Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jaroslava Jermanová)

2.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném
zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 10/ - druhé čtení

Předložený návrh z pověření vlády uvede ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.

 

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, dovolte mi, abych připomněl obsah předkládaného návrhu zákona novelizujícího zákon o veřejném zdravotním pojištění.

Cílem předložené právní úpravy je implementovat do českého právního řádu unijní směrnici o uplatnění práv pacienta v přeshraniční zdravotní péči, jejíž transpoziční lhůta vypršela již dne 25. října 2013, tedy před více než třemi měsíci. Tato skutečnost je důvodem mé prosby, aby při projednávání tohoto návrhu zákona nebylo uvažováno o jiných možných úpravách zákona o veřejném zdravotním pojištění než o těch, které s transpozicí zmíněné směrnice bezprostředně souvisejí a respektují mantinely touto směrnicí stanovené. Ministerstvo zdravotnictví samozřejmě vnímá mnoho oblastí, které by měly být do budoucna v zákoně o veřejném zdravotním pojištění řešeny, ale tyto změny předložený vládní návrh neobsahuje také z toho důvodu, aby nebyla ohrožena jeho cesta legislativním procesem, a to s ohledem na již uplynou transpoziční lhůtu. V tomto ohledu vás musím informovat, že Evropská komise již minulému ministrovi zahraničních věcí zaslala upozornění týkající se neprovedení ustanovení této směrnice do našeho právního řádu. Zmíněným dopisem byla vláda ČR vyzvána k vyjádření s tím, že reálně hrozí žaloba k Soudnímu dvoru EU a uložení peněžité sankce.

Návrh zákona v souladu se zmíněnou směrnicí zakládá nárok českých pojištěnců na náhradu nákladů, které vynaložili na zdravotní služby, jež se rozhodli čerpat v jiném členském státě EU. Toto samozřejmě není jediný nárok pojištěnců vyplývající z evropského práva. Již několik let se uplatňují také nařízení EU týkající se tzv. nezbytné péče a plánované péče povolované příslušnou zdravotní pojišťovnou, kdy je tato péče čerpána v jiném členském státě EU, Evropském hospodářském prostoru a ve Švýcarské konfederaci. Jedná se tedy o jisté doplnění dané oblasti.

Předložená úprava nově stanoví, že by pojištěnci měly být nahrazeny náklady za zdravotní služby, které čerpal v jiném členském státě EU a které zároveň nespadají do okruhu zdravotních služeb řešených zmíněnými nařízeními. Pojištěncem vynaložené náklady se pak nahrazují do výše nákladů, které by byly zdravotní pojišťovnou vynaloženy, pokud by byly dotčené zdravotní služby čerpány na území ČR, ovšem vždy maximálně do výše skutečných nákladů.

Návrh byl projednáván na celkem třech schůzích výboru pro zdravotnictví, přičemž nejdiskutovanější otázkou byla problematika tzv. předchozího souhlasu. Směrnice totiž připouští, aby hrazení nákladů za některé zdravotní služby

bylo podmíněno předchozím souhlasem zdravotní pojišťovny. Kategorie zdravotních služeb, u nichž lze poskytnutí náhrad podmínit předchozím souhlasem, jsou ve směrnici stanoveny velice restriktivně s tím, že musí jít o konkrétně vymezené zdravotní služby. S takovými službami se do budoucna pojí také další povinnosti zahrnující opakovaná hlášení Evropské komisi, a to včetně odůvodnění, proč je nezbytné, aby byly nadále podmíněny předchozím souhlasem.

Podmínky stanovené směrnicí v českém právním řádu splňují zdravotní služby vymezené v nařízení vlády o místní a časové dostupnosti. Proto také vládní návrh stanoví, že vláda může svým nařízením vymezit jako služby podléhající předchozímu souhlasu jen ty služby, které jsou obsaženy v nařízení vlády o místní a časové dostupnosti zdravotních služeb. Výbor pro zdravotnictví se v tomto směru usnesl na pozměňovacím návrhu, v němž rozšířil možnost vymezení těchto služeb nad rámec, který směrnice umožňuje. Jde tak proti smyslu směrnice spočívajícímu v lepším fungování vnitřního trhu a usnadnění mobility pacientů v rámci EU. Z tohoto důvodu s ním nemohu vyslovit souhlas.

Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, v tomto smyslu se na vás obracím s prosbou, aby byl při projednávání případných pozměňovacích návrhů respektován obsah, smysl a účel směrnice, která má být transponována. Je tedy zcela nezbytné, a to i s ohledem na závazky ČR vyplývající z členství v EU, aby byl předložený návrh zákona projednán a schválen bez zbytečného odkladu, a proto se na vás obracím s žádostí o jeho podporu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane ministře. Tento návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro zdravotnictví. Usnesení výboru byla doručena jako sněmovní tisky 10/1-3. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru poslanec David Kasal. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, můj předřečník pan ministr tady podrobně shrnul, o čem tato transpoziční novela je. My jsme o ní podrobně jednali a zajímali se a projednávali opakovaně na zdravotním výboru a výbor pro zdravotnictví doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, aby vyslovila souhlas s vládním návrhem zákona, který mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, sněmovní tisk 10, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Součástí tohoto usnesení, které bylo projednáno, jsou i dva pozměňovací návrhy. Jedním je legislativně technická úprava a druhý pozměňovací návrh upřesňující fungování této novely. Byla projednána a je v souladu s výborem pro zdravotnictví. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji zpravodaji panu poslanci Davidu Kasalovi. Otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásili pan poslanec Leoš Heger, pan poslanec Ludvík Hovorka a zatím poslední pan poslanec Bohuslav Svoboda. Prosím, pane poslanče Hegře, je to vaše.

