tisíc hlasů zvolilo v druhém kole Miloše Zemana prezidentem. Prezident jmenoval Jiřího Rusnoka, čili nebyl zvolen, stejně tak jako byl jmenován Jiří Paroubek. A Marie Benešová prošla výběrovým řízením. Měl jsem pocit, že to tady musí také zaznít.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. To byla faktická pana poslance Foldyny. S faktickou pan poslanec Paroubek. Prosím máte slovo.
Poslanec Jiří Paroubek: Ale to je přece základní rozdíl a také omyl. Já jsem byl zvolen Poslaneckou sněmovnou 101 hlasy v Poslanecké sněmovně a byl jsem jmenován rozhodnutím tří koaličních politických stran. Pan prezident využil svého práva podle Ústavy, ale toto rozhodnutí se neopírá o vůli politických stran a ve Sněmovně, jak se zdá, většinu mít nebude.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. To byla faktická pana poslance Paroubka. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Stanjura. Prosím máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, nejdřív krátká reflexe toho, co jsme slyšeli z úst prezidenta republiky. Já pro sebe jsem si zapamatoval tři věci:
Za prvé, Bohuslav Sobotka nebude premiérem České republiky, pokud bude prezidentem Miloš Zeman. Musím se přiznat, že to mě moc netrápí.
Za druhé jsme se dozvěděli, že pravice a ODS zbytečně, nespravedlivě mluví o prokurátorech, spiknutí prokurátorů, prokurátorské republice, abychom o pár vět dál slyšeli, že se mění ústavní zvyklosti a Ústava, že druhý pokus o jmenování premiéra vlády České republiky závisí na tom, kdy jeden prokurátor ukončí své vyšetřování.
A za třetí - a z toho bychom mohli vycházet - pan prezident skončil slovy: stejně si udělám, co budu chtít.
Myslím si, že dneska po hlasování v tomto bodě skončí nenormální stav, který jsme zažili na minulé schůzi, kdy jsme měli čtrnáct zákonů ve třetím čtení. Jestli si pamatujete, tak tady nebyli žádní vládní poslanci. Byli tady novopečení ministři, kteří nemohli dělat nic jiného, než že četli připravená stanoviska svých úřadů, a ani jeden vládní poslanec. To se dnes změní. Kdo bude hlasovat pro vyslovení důvěry vládě Jiřího Rusnoka, stává se vládním poslancem, a kdo bude hlasovat proti, jako já, stává se protivládním poslancem.
Nemělo by zapadnout, že poprvé od roku 1989 se dnes vládními poslanci stane celý klub KSČM. V politice, ale i v životě je vždy jednodušší vystupovat proti něčemu nebo proti někomu. Když jste proti někomu nebo proti něčemu, tak mnozí mají stejný názor, aniž by vás cokoli spokojovalo. Takže vyčítat někomu, že je s někým v opozici, nemá žádný smysl. Každý v opozici na městě, na kraji, v Poslanecké sněmovně nebo v Senátu je z různých důvodů, proč nehlasuje pro konkrétní vládu, konkrétní koalici.
Mnohem těžší jak v politice, tak v životě je být pro něco nebo pro někoho. Tady ti, kteří hlasují pro něco či pro někoho, se logicky stávají partnery či spojenci. Takže dnes se stanou vládními poslanci mimo jiné Miroslav Grebeníček, Marta Semelová, Stanislav Grospič či Vojtěch Filip. A ti, co budou hlasovat stejně jako oni, se logicky stávají jejich partnery a spolupracovníky. Takže do vládních poslaneckých lavic nepřivedl komunisty ani Jiří Paroubek, jak předpovídali, ani Bohuslav Sobotka, ale Jiří Rusnok a jeho, či vlastně prezidentovi lidé. ***