(15.40 hodin)
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, paní předsedkyně. Vaším prostřednictvím mi dovolte sdělit panu poslanci jednu maličkost. Jistě jsem odpovědný úplně za všechno, protože to tak bývá. A když už se může ta odpovědnost na někoho přenést, tak samozřejmě odpovídám i za to, co se tady odehrálo 21. srpna 1968, protože mi bylo třináct a opravdu jsem tu odpovědnost nesl.
Víte, co? Pojďme se bavit o tom, co je smyslem této schůze. Vůbec nebráním nikomu, aby vyjádřil svůj názor, že je přesvědčen, že má tato Sněmovna pokračovat. Ale potom si řekněme, když má pokračovat, co přinese těm občanům. Jestli přinese ještě prohloubení té krize, kterou jste zavinili, vážení bývalí členové vládní koalice, anebo jestli ji z té krize vyvede. Ano, někdy se říká, že když se někdo opije, že je to třeba vyprostit tím, čím to člověk zkazil. Ale podle mého soudu tento recept nebude fungovat. (Potlesk zleva.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Paní poslankyně Semelová, prosím, faktická poznámka.
Poslankyně Marta Semelová: Děkuji za slovo. Já bych chtěla jenom říci, že ODS tady předvádí divadlo na to, aby odváděla pozornost od hlavních problémů, kvůli kterým jsme došli až k rozpuštění Sněmovny. Já bych chtěla také požádat poslance, aby si odpustili tohle to divadýlko, tohle odvádění pozornosti, abychom se vrátili k tomu, kvůli čemu tady jsme.
Jinak k vystoupení paní poslankyně Kohoutové. Když tady mluví o tom, že je zde možná teď, v této době, svobodná diskuse - ano, ale vy ji neposloucháte, případně pokřikujete. Pokud tady mluvíte o tom, že se všichni můžeme sejít na protestech, na náměstích - ano, protesty tady byly, ale vy jste je nevnímali a vy jste tam nikdy, nikdy nepřišli. Takže máte možná velmi krátkou paměť.
Poslední poznámka. Když tady bylo řečeno, že tady může být svobodně vyjádřen jakýkoliv názor bez toho, aby někdo někoho za tento názor trestal, zní to velmi pikantně od strany, která za názory své členy vylučuje. (Potlesk zleva.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pan místopředseda Zaorálek, faktická poznámka. Prosím.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: On je to, přátelé, samozřejmě takový trochu den bilance, že jo, protože to období se chýlí k závěru, a já vím, že by vlastně bylo docela opodstatněné to, co říkal myslím pan poslanec Opálka, pokud se nepletu, že by bylo možná dobré tu debatu zkrátit a spíš hlasovat. Ale přesto mám pocit, že některé věci by neměly nebýt bez odezvy.
Já se tedy omlouvám panu kolegovi Stanjurovi, že musím reagovat na jeho vystoupení, protože přece jenom ten jeho výrok, který tady zazněl takto veřejně a ve kterém řekl: Vždyť my jsme vám tady přece nebránili, my jsme tady vaše obstrukce trpěli (řečeno se smíchem). No nezlobte se, ale to je zas trochu příliš. Musím vám připomenout aspoň pro pořádek rok 2010 a rok 2011. Dovolte, abych vám připomněl rok 2010, kdy jste v této Sněmovně použili opatření schvalování zákonů v legislativní nouzi v situaci, kdy naprosto nebyly splněny materiální podmínky pro to, aby bylo toto zrychlené projednávání, jenom proto, že jste se báli, že v Senátu dojde ke změně poměrů a že vám ty zákony neprojdou. Byly to klíčové věci, které se týkaly Ministerstva práce a sociálních věcí, bylo to tuším stavební spoření a další velmi významné zákony, ve kterých jste vy skutečně notně ohnuli dokonce nejenom řád, ale i Ústavu. A také na to Ústavní soud odpovídajícím způsobem zareagoval.
Takže já si dovolím tvrdit, že jste nám nedali v té době zdaleka ve Sněmovně odpovídající prostor, tak jak jste tvrdil, že jsme ho údajně vždy měli. Podle mě to bylo dokonce protiústavní omezení našeho práva tady mluvit a je třeba, aby to bylo řečeno! Stejně jako se to stalo v roce 2011, kdy jste sloučili rozpravu nad třinácti body, omezili jste ji časově a podle mě jste se znovu - a je to i výnos Ústavního soudu v tom nálezu, že jste porušili ústavní principy opozice na to tady moci vyjadřovat skutečně své názory! Takže není to pravda, pane kolego! A musí to být řečeno, protože my se v tomhle musíme bránit. (Předsedající: Čas prosím.) Vy jste často opakovaně omezili naši možnost tady vystupovat! (Potlesk zleva.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pan poslanec Zbyněk Stanjura, faktická poznámka.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Pan místopředseda Zaorálek uvedl dva případy. V jednom měl pravdu, to je ten první. Dal za pravdu Ústavní soud, protože jste si tam stěžovali, Ústavní soud vám dal za pravdu, nikdo to nezpochybňuje. Myslím, že je to legitimní, proto jsou nějaké obranné pojistky. V tom druhém případě vám Ústavní soud za pravdu nedal. V tom prvním jsme to museli projednávat znova, v tom druhém ne.