 

Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo, paní předsedající. Dámy a pánové, po předchozí rozpravě k předchozímu bodu se budu snažit být stručnější, i když ta záležitost je relativně komplikovaná. Jestliže v předchozím bodě byla ta záležitost komplikována cenotvornými mechanismy, tak tady v tom případě se jedná o jakousi komplikaci právní a vzhledem k tomu, že moje stanovisko bylo poněkud odlišné, než bylo stanovisko zdravotního výboru, které předložilo pozměňovací návrh, tak si dovolím vysvětlit to, co tady pan ministr navrhoval, aby novela byla schválena bez toho pozměňovacího návrhu, i když mám obavu, že při tomto rozložení politické scény to může být polibek smrti, když se ho zastanu.

Ale ta věc je tak právně zajímavá! Přestože se tady jedná především o pacienty, jak to řekl pan ministr Němeček, a jedná se o jejich relativní možnost čerpat péči někde jinde, jestliže to potřebují nebo mají o to zájem, tak právně je výklad té směrnice dost obtížný, protože ona celou řadu práv pacienta stanoví zcela jednoznačně a pro právního laika srozumitelně v preambulích a hůře se tato opatření čtou v realizační podobě jednotlivých paragrafů směrnice.

Já bych to zjednodušil, protože to je opravdu problém na právní dizertaci a právníci se okolo toho pozměňovacího návrhu neshodli, zejména právníci dělající profesně sféru zdravotnictví a právníci, kteří zastupují pojišťovny. Dovolím si to vysvětlení udělat na smyšleném příkladu. Příklad bude trošku triviální, ale aspoň základy si dovolím vysvětlit.

Můžeme si představit tři fiktivní příklady. První - transplantace jater u dítěte. Věc, která byla problémem před deseti lety a byly na ni dělány různé sbírky, by dnes, to znamená situace, kdy nějaká medicínská technologie tady není k dispozici a je ji potřeba vyhledat jinde, byla řešena přímo aplikovatelným nařízením Evropského společenství o sociálním zabezpečení a to dítě by mělo dnes nárok cestovat do zahraničí. Takže to stojí nad tou evropskou směrnicí, kterou dnes projednáváme. Možná mohu říci jeden jediný příklad, který asi je, že některé technologie jsou sporné, je protonové ozařování, kde když je hádka, jestli se to má dělat tady v Praze, nebo někde jinde, tak se dneska posílají pacienti do Mnichova.

Druhý příklad, který už do té směrnice patří, je náhrada kolenního kloubu. Tato situace je řešena nařízením vlády o dostupnosti ortopedické náhrady kloubů, jsou tam jmenovány, čili teoreticky by stát mohl nařídit dalším nařízením vlády podle zde předkládané novely zákona, že bude zde vyžadovat předběžný souhlas s tím, že pacient se může jít léčit do ciziny a ten předběžný souhlas bude muset být pojišťovnou vydán, jestliže není dosaženo doby dostupnosti, kterou nařizuje naše nařízení vlády. Jestliže dostupnost je dostatečná a pacient může být léčen tady řekněme během půl roku, tak tady bude muset být léčen a předběžný souhlas nemůže být aplikován.

To, kde je to nejpregnantnější, je opravdu vymyšlený příklad léčby ochrnutého člověka po nějakém míšním úrazu, kde si můžeme představit situaci, že ten člověk je intenzivně rehabilitován, intenzivní rehabilitace, řekněme, zase si vymýšlím, trvá jeden celý rok, a jestliže je zčásti úspěšná a dále se už ten pacient nelepší, anebo je i neúspěšná bohužel a dále se pacient nelepší, tak po roce se přejde na jakési udržovací rehabilitování ošetřovatelského charakteru pacienta. V případě, že by takováto situace byla podrobena té směrnici a té české novele, mohou nastat dva případy. V případě, že bude podmíněno souhlasem, že pacient může být hospitalizován v nějaké jiné zemi a dál péči čerpat, tak takové podmínění je možno nařízením vlády zase učinit v každém případě. Problém, že pacient musí a nemůže odmítnout, je v tom, že pojišťovna nemůže odmítnout žádnou léčbu, jestliže není léčba jasně definována v zákoně, že se u nás neposkytuje, a to není, protože rehabilitaci pacient dostane v případě, že ji potřebuje, a podle jakýchsi metodických předpisů nebo zvyklostí, a když už ji nepotřebuje, tak ji dále nedostane a je možno léčbu odmítat, ale bude-li se chtít jít pacient léčit do zahraničí, tak bude aplikováno nařízení, které lze číst v preambuli směrnice, že členské státy, v nichž jsou pacienti pojištěni, by měly poskytnout právo obdržet v jiném členském státě alespoň stejné dávky, jako jsou ty, které stanoví právní předpisy členského státu.

Problém je, že my to omezování péče, které se běžně praktikuje, aby systém byl finančně udržitelný, a aplikuje se na základě nějakých metodických předpisů, které vytvářejí odborné společnosti, nebo, jak tady padlo v minulém bodě, takzvané kluby filatelistů, ale někdy jsou metodická opatření určována i Českou lékařskou komorou, tak v takovém případě se nenaplňuje požadavek té směrnice, aby předpisy byly stanoveny členským státem v legislativě. Takže když ten pacient, i když bude vyjádřena nutnost předběžného souhlasu, bude žádat, a bude-li žádat pojišťovnu o povolení, tak pojišťovna mu to musí povolit podle evropské směrnice, protože nenajde nikde žádný jasný předpis, který by říkal, že intenzivní rehabilitace se má po roce přerušit. Povolení bude vydáno bez ohledu na to, jestli směrnice bude v té podobě, jak ji předkládá Ministerstvo zdravotnictví, anebo bude mít rozšířenou možnost péči podmínit předchozím souhlasem, a to třeba úplně tak, jak se to stalo v Německu, kde se řeklo, že všechny hospitalizace budou podmíněné předchozím souhlasem.

