(11.00 hodin)
(pokračuje Polčák)
Stalo se tomu samozřejmě tak i v minulém období a mělo by to být pravidlem. Nicméně souběžné projednávání obou dvou předloh, které by ve stejný okamžik doběhly takzvaně do Senátu, není asi úplně nejšťastnější, protože Senát k projednání změny Ústavy nemá stanovenou žádnou lhůtu, zatímco k projednání změny zákona 30denní lhůtu stanovenou má. Z toho důvodu, aby Senát nebyl vystaven, řekněme, jistému tlaku legislativní procedury, by bylo asi nejprve skutečně vhodnější, aby byla schválena, jak jsem naznačil, změna Ústavy oběma komorami Parlamentu a stala se tedy platnou a účinnou i v právním řádu, a teprve následně by byla projednávána změna zákona. Tím by se vlastně projednávání tohoto opakovaného pokusu o rozšíření kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu změnilo od předchozího kola.
Já bych nevítal návrh na vrácení zpět k přepracování předkladatelům, ale myslím si, že je plně namístě odročit projednávání tohoto návrhu zákona do doby, než bude schválena, nebo než bude posouzena změna Ústavy podle tisku 43 oběma komorami Parlamentu, nebo pokud by legislativní proces skončil neúspěchem zde ve Sněmovně, tak zde ve Sněmovně.
Tolik tedy k procesnímu postupu, který navrhoval pan kolega Koníček. Já se s ním neztotožňuji.
Pokud jde o obsah vystoupení pana kolegy Hovorky, nejprve k té hranici, která je stanovena. Je třeba říci, že v zahraničí jsou úpravy různé. Hodnoty podílů, které drží řekněme veřejnoprávní subjekty v soukromých společnostech a od nichž se potom odvíjí možnost kontroly ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu, jsou různé. Jsou státy, které uplatňují většinový princip. Jsou státy, které uplatňují dokonce princip, že stačí, pokud veřejnoprávní celek drží pouze jednu jedinou akcii nebo jeden jediný podíl v takové obchodní společnosti, a už jde dána kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu.
Já se přiznám, že jsem spíše zastáncem co nejnižších hranic této kontroly, kdy Nejvyšší kontrolní úřad může vstupovat do těchto společností, ale respektoval jsem dosažený kompromis, a jak jsem již naznačil, na textu té normy se oproti předložené variantě v květnu nezměnilo vůbec nic kromě toho, že zde vypadla výjimka pro obchodní společnosti kotované na veřejných trzích. Jinými slovy, měl-li jsem možnost i zkonzultovat tuto problematiku například s rakouskými zástupci jejich kontrolního úřadu, ono je to trochu specifické, Rakousko je spolková země, tak tam ta hranice byla stanovena níž, nebyla to padesátiprocentní, a už dnes jim ta hranice, která je stanovena, nevyhovuje, protože by měla být ještě nižší. A také, pokud vím, probíhají v Rakousku legislativní úvahy nad tím, že se ta hranice bude snižovat. Jak říkám, já jsem tu hranici chtěl volit v zásadě i nižší, nicméně je rozumný i argument, který říká, že stát by měl kontrolovat, nebo měl více kontrolovat ty společnosti, v nichž drží většinu. Nejen stát samozřejmě, ale myšleno i územně samosprávné celky.
Takže z toho důvodu byla v minulosti dosažena kompromisní dohoda nad tím textem, který byl předložen. Chci pouze poukázat, že právě v původním znění zákona vůbec žádná kontrola nad takovýmito obchodními společnostmi stylizována takto, v takovémto rozsahu, nebyla.
Zároveň chci jasně podotknout, že ta kontrola je myšlena skutečně jako plná, to znamená, že zde není to omezení, které je spatřováno na úrovni obcí a měst, protože zde ta výjimka, která řekněme zazněla i na úrovni Senátu, nemůže být aplikována. Zároveň je podle mého názoru naprosto jasné, že v těchto obchodních společnostech se nemůže uplatnit v zásadě žádná kontrola ze strany veřejnosti. Což je ovšem naopak, pokud je kontrolováno hospodaření, nebo postupy uplatňované na úrovni územně samosprávných celků, kde samozřejmě i občané mají svá práva stanovená právními předpisy a toto hospodaření je kontrolováno i ze strany krajských úřadů, případně auditorů nebo finanční kontrolou podle rozpočtových pravidel. To je tedy na vysvětlenou, proč v rámci obchodních společností vlastně není ta výjimka zakomponována tak, jak je dnes komponována u obcí a měst v paragrafu 4.
