(12.00 hodin)
(pokračuje Válková)
A konečně poslední moje poznámka. Bez ohledu na to, že zde zřejmě brzy vznikne koaliční vláda, která prosazuje určité své zájmy, tak si myslím, že bychom měli usilovat o takovou politickou kulturu, aby byly vyvážené zájmy koalice a opozice po formální stránce. A k tomu určitě patří stejná oprávnění a stejné kompetence právě i v oblasti jednacího řádu, který je páteřním procesním předpisem pro naši práci.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji paní poslankyni Válkové. A ještě než dám slovo s přednostním právem zpravodaji panu Polčákovi, tak se připraví pan Hovorka a pan Adamec. Poprosím všechny, kdo se chtějí hlásit do obecné rozpravy, aby se hlásili písemně, abych předešla nějakému znepokojení, že tady snad někoho zvýhodňuji. Děkuji.
Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já velmi podporuji tento návrh zákona a dovolím si tady říci několik důvodů proč.
Tento zákon neslouží jenom k tomu, aby omezil poslanecké přílepky nebo omezil poslanecké pozměňovací návrhy, které jsou mnohdy návrhy určitých skupin, které mají určité zájmy, nejsou tyto návrhy řádně odůvodněny a potom se poslanec zpravodaj, případně zpravodajové jednotlivých klubů často v rolích detektivů snaží dopátrat toho, k čemu tento pozměňovací návrh má sloužit. Chtěl bych říct, že velmi často tento současný způsob, který dneska je při schvalování a projednávání zákonů, slouží také k tomu, aby se obcházel legislativní proces. Je to v řadě případů při přípravě zákonů, které procházejí určitou veřejnou diskusí s profesními skupinami apod., a je zájem z určitého ministerstva, aby určité záměry nebyly předem projednány. Proto se často připraví často velmi obsáhlý pozměňovací návrh, ten se přinese do výboru, kde si ho osvojí jeden z poslanců, případně skupina poslanců, a potom je přednese a často mění úplně ten původní návrh zákona.
Já si zde dovolím říci něco z historie, co snad tato Sněmovna, něco podobného, nezažila. Bylo to z roku 2007. V roce 2007 se tady projednávala novela zákona, nebo to byl návrh zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů. Ten zákon měl sám o sobě zhruba 300 stran, jednalo se o velmi obsáhlé změny daňové, změny v oblasti sociální, sociálních dávek a velmi malá část tohoto zákona se týkala zdravotního pojištění, byly to asi dvě nebo tři stránky návrhu. No ale potom v srpnu 2007 se sem přinesl na stůl nebo na lavice pozměňovací návrh pana poslance Topolánka, který obsahoval 50 stran. Byl to tehdejší premiér. A součástí tohoto pozměňovacího návrhu bylo 19 stran vysoce odborného textu, který se týkal změny stanovování cen a úhrad léčiv. To je vysoce odborná záležitost, které v republice rozumí velmi válo lidí, a k tomuto se scházela expertní skupina na Ministerstvu zdravotnictví, která připravovala komplexní změnu, která měla upravit stanovování cen a úhrad léčiv ze zdravotního pojištění, která měla nahradit tehdejší kategorizační vyhlášku. Ta skupina se scházela zhruba půl roku a poté tento zákon vlastně byl vytažen z Legislativní rady vlády několik dnů předtím, než by měl být projednán, a byl předhozen jako pozměňovací návrh k tomu pozměňovacímu návrhu, který jsme dostali na lavice. A protože jsme tehdy dostali příležitost se tím zabývat a našli jsme tam ještě nějaké chyby, na které jsme upozornili, velmi závažné chyby, tak potom ještě tehdejší pan poslanec Tluchoř načítal tady asi hodinu pozměňovací návrh, kterým měnil pozměňovací návrh, který už byl předložen na lavice. A já bych chtěl říct, že něco takového by se nemělo stávat, protože potom došlo ke schválení změny, která byla vlastně výsledkem pozměňovacího návrhu ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu poslance k vládnímu návrhu zákona. A něco takového v normálních zemích světa není možné, ale v České republice to možné je.