Předkladatelé pozměňovacího návrhu si netroufli jít takhle daleko, protože je jasné, že právní stránka věci je poměrně choulostivá, ale i kdyby si troufli jít takhle daleko, tak by narazili na to, že u nás není péče kodifikována nějakým rozumným tvrdým zákonným předpisem, ale je kodifikována metodickými směrnicemi a zvykově, protože kodifikaci udělat zákonem je velmi obtížné, a tudíž nakonec v případném soudním procesu pacient bude moci do ciziny jet a bude mu to muset pojišťovna proplatit.

Je to trošku smutná záležitost, protože stát se doteď odmítal postavit čelem k tomu, že péče u nás je zastropovaná. Já už slyším výtky, proč jsme to tedy my v nynější opozici, když jsme byli v koalici, neudělali. My jsme se o to pokusili v několika případech. Já jsem byl po dlouhé době v pozici, kdy jsem si troufl vydat úhradovou a indikační vyhlášku k lázeňské léčbě, která péči zastropovala, a jaké z toho jsou doteď kontroverzní diskuse a jak je snaha to vrátit zpátky, je všem jasné.

Takže jestliže bude evropská směrnice vyžadována v podobě, jak je duch její preambule, a budou-li se pacienti soudit, tak neuděláme nic jiného, než že jim to budeme muset povolovat. Žádná regulace, dokud ji budeme mít přímo i pro naše pacienty, léčené tady, v zákoně, nám nepomůže. A otázka, v jaké formě teď ten zákon přijmeme, je spíše otázka toho, jestli si troufneme jít proti duchu předpisů, což podle interpretace části právníků je ten pozměňovací návrh zdravotního výboru. Troufneme-li si, je otázka, jestli potom bude Evropská komise vyžadovat to tvrdé naplňování, tak jak je směrnice napsaná, anebo jestli si to můžeme risknout a můžeme s Komisí hrát právní hru, která může skončit tím, že budeme muset směrnici změnit.

V tuto chvíli na to nikdo neumí jasně odpovědět. V tuto chvíli také nikdo neumí odpovědět, jak se chovají pacienti. Předpoklad po mnoha diskusích a zahraničních konzultacích byl, že návrh nás neohrozí, že pacienti mají tolik bloků, počínaje jazykovými bariérami, znalostí situace v cizině a nutností doplácet péči v cizině, která je tam dražší a je tam vyšší spoluúčast, že masový odliv našich pacientů do ciziny nenastane.

Já budu hlasovat ve třetím čtení pro verzi v podobě ministerstva. Samozřejmě pokud pozměňovací návrh projde, budu hlasovat pro přijetí směrnice i v tomto pozměněném návrhu. To říkám možná netakticky, ale je o fér tady říci. Snažil jsem se vás přesvědčit k tomu, abychom přijali směrnici v čisté verzi evropské, i když Evropu někteří nemají rádi. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče, a dříve než pozvu k mikrofonu pana poslance Hovorku, k faktické se přihlásil pan poslanec Koskuba. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Koskuba: Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, nebudu dlouho zdržovat, jenom bych rád svého předřečníka doplnil. Často jste zde slyšeli slovo, že hovoří o pacientovi. Rozumějte tomu, pacient neexistuje, je to klient a to je právě obsahem zákonů, které nám pan doc. Heger jako ministr zdravotnictví se svou koalicí sem předestřel. Upozorňovali jsme tenkrát na to. Je to rozbití dlouhodobých vazeb vztahu lékaře, sestry a pacienta, nicméně stojí za to připomenout. V ČR po předchozích reformách ve své podstatě pacient přestal existovat a hovoříme o klientovi. Není to taková maličkost, jak si všichni zde myslíme. Jsme zákonodárci, měli bychom se nad tím zamyslet a vrátit pacientovi skutečně jeho místo, abychom o něm mohli vůbec hovořit. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. A teď zvu k mikrofonu pana poslance Hovorku. Prosím, aby se připravil pan poslanec Svoboda, pan poslanec Klučka a po něm pan poslanec Vyzula. Děkuji.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já se v tomto případě shoduji s panem poslancem Leošem Hegerem, protože si myslím, že má pravdu. Já jsem také nepodpořil pozměňovací návrh ve výboru, protože se domnívám, že pozměňovací návrh skutečně jde proti evropské směrnici. Legislativa ministerstva v tomto případě byla poměrně jednoznačná. Legislativa Parlamentního institutu řekla, že pozměňovací návrh je částečně kompatibilní s evropskou směrnicí, tak jsem si ještě nechal udělat dva právní názory, které mi potvrdily, že návrh jde proti evropské směrnici.

Ale chtěl bych tady mluvit o něčem souvisejícím, a to o systému českého zdravotnictví, který bohužel tento zákon odkrývá. Dovolím si ocitovat: Evropská mobilita je kontroverzní právě proto, že rozpor mezi nároky pojištěnce a systémem odhaluje. Zatímco u českého poskytovatele, tedy u zdravotnického zařízení, dostane pojištěnec reálně jen v mezích jeho smlouvy, tzn. smlouvy toho zdravotnického zařízení a regulačního mechanismu, tzn. je spousta neléčených, podléčených nebo odmítnutých nebo na stop stavech závislých pacientů. Pokud to zdravotnické zařízení má vyčerpaný limit, tzn., že již nedostane úhradu ze zdravotního pojištění od zdravotní pojišťovny, má smůlu, anebo zdravotnické zařízení to poskytne zadarmo nebo s nějakou velmi malou úhradou. Zahraniční poskytovatel smlouvu nepotřebuje, tzn., že se na něj nevztahuje regulační omezení. To znamená, má motivaci přijmout všechny pacienty. Takže všichni lidé, kteří v ČR mají teoreticky na léčbu právo, ale reálně se neléčí, protože nemají peníze, známé a ani nejsou právníci, aby jim to vynutili, mohou dnes dostat tuto službu v zahraničí a zbořit tak pojišťovně nebo ministerstvu jejich skrytý mechanismus.

