(10.50 hodin)
(pokračuje Kováčik)
Mám pocit, že právě na tomto sporu, který se tady vede, a je to do značné míry spor nikoliv o jednom člověku, ale spor řekněme systémový, je vidět, jak moc ten zavánějící relikt, pozůstatek rané polistopadové minulosti, tedy lustrační zákon, který měl platit pět let a měl své odůvodnění - vítězové měli obavu, že by se mohlo něco zvrátit. No, dneska, tehdejší vítězové - kde jsou? I se svými obavami. A k žádným zvratům nedocházelo. Jak tento pozůstatek oné divoké doby kalí vodu, bere čas, bere energii, která by náležela spíše věnovat řešení věcných témat a potřebných řešení, potřebných norem, potřebných zákonů, potřebných rozhodnutí, která od nás občané očekávají.
Jsem přesvědčen o tom a věřím tomu, že nejsem sám, a nejsem dokonce ani sám coby člen jedné politické strany, ale ten názor je určitě širší a řada politologů a komentátorů se k němu také kloní, že platnost pěti let měla být dodržena. Možná prodloužena o ještě dalších pět let, já nevím, třeba ten strach o možný zvrat byl ještě v té době. Ale že dnes v tomto čase je platnost lustračního zákona více přítěží, více koulí na noze české demokracie než něčím, co by ji mělo chránit a co by jí mělo nějakým způsobem otevírat cestu dopředu. Něčím, o čem tady byla řeč. A je to skutečně pouze o seznamu, nikoliv o činnosti nebo o postoji.
To nemluvím o tom, jenom proto, že to tady vícekrát padlo, že to, že bylo konstatováno, že je lustrační zákon v rozporu s Listinou práv a svobod, platí. To tak prostě je. Jsou tady občané dvojí kategorie a někteří z nás to cítíme na vlastní kůži. Myslím si, že to tak je, prostě. Že evropské instituce také úplně nehýřily nadšením pro toto řešení, které se v českém právním řádu objevilo, a přivřely oko jenom právě proto, že to mělo mít omezenou a dočasnou platnost. A že dnes jsou to věci, které už patří dávno minulosti.
Myslím si, že je načase doopravdy, a proto jsme návrh opakovaně předložili, že je načase ho zrušit. Je vyčpělý, je spotřebovaný i pro účely, pro které byl tehdejšími vítězi schválen, přijat. Pojďme tím zrušit ty začasté účelově vedené minulé bitvy a minulé války, které když se to hodí, se vždycky vytáhnou a vedou, a někdy možná jenom proto, aby se zastínila nějaká vlastní pochybení, tak se všecko svede na minulost a vede se to pod tímto praporem svatého boje za bůhvíjakou - dnes už tedy bůhvíjakou - spravedlnost. Pojďme se zrušením toho zákona věnovat skutečným problémům. A občané nám to říkají, vám také, kolegyně a kolegové, pokud s nimi hovoříte, že Česká republika má jiné problémy, tedy hlavně jiné problémy. Hlavně problém nezaměstnanosti. Hlavně problém kudy ven z krize. Hlavně problém, jakým způsobem nastartovat ekonomiku. Hlavně problém, jakým způsobem se vypořádat s tím, co tady jsou pozůstatky nedávné minulosti. A mám na mysli třeba, jak se se ctí i vůči budoucím generacím vypořádat například se zákonem o tzv. církevních restitucích. Prostě mám pocit, že teď zrovna - a není to nic účelového, nejsem, jak jsem byl nedávno obviněn v přímém přenosu, přítelem nějaké podnikatelské skupiny, a není to tedy proto, že bych chtěl někomu teď, a tím méně rodící se vládě, pomáhat. Ale pojďme ho zrušit proto, abychom si uvolnili ruce a uvolnili mysli pro to, proč nás sem občané zvolili. A to je řešení problémů této republiky. Skutečných problémů.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Pan předseda klubu sociální demokracie pan poslanec Sklenák. Prosím, máte slovo.
Poslanec Roman Sklenák: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, už téměř hodinu tady posloucháme výroky, že Sněmovna ztrácí svoji důstojnost, že pokřivujeme politickou kulturu, že vytváříme zákon pro jednoho člověka. A to vše proto, že jsme předložili novelu služebního zákona. Stejnou, jakou jsme předložili už v minulém volebním období. Úplně stejnou. Nezměnili jsme tam ani jeden paragraf, ani jedno slovo.
Když jsme v minulém volebním období předstoupili před Sněmovnu s tímto návrhem, tak nevzbuzovala takové reakce. Právě proto, že nebylo jeho smyslem řešit lustrační zákon nebo vytvářet zákon pro jednoho člověka. My jsme tehdy vůbec nevěděli, jaká situace nastane. Já vám řeknu, proč jsme ten zákon předložili. Protože pravicové vlády tady léta předstupovaly před sněmovnu s žádostí o odložení účinnosti služebního zákona a slibovaly, že již během několik málo měsíců přijdou s úplně novým zákonem. Byla to Topolánkova vláda a tahle ta slova přinášel tehdy ministr Langer. Pak to byla Nečasova vláda a úplně stejná slova tady pronášel ministr Drábek, pamatuji si na to, byl jsem v této Sněmovně, a říkal: Máme to připravené. Za několik týdnů, měsíců tady bude nový služební zákon. A nebyla to pravda.
A my když jsme to sledovali a sledovali jsme, kudy se ubírají práce na novém služebním zákonu, že to celé má být vystavěno na půdorysu zákoníku práce, tak jsme nebyli spokojeni s tímto směrem a začali jsme jednat napříč politickým spektrem i s neziskovým sektorem a s lidmi, kteří se o tuto problematiku zajímají. Vytvořili jsme naši novelu služebního zákona a tu jsme podali. Protože se Sněmovna rozpustila dříve, než mohl být legislativní proces dokončen, tak jsme po ustavení nové Sněmovny udělali logicky to, co jsme považovali za správné, a předložili jsme tentýž, identický návrh znovu.
A pokud se tady bavíme o tom, že tímto zákonem se mění lustrační zákon, a bavíme se o tom, že případným přijetím této novely se nebude vztahovat lustrační zákon na ministry vlády, tak já vám, vážené kolegyně a vážení kolegové, chci říct, že tuto diskusi už Sněmovna absolvovala v roce 2002. Tohle už bylo vyřešeno a byl přijat v roce 2002 zákon, který říkal, že lustrační zákon se na ministry vztahovat nebude. A víte, kdo pro to tehdy hlasoval? Tehdejší koalice ČSSD, Unie svobody a KDU-ČSL. Ale tehdy KDU-ČSL nereprezentovali ti poslanci, kteří tady sedí dnes. Tehdy KDU-ČSL reprezentoval například pan poslanec Miroslav Kalousek. A víte, jak on tehdy hlasoval? Mám tady záznam z hlasování. Hlasování o tomto, že se nebude lustrační zákon vztahovat na ministry vlády, proběhlo 12. března 2002 v 16.25 hodin. A pan Kalousek tehdy jako poslanec KDU-ČSL hlasoval pro tento zákon. (Potlesk z lavic ČSSD a ANO.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Nyní bych poprosil pana místopředsedu Filipa, aby mě zastoupil, protože další přihlášeným jsem já.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, vážené paní a pánové. Slova se ujme předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček. Pane předsedo, máte slovo. ***