Jenom pro vaši představu, ty tři stránky, které byly součástí toho vládního návrhu zákona, měnily, nebo v podstatě zaváděly regulační poplatky a týkaly se zhruba asi pěti, pěti a půl miliardy korun. Ale ta změna, která byla obsažena v těch 18 nebo 19 stranách pozměňovacího návrhu, který nikdo nečetl, nebo ti, kteří ho četli, mu stejně moc nerozuměli, tak ta se týkala jedné třetiny nákladů veřejného zdravotního pojištění, to je zhruba 70 miliard korun, a prošlo to tady jako nůž máslem.
Takže jenom chci říct, že nejenom poslanci, ale často i vlády se snaží obejít legislativní proces, řádné připomínkové řízení, a přinášejí návrhy zákonů, které nejsou řádně projednány a mění ten původní návrh zákona zcela zásadním způsobem. Proto si myslím, že je třeba tento návrh zákona, který je předložen, podpořit.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Prosím pana poslance Polčáka.
Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, paní místopředsedkyně. Musím říci, že jsem poměrně potěšen probíhající diskusí. Všechna vystoupení mých kolegů byla velmi podnětná, až na výjimky, ať to byl pan kolega Tejc, pan kolega Hovorka nyní nebo i pan kolega Stanjura, paní prof. Válková rovněž tak. Já chci pouze říci, že při předkládání tohoto návrhu zákona jsem do jisté míry zrazoval paní předkladatelku spolu s dalšími, aby ten návrh byl předkládán zrovna nyní a hned, protože zákon o jednacím řádu Sněmovny má přece jenom do jisté míry svébytné postavení a vyžaduje tedy poměrně širokou diskusi i zástupců nových uskupení, o kterých zde již padla řeč.
Nyní se to tedy bude muset udělat opačně. Jestli tomu i já rozumím správně, je snad dohoda na tom, že by se prodloužil legislativní proces tohoto konkrétního zákona. Protože ten návrh musí padnout zde v rozpravě, tak já si dovolím ho načíst tak, že navrhuji, aby se prodloužila lhůta pro projednání tohoto návrhu zákona o 90 dnů.
Je vidět, že tento návrh zákona, jakkoli diskuse k němu je obsáhlá, možná i do jisté míry únavná, a to nás tedy skutečně ještě čeká - vidím, že některé řady poslanců vypadají, jako kdyby v té řadě vybuchla mina a poslanec spíše připomíná náhodný solitérní útvar - nicméně faktem je, že je třeba tento návrh zákona podle mého názoru posunout do několika výborů. To je třeba taky ještě, abychom si po proběhnuté diskusi asi ještě ujasnili, které výbory budou k projednání tohoto návrhu zákona příslušné.
K tomu, co zde ještě padlo v rámci té legislativní stopy, inspirativní vystoupení pana kolegy Stanjury. Je třeba říci, že já nemohu úplně souhlasit s tím, abychom uvažovali nad tím, že návrh zákona, i z důvodů, které řekla paní kolegyně Válková, bude obsahovat seznam všech osob. Podle mého názoru je důležité, aby obsahoval oprávněné osoby, které jsou způsobilé podat konkrétní návrh, ať je to poslanec, nebo ať je to ministr. Ministr odpovídá politicky nepochybně za to, co provádí jeho náměstek nebo co provádí jeho ředitel odboru nebo jiný pracovník toho útvaru. Představa, že budeme zde do té legislativní stopy zaznamenávat desítky, možná stovky osob, je podle mého názoru špatná a je to představa, která nejde správným směrem. Zodpovědnost nese vždy konkrétní oprávněná osoba, která podle Ústavy a jednacího řádu má právo podat konkrétní návrh, ať je to návrh zákona, nebo návrh pozměňovací. I ve výborech, a to je myslím do jisté míry bolístka, by mělo být patrné, kdo jaký návrh podal, konkrétní poslanec, ať si ho třeba jen osvojil, ale je třeba říci, že žádný lobbista, který není poslancem, nemůže podat žádný návrh. Může tak učinit pouze skrze poslance anebo skrze vládu, ale potom za to odpovídá opět ministr, potažmo celá vláda v rámci své politické zodpovědnosti. Konsekvence s legislativní stopou u zástupců řekněme akademické sféry, justice a dalších je podle mého názoru spíše záporná a nepřináší příliš pozitiv, pro něž by bylo vhodné tento návrh podpořit. ***