To, že se u nás někteří pacienti neléčí, to není vada. To je vlastnost současného ekonomického modelu zdravotnictví založeného na regulaci strany nabídky. Britové na to přišli, protože jejich čekací listy najednou byly k ničemu, protože britští pacienti si mohli odnést svůj nárok do Francie už v roce 2004.

Můžeme to spravit dvojím způsobem. Buď se zúží nárok pojištěnce na to, co je ufinancovatelné, např. tím, že se vyhodí některé drahé služby z úhrady, co pro obyčejné lidi, v uvozovkách uvádím obyčejné lidi, tzn. ty, kteří nemají žádné zastání, nic nezmění, protože by se toho stejně nedobrali. Anebo můžeme vytvořit systém, ve kterém pacient bude zbaven konkrétních nároků a bude ošetřen bezplatně ve veřejné nemocnici v rámci jejích finančních možností.

První model má jednu nevýhodu - protože o službu se bude soutěžit a pojišťovny ji nakoupí u nejlevnějšího poskytovatele, tedy zdravotnického zařízení, a ne nutně u toho, který ji poskytoval dnes. Toho se mnoho nedotknutelných, v uvozovkách, poskytovatelů bojí jako moru, protože nejsou efektivní a žijí z historicky vyšších úhrad. Stát ovšem chrání zájem zejména těchto poskytovatelů. Kdyby totiž hájil zájem pojištěnců, bude naopak rád, že v podobě zahraničních poskytovatelů vzroste konkurence, tedy vzroste kvalita a klesne cena.

Například specializovaná centra, to jsou nástroje ochrany českých nedotknutelných. Má to rámec v § 112 a následném zákonu č. 372/2011 Sb., ale reálně se to nedodržuje. Reálně to vyrábí Věstníkem Ministerstvo zdravotnictví a odborné společnosti. Centrum vznikne jen tam, kde na tom silní hráči mají zájem, a zavřou si takto trh, protože necentrum nemůže na drahé léky a výkony dostat úhradu z pojišťovny. Kdo je centrum, nemá žádná zveřejněná kritéria, není k tomu žádný férový proces a rozhodují o tom podjatí lidé. Liší se to diagnóza od diagnózy, ale alespoň v některých centrových specializacích nekopíruje síť center žádnou geografickou rovnoměrnost či rozložení populace. Je to zcela chaotické a souvislost lze nalézt hlavně s tím, kde pracují ti, kdo o zřízení center rozhodují, např. hematoonkologie třikrát v Praze, z toho dvakrát přes roh Karláku, pak Hradec a Plzeň, ale celý Ústecký, Liberecký kraj nic, ani Karlovarský. V oftalmocentrech teď odborná společnost doporučila, že má zůstat pět center v Praze, ale jediné v Českých Budějovicích se má zrušit pro milionový spád. Tak nějak to funguje v ČR.

Tento zákon o evropské mobilitě v podstatě odkrývá slabiny českého zdravotnictví. A já chci říct, že jestli se ten zákon přijme s pozměňovacím návrhem, který přijal zdravotní výbor, anebo se schválí tak, jak byl předložen původní vládní návrh, který implementuje evropskou směrnici v plném rozsahu, tak se nic neděje. Reálný dopad to samo o sobě nemá. Jen to umožňuje zavřít vládě pacienty v ČR. Stejná debata vznikne posléze na vládní úrovni při přípravě vládního nařízení. Pokud se vláda zachová rozumně, nic to neznamená. Pokud zkusí využít tuto pravomoc a pacienty zavře, vypukne chaos, protože pacienti budou mít tento nárok přímo z evropského práva, a pokud dojde k nějakému soudnímu sporu, stát tento spor stejně nakonec prohraje.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji, pane poslanče, a prosím dalšího přihlášeného do rozpravy, pana poslance Klučku. (Šum v sále) Omlouvám se, pana poslance Svobodu. Omlouvám se.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Paní předsedající, dámy a pánové, předkládaný návrh zákona zavádí v nějaké podobě institut předběžného souhlasu. Je to institut, který není v té evropské směrnici obligatorní. My ho tam zavádíme s tím, že bude limitovat nějakým způsobem péči o naše pojištěnce.

Já musím na rozdíl od zdravotního výboru vyslovit zásadní nesouhlas s tím, aby tento institut byl používán. Právo pacienta na čerpání zdravotní péče je právo definované v našich ústavních a zákonodárných principech a otevřít prostor pro to, že něco můžeme zakázat, je otevření prostoru pro zásadní lobbistické a korupční vlivy. Pacient, když se rozhoduje, že bude čerpat péči v zahraničí, se rozhoduje s vědomím toho, že bude mít jazykový problém, komunikační problém a že v každém případě bude muset tu péči uhradit. Ta péče mu bude uhrazena zpětně s tím, že mu nebude uhrazen rozdíl mezi cenou, kterou to stojí v zahraničí, a cenou, kterou to stojí tady. A do toho my ještě vložíme institut, že o tom regulačně rozhodne nějaký orgán v podobě předběžného souhlasu. To rozhodnutí bude jistě právně přezkoumatelné a pravděpodobně všechny soudy o to, že zamítnutí souhlasu bylo právně nesprávné, budou. A bude to znamenat jenom jedinou věc. Pacient, pokud to bude obyčejný pacient, se právní pomoci nedomůže, protože nebude vědět jak. Ten, který bude chtít, se jí domůže, jenom tu péči bude mít odloženou.