Ale chci připomenout a myslím, že premiérem byl stávající ministr financí, bylo hezké, že jste nás žalovali, že jsme v legislativní nouzi přijímali něco, co podle vás nesneslo měřítka legislativní nouze, jak říká Ústava. Ale vy jste tady, a bohužel my s vámi, mám pocit, nejsem si jistý, jak tehdy hlasovala ODS, tak se omlouvám, že nejsem tady tolik volebních období jako vy, jsem tady první volební období, my jsme taky hlasovali v legislativní nouzi o stravenkách, jenomže to nikdo k Ústavnímu soudu nedal. A to mi nikdy nenamluvíte, že došlo k ohrožení něčeho ve státě, že jsme ve stavu legislativní nouze museli hlasovat - teď už nevím, jestli o zrušení, nebo o zrušení zrušení stravenek, to je úplně jedno. V žádném případě to není problém, který by to byl.
Já jsem jenom říkal, že jsme vám to nevyčítali, ty vaše obstrukce, že jsme tady prostě seděli a nakonec jsme byli úspěšnější, protože jsme byli trpělivější, nebo bylo nás víc, to je jedno. Vy jste nás tady a moji kolegyni Wenigerovou obvinil, a proto jsem vystoupil, z bizarních názorů, z toho, že ona tady chce něčemu bránit. No vy jste se snažili celé tři roky bránit a je to normální věc opozice, že brání koalici. Na tom není nic bizarního. Bizarní je, když opozice podporuje koalici. To je skutečně bizarní. (Potlesk ODS.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byla faktická poznámka a nyní prosím o slovo pana poslance Petra Skokana se řádnou přihláškou. Poté je přihlášen pan kolega Miroslav Kalousek. Pan poslanec Petr Skokan. Prosím.
Poslanec Petr Skokan: Vážená paní předsedající, děkuji za udělení slova. Já jsem původně na této schůzi nechtěl vůbec vystupovat a zdržovat tak kolegy, kolegyně a především veřejnost od hlasování, na které se jistě všichni těší, ale protože mi tady přímo byly položeny otázky, pokládám za svoji povinnost na ně odpovědět. A odpovídám ano, já jsem podal ústavní stížnost. Podal jsem ji včera a jsem přesvědčen, že hlasování o důvěře vládě a rozpuštění Sněmovny spolu prostě nesouvisí. A jestli si toto někdo bere jako zástěrku, protože se něčeho bojí, tak ať se za ni neschovává, vyleze a ukáže nám ve své nahotě, jak to vlastně myslí s rozpuštěním Sněmovny.
Nejprve musím upozornit, že ta ústavní stížnost není žádným kolektivním dílem, je to moje osobní aktivita, a pokud jste si mohli povšimnout, tak pro svůj návrh jsem ani nezískal hlasy všech poslanců Věcí veřejných, když jsem tady o něm diskutoval.
Také mi dovolte, milé kolegyně, vážení kolegové, abych se tvrdě ohradil proti nařčení některých politiků a jimi placených novinářů. Ohrazuji se proti nařčení, že moje ústavní stížnost byla cílena proti rozpuštění Sněmovny. Já bych si jenom dovolil připomenout na adresu těch, jejichž jepičí život v politice je adekvátní zřejmě jejich jepičí paměti, co se stalo před čtrnácti dny. Já jsem před čtrnácti dny upozorňoval předem, že nelze hlasovat o vyslovení důvěry vládě, protože nebyly dodrženy procesní podmínky pro přípravu 57. schůze. Byl jsem přehlasován také hlasy pánů Paroubka, Tejce, Polčáka a dalších. V době, kdy jsem navrhoval odložit toto jednání a upozorňoval na možnost ústavní stížnosti, v té době přeci existovala údajná stojednička, a dokonce následující bod 57. schůze byla námi všemi schválená informace předsedkyně Poslanecké sněmovny o existenci stojedničky. V té době, když jsem na to upozorňoval, tak byla TOP 09, s nimi Starostové a s nimi nezávislí jako ovce vedené svým pastýřem Kalouskem všichni zásadně proti rozpuštění Sněmovny a konání předčasných voleb. Já si to tedy pamatuji! Překvapuje mě, že někdo ne. ***