Pokud jde o další námitky, které zazněly, tak zdravotní pojišťovny jsou v paragrafu 3 vyjmenovány, nebo veřejné zdravotní pojišťovny jsou vyjmenovány jako kontrolované subjekty. A k těm námitkám, které zde byly potom v tomto směru sděleny, já mám za to, že text zákona nebyl změněn oproti té variantě, která byla předložena minule. Já osobně jsem se s těmito námitkami i stran nemožnosti kontrolovat některé tyto subjekty nesetkal ani v tom vládním stanovisku a byly sděleny pouze prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu. To ovšem vyvrací podle mého názoru minulý přístup Nejvyššího kontrolního úřadu, který totožnou předlohu, v totožném znění, obhajoval. Tudíž můžeme se samozřejmě nad tím bavit, nad textací toho zákona, jestli je zcela správná, jestli skutečně odpovídá tomu, co je myšleno, že by mělo být kontrolováno, já se této debatě vůbec nebráním a naopak myslím si, že je vhodné, aby i ty připomínky, které skutečně jsou relevantní a které by měly zaznít v tom legislativním procesu, byly zaznamenány i do textu toho zákona. Trvám ale na tom, že zákon se proti původní předloze vůbec nikterak nezměnil. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ptám se, jestli je závěrečné slovo, protože rozprava je taková, že nemám žádnou písemnou přihlášku, nikoho z místa nevidím, takže rozpravu skončím. Ptám se, jestli je zájem o závěrečná slova. Není. Pan zpravodaj - prosím tedy o shrnutí rozpravy, pane zpravodaji.
Poslanec Petr Kořenek: Dámy a pánové, v rozpravě zazněly v podstatě tři návrhy, a to návrh na vrácení k dopracování podle jednacího řádu, druhý návrh - odročit projednávání a třetí - prodloužit lhůtu k projednávání. Mé stanovisko je v podstatě ke všem těmto návrhům neutrální.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Podle jednacího řádu nejdřív budeme hlasovat návrh na odročení. Jedná se o návrh podle § 63 odst. 1 bod 1a) - návrh na odročení je limitovaný, pane navrhovateli, skončením jednání v Senátu o ústavní změně. Ano? (Zpravodaj: Ale i ve Sněmovně.) Teď to musíte specifikovat, to já nemůžu za vás učinit. Čili jestli jsem vašemu vystoupení v rozpravě rozuměl tak, že do skončení jednání v Senátu. Prosím.
Poslanec Stanislav Polčák: Myslím, že ta podmínka by měla být úplná. Tudíž já jsem i zde zmiňoval, že by to mělo být do skončení legislativního procesu v Senátu, ale je možné, že ten tisk tam i nepostoupí, tudíž popřípadě by tam byl kondicionál - do skončení projednávání tohoto tisku ve Sněmovně, v případě jeho zamítnutí, vlastně už by připadal pouze návrh na jeho zamítnutí ve třetím čtení.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Čili do skončení jednání v Poslanecké sněmovně - tohoto tisku. Ano? Čili první návrh, který budeme hlasovat, je návrh na odročení podle § 63 odst. 1 bod 1a), a to, že odročujeme projednávání tisku 44 do skončení jednání o tisku 43 v Poslanecké sněmovně.
(Poslanec Polčák z místa: V Senátu, případně v Poslanecké sněmovně.)
Takhle to nejde, pane předkladateli. Protože Sněmovna nemůže přehlasovat ústavní zákon, čili musíme si říct, jestli to bude otázka Sněmovny, nebo otázka dokončení legislativního procesu. Já to vnímám tak, že my můžeme pokračovat, jestliže to pošleme do Senátu, to asi můžeme pokračovat, to je možné, vážeme to potom pouze na vlastní jednání, anebo na skončení zákona jako takového, to znamená, že bude přijata změna Ústavy v Senátu a my pak budeme pokračovat, jenom ta debata v Senátu bude trošku odročena. Takže v tomto ohledu se musíme vyjádřit jasně. Prosím.***