V neposlední řadě bych chtěl podotknout, že se jedná o v zásadě strašně malý počet pacientů. Zkušenost, která zatím je s přeshraniční péčí, to naprosto jednoznačně ukazuje a nic se nezmění. Když ho tam dáme, implementujeme směrnici, která umožní zakonzervovat veškerou péči v této zemi a zabránit pacientům, aby ji čerpali dle svého rozhodnutí. A to jejich rozhodnutí je v mém chápání to naprosto zásadní. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. A teď prosím pana poslance Klučku. Pan poslanec Vyzula se připraví.

 

Poslanec Václav Klučka: Paní předsedající, členové vlády, kolegyně, kolegové, nebojte se, nejsem odborník na zdravotnictví, nebudu se plést lékařům a zdravotníkům do jejich činorodé práce. Ale podíval jsem se na současný text příslušného zákona o veřejném zdravotním pojištění a musím říct, že je to aktuální text, který jsem si teď před chvilkou vytiskl ze systému ASPI. Věřím mu, a pak tedy nerozumím jedné věci.

Ve stávajícím § 16a, který je nazván regulační poplatky, v odstavci 1 chybí písmeno f). Písmeno f), abychom si rozuměli, jsou regulační poplatky za pobyt v nemocnici. Bylo vypuštěno. S největší pravděpodobností v situaci, kdy takto rozhodl Ústavní soud. Pak už v následujícím odstavci 2 najdete větu: Regulační poplatek podle odstavce 1 a) až f) se neplatí. To písmeno f) v tom zákoně žije. Pak ještě dále. V příslušném § 16 a v odstavci 3 najdete... pardon, ano, v odstavci 4, omlouvám se, najdete ustanovení, které říká: regulační poplatek podle odstavce 1f) se neplatí při lůžkové péči o narozené dítě, a to ode dne porodu, a tak dále. Zase písmeno f) v tomto zákoně žije. A pak se podívejte prosím na regulační ustanovení v odstavci 6, kde se rovněž regulační poplatek podle písmena f) platí poskytovateli nejdéle do osmi kalendářních dnů po ukončení hospitalizace s výjimkou případu... a tak dále. Nevím si s tímto rady. Na jedné straně tedy písmeno f) bylo vypuštěno, regulační poplatek za pobyt v nemocnici se neplatí, a na straně druhé písmeno f) v tomto zákoně žije, v následujících odstavcích.

Opravdu se s tím nevím rady, nevím, co se s tím dá udělat, jestli je to legislativní úprava, není legislativní úprava, abychom tento problém o regulačních poplatcích ze zákona dostali pryč.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. A prosím k mikrofonu pana poslance Vyzulu.

 

Poslanec Rostislav Vyzula: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, vraťme se prosím zpět k přeshraniční péči. Bylo tady řečeno panem docentem Hegerem, a velmi správně, že se jedná opravdu o právní, velmi specializovanou analýzu. My jsme se touto problematikou ve výboru pro zdravotnictví zabývali hodně podrobně, strávili jsme nad tím desítky hodin a celé tři výbory od poslední schůze byly naplněny hlavně problémem přeshraniční péče.

Vyvstávaly otázky jako třeba mnohdy tak diskutovaná protonová léčba, velmi drahá. Ozáření jednoho pacienta na diagnózu třeba karcinomu prostaty stojí něco mezi půlmilionem a třičtvrtěmilionem korun. Víte dobře, že existuje v současné době možnost pojišťovny, že tuto léčbu neuhradí anebo pacient... Ne neuhradí. Že pacienta pošle raději na zahraniční pracoviště do Mnichova, protože je tam ta péče levnější. O protonové léčbě se budeme ještě bavit, je to složitá problematika, a já teď neříkám ani pro nebo proti, ale nicméně je důležité o tom diskutovat.

Ale v případě toho, že ponecháme přeshraniční péči v novelizaci zákona tak, jak byla předložena Ministerstvem zdravotnictví, tak bez předběžného souhlasu pojišťovny kterýkoliv pacient si řekne: já mám karcinom prostaty, zdejší pojišťovna se k tomu staví tak a tak, já bez jakéhokoliv souhlasu, teď hned, okamžitě, bez čekací doby pojedu do Mnichova, oni mě tam ozáří, já to tam zaplatím a předložený účet předložím pojišťovně, která mi ho uhradí s tím, že by teoreticky bylo možné, že dostane nějaké peníze zpět, protože je to tam levnější. Nicméně takto by mohlo dojít k tomu, bez novelizace, kterou jsme navrhli, a která byla schválena výborem pro zdravotnictví, že naše zdravotní pojišťovny prostě vyčerpáme. Já neříkám, že to musí nastat, ale teoreticky, hypoteticky tato možnost tady je. Že jakýkoliv pacient s jakoukoliv péčí, když nebude chtít čekat zde v České republice, odejde do zahraničí, dostane tam tu péči, zaplatí si to a dostane uhrazeno to, co by to stálo zde u nás. Je zde možný nárůst pacientů, protože jak víme, zdravotnictví je někdy bezedné. Proto ta novela. Ta novela... ten pozměňovací návrh, pardon. Pozměňovací návrh prostě jenom stanovuje to, aby ministerstvo opravdu vymezilo přesně, o které indikace se jedná v případě předběžného souhlasu, a zároveň pozměňovací návrh stanovuje to, kdy pojišťovna může tuto péči odmítnout. Je to jakési zpřesnění toho, na čem se právníci nemohli přesně dohodnout. A je to jaksi k tomu, aby nedošlo ke zbytečnému vyčerpání prostředků z našich zdravotních pojišťoven.

Musím ještě upozornit na to, že vzhledem k právnímu problému jsme požádali i Parlamentní institut, který se k tomu vyjadřoval a který neshledává zásadní problém proti evropské směrnici. Takže to k pozměňovacímu návrhu.

Pak ještě tady byla jedna věc ohledně specializovaných center v České republice, pan poslanec Hovorka. Já bych k tomu jenom chtěl říct, že opravdu je to záležitost závažná a Ministerstvo zdravotnictví by se tím mělo zabývat, aby jednoznačně stanovilo kritéria pro všechna specializovaná centra tak, aby mohla být pravidelně kontrolována. Opravdu bez toho může vzniknout určitý chaos.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji, pane poslanče. Pane poslanče Bendle, chci se zeptat - faktická? Faktická, tak je to vaše.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já jsem k tomu původně nechtěl vystupovat, neboť jsem si své k tomuto pozměňovacímu návrhu řekl na zdravotním výboru. Ale vzhledem k tomu, že to tady obhajuje pan předseda zdravotního výboru, musím říct důvody, proč pro něco takového hlasovat nemůžu, i tady na mikrofon.

V okamžiku, kdy zkomplikujeme situaci občanům České republiky, aby si mohli vybrat, zda se chtějí nechat léčit kdekoli jinde v Evropské unii - a bylo zde řečeno, že to není žádné velké množství lidí -, a my těm lidem zkomplikujeme situaci tím, že vznikne orgán, do kterého budou muset jít, řeknu, lobbisticky žádat, zdali by to nešlo proplatit apod. ... Dneska ta situace je taková, že ne že někdo ušetří, nebo to, co tady říkal pan předseda, že by snad pojišťovny nějak ušetřily. Ony léčbu proplatí do výše, kterou by musely zaplatit v České republice. A v případě, že to je v zahraničí levnější, tak to zaplatí tam. Ale není to, že bychom nějak super odčerpávali prostředky ze zdravotního pojištění. To jsou prostředky těch lidí, které je tam dávají.

Důsledkem toho, co obhajujete, pane předsedo prostřednictvím paní předsedající, bude, že budou stoupat fronty nebo, chcete-li, čekání lidí na operace, protože budeme omezovat šanci lidí nechat se léčit někde jinde. Je potřeba si přiznat, že občas některé typy léčení prostě trvají delší dobu, ať už je to z důvodů finančních, či já nevím z jakých, kapacitních, a v ten okamžik má občan České republiky, který si tady platí své zdravotní pojištění, do výše, kolik by pojišťovna platila v České republice, šanci si to nechat proplatit jinde a může si případně přispět - to už je zkrátka jeho věc. My jim tuhle šanci bereme a říkáme: musíte přijít k nově vzniknuvšímu orgánu a ten přesvědčit. Jak se v České republice přesvědčuje, myslím, že jsme s tím měli často své zkušenosti.

Já to nemohu podpořit a je mi líto, že zrovna lékaři toto podporují.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Omlouvám se, váš čas vypršel. Děkuji. Dalším přihlášeným s faktickou je pan poslanec Koskuba. Stahujete? Ano. Dalším přihlášeným k faktické je tedy pan poslanec Hovorka.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové, já jenom k tomu, co tady říkal pan předseda výboru k záležitosti center. Specializovaná centra vznikla přes noc vyhlášením ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví a některé nemocnice se naopak dozvěděly, že už centry nejsou. Když jsem si vyžádal v interpelacích na tehdejšího ministra a následující ministryni informaci o tom, jak se postupovalo, jaká byla pravidla, nedostal jsem nic. Nakonec jsem dostal jenom oznámení, že to rozhodovala nějaká komise, která byla složena ze zástupců pojišťoven, ze zástupců Ministerstva zdravotnictví apod. Ale složení, konkrétní lidi atd. jsem nikdy neviděl a nikdy neslyšel. Takže proces vzniku center nebyl nikdy plně transparentní a bylo by jistě dobré, abychom k tomu dostali nějaké podrobné informace, tzn. abychom věděli, na základě čeho se určité nemocnice stávají specializovanými centry, a také ta centra by měla být rovnoměrně rozložena po celé České republice. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. S další faktickou pan poslanec Plzák.

 

Poslanec Pavel Plzák: Vážené kolegyně, kolegové, při vystoupení pana poslance Bendla mi v hlavě vyvstala zajímavá otázka. Naše pojišťovna proplatí léčení, které absolvoval pacient v zahraničí, do výše nákladů, které by vydala u nás. Jak to udělá, když vlastně víme, že každému našemu zdravotnickému zařízení platí nějak jinak? Podle čeho se to vlastně spočítá? Podle té nejlevnější nemocnice? Podle té nejdražší nemocnice?

A pak bych se zeptal rád pana kolegy Bendla prostřednictvím předsedající: Znáte někde, kde léčí levněji než u nás? Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. A prosím pana poslance Hegera s faktickou. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo. Já jsem chtěl panu Ing. poslanci Hovorkovi prostřednictvím paní předsedající říci, že s těmi centry to není tak špatné, jak se mu to jeví. Je fakt, že ten začátek byl paralegem, že byl jaksi trošku exekutivně divoký. Ale podařilo se potom v dalším období, když jsem dělal nový zákon o zdravotních službách, dostat do toho zákona pasáž, která legalizuje centra, popisuje systém, jakým vznikají, a ten proces je v zákoně průhledný.

Centra se prakticky osvědčila. Jsou u řady nemocí, které jsou tam léčeny, jsou napsána práva pacientů právě v tom nařízení vlády o dostupnosti. Nejvíc se diskutovalo o centrech pro roztroušenou sklerózu a ti pacienti, kteří ta centra potřebují, se do nich opravdu dostanou. A mimochodem, v našem zdravotnictví má centralizace velmi silnou tradici sice v ojedinělých, ale důležitých případech, kdy vznikala spontánně. Ještě v 80. letech např. vznikla centra pro dětskou kardiochirurgii a nikdo o nich vůbec nepochyboval a dodnes nepochybuje, přestože ani tam ta centra nejsou stále zákonem definována.

A chtěl bych říct ještě pro uši pana ministra Němečka. Aby nebyly jakékoli pochybnosti, tak my jsme v těch centrech nařídili, aby se vedly statistiky, které dovolí počítat, jak kvalitně je péče poskytována, aby ta centra a jejich medicínské výstupy mohly být porovnávány. To bylo za pana ministra Holcáta. Jak jsem ho téměř ve všem chválil, tak to bylo pozastaveno a je potřeba to zkodifikovat. (Upozornění na čas.) Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane poslanče, omlouvám se, váš čas vypršel. Děkuji. Dalším přihlášeným k faktické je pan poslanec Svoboda a po něm pan poslanec Hovorka, poté pan poslanec Bendl.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Paní předsedající, dámy a pánové, otázka specializovaných center je skutečně otázka obrovského problému. Jsou specializovaná onkologická centra, tzv. centra klinické onkologie, která na sebe stahují veškerou péči a byla vybrána podle nějakých pravidel. Ta pravidla se hned na začátku nedodržela. Do dnešního dne pokrytí sítě není dostatečné. Pro někoho, kdo má dostatečné kontakty a dostatečný lobbistický vliv, se vytvoří výjimka. Takže dneska, když budeme srovnávat péči a její kvalitu, dospějeme k tomu, že srovnáváme jenom ta, která byla vybrána na základě nějakých kritérií, která nebyla dodržena. A to zavedeme institutem předběžného souhlasu do tohoto zákona.

Pokud se týká ceny v zahraničí, prostřednictvím paní předsedající bych kolegovi sdělil, že například protonová léčba je v zahraničí levnější než u nás.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. Prosím pana poslance Hovorku s faktickou. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, já jsem neuvedl, kterého ministra jsem interpeloval. Byl to pan ministr Julínek a potom paní ministryně Jurásková. Týkalo se to těch prvních center, která vznikla v letech 2006 až 2010, najednou, přes noc se objevila, a najednou také některé nemocnice - jejich primáři, přednostové oddělení zjistili, když přišli ráno do práce, že už nemají statut centra. Měli jsme s tím zkušenosti ve Zlínském kraji velmi nemilé, týkalo se to onkocentra, traumacentra atd. Takže chci říct, že ten proces nebyl transparentní, a jsem rád, že pan kolega doc. Svoboda to tady potvrdil. Určitě je špatně i to, že není plošné pokrytí.

Jenom k té protonové léčbě, kterou tady uváděl pan kolega Svoboda, bych chtěl říct, že možná ta protonová léčba je v zahraničí levnější, že třeba právě záležitost protonového centra v České republice byla podepsána v poslední den, kdy byl konkrétní úředník v práci, kdy byl ještě zaměstnanec zdravotní pojišťovny, tak možná proto ta léčba byla nastavena tak draze, a na základě této smlouvy o budoucí smlouvě se potom teprve protonové centrum začalo stavět, protože mělo zajištěné příjmy do budoucna - mělo by zajištěné příjmy do budoucna. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. Prosím pana poslance Bendla s faktickou.

 

Poslanec Petr Bendl: Ještě dvě poznámky. Chtěl jsem poděkovat některému ze svých předřečníků, který říkal, že by bylo zajímavé vědět, jak se odvíjí ta cena, kterou platí pojišťovny pacientům, nebo klientům, abych byl přesný, v zahraničí. A bylo by dobře, poprosil bych pana ministra, aby před třetím čtením se tady o tom zmínil nebo nám připravil nějakou informaci na zdravotní výbor, protože to je bezesporu důležité.

A pak ještě poznámku k místním lékařům. Myslím si, že není přece špatně, když někde je léčba levnější v zahraničí, protože tím pádem Všeobecná zdravotní pojišťovna a jiné pojišťovny ušetří finanční prostředky, aby mohly léčit více pacientů v České republice.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. Prosím pana poslance Vyzulu s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Rostislav Vyzula: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já se cítím povinen vám tady říct, jenom aby nevznikly některé mylné představy o tom, kolik stojí protonová léčba, jak tady bylo řečeno, že veškerá je - nebo že je levnější. Já jsem uvedl, že jenom v některých případech je možno považovat u některých indikací protonovou léčbu v současné době v zahraničí za levnější než u nás. V jiných případech, prosím vás, tomu tak není. Moje osobní představa je o tom, že se jasně vyhraní jednoznačné indikace k tomu, co protonové centrum u nás bude moci léčit, tak aby to bylo samozřejmě efektivní pro pacienty, aby to mělo opravdu význam, protože jsou jiné možnosti, a tak, aby to nezruinovalo naše pojištění. To je jedna věc.

Druhá věc, kterou jsem chtěl říct, která se už netýká přeshraniční péče, ale týká se specializovaných center, rovněž jako onkolog musím tady říci svůj názor tak, aby byl naprosto jasný. Tady pan doc. Heger obhajoval to, jakým způsobem jsou dneska nastavena kritéria pro specializovaná centra. Ano, do určité míry jsou, ale musím dát za pravdu panu poslanci Hovorkovi, protože ona se nedodržují. Jde jenom o to, aby byla tak přesně stanovena, a nejenom pro onkologická centra, ale i pro jiná centra, a proto apeluji na Ministerstvo zdravotnictví, aby se této problematice intenzivně a v podstatě okamžitě začalo věnovat. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. Prosím pana poslance Plzáka, který se přihlásil k faktické. Připraví se pan poslanec Klučka k faktické.

 

Poslanec Pavel Plzák: Děkuji. Já se jdu jenom omluvit, že můj dotaz byl položen nepřesně. Já jsem měl na mysli, když jsem se tázal na léčbu v zahraničí - léčba, která je navázána na systém nějakého zdravotního pojištění. Samozřejmě věřím, že plastičtí chirurgové v Thajsku léčí, nebo operují možná také levněji než naši lékaři. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. Prosím pana poslance Klučku. Připraví se pan poslanec Svoboda k faktické.

 

Poslanec Václav Klučka: Děkuji vám paní předsedající. Já bych jenom přistoupil s výzvou. Já bych opravdu rád, kdyby buď pan ministr, nebo zpravodaj posoudili mě v té mé žádosti o to, jestli se domnívám, že je to pravda v tom zákoně, nebo jestli to pravda není a je možné to přehlédnout. Pokud by to byla pravda, pak já s největší pravděpodobností, protože se obecná rozprava blíží k závěru, bych využil § 93 odst. 2 k vrácení do výboru k novému projednání.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným k faktické je pan poslanec Svoboda.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Paní předsedající, dámy a pánové, tady zaznívá diskuse o protonovém centru. Já bych velmi rád, abyste znali informaci, která je zásadní. Léčba protony je ve svém výsledku lepší než klasické ozařování urychlovačem pouze v několika málo diagnózách. Je to jeden z důvodů, proč tuto léčbu zatím ve Spojených státech nepřijali jako standardní. Prostě proto, že léčba protonem nemá ani o procento lepší výsledky než léčba klasickými urychlovači. Těch diagnóz je několik, třeba nádory oka. Prostě je jich na prstech jedné ruky, kdy to má smysl. Jinak to jsou z tohoto pohledu, z pohledu léčebného výsledku, vyhozené peníze.

A ta druhá věc - skutečně bych se přimlouval za to, aby otázka center byla věc, kterou se ministerstvo bude zabývat. Protože já stejně jako pan kolega Vyzula prostřednictvím paní předsedající víme, že to není správně aplikováno. Já neříkám nastaveno, ale že tak jak vznikala, byl skutečně podmínkou vzniku silný lobbistický tlak, a tak vzniká to, proč je ta péče nerovnoměrná a proč některá centra, která by měla být, nejsou, a která by neměla být, jsou.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. S faktickou se přihlásil pan poslanec Chalupa.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Vážená paní předsedající, vážení ministři vlády, vážené kolegyně, kolegové, já bych se chtěl zeptat pana Svobody, možná proto, že nejsem lékař, jsem laik, proč se tedy to protonové centrum vůbec pořizovalo, když vlastně to k ničemu není, jestli jsem tomu správně rozuměl. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. Prosím, abyste příště své kolegy oslovoval mým prostřednictvím. Děkuji. Vzhledem k tomu, že již nikoho nemám přihlášeného do obecné... Ještě se tady objevila faktická, jestli dovolíte, pane poslanče, takže, pane Svobodo, prosím.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Já vám prostřednictvím paní předsedající odpovím. Ono se pořídilo samo. (Smích a potlesk zprava.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Prosím pana předsedu klubu Sklenáka.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji. Já bych požádal vzhledem k tomu, co zde zaznělo, o přestávku na poradu v délce deset minut.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Dobře, přerušuji tímto jednání a vyhlašuji přestávku na deset minut. Sejdeme se tady v 11.39 hodin. Děkuji.

 

(Jednání přerušeno v 11.30 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 11.39 hodin.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Dámy a pánové, prosím, zaujměte svá místa, abychom mohli pokračovat v našem jednání. (Krátká pauza.)

Prosím pana poslance Klučku, který se přihlásil do obecné rozpravy, aby se chopil mikrofonu. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Václav Klučka: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, po krátké přestávce, kdy jsme měli možnost konzultovat tuto věc s ministrem zdravotnictví a se zpravodajem, bych prosím navrhl, abychom přijali usnesení s tím, že přerušujeme projednávání tohoto bodu do pátku 7. 2. s tím, že bude zařazen jako bod po pevně zařazených bodech. V pátek 7. 2.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. Mám zde přihlášku pana poslance Laudáta. Faktickou nebo...? Na požadavek pana Laudáta všechny odhlašuji a prosím o vaše přihlášení znovu.

 

Vzhledem k tomu, že nemám již nikoho přihlášeného do obecné rozpravy, končím obecnou rozpravu a přistupuji k hlasování o návrhu o přerušení projednávání tohoto bodu do pátku 7. 2. s tím, že tento bod bude zařazen jako první bod za pevně zařazené body v pátečním programu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro předložený návrh? (Ohlasy z pléna k hlasovacímu zařízení.) Prohlašuji toto hlasování za zmatečné.

 

Znovu zahajuji hlasování. Kdo je pro? Proti?

Hlasování číslo 25 končím. Tento návrh byl přijat. Tento bod tedy přerušujeme do pátku 7. 2.

Dříve než přistoupíme k projednávání dalšího bodu, mám zde omluvu pana ministra Chládka, který se omlouvá ze závažných pracovních důvodů z odpoledního jednání Poslanecké sněmovny.

Teď předávám řízení schůze.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, budeme pokračovat. Dalším bodem našeho jednání je bod

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.